Suna 114

Zatvorili sa dvere a ja som išiel ku schodom dole."Ale áno dakujem som vam vdačný moc".Ako som stupal po schodoch.Rozbolela ma opať hlava a začal som silno kašlať.Chytil som sa o bradlo schodoch a silno sa nadychoval a vydychoval.Bolesť bola taká silná že sa zrušilo moje henge jutsu a vrátil som sa do pravej podoby.Neznámy shinobi sa zmenil a bolo videť plášť Akatsuki a na tajomnej osobe klobuk ktorý štrngotal.Ale nie toto sa nemalo stať a v polestiach som sa zvíjal.

Lekla jsem se a zůstala stát na místě. Kterej blbec by nepoznal o co jde?! Zamračila jsem se. Akatsuki! V našem domě! A já kráva blbá mu na to skočila. Ferii ty jsi baka až to není možný! Teď tě zabije a bude po ptákách! Vytáhla jsem kunai, že se budu alespoň nějak bránit, ale pak... všimla jsem si, že nevypadá zrovna nejlíp. Váhavě jsem pořád stála na místě, ale zbrań už nedržela tak pevně, jak bych chtěla. Několikrát jsem se pohla v před, ale zase jsme se vždy zarazila.
Bože, za tohle mě zabij! Vzdychla jsem, schovala kunai a šla k němu. Pomohla jsem mu posadit se na schody. "Jsi-jste v pořádku?!" pípla jsem o oktávu výš, než normálně mluvím. Měla jsem strach....

S jej strany som čakal utok čo by aj tak nezabral ale i tak určite to bol šok.No ona ku mne prišla a pomohla mi sadnuť si a ešte aj pokojným hlasom na mna prehovorila očo jej ide prečo mi pomáha aj ked vie kdo som?Ako som sedel mlčal som.Aj ked mi pomohla toto prezradenie určite neni dobré a je mi to luto ale aj tak musím.Pomali rukou som si dal dole klobuk trocha som zatriasol hlavou.A ako keby v spomalenom zábere na nu točil hlavu.Ked moje oči zbadali jej tvár len som prehovoril.

Vyděšeně jsem na něj koukala. Že jsou Akatsuki zabijáci jsem samozřejmě věděla, .. ale že vypadají až tak dobře, to by mě vážně nenapadlo! Dívala jsem se na něj, jako na boží obrázek, když se jeho oči změnili a on promluvil.
Jen jsem ještě vyděšeněji rozevřela oči a ustoupila o pár kroků vzad.

Mal som b pláne na nu použiť Tsukuyomi a hned po nom zmiznuť no ona neprejavovala žiadne príznaky strachu ani ničoho podobného.Jedine čo urobila bolo že sa trocha vzdialila.Mangekyou mi zmizol s očí a mal som len klasický sharingan."Ty sa vobec nebojíš?Vidíš že pred tebou stojí niekdo s Akatsuki a je pripravený ťa zabiť a ty neuťekáš,nekričíš ani neutočiš"?Toto dievča vyzeralo velmi zmatené a zvláštne.Ešte som sa nikdy nestretol s človekom ktorý by proti Akatsuki nevytiahol aspon kunai.

"Já-já.." zamumlala jsem. "Měl jsi dost šancí mě dnes zabít... a pokud mě chceš zabít, jistě to uděláš a já nebudu mít nejmenší šanci... třeba to je můj osud..." pousmála jsem se a znovu na něj otočila tvář. "Tak do toho... aspoń umřu rukou slavného vraha!" pousmála jsem se ironicky.

Trocha som sa usmial a pomalími krokmi som sa vidal k nej.Ked som stál tesne prinej tak som z poza kabátu vybral kunai."Ako povieš ked chceš umreť tak umrieš za to ako si sa ku mne chovala to bude rýchle".Natiahol som ruku s kunaiom a urobil som jej reznu ranu na ruke.Pozoroval som jej tu ranu a videl som ako sa zahojila.Naklonil som sa nad jej ucho."Vyrástla si no len fyzicky ako vydno povaha som si vobec nezmenlia Ferii"Povedal som odkráčal som trocha od nej dalej a kunai si opať schoval.

