Suna 114

Nemal som tušenia kdo je kdo no len so vedel kdo je Káage vedel by som sice o nich no nepozerali sa do mojich očí takže som nič netušil.Obzrel som sa spať na Káge."Mne ne jedno vy ste Káge vy to určite no lepšie by bolo k tomu týmu ktorý je v oslabení" dodal som

"Co takhle výměna za mě?!" ušklíbla jsem se a držela se za žebra. "Určitě toho svede víc!" usmála jsem se.

No paráda. Cítila jsem, jako kdybych jí nikdy ani neudeřila. Přestala jsem s Jintonem, jinak bych měla chakru na minimum a odskočila od ní. Zhluboka jsem se vydýchávala, motala se mi hlava, tak jsm mse opřela o nejbližší strom, než jsem nabrala ztracenou rovnováhu. Kso. Doopravdy jsem nevěděla, jak můžu projít skrz tu fialovou chakru. Pak jsem zaslechla hlasy a otočila se za nimi. He? Pohled mi padl i na zničené záhonky. Skvělé!

,,No dobře takže zastavte se všichni.'' A zakřičel jsem to na všechny, tak aby mě nepřeslechli a čekal jsem na jejich reakce.

Zrušila jsem techniku a fialová čakra zmizela. Otočila jsem se na Kazekageho. Dala jsem si ruce do kapes a přišla jsem k němu.

,,Tohle je třetí genin ve vašem týmu.'' Prohlásil jsem ke všem a pak jsem došel k Manami. ,,Až budš mít volno, tak bych chtěl aby jsi za mnou došla.'' Sdělil jsem jí a podívl jsem se na záhonky.

Tak třetí člen týmu? Snad nebude bezmyšlenkovitě útočit. Prohlédla jsem si ho. Pak jsem se otočila k ostatnim. Dneska jsme asi skončili.

Moje pelargonie! Dívala jsem se na spustlou zahrádku. Kdyby nebyla Freya v koupelně, už by vás vyprovodila!! "Ferii, těší mě!" usmála jsem se mile a naáhla k němu ruku. "To je konec?!"

Zaslechla jsem Kazekageho. Co by tak mohl chtít. Radši jsem jen bezmyšlenkovitě přikývla a sledovala okolí. Hlavně Ferii, doufala jsem, že jí vážně nic není, hezká rána to nebyla. To jako hodlají pokračovat? Nevím, jak oni, ale já tímhle tempem přijdu definitivně o chakru.

,,Tohle je konec. Pokud Shizuka chce tak Ferii a Daisuke můžou trénovat.'' Popřemýšlel jsem a rozhodl jsem se. ,,Možná by jsi se mnou mohla jít hned, pokud nic nemáš.''

Jej tým?takže ona bude jounímn náš sensei a toto bude tým uff celkom som s anad tým zamyslel no bolo to aj v skutku pozoruhodné pretože vyzeralo to že každý je niečim špecializovaný."Otočil som sa smerom na to dievča."Daisuke".Podal som jej ruku a jemne nou zatriasol nechcel som jej pozerať do očí aby sa nestalo to čo vždy pozeral som mimo.Potom som jej pustil ruku a rozhliadol sa po ostatných.

"Tak jo. Dneska máte padla. Zíra se sejdeme v tréninkové hale. V... v kolik chcete?" optala jsem se jich.

Hmm a to jako sama? Přemýšlela jsem a stejně přikývla. "Půjdu.." Nějak jsem přikývla, neměla jsem páru proč mám někam jít. Pozorovala jsem spíš mluvící Shizuku před sebou. Jen jsem pokrčila rameny, a´t už se určí jakýkoliv čas.
Pff, tak to jsem konečně v týmu, hmm.. Ferii nevypadá dvakrát nadšeně.. Nechala jsem myšlenky myšlenkami. "Ferii! Ty záhonky máš dneska na starost ty!" Zašklebila jsem se na ní a vzápětí se usmála.

Mávl jsem rukou na znamení ať jde za mnou a kývl hlavou na všechny ostatní. Pak jsem s Manami odešel.

