Tréninková hala

Zde si můžete zkoušet svá ninjutsu na terči nebo cvičné figuríně

Vstúpila som dnu. Rozmýšlala som čo budem robiť, no nič naozaj nič ma nenapadlo, a tak som zostala znova pri meditácii aspoň tam sa budem mocť naučiť nejakú novú techniku, dúfam povedala som si a posadila sa do stredu miestnosti v tureckom sede. Zavrela oči a začala.

po jednom dni som uvedomila nad čím som celú tu dobu rozmyšlala a prišla som na, vec ktorá ma velmi trápila. Išlo o rozprsknutie vody určitého množstva v určitý smer. CHvílu som ešte dalej rozmýšlala no potom som sa rozhodla, že m by som sa mala ísť najesť no nemám žiadne peniaze. A už som si spomenula niečo som pani tsunade tak asi zbehnem za nou. S odhodlanm som vstala a odpochodovala do budovy hokáge.

Takeru Takahashi

Po několika minutách cesty jsem konečně dorazil až k branám té proslulé vesnice ukryté v listí, jinak Konohy. Prošel jsem branou a ihned po zorientování se ve vesnici jsem se vydal na místo, které mi na celé vesnici bylo nejblíže, samozřejmě se jednalo o Tréninkovou Halu, kde jsem při svých pobytech v Konoze strávil snad nejvíce času ze všeho. Pomalým, loudavým krokem s rukama v kapsách jsem mířil k budově, kterou jsem již celkem solidně znal, vešel jsem dovnitř a uviděl jsem pár lidí, avšak jako povětšinou jsem jejich holou existenci doslova ignoroval a nevšímal jsem si jich. Jen jedna dívka mne zaujmula, nevěděl jsem, čím to vlastně je, ale něco mi říkalo, že se liší od těch ostatních ubožáků, proto jsem pozoroval její trénink a přitom jsem se soustředil i na techniku, kterou jsem měl teprve v hlavě.

Za svojím chrbtom som počul najrôznejšie nadávky, sústredenou čakrou v chodidlách, som sa odrazil niekoľko metrov do vzduchu a spočinul som na vysokom strome, dívajúc sa na dym vychádzajúci z vesnice menom Konoha, miesto, kde mi títo chlapíci bažiaci po mojom krku snáď konečne dajú pokoj. V tom som preskočil zo stromu na strom, pretože na tom kde som stál nastala explózia v podobe výbušného lístku pripevnenom na vrhnutom kunaii.

Asi do 10 minút som presvištal bránou vesnice, s úsmevom na tvári, som sledoval ako moji prenasledovatelia zastavili, ale potom vošli do vnútra vesnice akoby sa nechumelilo. Páni, tí si nedajú pokoj, rozbehol som sa uličkami Konohy, preletel som okolo niekoľkých domovou a obchodov, až som skončil na mieste kde som nechcel, pocítil som ako do mňa udrel muž z ohromnou silou, a výškou prekračujúcou takmer 2 a pol metra, sila jeho úderu meča na moju katanu, bola až odporne veľká a ja som preletel skrz stenu dreveného plotu, a ocitol som sa na zemi v areáli Tréningovej haly Konohagakure no Sato. Spočinul na mne zrak niekoľkých ľudí, ktorých prví dojem z môjho nástupu do vnútra musel vyvolať buď to pobúrenie, alebo myšlienku nato, že som totálny idiot, nado mnou však teraz stáli dvaja muži, a žiadny z nich nebol rozhodne príjemný. Jeden z nich položil nohu na môj hrudník, a druhý sa škeril spoza neho. Všetko čo som ukradol vrátim ? navrhol som avšak v tónu môjho hlasu k tím mužom bolo skôr niečo ako výsmech než rešpekt, a katanu čo som mal pripnutú na chrbte, som rozhodne vrátiť nehodlal.

