Tréninková Hala

First topic message reminder :

Zde si můžete procvičit jutsu na terčích

Na raizo´vi šlo vidět že se jeho sensei muselo stát asi něco špatného tak jsem radši mlčel.

Přišlo mi zábavné, že byl jounin mladší než já. Kdybych nebyla tak líná, možná bych už jím také byla. Ale pozice Chuunina mi zatím stačila. Když odešli, ještě chvilku jsem tam zůstala a pak jsem zamířila k branám vesnice. Nehodlala jsem se do jejich tréninku zapojovat. Musela bych použít Youton, což nechci.
K bráně jsem šla velmi, velmi pomalu...

Dorazil jsem na místo v tuhle dobu tady jako obvykle nikdo nebyl.Po souboji s Killuniou jsem si uvědomil že prakticky všechny moje techniky jsou až moc destruktivního rázu a že bude tedy dobré vyvinout techniku která by hned nerosekala nepřítele.
Po chvilkovém přemýšlení jsem konečně přišel na to jak by tahle technika mohla vypadat tak jsem ji začal nacvičovat Zabere to pár dní ale co můj život stejně nikam nespěchá. pomyslel jsem si a začal vyvíjet novou techniku.

Po svých toulkách po vesnici jsem se zastavila sem. Chtělo to dopilovat jednotlivé techniky a nějaké se naučit. Nevšímala jsem si ničeho kromě figuríny, na kterou budu útočit. Začala jsem tedy. Betsu no sekai e no umarekawari-Prevtelenie do iného světa ...moje tělo začalo zářit. Měla jsem spojené ruce a zkoušela se dostat na jiný svět. Přitom jsem na sebe nastražila pasti.
Spustí se po 5ti vteřinách. Ověří se jestli ta technika u mě funguje nebo ne. Je tu riziko, že to nezvládnu a něco se mnou bude...no co ráda riskuju.

Přišla jsem do haly. Už tu bylo dost lidí. Rozhlédla jsem se a našla jsem si místo od nich dál. Chtěla jsem začít trénovat. Pak jsem si uvědomila, že bych to tu nechtěla tou technou zničit, kdyby se něco stalo. Raději jsem vyšla ven před halu.
Začala jsem soustředit svou čakru. Nechala jsem ji volně kolem mě plynout. Potřebovala jsem velké množství čakry. Problém byl v tom, že se mohla kdykoliv rozptýlit a to bylo nebezpečné.
Pomalu jsem začala dělat pečetě. "Kujaku Myoho: Ryu!"
Kolem mě se vytvořil výr z čakry. Kdyby někdo stál vedle mě, tak by ho to odhodilo. Tráva zlehla, když má čakra působila na okolí. Pak jsem začala formovat do konečné formy. Vytvořil se drak.

Dělalo mi potíže to udržet. Po čele mi tekly kapičky potu. Už jsem to nedokázala udržet. Čakra se rozptýlila jako tlaková vlna. Tím mě i odhodila a já jsem se zády praštila o stěnu haly.
Vyčerpaně jsem seděla na zemi. Neměla jsem sílu vstát. V ústech jsem cítila kovovou pachuť. Každý sval, každá buňka v těle mě nehorázně bolela.

Zkoušela jsem to několikrát za sebou zlepšovala jsem se, ale pořád to nebylo nic moc.
Dala jsem si tedy pauzu od téhle techniky a začala jinou. Ryūketsu no keiyaku-Krvavá zmluva... udělala jsem pečetě a při posledním jsem dala jednu ruku na zem a druhou na srdce. Po chvilce koncentrování by měli ze země vylézt 4 shinoby, který mají stejný původ.
Moc se mi to nepovedlo a tak ze země vylezl jen jeden shinoby... můj bratranec...zírala jsem před sebe a nevydala ze sebe ani hlásku.