Roztřeseně jsem otevřela oči, které jsem po celou dobu měla zavřené. "P-prosím?! Já... já nechápu..." zamumlala jsem zmateně a dívala se na něj. Vyrostla..? Jak jsem mohla... zná mě?! Ví kdo jsem?! Zná mou minulost?!

Bud si ma nepametá ale so šoku stratila pojem a zabudla na všetko čo bolo takmer nepredpokladatelné."Hm tvoja pameť neni asi na tom dobre ako ty sama ked si ma vobec nepametáš,bud to na mna hráš alebo naozaj nič nevieš".Obzeral som si ju pohladom no vyzerala naozaj zmetene čo sa snou za tie roky stalo je to vobec ona a ked si ma nepametá potom prečo neutočila hlavou mi začalo behať milion otázok.

"Ty-vy... znáte mě? Víte kdo jsem, odkud pocházím? Znal jste mé rodiče? Z které jsme vesnice?!" chrlila jsem jednu otázku za druhou. "A.. a jak je možné, že znám člena Akatsuki..?!" nechápavě jsem k němu zvedla zmatený pohled a nevěřícně kulila oči.

Probudil mě hluk z chodby, vstala jsem a zamířila ke dveřím. Otevřela jsem je, mnula si oči a zívala."Ferii-nee?" Zamumlala jsem s menším úsměvem na rtech rozepsale a pokusila se na osoby na schodišti zaostřit. Zahlédla jsem jen černý plášť, červené mráčky. Akatsuki?! S Ferii?! "Ferii-nee?" Zopakovala jsem tišeji, nic jsem nechápala. O krok jsem couvla zpátky ke dveřím.

"Hm ako vidím si naozaj popletená a nič nevieš nemám ponatia čo sa ti stalo ale zasvetím ťa trocha do tvojej minulosti".Zavrel som ičo a opať ich otovril"Mangekyou Sharingah".Povedal som a ona sa ocitla v pojom genjutsu."Všetko okolo nej prebiehalo v rýchosti a zrazu sa octila na nejakom mieste" Nehaj te ma pustite má!!!! . Tunak bolo čo sme sa poprvy krát stretli . "Nehajte ju a odídte preč čo vám to dievča urobilo ked sa k nej takto chováte" ."Kdo si myslíš že si že nám tu budeš takto rozkazovať? Dáme ti peknu nakladačku"Tý chalani sa pustili do mna dno odišli s peknými modrinami. "Si v poriadku? Pod odnesiem ťa domov" . "A vtedy si mi podala ruku a vidali sme sa ku vám domov. "Otec už sme doma a hádaj priniesla som si kamaráta zachránil ma .Ale moje srdiečko pozrime sa a koho že si si priniesla domov? Ale ved to je to je Uchiha Itachi . Dobrí den vašu dceru opaťažovali nejaký chlapci ale už je to dobré ."Vten den som spoznal tvojho otca a ako vdaku som ostal u vás na večeru bol som pripravený na odchod no ty si to zvrátila " . Tak ja už pojdem a dakujem pekne . Nie Itaťi-san neodchádzaj zostan tu somonu prosím . "Nemožem musím sa vrátiť spať domov" . "Prosím Itaťi zostan plosím . Vtedy sa ti podarilo ma prehovriť tvoje jasné oči ma prehovorili a ja som u vás zostal. . Celi pol rok som žil s vami doma pri tvojom otcovi a tebe pomáhal som ti s tréningom a tak isto aj tvojmu otcoci po čase ma bral ako syna takmer a my sme boli ako brat a sestra dni a noci ubiehali a my sme všade rozne chodili a spolu zaťili ako vidíš tvoj otec bol dobrí človek a lubim ťa nadovšetko ať jedného dna som odišiel a nevedel som čo sa stalo dalej.
Zrušil som techniku a ocitli sme sa opať v reálnom svete

(Cyan farba hlas Ferii modrí hlas Itachiho žltý Hlas Itachiho v Tsukuyomi a Fialový hlas otca Ferii bolo v tedy 5 a Itachimu 12)