Hiyoshi Uchiha

Bolo ráno, nad Konohou sa rozprestieralo nádherné slnko, už od rána bolo celkom príjemne. Dnes by mohol byť celkom príjemný deň, aj keď si bol istý, že to také ľahké nebude. Chcel totíž dneska konečne začať techniku, vďaka ktorej by sa zdokonalil aj v ninjutsu. Nebolo to nič ľahké, rovnalo sa to jeho najsilnejšiemu genjutsu, ale išiel za svojími ideálmi, aj on plánoval byť jeden z tých najobávanejších, aj keď pre dobré účely. Hiyoshi sa zodvihol z postele, z ktorej následovne mieril do Akadémie, pretože tam bolo všetko čo potrebuje, predsa len by to nebolo najpríjemnejšie, keby sa jeho ohnivé jutsu rozletí po Konohe a začne devastovať všetko čo sa dá. Rýchlejším, avšak stále flegmatickým krokom sa rozkráčal naprieč rannej Konohe, a mal len jeden cieľ, a to bola Konoha. Okolitých ľudí si moc nevšímal, pretože ho moc nezaujímali, videl v očiach len moc. Keď už prešiel pred masívnu budovu, povzdychol si. Vo vnútri už boli nejakí ľudia, videl tam babu, celkom peknú no potom jeho pohľad prešiel na človeka, ktorý vyzeral ako Hell Rider, dosť temne, Hiyoshiho chyba bola v tom, že súdi ľudí na prvý pohľad, no ďaľších ľudí si už moc ani všímať nechcel. Len si sadol, a začal uvažovať.

"Katon: Gōryūka no Jutsu" mihlo sa mu hlavou. Jutsu, ktoré vytvorí ohnivého draka, podobné ako Goukakyu, no manipulácia s plameňom bola lepšia, a do konca oheň bol ničivejší. Zatiaľ si robil len nákresy, ako by približne mal ten drak vyzerať. Mal to byť starý čínsky drak, voľne predlžujúci sa. Jeho kresby boli celkom trefné, no náhodnému človeku naokolo by to mohlo prísť ako karikatúra na ďažďovku, no nákres potreboval pre lepšie vystihnutie toho draka. Nebol si istý, či to bude stačiť, ale zatiaľ mu to stačilo. Pozrel sa do zeme, a začal rozmýšľať ako by mohol docieliť aby ten drak tak vyzeral.

Toshi Takari

"Dobre, dobre, tu máš" siahol som rukou poza chrbát, hoci dosť obtiažne s nohou na mojom hrudníku, čo nebolo vôbec príjemné, a pustil som katanu v púzdre na podlahu vedľa seba. Následne som sa neisto pousmial, to sa však len chlapík zasmial, prudko mi kopol do brucha položenou nohou na hrudníku, vzali si meč a odišli, pričom som ostal ležať na zemi, cítil som sa akoby mi niekto práve rozdrvil kosti v tele, žiadna príjemná bolesť to rozhodne nebola. Napriek tomu všetkému, som sa akosi pozbieral zo zeme a oprel som sa zadýchane o rozbité parkety na mieste kde som pred chvíľkou preletel stenou z drevených dosiek, načo som si všimol ako na mňa zíza dievča, ale následne odvrátilo zrak, načo som reagoval sústredením pohľadom do zeme. Sakra, to ale bolelo.. položil som si ruku na brucho, stiahol som si plášť z tela, načo som odhalil brnenie, v oblasti hrudníka, a brucha, jediný dôvod prečo som skutočne nemal zlomené kosti z váhy 2 a pol metrového chlapa.

Hiyoshi Uchiha
Atomosféra tam bola dosť nepríjemná, no Hiyoshimu to moc nevadilo. Začal bližšie pozorvať chlapca, ktorý tam prišiel, aj s dvomi ľuďmi. To mu prišlo normálne, ale po tom, čo ho kopol do hudníka, trocha sa zhrozil. Nebol si istý, čo robiť, keďže sa ten chalan pokúšal to zakryť, tak sa rozhodol za ním ísť. Išiel celkom pomaly, dosť nenápadne, no najskôr si svôj výkres zroloval. Keď už bol blízko, dosť sa na neho začal pozerať a skúmať. Vyzeral dosť neohrabane, a hlavne vyzeral že sprchu nemal aspoň dva roky. Hiyoshi to však nechcel dať na javo, a jemne sa pousmial.
"Si v poriadku?" opýtal sa, ani nie moc s úsmevom, pretože si stále nebol istý čo to je zač. Len sa k nemu naklonil, no potom už len čakal na odpoveď.

