Suna 114

Asi tomu stále nerozumela čo sa somnou vlastne stalo a čo som zač hm detske hluposti kaťdý sme v srdci furt dieťa a nepochopíme nikdy dospelosť čo to slovo znamená a obnáša a ty určite ešte nie pomyslel som si.Ohladom otázky na strátu som radšej si už nič nehovoril lebo som vedel čo sa má stať a tak to bude najlepšie."Budem tu pre teba pokial budeš potrebovať no nie zase na dlho pretože každé osudy sa stretnu a niekedy zase rozplinu".Musel som o nej niečo zistiť viac či by spravila to a to pretože ona je tá ktoru som si vybral na ....

Po několika minutách, když jsem zlostně nakopla kus plesnivějícího nábytku a se smutnějším úsměvem pozorovala věci, do kterých jsme vkládali tolik úsilí! Nakonec jsem si jen povzdechla. Trámy tohle dlouho nevydrží a ty opravy, nevím, jestli to má vůbec cenu. Jedno bylo jasné, dneska spíme pod širákem. S Freyou jsem vyšla ven, prošla kolem Ferii s Itachim a jen tak podotkla. "Škody nevyčíslitelné, spíme venku.." Zamumlala jsem a nakonec se jen pousmála. "Umm, vy dva já si jdu provětrat hlavu. Za chvíli jsem zpátky.." Podotkla jsem a než by stačila Ferii zaprostestovat, prostě jsem i s Freyou odešla. Jo, možná jsme neměla chodit pryč, ale nechtěla jsem se zabývat něčím, co by mě přivedlo na chmurné myšlenky. Prošla jsem brankou a zmizela.
/přesun/

Vzdychla jsem. "Arigato..." zamumlala jsem rozpačitě. "Řekni mi popravdě... jaká je šance, že tohle přežiješ..?" podívala jsem se mu do očí. Už dlouho jsem se necítila tak nejistě, jako právě nyní.
Smutně jsem se dívala za něj. Domov.. jak rychle jsem si to slovo a ten maličký domeček dokázala zamilovat. Další jistota v mém rozmazaném světě.. další, která mizí...

Nevedel som či jej mám odpovedať pravu alebo nie ale nakoniec klamať som jej nechcel."No šance na moje prežitie je nulové".Možno to bol omyl a nemal som to vyťahovať mal som si niečo vymysleť ale klamstvo by nikam neviedlo vyzeralo to tu velmi zle.Po suboji s Kisamem som už nemal miesto nikde miesto v Akatsuki som skončil a teraz moje miesto nepatrilo nikde.

Kousla jsem se rtu tak prudce, že jsem si ho prokousla. všechno lepší, jen zase neplakat! "H-hai..." zašeptala jsem tiše. Bolelo mě to... zase něco v mém životě končí, ztrácí se...

Kusla sa do peri a pohlad na to nebol naozaj pekný opať malo začať jej nove trápenie v živote ktoré by bolo každým dnom len a len horšie.Aj ked bola destká no jej srdce nebolo ako Michia alebo Sayuri teraz si to ešte neuvedomila no je jcesta sa určite zmení s vačného sklamania sa jej duša dostane do temnoty.No teraz som chcel aby si ešte uživala posledné chvíle pred destrukciu samej seba keby som chcel odísť určite by mi to nedovolila jedine čo možem je .Podišiel som k nej sklonil sa ku nej."Odpusť mi Ferii".Zdvihol som jej hlavu a použil som na nu techniku.

Viděla jsem kolem sebe najednou tolik věcí, které do mého světa nepatřili. Měla jsem strach, větší a větší! Protivná nejistota mě sžírala a nechtěla své spáry povolit. Rukou jsem si zakryla oči, ale nezmizelo to, naopak... oběma rukama jsem si stiskla spánky, vykřikla jsem.. chci pryč!! Kaa-san, oto-san!!

Tsukuyomi som zastavil jej telo bude teraz nehybné a to som potreboval."Prepáč Ferii ale moja cesta je niekde índe od teba a keby som chcel odísť ty by si ma nepustila".Opatrne som ju položil zohol som sa ku nej a dal som jej vlasy za ucho.Odpusť ale cesta somonu by ťa priviedla len do samotného pekla a zničenia a to ja nemožem dopustiť.

Kráčal som si do domu za senseiom ked som zbadal dom Ferii bol celí zničený.
Preboha čo sa to tu stalo?Kde su všetci.
Išiel som az dom a zbadal oms tam ležať bezhíbne Ferii a vedla nej človeka v plášti.
To je to ej Akatsuki,urobil som 2 kroky spať,nie nemožem zdrhnuť lenže moja šanca je minimálna.
Je to hlupe ale je mi to podstate jedno.
Vytiahol som si 3 kunaie a využil moment neočakávania a hodil ich po nom.