Pořád jsem zírala před sebe. Byla jsem tak zmataná. Vážně byla tohle moje minulost..? Tati... Zvedla jsem k němu oči. Najednou, jako bych v něm viděla toho malého kluka, co si se mnou hrál! Byla to pravda, nebo jsem si všechno jen vymyslela? Chtěla jsem to takhle...? Je tohle pravda..? "Mluvíš... mluvíš pravdu?" upřela jsem na něj oči. Měla jsem zoufalý výraz, nevěděla jsem, čemu věřit... "Řekni, mluvíš pravdu? Znal jsi mého otce? Znal jsi mě?! Já-já... mám tě ráda..?" kousala jsem si ret. Chtělo se mi plakat!

"Ferii nemam dovo prečo ti klamať žilo som s tebou s s tvojím otcom v jednom dome dosť dlho na to aby so vedel čo si ty a čo on.Bol to velmi statočný muž mal rad spravodlivosť a dobrodružstvá a všetkým sa snažil pomáhať a aj tak ked ma toho vela vždy si našiel čas pre toho koho najviac miloval"."Bola si pre neho tou najvačšou radosťou a potešením čo mal a ja tak asi ma nemáš rada teraz ale vtedy to tak vyzeralo teda dávala si to dosť najavo"Ale pred tým nebolo dnes ked si spomeniem čím som bol aj ja v tej dobe bolo to velmi zvláštne možno som mal mlčať a hned odísť ale aj tak dohvie čo sa po mojom odchode stalo na to už neprídem ja ale ona sama.

Udělala jsem pár kroků zpět a zasekla se k zeď. Po očích mi stékali slzy, nedokázala jsem je zadržet. "Jak... jak se jmenoval....?" zašeptala jsem a sklopila hlavu. Možná že to bylo to, proč jsem sklopila zbrań a neudělala nic... možná to bylo to, že jsem nic neudělala... třeba.. třeba je on opravdu střípek z mé minulosti..

"Je mi luto že zrovna časť svojej minulosti si sa musela práve dozvedieť odomna ale asi si naozaj nič nepametáš čo je dosť smutné a nepredpokládam že si pametáš čo sa ti stalo"."Viem tvoje otázky budu teraz neurekom ale chápem to chceš vedeť toho čo najviac nevime kolko si žila s pocitom kdo si."Tvoj otec sa volal Michio Arisu"."A ako som ti už spomenul bol to naozaj dobrí muž".

Michio Arisu... "Takže.. takže jsem Ferii Arisu..." zašeptala jsem. Trochu jsem naklonila hlavu na stranu. "Hráli... jsem si na písku! Stavěl jsi mi hrad,... nešlo mi to... padali mi věže..." na rtech se mi objevil sentimentální úsměv, který k mé tvrdé tváři nepatřil. "Měla jsem tvou čelenku." ukázala jsem si na čelo. "Tady! Chtěla jsem být ninja!" zvedla jsem k němu pohled. "Odkud jsem Itachi?"

"Hm na piesku to bolo tvoje najoblubenejšie dokázala si tam byť dnou či nocou piesok bol pre teba ako keby tvojo usučastou ako vidím sa aj stalo.Ja nie pretože si ma nikdy k tomu nepustila vždy ked som ti chcel pomocť tak si na mna skríkla že ty sama a nakoniec ti všetko aj tak padlo".Trocha som sa na otm zasmial ked som si na to spomenul."Stále si ju odomna chcela no ja som ti ju nechcel dať pretože si nebola shinobi a nebola si odkial čo ja no jedného dna si ma prekvapila čo sa týkalo tvojich schopností a ja som ti ju daroval bola si taka šťastná ked som ti ju dal ako keby si dostala poklad a bola to iba čelenka.Náš vzťah bol naozaj dobrí ocenovala si moje taijutsu a chcela si aby som ťa učil kedže si sa chcela vyrovnať svojej matke ktorá v tom vynikala bola priam výborná shinobi.Tvoje rodisko bola malá dedina v Otokagure".Všetky spomienky na to sa mi hrnuli ako keb to bolo nedávnom Vhytil som si čelenku a uvedomil si že teraz už neni ako bola v tedy trocha som sa zamračil a pustil si ju.

