Kancelář Kazekageho

Ještě jednou jsem se uklonila. "Ano, Kazekage-sama." Otočila jsem se a odešla jsem.
(přesun)

Konečne som sa dobre vyspal bol som ako ruža ktorá práve vykvetla.Cestou do budovy Kageho som premýšlal čo je zač aký môže byť či je to žena alebo zase chlap kladol som si milion otázok.Tak som bol zamyslený až som netušil že stojím pred budovou Kageho.Odfúkol som si a vstúpil som do vnútra.Ako som kráčal hore po schodoch nevedel som ako mám začať našu konverzáciu a či si s ním budem vôbec rozumieť pretože predošlí Káge ma teda nejak moc extra nemusel.Stál som pred jeho kanceláriu počul som ako je tam dosť ticho ale bolo počuť slapšie zvuky.Bez nejakých zdržovaní alebo premýšlaní som s odhodlaním zaklopal na dvere a čakal kým ma Kazekage vyzve aby som vstúpil dnu.

Papíru tady bylo pořád obývalo moje práce pokračovala dobře papíru ubývalo a byl jsem celkem spokojen ale v tom někdo zaklepal.
Takže další jo ? Dneska je to už druhej no uvidíme co chce. pomyslel jsem a tentokrát jsem předtím než jsem vyzval k tomu aby vstoupil trochu jsem si uklidil na stole.
Vstupte. trochu jsem si udělal pohodlí a čekal kdo se objeví

Nejaku chvílu som ešte čakal pred dverami nevedel som či ten malí hluk robí on alebo jeho zviera keby nejaké mal.Napokon ma vyzval dnu.Otovoril som s menším váhaním dvere no napokon som vošiel dnu.Videl som ako na stoličke za stolo sedí nejaký mladí chalan.Nerpejavoval som žiadne emocie takže som sa ani neusmieval ani negánil benz nejakého výrazu som vošiel do vnútra."Dobrí deň Kazekage-dono dostal som papierik o tom ževraj ste nový Káge dúfam že svoju prácu budete zvládať lepšie ako predošlí Kazekage".Poviem jasne a stručne a napokon dodám."A len tak pomimo moje meno je Daisuke Maeda."

Mladý muž který vstoupil dovnitř hovořil stručně jasně a na rovinu.Takové lidi jsem měl rád.
¨Děkuji ti Daisuke,mé jméno je Shiro Goen a jak už si zjistil stal jsem se novým Kazekagem¨. pokusil jsem se působit jako Kazekage.
Nebylo mu více než dvacet z jeho pohledu nebylo nic poznat nemohl jsem jistě vyčíst jestli to myslí vážně.
¨Chceš ještě něco nebo to bylo všechno Daisuke ?¨ zeptal jsem se a usmál jsem se na něj.
Přitom jsem vytáhl ze stolu jeho kartu a snažil se zní něco přečíst.

Sledoval som chovanie Kágeho bolo obyčajné ako pri každom novom."Hm myslím že za to by sa nemalo dakovať za pravdu".Jeho meno som len tak letmo poznamenal kedže neviem na kolko bude zase tento Kazekage."Popravde pri vašej neprítomnosti som sa stal jounínom ked chcete sám osobne môžete si moje schopnosti preveriť nebudem namietať, a ak nie chcel by som sa opýtať či by v tej hrstke papieroch ktorú prechovávate nemáte pre mňa nejakú misiu.Pri starom Kágem som sa k ním moc nedostal kedže ma nemal v láske a moc sme sa nemuseli popravde ja sa nemusím moc s nikík.".Sledoval som ako vyťahuje kartu asi išlo o mňa trocha som sa posumial a nadýchol."Hm takže si čítate moju kartu ak sa nemýlim no viete v karte sa možete dočítať veci ktorí boli alebo sú len výmysel.Pretoež veci sa menia a tak isto aj ludia a ked budete niečo chceť sám lepšie povedané niečo o mne vedeť opýtate sa sám myslím".Stále som hovril v jeden tonine nadalej som neprejavoval nejaký cit alebo niečo podobné len som bol ako stroj.

