Kancelář Kazekageho

Potom co se Ken rozpadl na zlatý prach jsem chtěl vidět co chtěla Killuina tak důležitého že to Ken nemohl vědět jen jsem se uvelebil ve velmi pohodné židly a řekl jsem jí.
Tak co bylo tak důležitý že to Ken nemohl vědět ? zeptal jsem se zpříma a dělal jsem že na její dotaz na misi jsem jakoby zapomněl.
Poté jsem se protáhl a čekal na její odpověď.

Nadechla jsem se a chtěla jsem začít mluvit, ale nedokázala jsem ze sebe vydat sebemenší zvuk. avíc jsem ještě ke všemu nevěděla, jak to zformulovat.
"Chtěla jsem.... Chtěla bych vidět nějakou mapu, na které budou zobrazen vzhled země jako sníh, písek nebo... láva. Měla jsem totiž vizi ve snu, kde jsem se vydala za svým budoucím Summonem. Pořád mám takový pocit, že se tohle prostě stane. Proto vás prosím o tu mapu, abych alespoň zhruba věděla, kde bych měla hledat..." Připadalo mi, že jsem prostě něco plácala. Ale hlavně, že jsem se vymáčkla.

Takže o tohle tedy de jo ? No dobře jestli tomu snu věříš mapu bych tady někde měl mít počkej. řekl jsem a šel kousek od stolu kde byla malá skříň.
Ve skříni bylo mnoho složek a doufal jsem že najdu tu zprávnou kterou Killunia potřebuje.
Konečně jsem ji našel a podával ji Killunii s úsměvem na tváři.
Doufám že ti to v něčem pomůže.Při cestě ven by si sem mohla poslat zpátky Kena.řekl jsem jí a posadil se zpátky za stůl.

"Arigatou gozaimasu, Kazekage-sama..." Slušně jsem poděkovala a vzala jsem si mapu. Prohlédla jsem si ji a zkontrolovala jsem, zda to je opravdu ono. A skutečně. Byly v ní zakreslené lesy, pouště pláže, sněhové oblasti, hory a lávové oblasti. "Tomu snu věřím více než čemukoli jinému. Je to má šance získat zvířecího společníka... Několik týdnů to zřejmě nebudu, takže mě prosím dočasně vylučte z týmu...."
Dala jsem se na odchod.
"Nashledanou, Kazekage-sama," rozloučila jsem se a vyšla jsem se srolovanou mapou jsem vyla na chodbu. Bez jediné známky emoce v obličeji jsem naznačila Kenovi, že se může vrátit zpět do kanceláře. Pak jsem se vydala domů.
(přesun)

Chvíľku som tam ešte tak stál, vlastne som mal čo robiť aby som ten rozhovor nezačal odpočúvať, aj tak som však nevedel ako ale.. určite by som niečo vymyslel. Keď Killunia vyšla z kanclu tak sa netvárila zrovna nadšene, možno a to mohlo to, že sa zrovna pozerala na mňa. Jee.. tá je šťastím bez seba.. ktovie prečo? prebehlo mi hlavou no len som mikol ramenom, uspokojil som sa s tým že to zistím neskôr. Vošiel som do pracovne a nadýchol som sa. Taaak.. chcel by som ti niečo povedať.. začal som a spýtavo som sa pozrel na Kazekageho.

Po odchodu Killunii jsem čekal až přijde Ken ten jeho pohled předtím v okně naznačoval to že mi chce něco zdělit a to mě vrtalo hlavou po celou dobu co jsem si povídal s Killuniou.
Za malou chvíli Ken přišel tentokrát dveřmi a ne oknem podíval se na mě a potvrdil moji doměnku že mi chce něco říct.
No tak povídej jestli chceš posaď se na pohovku udělej si pohodlí.řekl jsem mu a pak se nahnul pod stůl kde vylovil svoji láhev se Sake.
Bylo ho tam už ani ne polovina Měl bych někdy doplnit zásoby. pomyslel jsi a pak láhev otevřel a nalil dvě skleničky.
Sake ? zeptal se Kena a podával mu jednu skleničku.

Len som prikývol a zvalil som sa do najbližšej pohovky, nohy som si vystrel pred seba a ruky som dal za hlavu. Keď ma však ponúkol saké tak som pochopiteľne neodmietol, zobral som si jednu skleničku a na chvíľku som sa do Saké zapozeral.. No.. povedzme že za čias minulého Kazekageho, eetoo.. som založil Root.. preto to zatajovanie mojej hodnosti a sily.. Povedal som úplne bez okolkov a trocha som si z toho nápoja usrkol. Čakal som na jeho reakciu s celkom slušným pokojom.. vlastne som sa vôbec nestresoval.. nemal som sa prečo.

Chvilku jsem čekal s nataženou rukou a potom si odemně sake vzal.Seděl na té sedačce a já s napětím čekal co z něj vyleze.O tomhle chlápkovi jsem toho moc neviděl.Doufal jsem že se o něm teď dozvím víc a skutečně jsem dozvěděl.Root ? pomyslel jsem si nevěděl jsem co to je natož proč mi to říká ale rozhodně by se stím netajil kdyby to nebylo něco speciálního.
Root......pověděl bys mě jeho hlavní účel a jeho současný stav? zeptal jsem se aspoň s malou nadějí že mi odpoví.