Tohle nemá cenu ! společnost mě sice nevadila ale v takovým rámusu se nedá soustředit.
Pomalu jsem odcházel pryč z akademie.Najdu si jiné místo na trénování.

(přesun)

Skončila jsem napadlo mě, že bych se měla konečně seznámit se svými studenty.
Přestanu trénovat a jdu se koukat po vesnici.
(presun)

Stoupla jsem si a šla jsem domů.
(přesun)

Po dlhšej dobe som prišiel na treningove priestory.Obzeral som sa na okolo a zbadal som že tu nikdo nieje opať.Na dlhšiu dobu som sa zdrťak v nemocnici no aj tak to bolo na nič platné kedťe som nedošiel na žiadne riešenie.Bolo mi to luto ale nehodlal som to vzdať, no teraz som si chcel preskučať svoje schopnosti keby sa malo niečo udiať aby som bol na to pripravený.Obzeral som sa chvílu na okolo a prišiel do mna hnev ani som sa s bleskovými čepelami oproti stene a začal do nej silno bušiť až s nej nakoniec neostalo nič.Chvílu som sa vydíchavala a zrušil som techniku.Holou pesťou som buchol do steny a lutoval sám seba ani som nevedel prečo no bolo to tak.Sfukol som si a pokračoval som dalej v tréningu.

Oprel som sa prutko o stenu a pomali som klesol až na zadok.Začal som ťahšie dýchať"Heh heh čo čo sa to deje"Pozrel som sa na ruky ktoré sa mi strašne triasli,zacítil som velku bolesť v hlave ako keby mi niekdo pichal ihli do hlavi."AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA!!!!!Bolo to naozaj neznesitelné ruky som si položil na oči a dal opať dole,moje oči opať zalahla krv"Prečo čo čo sa to deje to to nieje možné že by dan Keikore?Pomali som sa postavil na nohy a opať sa mi všetko motalo pred očami,ked som ich zavrel videl som strašné veci priam horor,videl som ako stojím oproti svojim rodičom a zápasim s nimi nakoniec ich zabijem a preveziem si jejich telá.Táto myšlienka bola strašna."Prečo ja čo sa to somnou deje mala aj Yukki takéto problémi alebo to len ja"Buchol som do steni a držiac sa za oči som vyrazil preč s tréningovej haly.

Prídem do tréningovych priestoroch opať v poslednom čase to bolo miesto ktoré som najviac navšetoval,s jednej strany mi to aj vadilo ale s druhej to utišovalo moju bolesť ked som trénoval.Siahol som do vačku a vytiahol som si svitok.Otovril som ho a zahladel sa na neho v ktorom stála nová technika jej naročnosť ani učinosť nebola nijak vynimočná ale na druhu stranu ako obranný mechanizmus bola vinikajuca."Hm jutsu no nawa Ten yari"Zasmial som sa sám pre seba a s plnou chuťou a nasadením som sa pustil do trénovania na toto jutsu stačila len jedna pečať takže na pečate to nebola nijaka náročnosť.Postavil som sa oproti stormu akože je to niekdo kdo ma chce napadnuť zo zadu a začal trénovať.

Vešla jsem dovnitř a našla si pěkné místečko na trénování. Měla jsem dopilovat techniky, které se učím nebo ty které mi již jdou. Začala jsem hromadila jsem chakru a vypouštěla. Začala jsem zářit a pak zase přestala. Takhle to šlo pořád dokola. Ovšem jednu technuku jsem si nechala až úplně nakonec. To jest Ryūketsu no keiyaku-Krvavá zmluva. Udělala jsem pečetě a při posledním dala jednu ruku na zem a druhou na srdce. Tentokrát jsem se obzvlášť snažila a koncentrovala. Ze země se vynořili 4 shinobi. Bratranec, sestřenice, strýček a tetička. Neztrácela jsem pozornost a pokoušela shinobi plně ovládnout.