První, co jsem chtěla bylo hodit po ní motyčku, ale přece jen... máme návštěvu! "No... když mě omluvíte, jdu si na sebe hodit zeleninu!" usmála jsem se a rozešla se domů dát si na modřinu na břiše pytlík mražené bio potraviny. "Jestli chcete, můžete jít dál..."

Otočil som sa na Shizuku."Myslím že teraz po boji to nikdo nerieši no vy ako sensei by ste nám mala oznámiť kedy tam máme byť".Odvetil som a prezeral som si ju.

Moje otázka zůstala vyset ve vzduchu. "No to bude zábava." řekla jsem si pro sebe.
Podívala jsem se na Daisukeho. "Tak tam buďte v deset! A přijďte včas!" pomalu jsem odcházela.

Nijak som dalej nereagoval an nu vyzerala dosť prísna n oto je len prvý dojem čo je doleťitý ale nič neznamená.Otočil som sa na to dievča čo mi podalo ruku.Chvílu som nad jej otázkou zapremýšlal či patrila vobec mne a aj som uvaťoval či by to bol dobrí nápad no aj tak som nič nemal na práci."Ak to smerovalo na mna tak tak by som ja išiel".Prehovoril som no ostal som stáť mlčky cítil som sa blbo ked teraz povie nie tak to bude trapné.

Zmizela jsem.
(přesun)

Pousmála jsem se. "Hai... pojď dál." kývla jsem hlavou a zmizela v domku. Tělo mě bolelo, jediné co jsem chtěla bylo sednout si!!! "Dáš si něco Daisuke?" otočila jsem se na něj, zatím co jsem z brazáku dolovala bejby karotky.

Bol som prekvapený že ma pozvala k nej a vedela jedine moje meno nevdel som či to neni pasca alebo niečo no jej usmev vyzeral uprimný a milí tak som vstupil ku nej.Obzrel som sa okolo bytu a videl tu vela zaumavých vecí.Sadol som si na jednu stoličku a obzeral sa na okolo."Nie dakujem".Odpovedal som a pozrel som sa na nu vyzeralo že je zranená ale len torchu potom čo preťila sa čudujem že žije."Hm zaujmavé že si aj po takom utoku prežila nečudoval by som sa keby si bola jedinec s KG alebo niečo podobné pretože to bolo dosť fascinujuce".Prehovoril som no stále som sa pozeral okolo miestnosti nemohol som nanu urpeť pohled aspon nie teeaz povedal som si.

Sedla jsem si na židli, vyhrnula si tričko a připlácla na modřinu pytlík zeleniny. Zaskřípala jsme zuby.. zimaaa!! "Ummm mno jo, bylo..." pokývala jsem hlavou a víc sjela po židli dolů. "Moc fascinující to nebylo! Kdyby jo, neměla bych zlomený žebro!" ušklíbla jsem se a začala si obvazovat prokousnutý palec. "Jsi ze Suny?!"

"No ale aj tak dostala si sa dosť daleko keby moje telo alebo hocikoho iného dostalo také uderi bolo by mrtvé,a ne niesom odtialto no stalo sa to mojím domovom".Prehovoril som a ostal som tam mlčky sedeť celkom som sa aj cítil trapne byť v dome niekho cudzieho koho nepoznám ale nedával som to na javo la len tak som sedel a obzeral sa pookolý.

"Hai, hai... Suna taky není moje rodná vesnice, nebo si to aspoň myslím!" ušklíbla jsem se. "Tebe jsem ale bojovat neviděla! Můžu se tedy zeptat, jak bojuješ?!" zvědavě jsme naklonila hlavu na stranu.

Myslí nad touto jej odpoved som sa musel na chvílu zamysleť ako to že myslí že by si nechcela pirpustiť alebo že jej bola zručená pameť alebo niečo.No uvedomil som si ťe ked tak bde nad tým čas ešte premýšlať."Hm veru že nie a ani si nič moc neprišla nie som skoro nijak špecifický ako ty len obyčajný človek".Snžil som sa rýchlo zahovoriť."Takže tunak bývaš ty? a ako dlho si tu?".Ani som nevedel prečo sa jej to pýtam a vobec som tu vačšinou ma nikdo nezaujma a mám ho na háku no toot dievča niečo vyžarovalo čo ma ako sa povie priťahovalo len som nevedel o čo ide.