Pozorně jsem poslouchal tomu co mi Daisuke povídá.
Pomalu jsem si začal dělat obrázek o tom jaký opravdu je.
Takže chce misi jo no myslím že bych to pro něho mít.
Vzal jsem papír a začal psát dopis pro jednu důležitou osobu.
Po do končení dopisu jsem na konec přidal svoje jméno a přitiskl pečeť suny.
Podával jsem dopis Daisukemu a přitom mu říkal
Tohle je důležitý dopis pro jednoho muže ze země železa jedná se o situaci v jejich zemi a chtěl bych se ho prostřednictvím tohoto dopisu na něco zeptat.Dověděl jsem se že v tuhle dobu je na odpočinku v Horkých pramenech poblíž Konohy a ty mu ho tam odneseš je to sice mise ranku B ale nemohu dovolit aby tenhle dopis padl do špatných rukou.Rozumíme si ? udělal jsem si ve křesle pohodlí a naznačil že náš rozhovor skončil.

Zobral som si list od Kazekageho ktorý bol asni niečim vynymočním pre neho a tak isto pre Sunu ale čo v ňom stálo mi bolo doslovne jedno.No popísal mi situáciu a ja som dával pozor aby mi ani jedno slovo s toho čo hovrí k tejto misii nevypadlo alebo aby som sa nemusel rozpämetávať.Chvílu som sa na ten list pozeral a napokon som si ho schoval do kapsy,dal som si ho na pevné miesto kde ho nikdo nemohol zobrať ani sa k nemu len priblížiť lebo ináč doslovne by som mu ruky dolámal.Napokon som s aopať pozrl na Kazekageho ale nie do jeho očí ešte nebol ten čas aby som o ňom mal vedeť všetko kývol som len hlavou na náznak súhlasu.Dal som ruky do špecialnej pečate a potom som zmizol v dyme.
(presun)

Měl bych se vrátit k papírování řekl jsem si když Daisuke odešel.
Už už jsem chtěl zase začít pracovat když v tom mě napadlo že většinu z papíru jsem už udělal tak bych si mohl na chvíli orazit.
Vytáhl jsem ze šuplíku Sake a nalil si do skleničky a lehl jsem si na blízkou pohovku.
''Kampai!'' řekl jsem a pozvedl skleničku do vzduchu a pak jim na jeden lok vypil a začal relaxovat.

Opať som prišiel do Suny bol som rád že som spať sice to nebol domov ale dalo sa to tak počítať kedže dlhé roky tu už bývam.Opať som mal zamierené do kancelárie Kazekageho.Takže som šiel opať hore schodami až som zastal pred jeho kanceláriu.Tento krát som zaklopal no hned som vstúpil dnu kedže som sa nechcel zdržiavať kým ma zase vyzve a podobne,ked bude mať s tým problím aspoň nabudúce budem vedeť.Takže som vstúpil dnu a hned na neho prehovril."Misia odovzdania listu bola splnená"

Pořád jsem ležel na pohovce polikajíc další sake když v tom přišel do místnosti Daisuke.
Takže mise byla splněna jo. To jsem rád. přišel jsem zpátky ke stolu sedl jsem si a začal hledat další skleničku.
Tak nato se napijem ne?Doufám že máš Sake rád nic jinýho tu totiž nemám řekl jsem a když jsem našel skleničku nalil jsem do ní sake a podával ju Daisukemu.
Doufám že už si plnoletej řekl jsem a zasmál jsem se.