Trénoval som dalej tuto techniku a celkom sa aj darila len pri zasiahnutí sa povelmi rozpustila ah zase to bude chceť tvrdu prácu.No prišla aj Yukki na treningove priestory a najprv som nejak nedaval pozor na jej techniky každy si ma hladeť svojho ako sa hovorí.Lenže jej posledná technika ma apsolutne zaujala chvílu som ju sledoval a nakoniec som nemohol uveriť z ozeme vyšli prislušníci našého klanu s otvorenymi ustami som hladel na tu techniku a mna ovládol strach"čo čo to je za za techniku"Prehltol som slinu neveriacky že niečo takéto sa v Yukki skríva nemohol som tomu uveriť.No pri tejto technike som pocítil ako keby nejaku radosť a uspokojenie od malička som mal totišto dar na temné techniky a toto mi teraz hovrilo že je jedna s ních moje telo sa prestalo ovládať a cítil som uspokojenie pri blíukosti tejto techniky.Nevedmoky sa moje telo rozbehlo k Yukki ale pri tom som sa trocha bál čo sa to vlastne deje."Yukki Yukki"Kričal som na nu s vačšaj dialky a utekal som za nou čo mi nohy stačili.

Zaslechla jsem Daisukeho hlas a trošku se přestala soustředit, přičemž příslušníci našeho klanu trošku škobrtli, ale pak to bylo lepší. Ohlédla jsem se za Daisukem a nepřestávala dávat pozor na shinobi. ´´Copak?´´ zeptám se Daisukeho. M2la jsem ještě chakru, ale musela jsem se více mírnit. Zase tolik jsem jí neměla. Taky se možný, že bych se za chvilku sesypala. Shino se začali po mém rozkazu pohybovat. Vrhali shurikeny a kunaii jako by nic.
Sestřenice

Spoiler:

Bratranec

Spoiler:

Tetička

Spoiler:

Strýček

Spoiler:

Dobehol som k nej a nemohol som uveriť predomnou stáli naši pribuzný obzvlášť som spozornel na sesternicu ktorá sa mi od malička vždy lubila a bola ku mne milá nie ako Yukki ale dalo sa s nou porozprávať a venovala mi vždy svoj čas.Ale bolo to neuveritelné pozerať na nu ked ked už dávno zomrela, s tejto techniky bol cítiť zápach temnoty čo sa mi strašne páčilo ale pri tom som sa aj bál nemohol som uveriť ako týto ludia čo boli kedysi živý tu opať stoja a riadia sa podla Yukki no ako na nu pozerám musí držať špecialnou pečaťou ktorou ich ovláda vyzeralo to naozaj hrozivo zaujamlo by ma či aj ja by osm nieoč taketo dokázal a tak hned som som sa vrhol na Yukki.Lenže hlupák som hned po nej skočil a tak som je jprerušil spojenie medzi osobami čím sa rozpadli."Ou pre prepáč Yukki ja ja nechcel som ospravedlnujem sa ti"Zasmial som sa ale nečakal som na nadávky a hned som sa začal vypytovať."Ako si prišla k tomuto jutsu?A ako si sa ho naučila a kdo ti ho predal?A ako si prišla k týmto osobám ťlenom klanu?A čo všetko dokážau?"Otázka sa hrnula jedna za druhou.

´´Hmmmm...´´ začala jsem trošku přemýšlet nad odpovědi. Už včera jsem ho viděla trpět. Byla to temná technika. Ta krev co se mu drala včera z očí. Za to může jen a jenom temnota. Váhala jsem jestli mu mám o jakékoli technice říct. Má na to právo to samozřejmě, ale... co by se všechno mohlo stát? Pořád jsem mlučela. Nemohla jsem se na něho zlobit...měla jsem ho tak ráda. Pořád jsem přemýšlela a co? Nemohla jsem na nic přijít. Obejmula jsem ho tak aby měl obličej na mé hrudi a nemohl se mi dívat do obličeje. Celá jsem se trošku třásla, ale nechtěla jsem aby to poznal.