"Běhala jsem s ní několik dní v kuse a odmítala si jí sundat i na spaní!" usmála jsem se. "Milovala jsem tu čelenku!" stočila jsem na něj pohled. "Jaká byla maminka Itachi..?" lehce jsem se usmála a dívala se do jeho očá.

"Niekolko dní? Mysleli sme si že ti už prirástla k telu stále si ju nechcela dať dole ale bolo vtipné ťa v nej pozorovať kedže ti bola velká tak ti furt padala a ked sa jej niekdo chcel len dotknuť tak si začala histerčiť.Milovať je slabé slovo ak mam byť uprimny dá sa povedať že to bola pre teba tá najoblubenejšie vec.Kolko krát ked som pri tebe večer sedával a hovori ti rozprávky a ty si zaspala o chvílu si sa zobudila a pozrela si sa na čelo.Prestal som sa usmievať a nahodil som vážny výraz."Tvoja matka bola správna žena s dobrím srdcom a vynikajuca shinobi dokonca perfektné ovládanie kunaiov nauťila ona mna tak isto ako otec ťa milovala nadovšetko.A tvoje kekei genkai si zdedila po nej.Chcela si sa jej vyrovnať fizycky a čoraz viac a viac si bola ako ona popravde si taká ako ona či výzorovo alebo povahovo.No aj ked bola vážna pre teba sa vždy od nej našla láska a usmev".

Smála jsem se a z očí mi stékali slzy. Bylo mi lehko a těžko zároveň. Dívala jsem se na něj s uslzenýma očima. Oka-san, oto-san!! "Děkuju..." zašeptala jsem. "Děkuju za všechno... za všechno v minulosti a za všechno teď!" šeptala jsem škytavě, protože jsem stále nemohla přestat plakat.

Hm pozeral som na nua videl som slzy boli to asi šťastia a vzapetí smutku no aspon sa niečo dozvedela z minulosti.To čom som práve chcel spraviť bolo asi najhlupejšie čo ma mohol napadnuť ale nemohol som si pomocť ´.Pristupil som k nej utrel som jej slzy s očí.Vytiahol som kunai a v ruke si ho zatočil."Tak čo chcela by si sa naučiť čo mna naučila tvoja matka?"Nevedel som vobec ako sa to bude dalej vyvíjať precaj osm teraz členom Akattsuki a už to neni ako kedysi ale ked som bol pri nej dávalo mi to nádej že raz može byť všetko lepšie.

Dneska bychom mohli trénovat týmovou spolupráci.... Přemýšlela jsem dál, co bychom mohli trénovat. Pomalu ale jistě jsem se blížila k jejich domu. Stanula jsem před dveřmi. Zvedla jsem ruku a zaklepala jsem.
Ramenen jsem se opřela o futra a čekala jsem až otevřou. Možná kdybych nebyla zabraná do myšlenek na to, co se stalo včera, tak bych si všimla daší čakry uvnitř.

Bola s toho určite ešte neotrasená a nemohla sa vrátiť do realu tak mi neodpovedala.Ucítil som pri devrách inu chakru.Ah problémi teraz naozaj nepotrebujem musím sa stiahnuť."Ked bdueš chceš tak sa stav na tréningovej časti ked budeš mocť a samozrejme budeš chceť".Ako za starých čias som zdvýhol jednu a pramienky jej vlasov som dal za ucho ako kedysi.Myslím že si to nepametala ale ja áno a to bolo hlavné pohladil som ju po hlave torcha sa usmial a zmizol som preč.Ešte pred tým som sa raz otočil"verím že prídeš".
/presun/

Vyskočil jsem na dům a všechno to sledoval.
" Itachi, Itachi ... " říkal jsem si a sledoval tu holku.
" Aitsu ? ..." zamumlal jsem si a vycenil jsem zuby.
" Řekni mi důvod proč by se tohle šéf neměl dozvědět ..." řekl jsem si pro sebe znovu
Přemýšlel jsem, ale po chvíli jsem dospěl k závěru, že se o tom někdo dozvědět musí.
Přeci jsem jen vysoce loajální vůči Akatsuki.
Zůstal jsem stát na domě a sledoval tu holku.