S tím chlapem jsem přišla ke kanceláři. Zaklepala jsem. Zevnitř jsem slyšela hlasy, asi něco řešili. Vyndala jsem si to své dílo a prohlížela jsem si ho.
Sedla jsem si na židli a posadila ti toho muže na židli. Byla to celkem sranda...neustále myslet na Daisukeho a představovat si všelijaký rozhovory.
Usmívala jsem se přitom a čuměla do prázdna. Dokonce i ten chlap se trošku divil proč, že se tak tvářím. Zřejmě jsem byla vedle víc jak normálně.

Ještě předtím než Ken stačil odpovědět někdo zaklepal na dveře což mě vyrušilo z přemýšlení ohledně Rootu a co je to vlastně za organizaci.Chvilku jsem přemýšlel jestli je vhodné když jsem uprostřed konverzace pozvat toho kdo klepe dovnitř ale hned jsem to zavrhnul Vesnice je přednější než moje zvědavost.
Dále řekl jsem a čekal kdo vejde chtěl jsem to mít co nejrychleji za sebou abych dokončil rozhovor.

Postavila jsem se a vešla do místnosti. Vzala jsem rovnou toho muže s sebou a dívala se kolem sebe. JAk jsem očekávala, něco řešili...
"Ehm... zdravím...kazekage.. tak jsem se vrátila z mise..." řeknu zpěvným hlasem a doprovodím ho milým úsměvem.
Za mnou stál tem člověk, kterého jsem chytila. Byl zticha a vypadal krapet nervozně. Asi to bylo tím, že nevěděl, co s ním bude...

Po chvilkovém čekání do vnitř vešla Yukki a nesla sebou nějakého chlapa který vypadal totálně mimo jako by neviděl o světě.
Neustále se rozhlížel kolem sebe jako by několik věcí v místnosti viděl poprvé a jako by ani mluvit neuměl.Nemohl jsem přesně rozeznat výraz v mužově tváři nevěděl jsem jestli to je nervozita nebo něco jiného záhadou mi bylo jak se něco takového mohlo přihodit.
Zdravím Yukki jsem rád že se ti během mise nic nestalo a rád že jsi ji splnila.Mohl bych se prosím zeptat kdo je ten chlap ? zhruba jsem tušil že to je její nepřítel kterého zajala při boji jen jsem se ujišťoval.

" Hai je to tak, jak si myslíte kazekage..." řeknu přímo. Mým snem nebylo nikdy číst lidem myšlenky, ale prostě jsem tu už uměla a bylo to automatické...
Otočila jsem se na muže a položila mu na rameno ruku, aby se uklidnil. Dýchal přerušovaně, bylo mi ho celkem líto. Už od malička jsem taková měkká.
Vzdechla jsem a vyndala z brašny lízátko, dala jej muži a uviděla, jak se trošku oddych. Bylo na mě vidět, že jsem si sama taky oddychla.

Zase jsem byl trochu zaskočen tím že ví co si myslím bylo nezvyk že moje jediné útočiště a to moje mysl je tak snadno čitelná.Nenechal jsem se ale z míry vyvést dlouho a začal přemýšlet co stím mužem.Opravdu vypadal jako nesvůj a nevěřil bych že tenhle muž mohl být něčím soupeřem zeptal jsem se tedy.Co se mu přesně stalo ? To byl takový už před soubojem ? řekl jsem a pak se zarazil Nebo to jejich dojutsu připravuje lidi aji o rozum ?Ne proč by to Yukki dělala neměla k tomu důvod. pomyslel jsem si opravdu to na ni nesedělo. Vypadala že jí je toho muže líto.

"Bojovali jsme spolu.. pak jsem ho porazila a svázala ho..zřejmě aktivoval nějakou pečeť, která smaže všechny vzpomínky..." smutně jsem se na muže podívala.
"Teď je z něj nemluvně...teda myslím... nic zatím neřekl..." řekla jsem všechno po pravdě.. trošku jsem se podivila na tím co si myslel kazekage.
Raději jsem se laskavě usmála na muže aby se necítil zvláštní...

Tak co teď sním pomyslel jsem si Vzpomínky už mu nikdo nevrátí mám teď dvě možnosti buď ho poslat mimo vesnici a nebo ho nechat tady v nemocnici a předat ho personálu který už by si sním poradil.
Nikdy jsem nebyl žádný bezcitný parchant a nemohl jsem nechat takovéhodle chudáka jen tak vyhodit proto jsem se rozhodl pro druhou možnost.Tak jestli by si mohla Yukki odnes ho do nemocnice tam už se o něj něják postarají.řekl jsem a nepatrně se usmál.

"Ehm.. dobře..." pousměji se na kazekageho a naznačím muži abychom šli.
Poděkovala jsem kazekage a vyšla společně s mužem na chodbu.
Zavřela jsem za sebou a pomalu se objevovala i venku na ulici.
(presun)