Videl som že leží na sedačke a asi mal toho za celí deň dosť no bolo mi to vlastne jedno.No postavil sa a podišiel ku stolu.začal sa hrabať v jednom šuplíku a vyzeralo to že niečo hladá.Ako spomenul že sa napijeme m§j výraz ostal taký istí.CHytil som pohár ktorý mi podal,chvílu som ním točil a alkohol sa v nom točil a tvoril jemné vlnky. no napokon som pohár zo sake položil na stôl."Nie nemám chuť piť a nepatrí to medzi moje oblúbené veci.No ak by sa dalo Kazekage mal by som na vás inú žiadosť.".Teraz sa ton môjho hlasu zmenil na vážnejší."Potreboval by som od vás list v ktorom by ste uviedli že mi povolujete vstup do kutou medikov ktorý sa nachádza v Nemocnici.Neni to pre nič zlé a onformácie prečo tam potrebujem vstup sú velmi osobné ale zaručujem že nemám v úmysle nič zlé".Bol som zvedavý čo mi na to odpovie ked mi nedá prístup budem museť byť nutený sa tam vlúpať nasilím čo by spúsobili len zbytočne problémi.

Zauvažoval jsem nad tím co říká.Pokud tam něco provede bude to na moji hlavu a jen a jen já budu zodpovědný za to co provedl.
Normálně by tam neměli mýt jouninové volný přístup jsou tam informace o všech lidech co byli v nemocnici léčeni a s čím jsou to důvěrné informace.
Nechtěl jsem ho však takhle odmítnut protože po sake bývám vždykcy v dobré náladě tak jsem mu nabídl alternativu.
Nešlo by třeba že by si mi řekl jaké informace potřebuješ a já ti je nechal poslat ?

Hm premýšla nad tým čo som mu povedal takže nieje sprostý a uvažuje nad tým teraz určite čo by s toho mohlo byť keby niečo sa stalo."S prepačením Kazekage ale ešte raz."To čo v tej miestnosti potrebujem je prisne tajné a nejde o to čo potrebujem alebo niečo pretože sa to nedá poslať popravde ani ja neviem čo hladám len viem a mám tušenie že by som to v tej miestnosti našiel no poviem to na rovinu a nechcem tu ťahať za nejaké lanká.Bud mi napíšte prístup do tej miestnosti alebo nie a ja odídem tak či tak".Dlej som už mlčal vyzeralo to že jeho inteligencia je na vysokej úrovni ako tá moaj no to bolo len moje domievanie v podstate som o nom ešte nič nevedel a jeho duša ma momentálne nezaújmala.

Shluboka jsem se nadechl opravdu jsem nepotřeboval řešit vloupání do Lékařských archívů .Zhluboka jsem se nadechl
Co mám s tebou dělat ... řekl jsem a vytáhl papír vzal jsem tužku a narychlo napsal



Dole jsem to podepsal a přidal k tomu razítko aby nebudilo podezdření že se jedná o duplikát.
''Doufám že toho nezneužiješ''. řekl jsem a vypil skleničku kterou jsem mu před chvílí nalil.
A teď jestli mě omluvíš mám toho papírování dneska už dost a chtěl bych si na chvilku odpočinout.
Lehl jsem si na sedačku a rozhodl jsem se trochu se prospat jen jsem čekal dokud Daisuke neodejde.

Vyzeralo to že mi neverí a ani nemal dôvod poznal ma pár hodín ani to nie dokopy nejaké minúty a ešte k tomu vyzeralo to že mi 2 si nebudeme moc rozumeť ale nebral so mto s ťažkým srdcom pretože odjakživa ma nemal nikdo rád takže mi aj táto osoba bola ukradnutá.Hm takže nakoniec sa preca rozhodol mi dať povolenie.Ako mi podal list prečítal som si čo v nom stojí.Hm takže na dobu jedného dňa no snad to stihnem čo potrebujem."Hm dakujem za povolenie dneska sa pôjdem tak isto vyspať a zajtra sa hrniem na to miesto".Dal som ruky do znamenia a potom som sa stratil v dyme.
(presun)

