Tréninková Hala

First topic message reminder :

Zde si můžete procvičit jutsu na terčích

Otočila jsem se na Narumiho. Už jsem si myslela, že přijde s kočkou!
"Ano, může. Ale teď máme misi, trénink musí počkat."

Seishou

"Ehm, Narumiho hľadám, pretože má so mnou ísť na misiu." Pod maskou som sa usmial, vidno to však nebolo. Stál som na mieste, a z prítomnosti hlodavca si nič nerobil.
Snáď ho nebudem musieť hľadať po celej Sune, to by sa mi vážne nechcelo.

"Ja som Narumi ... "
Ozval som sa .
"Čo to vlastne za misia bude ?
Mám teraz vlastne dve ... na práci ako to počujem ."

"Na jakou misi?" optala jsem se zvědavě.

Seishou

Otočil som sa na Narumiho. "Si pripravený na misiu vyraziť kedykoľvek alebo potrebuješ nejakú zvláštnu výzbroj či niečo podobne?" Dal som mu otázku, pričom ženu som už pohľadom ignoroval. "Žiaľ o akú misiu ide vám nepoviem. Nie ste v nej zainteresovaná. Ďakujem, že to pochopíte."

Seishou

"V poriadku, tak môžme vyraziť." Otočil som sa smerom k východu z haly a zároveň z akadémie. "Áno, bližšie informácie o misii obdržíš akonáhle opustím akadémiu." Pomaly som vyrazil smerom von z haly. "Dúfam, že s tým nie je problém." Dopovedal som tak, aby ma ešte počul a potom som halu opustil s očakávaním, že ma bude nasledovať.
(presun)

"Nie to je v pohode ak sa to teda dozviem ešte predtým než niekam ideme ... "
Otočil som sa ešte k senseii .
"Majte sa zatiaľ ! "
Odbehol som za ním .
(presun)

Ani jsem nesatčila něco namítnout a už byli pryč. "Hm..." broukla jsem si pro sebe.
Otočila jsem se na Daisukeho a šla jsem k němu. "Myslím, že na misi budeme muset jít sami." Sedla jsem si k němu.

Po celu dobu som bol ticho a ani hlások zo man nevišiel.Stále som pozoroval ludí medzi ktorými prebiehala konverzácia.
"Ano máte pravdu asi pojdeme len mi"bolo jediné čo zo man vyšlo a viac som sa k ničomu nevyjadril.

"Nevykej mi. Tak jdeme nebo to necháme na zítra?"

"Teraz sme mimo domova a vy ste stále moj sensei takže bude lepšie ked vám mimo neho budem vykať".
Postavil som sa na nohy torcha sa natiahol a pozeral sa pred seba.
"Tak mohli by sme vyraziť ah tak to čakanie je ako na smrť a určite ochranu potrebovať budu.

"Ale teďkom večer tam nikdo nebude." vzpomněla jsem si na to, co říkal jounin, když nám tu misi dával.

"Aha tak v tom prípade nič"sadol som si opať na lavičku a pozeral sa okolo seba ako obloha bola tmavá.
Hm zaujmalo by ma kde je Yzkki a čo robí musim sa jej ospravedlniť za to čo som sa jej opýtal.
Pozerajuc do zeme som tam ticho sedel.

"Hm... nechceš si zatrénovat nebo něco? Řekni, kdybys chtěl něco dělat." Natáhla jsem si nohy a ruce jsem si dala za hlavu, abych ji neměla na studené stěně.

Buchol som sa do čela"ale ne tréning!!"zakričal som,okamžite som sa rozbehol do stredu a začal trénovať.
Spravil som pečate"no tak teraz to musi ísť".Moje ruky opať obalili blesky.
Tento krát viac žiarili a vydávali horší zvuk"a ano myslim že to mám "zakričal som radostne.

Dívala jsem se na něj, co dělal. Na rukou měl blesky. Podivila jsem se. Už dlouho jsem neviděla žádnou jeho techniku. Bylo uklidňující ho opět vidět, jak tu cvičí a je rád, když se mu něco povede. "Skvělá práce!" usmála jsem se.

Blesky ostávali na rukách a žiarili a vydávali nehorázny zvuk jejich svetlo sa v mojich očiach odrážalo.
"To to je super!!!!"zakčial som a obzeral som sa po okolí.
Na tvári sa mi zobrazil nekali uškr a rozbehol som sa oproti skale čo bola na tréningovej hale.

Tak tady nejsem potřeba. Pomyslela jsem si. Stoupla jsem si. "Hm..." zvýšila jsem hlas, aby mě bylo slyšet. "Půjdu si teď něco zařídit." oznámila jsem mu. Zvedla jsem ruku a zamávala jsem mu. Pomalu jsem odcházela.
Bylo zrovna po třičtvrtě a za chvíli padne domluvený čas.

Nevšímal som si okolia ani ničoho bol som plno zaujatý touto technikou,dokonca som ani nedal pozor na to že Shizuka je na odchode.
Ako fanatic som letel oproti kamenu s umyslom zničiť ho,ked som prišiel pred neho silno som obidvomi pestami do neho bhuchol rany zanehalo na kameni no technika sa zrušila.
Ked som pohlad dal na kamen ostali tam 2 velke a hlboké otlačky od mojich pestí.
Neveril som vlastným očiam no konečne to fungovalo,lenže nastal problém že ma štípali ruki.
Ked som sa na ne pozrel boli mierne popalené a ešte s nich iskrilo,štípalo to a bolesť sa dal aprirovanť ako keby mi ihlami pichali do ruk.
S lekárničky som si vybral pasť potrel som si ruky,obviazal obvazom a kráčal k najbližšej lavičke.
Sadol som si no o chvílu lahol na nu a pozeral sa na tmavu oblohu užíval som si ticho ktoré prebývalo na tomto mieste.
Ruky ešte trocha boleli no nebolo to niečo strašné ale ani nič prijemné,zavrel som oči a pomali som zaspával dufajuc že sa nebudem prebudzať na nočné mori.
Pred tým ako som sa dal do hlbokeho spánku s mojich ust višlo slovo"Yukki".

Znovu jsem přišla do haly. "Daisuke?" zavolala jsem na něj. "Půjdeme na tu misi?"

Započul som nejaký hlas.Noc bola prijemná a kludna žiadne nočné mory ako som bol zvyknutý všetko prebiehalo ako malo.
Otvoril som oči a natiahol sa no pychlo ma v rukách"Au"zakričal som a spomenul som si na včera ako som skušal tu techniku aha už viem.
Dotkol som sa jemne obvazov no ruky dosť boleli stále tak som si ich radšej už nechytal.
Podišiel som ku Shizuke"Ale ano samozrejme pojde už rovno hned"usmial som sa na nu.

Zamračila jsem se a podívala jsem se mu na ruce. "Jsi v pořádku?" optala jsem se starostlivě.

Dal osm si ruky za chrbát"no ták sensei nič to nieje keby áno už som tu neni verte mi"
Bola to nerpijemná bolesť ale nič čo by sa nedalo zvládnuť trocha som si ich pošuchal lebo ma svrbeli od obvazu a bolo.
"Tak sensei ale už by sme naozaj mali vyraziť ked to chceme stihnuť lebo ak aj dnes budeme meškať nedopadne to dobre"
Pomali som jednou nohou vykročil vpred.

Jen jsem si povzdechla. Otočila jsem se a vyrazili jsme tedy.
(přesun)