Netrpezlivo som hladel na nu stále čakajuc čo s nej napokon vypadne lenže nič mlčala,nehal som jej ešte nejaku chvílu lenže ona dalej mlčala nič nevravela čo sa mi moc nepozdávalo.Napokon si ma pritlačila k hrudi a dalej mlčala cítil som ako sa jej telo trocha chvelo.Potom som si spomenul na ot čo mi povedal otec ked sa vo mne prebudilo Keikore. "Tvoje oči su iné ako naše v tvojích očiach drieme temnota a nenávisť a tvoja tužba po sile ťa zahubý na temnu cestu nebude návratu z nej získaš neuveriteln silu ale stratíš svoju dušu preto Daisuke sa vyhýbaj všetkému okolo našého doujutsu" .Spomenul som si na to a dosť ma to vytočilo no len tichým hlasom som povedal."Prečo? Prečo ja prečo som iní ako vy a nič nesmiem vedeť v čom som odlišný od teba ale od ostatných s klanu prečo ma všetci hádzu do jedného vreca s tými zlími s našého klanu nerozumiem tomu prečo mi to všetci robýte chovate sa ku mne rovnako ako keby som bol čierna ovca medzi vami tak prečo!!!!!"Pir poslednych vetách som na Yukki priam kričal,opať moju hlavu zachvátila bolesť a moje oči zaliala krv.

´´Pšššš.... lásko ...uklidni se..´´ uklidňovala jsem ho a přitiskla jsem ho více k sobě.
´´Vím to, je to k tobě nefér.. ale už se nedá nic dělat. Jsi silný chlapec...jen ty dokážeš změnit svůj osud. Nesmíš.. nesmíš se poddat temnotě. Je silná.. ale ty jsi silnější...ty ji nepotřebuješ! To ona potřebuje tebe...nesmíš se nechat..Daisuke slibuješ?´´ podívám se na něho. Uvidím jeho krvavé slzy a rozpláču se. ´´Tolik to bolí když tě vidím, jak tě mučí.. ale stejně nic nemůžu dělat...´´ slzy stékali na Daisukeův obličej a pomalu smývaly krev.

"O jakej temnote furt všetci hovoríte prečo temnota? Ja snou nič nemam je pravda že počujem divné hlasy a nemožem spávať ale to je všetko!!!!!Tak prečo prečo ja !!!!!Rozzuril som sa najviac ako som len mohol nerozumel som ničomu čo tým všetci myslia tou temnotou neni som ničim posadnutý ani podobne čo bolo s naším klanom bolo velmi dávno a od tej doby sa nič podobné neopakovalo tak prečo ja prečo?V tom som ucítil ako mi na tvári niečo stekalo okrem mojej krvi ked som sa pozrel hore bola to Yukki ktorá plakala okamžite ma hnev opustil bolesti hlavy prestali a jej slzy zmylo moju krv.Nemal som tušenia čo sa to somnou deje no týmto som neubližoval len sebe ale hlavne Yukki čo ma ešte viac vytáčalo .Napokon moje oči zaliali obyčajné slzy a ja som sa pritisol k Yukki."Prepáč mi to odpusť ja ja nechcel som"Silno som ju stisol a nehodlal som sa jej pustiť mojej jedinej drahocennej osoby.

´´Daisuke.. ty nemůžeš spát? Proč jsi mi to neřekl? Dneska budu spát s tebou ano? Neusnu dokaď nebudeš spát ty! Temnota si na mě netroufne!´´ řeknu a začnu si utírat slzy. Pořád jsem ale nedokázala přestat. ´´Vždycky mi řekni ano? Cokoli tě bude trápit. Cokoli budeš slyšet. Ano?´´nepouštěla jsem ho. Chtěla jsem být jen u něho a ne u někoho jiného. Co bych si bez něj počala? On mi byl po boku dříve...teď jsem na řadě já abych s ním byla. Nevnímala jsem ni jiného jen něho. Můj malý princ.