Takeru Takahashi

Zase otrava... bože muj. Měl jsem zůstat ve vesnici, tady člověk opravdu nemá ani jednu jedinou chvíli klidu v téhle hloupé vesnici. zkonstatoval jsem a podíval jsem se na toho kluka, který vtrhl do tréninkové haly a udělal tady takový bordel. Krom toho odlákal pozornost té dívky, která se mi zde zdála ze všech asi nejnormálnější. Podíval jsem se svým chladným a vražedným pohledem na ty dva a přitom jsem se je snažil doslova zabít pohledem.

Toshi Takari

"Hmm ? Hej.." pousmial som sa bolestivo, čo bolo vidieť, a tak mu mohlo dôjsť, že mi zas tak dobre nebude.. "najskôr mám vďaka tej ryži čo som jedol brucho zo železa" zasmial som sa opäť bolestným výrazom nad totálne neznámym zmyslom pre humor, podopierajúc sa o stenu som sa postavil. "Budem v pohode.. " dodal som, načo sa mi trochu zamotala hlava, a nemal som poňatie o tom kde je sever, juh, východ a západ, tak som sa chrbtom oprel o stenu, načo som videl pohľad, ktorý sa ma snažil zabiť, už z diaľky, avšak zrak som od neho neodtrhol, tento chlapík mal niečo do seba, doslova som mal chuť mu katanu pretiahnuť očami, pri myšlienke nato, načo myslí on.

Hiyoshi Uchiha
Keď sa Hiyoshi uistil, že sa dokáže postaviť, tak sa len pousmial, a pošeptal.
"Ja sa teda vrátim k tréningu" a následne prešiel na svoje teritórium. Všímal si vražebné pohľady iných, no to moc neriešil. Skôr ho trápilo ako priviesť svôj katon do podoby draka.
Začak skladať pár pečatí, a následne vykríkol.
"Katon: Goukakyu no Jutsu" a pred ním sa vytvorila obrovská ohnivá guľa, ktorá narazila na stenu, kde aj pominula. Toto bolo znamenie, že by sa z tohto jutsu dal pretvoriť na draka, avšak potreboval by na to omnoho viacej chakry. Začal skúšať niekoľko typov Goukakyu no Jutsu, no hlavne bolo manipulovať s tvarom gule, aby z nej vytvoril draka, a to sa mu zatiaľ moc nedarilo. Otvoril si svoj nákres, a začal pozorovať. Bolo by možné, keby začal od niečoho ľahšieho, a následne to stupňoval a stupňoval, a možno by vytvoril aj toho draka, no stále to bolo len v stupni prípravy. Moc sa už nezaoberal s ostatnými, pretože tam mal pár problémov sám pre seba.

Takeru Takahashi

Dobře teda. Konec už pozorování a přemýšlení, je čas začít nebo dělat. Její schopnosti jsou pozoruhodné, a krom toho mi svou flegmatickou povahou někoho připomíná... pomyslel jsem si a pousmál jsem se, tentokrát už jiným úsměvem, než měli ostatní navyknutý. Zadíval jsem se svýma tmavýma očima směrem k té dívce a pomalým, avšak tentokrát více decentním krokem jsem zamířil směrem k ní, nikdy mi nedělalo problém se s někým seznámit, hlavně pokud jsem z něj cítil nějaký rozdíl oproti ostatním lidem, které jsem považoval za odpad. Přišel jsem k dívce a od ucha k uchu jsem se pousmál, potom jsem ji na znamení přátelství podal ruku a představil se Zdravím, mé jméno je Takeru řekl jsem, můj hlas už nebyl tak temný a chladný jako většinou, ba naopak, značil jisté přátelství, i když to je možná moc silné slovo...

