Hi no Kuni

Hinatu som vyliečil najlepšie ako som mohol. Dúfal som, že je v poriadku. Chytil som ju za zápästie a zistil som jej tep. Bude v poriadku... dúfam. Povedal som smutne a päsťou som udrel do zeme aby som zistil situáciu v Konohe. Cítil som otrasy, ale nie až tak zreteľne. Cítil som, že z Konohy je iba kráter. Po tvári mi stiekla slza. Konoha, moja dedina, je zničená. Nechcel som tomu uveriť. To nie... to nie je možné. Povedal som smutne a bol som rád, že to nemôžem vidieť.

Vstala jsem a obě ruce jsem měla zaťaté v pěst.
Dívala jsem se do země.
Záviděla jsem Aikovi, který to nemohl vidět, ale přesto jsem byla ráda, že alespoň vím přesně, co se dělo.
"Naruto.... onegai... zabij ho."
řekla jsem tiše, hodně tiše.
Kousla jsem se do rtu a celá jsem se začala klepat.
Několik slz mi steklo po tvářích.
Ale narovnala jsem hlavu a podívala jsem se ke slunci.
"Naruto, věřím ti."
řekla jsem a mírně jsem se usmála.
Vesnice byla také důležitá, ale důležitější byli vesničani a ti byli v pořádku.

Chytil som sa za moju ranu na hlave ktorá ma začala štípať. Ale nechcel som mrhať chakrou na sebe. Zranenie som si iba obviazal obväzom ktorý som mal v kapse na vybavenie. Chakru budem ešte potrebovať. Určite je ešte niekto zranený. Pomyslel som si a stále som "sledoval" situáciu.

Dívala jsem se do slunce a přemýšlela jsem.
*Všichni měli rinnegan a když jich bylo víc, dokázali se vyhýbat útokům, kterým by bylo nemožné se vyhnout.
Jeden tam vždy stál a pozoroval naše útoky.
Každý měl jen jednu schopnost....
Takže to byly jen loutky.*
pomyslela jsem si.
Rozhlížela jsem se kolem sebe spíš takovým nepřítomným pohledem.
"Někdo je ovládá."
řekla jsem tiše, ale Aiko mě určitě slyšel.
*Ale dokážu ho porazit?
Dokážu porazit toho, kdo je ovládá?*
pomyslela jsem si, ale dál jsem nad tím nepřemýšlela.
Jen jsem ho chtěla najít.

Je koniec. Povedal som. Ucítil som otras ako Pein padol na zem. Bol kľud. Zvládol to! Naruto-sama to zvládol! Povedal som radostne, ale radosť ma hneď prešla keď som si spomenul na zničenú Konohu. Naruto niekam ide. Žeby zistil kde je ten čo ich ovláda? Spýtal som sa Hokage-sama.

Došel jsem k té hoře na které byl ten strom.Ohrnul jsem falešnou kůru a vstoupil donitř.Seděl tam pravý Pein.Byl na stroji který se podobal pavouku s šesti nohama.Pomalu jsem k němu šel blíž a blíž.V hlavě se mi začali míhat obrazy.Mrtvý Jiraya.Mrtvý Kakashi-sensei.Mrtvý Fukasaku zničená Konoha. Za všechno tohle.Za všechno může člověk který stojí předemnou.
Vedle něj stála ještě žena které jsem si jen letmo všimnul ale nevěnoval sem jí pozornost.Můj pohled se upíral jen a jen na pravého Peina.

" Takže jsi mne našel " Řekl jsem, kdy z toho "trůnu" vyletěla chakrová tyč, která Naruta probodla a začala do něj proudit má chakra. " Nechal se zasáhnout schválně ?! " Zamyslel jsem se.

Do mě proudila jeho chakra ale nic mi to nedělalo ,asi to bylo trochou Kyuubiho Chakry která se vydrala napovrch, vytrhl jsem tyč ze sebe a řekl Přišel jsem si s tebou promluvit ale je tu ještě něco co jsem chtěl zjistit.Chtěl jsem zjistit jak se budu cítit až tě tady uvidím a .... Mám vztek. Chci tě zabít až se celej klepu. řekl jsem a rozeběhl se proti němu s napřaženou pěstí.Těsně před tím jeho '' trůnem'' jsem se však zastavil a pokračoval v rozhovoru.Zvrhlý poustevník věřil že přijde den kdy si všicni porozumějí.Chceš znát moji odpověď ?Pověz mi teda tvůj příběh a pak ji uslyšíš. řekl jsem pravému Peinovi a čekal až mi ten jeho příběh vypoví.

" Můj příběh ? ... Dobrá ... Povím ti můj příběh od začátku, příběh plný strachu a bolesti " řekl jsem a začal vyprávět můj příběh a vše co se událo do doby, kdy jsem vstoupil do služeb Akatsuki, kterou jsem vytvořil. " Takže si tu sedneme a počkáme až mír přijde sám ?! S tím běž někam ! " Zařval jsem

Poslech jsem si velmi emotivní příběh z Nagatova života.Teď už jsem jeho bolesti rozuměl a chápal ji.Teď byl čas na moji odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a řekl. Rozumím ti ale i tak ti nemůžu odpustit v tom co si udělal.Ale zvrhlý poustevník ve mě věřil. A tak já budu věřit v to co on.A proto tě nezabiju. řekl jsem teď už klidný a vyrovnaný bez známek nenávisti.

