Suna 114

Stále som sedel a bol som zvedavý na jej odpoved no ten čas tak rýchlo ubehol že som si ani neuvedomil kolko je hodín."Ou Ferii mali by sme ísť do hali za senseiom asi by nebolo dobré keby sme vela meškali už aj tak teraz dosť meškáme a ked uvidí že nemáme záujme mbude to len horšie".Povedal som celkom znudeným hlasom.Postavil som sa zo stoločky mávol som na nu rukou a vyrazil som preč do tréningových priestorov.

Uklidit domek, zahrádku a rozházenou bejby karotku, pustit Freyu a sundat jí ze sebe, protože se rozhodla, že za trest mě prostě sežere nebylo na chvilku... ale nakonec jsem po skoro hodinovém boji a svou bundu zvítězila, milého psíka vyšoupla do zadní zahrádky a utíkala na trénik.

Vešla jsem do zahrádky, prošla pod pergolou a odemkla dům. Nejdřív jsem v kuchyni odložila ramen, který jsem koupila pro sebe a Manami, potom pustila dovnitř Freyu, která mě radostně vítala a dala jí nažrat. Pak jsem si uvařila čaj, vzala si dvě malé sušenky a se vším tím i s Freyou se vydala k sobě do pokoje. Sedla jsem si na podlahu a plně se ponořila do dalšího ze svitků (Chi no nakami). Nebavilo mě to, ale znovu se ztrapnit už nechci!

Protáhla jsem se. "Uaaaaa!!" vykřikla jsem a zvedla se. Byla jsem přesezená, přeležená, přeinformovaná... a Manami doma pořád nebyla!!
"Kde je ta naše blondýna?!" otočila jsem se na Freyu, která překřižovala nožičky u dveří a zoufale kńourala. "Jee... tys nebyla venku co?! No... tak pojď, půjdeme se projít!" usmála jsem se na ni a rozešla se ven. Stejně jsem chtěla najít Ami!

Vešla jsem do domu. "A-Ami?!" pronesla jsem tiše. Pořád jsem se ještě celá klepala. Dům byl potemnělý, nebylo pochyb... doma nebyla! Došla jsem do kuchyně a opřela se o linku. "Kso... čarodějnice..." zabručela jsem a roztřesenými prsty jsem si nalila skleničku vody a napila se. Potom jsem vyšla do svého pokoje a sebrala svitky, které byli položené na podlaze. Dost teorie, trochu praxe!
Pousmála jsem se, zavřela oči a zvedla ruce. Soustředila jsem se na chakru ve svých rukách, na krev, tekoucí cévami. Ven... ven... musíš ven!! Zatlačila jsem. Cítila jsem, jak mi doslova krev bublá pod kůží. Znovu! Bolest, vykřikla jsem. Otevřela jsem oči. Mé modré povlečení bylo pokryté krví. Na rukách jsem měla dva táhlé šrámy, které se začínali zacelouvat. Usmála jsem se.
Znovu...

Vidal som sa ulicami a prišiel som k nejakým domčekom v prvom som zazrel nejakého chlapca a dievča nemal som právo ich vyrušovať ani nič tak som pokračoval dalej.Zbadal SOm nejaký domček a na pohlad to vyzeralo že tam nikdo nieje.Obšiel som si to s druhej strany a vyskočil dnu cez okno.Nadalej ostalo ticho,nemal som s tým problém tento krát a bol som velmi vyčerpaný.Od posledného boja som sa ešte celkom nespametal.Lahol som si na dolnom poschodí na gauč a pomali sa mi zatvárali viečka až som zaspal.Aj keby ma tu niekdo našiel nemalo by sa nič stať kedže som bol v premene za ninju so Suny.

Otevřela jsem vrátka, pomalu došla zahrádkou domů. Odemkla dveře a nakráčela si to do kuchyně. Klčky jsem hodila do košíčku poblíž. "Jsem doma!" Zahulákala jsem na celý dům, že by to vzbudilo i mrtvolu, kecla sebou na židličku v kuchyni a dala unaveným nohoum vydechnout.