Ani trochu jsem mu nevěřil neviděl jsem důvod k tomu všemu tajnůstkaření a už vůbec jsem netušil co by mohl hledat v Lékařských záznamech.
Na druhou stranu moc dobře jsem ho neznal třeba vážně není takový jako na první pohled vypadá.
Každopádně dneska toho na mě už bylo moc ještě jsem chvílu ležel na pohovce a po krátké chvíli se mi začalo chtít spát ale vůbec se mi nechtělo jít přes vesnici domů a tak jsem se rozhodnul že pro jednou zůstanu tady.
Polknul jsem na noc poslední skleničku sake a po několika minutách jsem usnul.

Stála jsem před Kazekageho kanceláří. Ještě než jsem došla sem, tak jsem se stavila na toaletách. Tam jsem se ujistila, že nejsem nikde špinavá od krve. Sice jsem se mohla v případě nouze vymluvit na boj, ale nechtěla jsem se vymlouvat. A vtom druhým případě jsem zase nechtěla říkat pravdu. Stačilo mi, když to věděl jeden člověk. Zvedla jsem ruku a zaklepala jsem. Čekala jsem na vyzvání.

Ještě jsem spal a v tom mě probralo klepání na dveře rozespale jsem jen řekl.
''D...Dále''.zvedl jsem se z postele a pomalu se loudal ke stolu.
Všiml jsem si že mi odnesly papíry a dostal jsem na stůl nové.
By mě zajímalo kde se za jeden den může sebrat ve vesnici tolik papírů.sedl jsem si na židli a čekal jsem kdo vejde dovnitř.

Byla jsem vyzvána a tak jsem tedy vstoupila. "Dobrý den, Kazekage-sama." Uklonila jsem se. "Chtěl jste, abych mám ohlásila konec mise." Narovnala jsem se a ruce jsem si dala za záda.

Byl jsem ještě rozespalý takže jsem řekl jenom
¨Hm..konec mise jo? Předpokládám že dopadla úspěšně.¨
Začal jsem hledat v šuplíku obálku s penězi za misi.
''Kam jsem to jen dal.''přeházel jsem snad 2 šuplíky než jsem konečně našel obálku kterou jsem hledal.
''Tady máš svoji odměnu'' natáhl jsem k ní ruku s obálkou a čekal než jsi ji vezme.

"Ano. Pan Teno je bezpečně v osadě a už bude bez problémů." Přistoupila jsem k němu. Natáhla jsem ruku a obálku jsem si vzala. "Děkuji." odmlčela jsem se. "Potřebujete ještě něco?" optala jsem se.

Přišla blíž a vzala si ode mně obálku s penězi.
''Ne,ne bude to všechno pro dnešek stav se jindy to už tu pro tebe něco bude.Prozatím máš volno.'' řekl jsem a podíval jsem se jí do očí a pak jsem se usmál.
''Tak a jestli mě omluvíš potřebuji se pustit do práce,ty papíry se totiž samy nevyplní.''
tím pro mě rozhovor skončil teda leda že by něco ještě nechtěla ona.
Vzal jsem si do ruky razítko a začal potvrzovat papíry.

"Samozřejmě. Naschledanou." uklonila jsem se. Otočila jsem se a odešla jsem.
(přesun)

Po dlouhém toulání po městě jsem se nakonec rozhodla, že zajdu za Kazekagem. Ráda bych si totiž vzala nějakou misi. Moje senseika byla sice teď docela mimo kvůli té ztrátě paměti, ale nějakou lehkou misi bych mohla zvládnout sama. Když jsem tedy stála před dveřmi do kanceláře, chvíli jsem přemýšlela, zda tu misi opravdu chci, nebo ne. Zrovna, když jsem chtěla zaťukat, tak vyšla ven nějaká dívka (nebo mladá žena). Uhnula jsem jí a dělala jsem, že tu nejsem. Pak jsem zaklepala na dveře a čekala jsem, zda budu vpuštěna dovnitř.