Išiel som okolo akadémie a vymanili sa mi spomienky na moju minulosť.Prebehlo sa mi to behom pár sekund.Trocha som sa otriasol a pokraťoval som dalej smerom do tréningovej haly.Ked som vstupil zbadal som tam nejakého chlapca a dievča.Tak ako vidím niesom sám čo si rád chodí zatrénovať pomyslel som si a pokračoval som dalej do haly.To dievča vyzeralo pomerne grogy.Podišiel som ku jednej stene o ktoru som sa oprel a čakal som až kým dojem svoje Samakuri.Než by som ho dojedol som nemal chuť ani zdvyhnuť ruku.Medzi tým ako som dojedal posledné kusky som si obzeral halu.

Takeru Takahashi

Pousmál jsem se když mi řekla svoje jméno, když však nepřijala moji ruku, tak jsem se cítil mírně dotčený. Moje oči najednou nabrali opět onu nepříjemnou temnotu a já jsem se pouze pousmál Je to alespoň základ slušnosti podat ruku tomu, komu si se představila. Když už si se mu představila, Mizore. řekl jsem a opět jsem se usmál, tentokrát však můj úsměv skrýval něco úplně jiného než předtím, jakmile jsem totiž zastrčil ruku zpět do kapsy, tak se ze všech stran okolo Mizore začalo tvořit enormní množství krystalů, které se formovaly a poté letěli směrem k ní se snahou ji doslova přišpendlit na zemi, nechal jsem tomu všemu však velice pomalý průběh, protože jsem ji rozhodně nechtěl nic udělat, jen jsem ji chtěl spíše vyprovokovat k tomu, aby mi ukázala co víc dokáže, rozhodně totiž nevypadala nějak slabě, ba naopak.

Takeru Takahashi

Líbíš se mi, Mizore řekl jsem a krystaly okolo ní jeden po druhém popraskaly, pousmál jsem se na ní Musím uznat, že máš skvělou povahu, nenechat se vyprovokovat je základní schopnost, kterou by měl každý ninja mít, a očividně, ty ji máš dodal jsem ještě a podíval jsem se na figurinu, na které Mizore předtím trénovala Krom toho, jak na to tak koukám, tak tvoje techniky, respektive tvoje Kekkei Genkai je velice zajímavé, něco jsem o tom už slyšet od otce, ve válkách jste byli stejně obávání jako my, otec mi vyprávěl že dokonce bojoval s jedním členem vašeho klanu, který dokázal mrazit tělní tekutiny, úchvatné dořekl jsem usměvavě, jak můj pohled, tak můj úsměv opět změnily svou podobu, nestávalo se mockrát, že bych se zrovna smál a už vůbec ne tolikrát za den Pro dnešek si už trénovala víc než dost, nemyslíš? Můžu tě na něco pozvat? optal jsem se...

Stál som oprený a bol som pripravený trénovať noZbadal som ako ten dotyčný chlapec ako keby zautočil na to dievča.Ked ju obalil len kryštálom ostal som na mieste a vytiahol si z vrecka dalšie Kamasuri kedže na om ešte bola čokoláda hned mi to zdvihlo náladu.No stále snom s nich nespustil oči to dievča sa nebránilo ani nič no asi jej to pomohlo kedže opať povolil kryštáli.Prečo ich na nu použil a potom zrušil chcel sa ukázať zaujať ju? nikdy takýchto ludí nepochopim povedal som si pre seba a pozeral som dalej ako sa to bude vyvýjať.

Takeru Takahashi

Dobrá tedy, Mizore odpověděl jsem opět se stejným úsměvem, poté jsem se porozhlédl po celé místnosti, tentokrát už nikoliv s tak milým obličejem, ba naopak můj vražedný pohled značil, že rozhodně nemám v úmyslu něco pěkného s ostatním osazenstvem této místnosti, proto jsme se posléze s Mizore vydali z haly a celkově i z akademie pryč, cestou ven jsem však ještě zavadil o toho kluka s tím Katonem a toho druhého s tím brněním, jako ostatní jsem je ignoroval, protože pro mě byly pouze bezcenné odpad, ostatně jako většina lidí, které jsem neznal a ani jsem znát nechtěl Ubožáci... řekl jsem, když jsem prošel okolo nich a pousmál jsem se opět svým nepřátelským úsměvem...