Rozostřoval se mi zraka. To by asi mělo stačit. Lehce jsem se ušklíbla a dívala se na krev všude po pokoji. A jé! Zakřenila jsem se na Freyu a vydala se dolů do přízemí. Nejdřív jsem si zašla do koupelny a obvázala si zranění na rukou. Potom jsem se vydala do kuchyně pro něco k jídlu, ale něco, lépe řečeno NĚKDO mě vyrušil.
Vypískla jsem a první co jsem měla po ruce - vázu- jsem si připravila, že se budu bránit. Čelenka Suny mě sice uklidńovala, ale stejně! Někdo, v noci, tady, u nás!!

Bol som v hlbokom spánku ale vlastne ani ne opať som mal tie svoje nočné mory ako každý večer či den.Započul som krik a prebudil som sa ale ne toto asi nebol najlepši nápad o moment som započul zase další.Ah ale nič nebudem s toho robiť vedu však som v premene.Postavil som sa s gauča "zdravím shinobi so Sunagakure som rád že ste v poriadku bolo nam povedané že sa tu niekde ukríva Akatsuki a tak som to tu skontroloval ako všade índe".Netváril som sa nijak netrpezlivo obyčajne ako vždy."Takže nezastihly ste tu nikoho takého?"

Vázu jsem pomalu položila na stolek. A to jako jste tu spal proč?! "Aha, ne nikoho jsem tu neviděla..." zavrtěla jsem pochybovačně hlavou.

Ah kedže už tu boli shinobi nemal som tu čo robyť a najlepšie bolo hned zmiznuť."Ospravdlnujem sa ale pred tým som mal ťažký boj a potreboval som sa niekam schovať a od vyčerpania som zaspal ospravedlnujem sa".Nevedel som ako to vezme bola to celkom blba výhovorka ale v tej chvíli ma nič iné nenapadlo a mna tlačil čas bol teraz pre man doležitejšé než pre hocikoho iného a vyvolať dalšie problémi v Sunagakure by nestálo za nič a nechcel by som opať zobrať nevynné životy.

"Ummm..." naklonila jsem hlavu na stranu. "Hai, hai!" pousmála jsem se. Stejně ti to nežeru! "Nedáte si se mnou večeři? Mimochodem, jsem Ferii, Ferii Fey." podala jsem mu ruku a připojila další ze série milých úsměvů.

Chystal som sa k odchodu ked ma pozvala na večeru ah lenže ked odmietnem bude to vyzerať divne a určite sa začne vypytovať či už sa nebojím tých shinobi to som si tead vybral dom.Chytil som sa za čelo.No nič iné mi asi neostáva."No kldune aj tak už som dlho nič nejedlo takže dám si niečo".Ah snad bude Kisame v poriadku a nebude robyť nejake hluposti tunak ako vždy.Potom som sa trocha pousmial hm takže nevidela a to ani nevie že jeden stoji pred nou no nevadí budu to asi geníni.

Kývla jsem a rozešla se do kuchyně. Otevřela jsem dveře a chtěla se mrknout do ledničky, jestli tam vůbec něco je, když už ho zvu, když jsem si všimla blon´daté dívky. "AMI!!" Vykřikla jsem nadšeně a nedočkavě ji objala. "Kde jsi byla baka, měla jsme strach!" pustila jsem ji a střihla jí jeden pohlavek.
Pak jsem otevřela ledničku a začala z ní vyndavat to co v ní zbylo, snaživ se z toho udělat večeři pro tři.

Došiel som ku dverám a oprel sa o ne pozoroval som to bláznivé dievča ako pobehuje.Bolo tam aj ta druhá osoba čo vykríkla hm takže 2 kunoichi a take poblaznené v jednom dome je dosť dohvie ako dlho to vydržia.Ta neznáma čo ma pozvala na večeru jej dala pohlavok ah tieto teda maju ale povahy pomyslel som si.Ale je dobré že sa najem kedťe už sa tak dlho nestalo a ani som nemal čas len bol som nezvyknutý takto celé roky som len pobehoval nikade a kedol kde sa dalo a čo a teraz v dome je zmena ale hlavné je že zatial na nič nedošli.