Bolo krásne od nej počuvať tieto slová no bolo to inak to som bo lja kdo sa mal o nu starať a nie furt ona o mna"Nie Yukki ja ja už niesom dieťa a mal by som následky niesť sám ked mam byť silný musím sa s tým vyrovnať sám a nie furt niekoho po boku mať pretože raz sa može stať že ma opustíš a potom sa stane čo?Nebudem sa vedeť obrátiť sám na seba.Po celé tie roky si sa starala o mna ty a teraz je na čase aby som ťa ja spravil šťastnou a nie sa starala furt ty o mna všaj moja velká princezna"Usmial som sa na nu a utrel som jej slzy čo jej stekali dole s očí."A neplač lebo začnem aj ja a potom sa to tu zvrhne na velku romantiku a na to ja moc niesom stavaný"Zasmial som sa a trocha som ju pychol do rebier.

Ještě chvilku jsem vzlykala a pak jsem teda přestala. Usmála jsem se na něho ´´Nevadí. I když jsi už velký a silný přeci jen budeš můj malý princ!´´ pohladila jsem ho po krátkých vlasech a políbila ho na ně. Měla jsem svého bratříčka u sebe. Trpí a já nemůžu nic dělat. Nic....prostě...nic....ztrácela jsem se v jednom slově. Ale proč? Proč nemůžu? Nejsem ta pravá?ptala jsem se pořád dokola. Tolik jsem chtěla, ale přesto nemohla. Bylo to tak bolestivé. Musela jsem přihlížet a nic nedělat. Jako by mě někdo svázal a já se nemohla ani pohnout.

"No tak Yukki a opať ťa niečo trápi ale ved nemá čo ja som na tom dobre aj ty dufam a sme tu jeden pre druhého a hlavne sme spolu tak prečo sa zaťažovať nejakými hluposťami no nie?"Usmial som sa na nu dal som jej ruky na ramena a pomali šiel dole až k bruchu."A ne že budeš nad niečim rozmýšlať zase lebo ťa chytím zviažem a budem ťa celu hodinu v kuse štekliť a potom si rozmyslíš či budeš smutná alebo nad niečim nezmyselným premýšlať".Vyplazil som na nu jazyk.Všimol som si že má v kapse posledne lízatko a keby mala o neho prísť tak by zabíjala.Preto osm ju silo onjal a potom si pomali začal kráčať od nej preč piskajuc až ked som bol od nej 3 metre tak som vytiahol lízatko čo mala schované vo vačku a začal si ho obzerať."Hm to je ale pekne lízatko len smola že je posledné, uff to by bolo keby sa s ním teraz niečo stalo to by určite niekdo tunak nemal radosť však?"Zasmial som sa pre seba a dalej som kráčal v pred s lízatkom v ruke.

Trošičku jsem se podivila když ode mě šel Daisuke... *Co mu jde?* Pak ale vytáhl lízátko. Rychle jsem se koukla na místo kde jsem si je schovávala. Nebyla tam! Ruce se mi začaly třást. ´´Dausuke...to je opravdu poslední?´´ v obličeji se mi objevil šílený výraz. Tak jsem v podstatě vypadala vzdycky, jak jsem neměla lízátka nebo mi někdo držel nějáké..´´Daisuke...nesmí se tomu lízátku nic stát ano? Nic.´´ dýchala jsem přerušovaně a oči jsem měla zavěšené pořád jen na lízátku a Daisukeově ruce. Pomaličky jsem kráčela k Daisukemu. ´´Jen pomalu... neboj se Daisuke jenom pomalu. Pomaličku!´´uklidňovala jsem ho. Ale ve skutečnosti jsem uklidňovala sama sebe.