Hiyoshi Uchiha
Hiyoshi sa len sústredil na výkres, až nakoniec ku nemu podišiel Takeru. Tentokrát ho celkom dosť vyprovokoval, a to si už Hiyoshi nedal. V očiach sa mu nepatrne aktivoval Sharingan, avšak ešte sa mu nepozeral do tváre. Len sa rozkráčal vonka, a následne dosť triumfálnym hlasom pošeptal.
"Ak chceš, tak poď von a ukáž čo dokážeš" stále sa vyhýbal pohľadu do jeho tváre, a jeho vlasy mu všeobecne zakrývali oči. To preto aby nezistil že má Sharingan, pomaly už bol von z Akadémie, a pozeral sa do zeme. Očakával že príde, pretože dokázal usúdiť že je to provokatér, a väčšinou sa provokatéri dajú predvídať, a teraz to teda dokázal predvídať. Hiyoshi sa nepatrne usmial, a čakal ďaľej, kým výjde.

Toshi Takari

Opretý o stenu v miestnosti, pri dverách, som konečne odopol brnenie, ktoré mi tlačilo na plúca a hrudník a položil som ho na zem vedľa seba, takáto zbroj nebola nijak štandartná a nevyzerala ani tak, že by niečo poriadne zniesla, pre niekoho to bol kus nepotrebného plechu na tele, čo však málo ľudí vedelo bolo to, že táto hračka dohromady nevážila ani toľko čo polovica menšieho meča.

Pozrel som sa na prasklinu, ktorá tam zostala a následne som si všimol pár kvapiek krvi na bielej starej košeli čo som mal na sebe. Postavil som sa, že odídem preč, keď v tom prešli oni.

Dievča a chlapec, a ja som započul, len jediné slovo.. ubožáci .. pozrel som sa na chlapíka, ktorý následne prechádzal von a potom na toho, ktorý nato hneď reagoval, atmosféra sa začala stupňovať, tak som vzal zo zeme, jeden z posledných kusov svojho majetku, a prešiel som vonku, kde som sa zastavil, a pozrel som sa na oblohu, načo som sa neprítomne poškrabal na po snehovo-bielych vlasoch, existenciu iných ľudí som v ten moment ani nebral na váhu, skrátka som o niečom premýšľal, potreboval som zohnať meč, nie hocijaký meč, ale svoj meč.

Takeru Takahashi

Ale prosimtě, snad se nenecháš řečmi od neznámého člověka, který o tobě nic neví tak vyprovokovat... a nebo snad ano? To není zrovna dobrá vlastnost pokud nejseš nějaký extra silný tedy, v čež však nevěřím, jak jsem koukal na to, jak neschopný seš řekl jsem a pousmál jsem se, potom jsem začal skládat pečetě, přede mnou se zjevilo několik menších krystalů...

Hiyoshi Uchiha
"Nemám rád namyslených a zakomplexovaných ľudí" pošeptal, pričom sa v okamihu sekundy začal skladať pečate. Odrazu sa mohutne nadýchol, a vykríkol.
"Katon: Goukakyu no Jutsu" v tomto okamihu bol už vidieť jeho Sharingan, avšak ten bol teraz celkom nepodstatný, pretože na Takera mieril ohromná ohnivá guľa. Hiyoshi na nič nečakal, a rýchlo následovaľ guľu, avšak keď už mala guľa byť približne 4 metre od Takera, Hiyoshi urobil pečať, a jeho telo sa rozletelo na niekoľko stovák malých motýľov. Nepredpokladal, že Takeru bude vedieť, čo sa deje, no zatiaľ čakal ako zareaguje na jeho firebal. Pomedzi to uvažoval, ako by mal pokračovať.