"Pravý mír není! V totmto prokletém světě je to nemožné!" Dokončil jsem svůj projev těmito slovy. Tuto větu nemohl naruto vyvrátit vzhledem k tomu, že už viděl bolest tohoto světa a věděl co jsem prožil. Musel chápat pravdu, musel uvidět celý les ...

"Vypadá to, že ho našel."
řekla jsem Aikovi.
"Věřím mu."
řekla jsem a mírně jsem se usmála.
Přišla jsem blíž ke zničené Konoze.
"Je zničená, ale obyvatelé jsou v pořádku."
řekla jsem hodně tiše.

Vytáhl jsem knížku zvrhlého poustevníka a poslouchal co Nagato říká.Pak to prokletí musím zlomit.Pokud mír opravdu existuje pověsím se na něj a už se ho nepustím.Odmítám se vzdát. Toto jsou slova z knihy kterou napsal zvrhlý poustevník.Na konci knihy uvádí že se nechal inspirovat svým studentem.Ten student si ty! A hlavní jméno hrdiny je Naruto!Moje jméno je vzpomínka na něj! Věř mi! řekl jsem Nagatovi a čekal co z něj dozvím

Po chvíli jsem se usmál a složil několik pečetí. " Já budu věřit ... Uzumaki Naruto ... " řekl jsem. Gedou Rinne Tensei. Zašeptal jsem a všechny duše jsem vrátil do těl svých vlastníků. Vlastně jsem je oživil a sám jsem na nedostatek chakry zemřel, při čemž mé vlasy, rudé jako oheň, pohasly v jednoduchý bílý sníh. " Sbohem ... Naruto ... " Dodal jsem a po chvíli zemřel ...

Jeho slova mi zněla v hlavě Já ti budu věřit Naruto. Poté jsem viděl jak Nagato skládá pečetě.Hraje to snad a chce mě zabít? poté se však stalo něco divného.Viděl jsem že nagato se přestal hýbat a že mu začli bělet vlasy.
Co to udělal zeptal jsem se konan. Přitom sledoval jak nagatovi bělejí vlasy.
Umřel snad ? pomyslel jsem si

Uviděla jsem několik zářících jakoby krátkých provázků, které letěly kdo ví kam.
Otočila jsem se na Aika.
"Půjdu se podívat, co se stalo."
řekla jsem a šla jsem docela pomalu do Konohy.
Šla jsem rovnou do středu, přímo na náměstí.
Šla jsem takovým kulhavým krokem kvůli mojí chakře.
Opravdu mi jí moc nezbývalo.

Konan
Celý strom se rozpadl a zabalil Nagatovo tělo společně se sférou Deva, Tendo. Poté jsem se obrátila na Naruta s kyticí. " Každý kdo se s tebou potká si odnese květinu jménem naděje ... Naruto, Nagato ti věřil, tedy ti budu věřit i já. " Podala jsem mu květinu a dodala. " S Akatsuki končím, nic mne s ní už nepojí, byla jsem tam jen kvůli Nagatovi ..."

Přijal jsem od Konan květinu a vydal se zpátky ke Konoze.Doufám že se ještě někdy uvidíme. řekl jsem ji a zamával jí narozloučenou.Pomalým zesláblým krokem jsem se vydal ke konoze.
Nohy jsem skoro necítil a vypadalo to že každou chvilku omdlím.Souboje a rána na břichu si začaly vybírat svoji daň.Úplně bezvládnej jsem padal k zemi do bezvědomí.

Kakashi
Objevil jsem se zde stejně rychle jako jsem zmizel. " Ahoj, naruto " Dodal jsem s úsměvem a přehodil ho přes záda a směřoval s ním zpátky do Konohy.

Vzdychol som si a bol som rád, že sú všetci v poriadku. Dokázal to. Povedal som a usmial som sa. Vzal som Hinatu a smeroval som do dediny.
(presun)

Vytvoril som si klona a odišiel.
(presun)

Proběhl jsem oblastí a nevšímal jsi ničeho. Zajímalo mě jen jak se nejrychleji dostat zpět do naší vesnice.

Presun

Bežal som celkom v pohode ani som sa nestrácal pretože túto trasu bežím už asi po 4-krát a vôbec sa nezastavujem iba si všímam okolie a trochu spozorniem preto že idem sám a po takýchto samotných ninjov väčšinov idú banditi (presun)

Běžím přes oblast a nikde se nezastavuju. Běžím lesem po příme céstě abych nezabloudil.
"Když se budu držet téhle cesty tak tam dojdu rychleji a tím to snad stihnu"
Jdu po cestě a celkem se zapotím a tak setřu pot a běžím dál co mi síly stačí.

Mokuto Takahiro

Právě jsem proběhl hranicí země Ohně a co nejrychleji sem si to mířil do Konohy. Ujistil jsem se, že svitek mám u sebe, teď jsem jen doufal, že nenarazím na odpor a že cesta proběhne vklidu. Rány na levé ruce se už zacelily, ale státe trochu bolela. Chtěl jsem mít tuhle misi už za sebou, proto jsem do noh dával spoustu chakry, abych byl rychlejší.