Takže tu máme nového hosťa teda u vás v Sunagakure sa rýchlo zbiehaju shinobi.Jeho kunaie neboli nijakou hrozbou zobral som Ferii do ruk a odskočil na bok."Takže další shinobi sa pridal pozri nechcem mať tunak už nič spoločné s nikým a ona bude v poriadku len je teraz trocha omamená".Hm nevyzerá to dobre a ja už tu nemožem strácať čas.Prečo som sem vobec chodil keby som nenavštívil tento dom nemuselo by sa nič stať.

Dorazila jsem zptky domů, zjistila jsem, že je tam i Daisuke. "Umm, Daisuke neútoč na něj.." Zamumlala jsem, když jsem viděla, jak má připravené kunaie. Prohlédla jsem si Ferii, vypadala.. Divně, ale proč jsem měla ten pocit, že jí s ní m o samotě nic nehrozí? Že on jí neublíží? Asi už jsem vážně pitomá. Dneska toho bylo moc, sedla jsem si pod nejbližší strom, s provětranou hlavou, zavřela jsem oči a nevím, jak jsem to v téhle situaci dokázala, usnula jsem.

Videl som Manami ako prišla nemožem tomu uveriť len tak nehá Akatsuki aby tu s Ferii robyla si čo chce.
Kso ešte som nemal chakru na plnej urovni ale nechcel som aby je jublížil alebo vobec všetym nám.
Rozbehol som sa k nemu a tvoril pečate."Raiton-Jibashi".
Povedal som a vpustil som na neho výboj blesku.

Mnami prišla k nám a ja som odniesol Ferii k nej hm nemala by byť na tom moc zle aj ked teraz prežíbva dosť peklo ktoré préjde.Ten chlapec si nechcel dať pokoj a stále niečo mal ah jak bezbranný shinobi len tak utoči na člena Akatsuki asi nevie čo by ho čakalo keby to bol Kisame no nič chvílu sa s nim pobavým kym ho nevyčerpám a potom idem.Zautočil na mna nejakou bleskovu technikou ktorej som sa vyhol.Otočil som pohlad na neho"ty si nevieš dať rady však".

Jeho hlas som poznal to to je Uchiha Itachi.
Ostal som zamrznutý a nepozeral sa do hora lebo bol preslavený svojim sharinganom.
Keby som tak spravil okamžite by sa stalo určite čo som si v živote nevedel predstaviť.
Lenže jeho život ma zaujmal minulosť a všetko okolo neho neváhal som a zdvihol som pohlad a pozrel sa do jeho očí.

Pozrel sa na mna jeho oči boli zvlášte a vyzerali ináč no nenemáhal som sa nič zisťovať kedťe situácia bola kritická a všetko sa čím dalej rutilo.Zavrel som oči a dal som ruky do znamenia.O tohto chlapca som nemal strach a bolo mi jedno čo sa s ním stane no nie zase aby zomrel ale aby pocítil že len tak do hocikoho sa hlupo vyskakovať nemá.(-180)

Jeho oči boli ešte hrošie než som si predstavoval s ničoho nič som sa ocitl niekde índe a ten pocit bol nesrovnatelný.
Začal som pociťovať strach a ta uskosť čo ma nasledovala bola strašná nevedel som čo mám robyť.
Takže toto je Tsukuyomi konečne pocitené na vlastnej koži no neobl som hrdí na to že som v nom.
Začal som kričalť a iluzia bola čoraz horšia a horšia.

Tak isto ako pri Ferii bolo jasné že táto osoba už má tak isto dosť.Teraz si videl čo je to strach povedal som v Tsukuyomi a zrušil som ho.Okamžite ten chlapec padal na zem no nebol som tak bezvitný aby som ho nehal padnuť.Jednou rukou som ho zachytil.Odniesol som ho vedla Ferii.Ked som ho položil moj pohlad sa zameral ešte raz na nu smutne som na nu hladel no nebolo na výber."Odpusť mi".Otočil som sa od ních preč a vidal sa vlastnou cestou.
(presun)

Přišla jsem k domu, kde bydlely Ferii s Manami. Zamířila jsem ke dveřím. Všimla jsem si, že tam leží Ferii s Daisukem. Přiběhla jsem k nim. "Hej! Jste v pořádku?" zeptala jsem se jakmile jsem k nim přiběhla a klekla jsem si k nim.

S otvvorenými očami no bez vedomi a so slinou na ustach som tam mlčki ležal.
Bola to sensei kdo k nám prehovoril no ja som bezvládne leťal a v hlave som mal stále tu hrozu.
Nemohol som pohnuť ani s jednou častou svojho tela bolo to ako keby som bol priputaný k zemi.

Nemohli se hnout natož mluvit. To by mě zajímalo, co se jim stalo! Rozhlédla jsem se jestli něco nezpatřím, ale marně. Nic tu podezřelého nebylo. Oba jsem je vzala a odnesla jsem je do nemocnice.
(přesun)