Takeru Takahashi

Já toho nemám tolik rád a taky si uboze nestěžuju všem okolo řekl jsem a mávnul rukou, krystaly se začaly v rychlosti tvarovat a přede mnou se sformovala krystalová stěna, která mě i Mizore uchránila před čímkoliv, koule se o ní doslova rozbila Katon proti mě nemá smysl, nemáš dostatečně silnou techniku na to, aby si mě dokázal porazit, s tím se smiř... řekl jsem a pousmál se, stěna se ve chvíli rozpadla, v tu chvíli jsem začal skládat pečetě, nakonec jsem dal ruce k sobě Kirisame šeptnul jsem, v tu chvíli se okolo nás zvedla mlha, která vlastně byla jen tisíce nanokrystalů s mojí chakrou okolo nás. V tuhle chvíli jsem dokázal v sekundě udělat techniku, protože jsem nemusel krystaly tvořit, též jsem tušil, kde Hiyoshi je, nebo respektive kde jeho chakra je, skrze krystaly jsem to totiž cítil. Pouze jsem se pousmál a stál jsem tak na místě Takže Katon? Mohlo mě to napadnout rovnou, že bude mít Sharingan, já hlupák?! Jak mi to sakra mohlo nedojít? pomyslel jsem si a pousmál se...

Toshi Takari

Sústredení na oblohu, som si ani nevšimol keď obrovská ohnivá guľa, prešla pár metrov okolo mňa, jediné čo ma donútilo odtrhnúť zrak z oblohy bolo teplo ktorej z nej vychádzalo, v tom momente sa mi naskytol pohľad na začiatok súboja medzi dvoma shinobi.

Následne sa ozvalo cvaknutie, to kus kovu v mojich rukách nabral pôvodný tvar, a odrazu vyzeralo brnenie ako nové, posadil som sa na jedinú lavičku pred halou, a sledoval asi 15-20 metrov súboj tých dvoch, načo som opravoval brnenie tím že som na ňom mal položenú ruku, a myšlienkami ovplyvňoval jeho štruktúru, a súčasne moje oči padli na to dievča, čo bolo v centre diaňia takisto.

Hiyoshi Uchiha
Vďaka Sharinganu videl presne, kde sa Takeru nachádza, jeho genjutsu pomaly zrušil, a namiesto toho sa rozhodol urobiť niečo iné. Nevidel poriadne Takera, len jeho chakru, ktorá bola všade, pretože kryštáliky boli tvorené z jeho chakry. To bola ohromná nevýhoda, ktorá ho úplne obmedzovala, pretože plošné techniky ešte nemal.
"Hm, myslí ti to. Je jasné, že ťa nemôžem zamerať pretože všade naokolo je tvoja chakra, v podobne nano kryštálikov. Keďže som len genin, plošné techniky ešte nemám a jediné čo mi zostáva je čakať, kým na mňa nezautočíš, alebo nezrušíš hmlu, to sa hodí" pošeptal dosť zamyslene, no potom začal rozmýšľať o tom, že tentokrát je jeho oponent naozaj celkom silný. Hiyoshiho začal zaujímať.

Takeru Takahashi

Takže Uchiha? Tak si vyzkoušíme, na jaké úrovni má Sharingan. To bude rozhodující v mé strategii, rozhodně hodlá použít genjutsu, mlha je moje pojistka. Musím nějak otestovat jeho Sharingan a při tom nepoužít moc chakry... pomyslel jsem si a pousmál se, po delší době konečně protivník, který neumřel na první techniku. Pro Takera bylo klíčové zjístit, na jaké úrovni jeho Sharingan je, z takové dálky ani zdaleka nemohl vidět počet jeho Tomoe, proto se rozhodl otestovat rychlost jeho reakce Tak uvidíme, chlapče, nakolik seš schopný. řekl a pousmál se, v tu chvíli v obrovské rychlosti začaly na Hiyoshiho létat ze všech stran krystaly Tohle mi nebere skoro chakru, vzhledem k tomu, že to je základ mého Kekkei Genkai a přitom ozkoušíme jeho rychlost...