Konečně se mi povedlo dovařit jakési, takési jídlo. Položila jsem ho na stůl, rozložila na tři talíře a k jednomu si sedla. "Prosím... nic extra, ale jíst se to dá... snad!" zazubila jsem se a vydličkou do toho píchla, dala du pusy a usmála se. "Otrávené to není!" zakřenila jsem se.

Bez nejakych namietok som podišiel ku stolu a sadol som si.Vyzerá to dobre a verím že v tom nič neni snad by neotrávila svojho človeka.Zobral som vydličku a začal pomali jesť bez nejaky rečí som jedol dalej až som dojedol."Bolo to dobré dakujem a zabudol som ako jak sa to voláš?"Neviem prečo ale poslednou dobou mi mená akosi vypadávali no bolo slušné ale ako som pozrel nanu zdalo sa mi že ju odniekal poznám len som ju nevedel zaradiť.

Usmála jsem se a založila ruce v bok. "Trénovala s Kazekagem.." Dodala jsem pyšně, no pak si všimla i další osoby. "Ehm.. Dobrý.. večer?" Podotkla jsem a nevinně se poškrábala ve vlasech. Pak jsem si sedla na svou židličku a pochybovačně do jídla šťouchla. "Být Vámi, dávala bych si pozor, je nevyzpytatelná.."Zamumlala jsem jakoby nic a nevinně se na Ferii křenila.

Jako by náhodou jsem svou vidličku zapíchla asi milimetr od Amiiny ruky. "Hups!" usmála jsem se mile. "Jsem Ferii a to je Manami, moje spolubydlící." posumála jsem se. "A vy jste..?"

"Dobre ta vidím medzi vami to je napiaté ale máte sa radi aspon to"Povedal som a obzeral som sa po okoli už bolo vela hodin a ja som sa tunak stále ocitol ah takto sa nikam nedostame ale Ferii Ferii mi niečo hovorí len nejak som si to nemohol vybaviť.nad otázkou moje meno som sa trocha zarazil ah to som nedomyslel."Ja ja som Tomio".Nič lepšie ma nenapadlo ine meno mi neprišlo na um ani nevime prečo ale snad je všetko ako má byť.

Lehce jsem se pousmála a dojedla poslední sousto. "Haai těší nás!" usmála jsem se znovu a začala sklízet špinavé nádobí ze stolu. Mezitím jsem si všimla naší milované trhačiky, jak ospale ťapká po místnosti a Ami, která si usnála na vlatní ruce. Pousmála jsem se. Určitě je unavená z toho tréninku... jsem na tebe hrdá zlato... Došla jsem k ní a odhrnula jí vlasy z čela. "Pomůžete mi s ní do pokoje?" usmála jsem se na ninju.

Ah čas ubeihal a ja som bol stále tu ale bolo tu príjemne odtrhnutí od otho vonkajšieho bláznovstva a utrpenia.Zareagoval som na tu Ferii"No tak možem ti s nou pocmoť za to jedno a prihostenie to je to najmenej"Ah keby len tak vedeli kdo som určite by sa takto nechovali to mi je jasné ale ona mi niekoho pripomína možno ked budem s nou o samote tak jej povime pravdu.Preboha nad čim to premýšlam to by nebolo dobré.

"Děkuji, to je milé!" pousmála jsem se. Pak jsem se vydala nahoru do schodů a doufala, že spící kamarádku vezme za mnou. Ne, že by byla těžká, ale přece jen... táhnou jí až do patra nic extra příjemného by to nebylo!! Usmála jsem se a otevřela dveře do jejího pokoje.

Videl som ako ju ona niesla sama ah som sice odpadlík ale ešte som nestratil slušnosť.Zobral som do dievča cez rameno a niesol ju hore ked otvorila jej dvere vstupil som dnu a položil som ju na postel.Pozrel som sa ešte raz nanu a potom som sa otočil a zamieril si to priamo k dverám.Kde stála Ferii."Tak kamarátka už spí a asi už aj ja by som mal ísť lebo je dosť neskoro".

Kývla jsem hlavou. "Hai hai... snad vám to u nás nevadilo!" zazubila jsem se věcně a zavřela dveře do Amina pokoje, aby mohla klidněji spát.