Suna 114

Všechno jsem to vytřeštěně sledovala, slyšela jen útržky z hovorů a když odešel, vyloženě jsem si oddechla. Sestoupila jsem po schodech dolů, každý krok skřípal a v tom tichu to byl opravdu nepříjemně bodavý zvuk.
"Fe..Ferii-nee?" Zamumlala jsem a stála pár metrů před svou nejlepší kamarádkou, netušila jsem, co se stalo, ale viděla jsem zaschlé cestičky po slzách na její tváři. Nestávalo se často, že by Ferii brečela. Vlastně jsem to viděla poprvé v životě, což mě dostalo. A to jí znám hodně dlouho.
No, mlčela jsem, což u mě bylo ještě podivnější a propalovala podlahu pod sebou.

Neobtěžovala jsem se klepat znova. Otočila jsem se a zamíříla zpátky domů. Však já nepotřebuji se nic naučit.
(přesun)

Vzhlédla jsem k Manami. Dívala jsem se na ní, jak tam jen tak stojí, nic neříká. Náš rozhovor jí musel asi pěkně vykolejit! Nedivila jsem se... udělala jsem k ní pár kroků a krátce jí sevřela v náručí. "Neboj se..." zašeptala jsem a zase jí pustila. "Koupila-koupila jsem ti ramen!" otírala jsem si spěsně slzy a snažila se uklidnit. Snažila jsem se dokonce i o úsměv.

Měla jsem hlavu plnou starostí. "Budeš.. Budeš v pořádku, Ferii?" Zamumlala jsem se stále skloněnou hlavou. Nevěděla jsem kdo to byl, co se stalo, nevěděla jsem nic a to mě děsilo ještě víc. Připadala jsem si jako malá holčička.. Ovšem zmíňka o Rámenu mi přece jenom vykouzlila na tváři úsměv, ať už se stalo cokoliv byla to její věc, ať u žmě trápila sebevíc. "Ra-Ramen? Vážně?!" Rozšířila jsem úsměv o kousek víc a vzhlédla. Setkala se s jejími oči a nevinně se poškrábala ve vlasech.

Usmála jsem se. Zcela jsem si uvědomovala, že v mém životě je tak málo jistot... ale ona je tou nejjistější! Tuhle jistotu si nikdy nesmím nechat vzít!! "Hai... myslela jsem, že skončíš s tréninkem dřív a tak jsem ti ho koupila, říkala jsem si, že budeš mít hlad! Pak jsem taky trénovala, říkala jsem si, že si ho dáme za odměnu, ale ty jsi nepřišla.. měla jsem strach Ami!" dívala jsme se na ní trošku pohoršeně, ale cukali mi koutky.

Seskočil jsem k nim dolů. " Ahoj dámy " zavrčel. " Co tu dělal Itachi ?!" řekl rázně a chtěl odpověď. Už hned na nich viděl že to jen tak neřeknou. " Takže ty černovlasá, pokud mi to neřekneš ..." odmlčel a chytil tu žlutovlasou pod krkem. " Tak ona zemře ... Vím co tu dělal ... ale chci detaily !"

Hrozně jsem se lekla, skoro jsem nadskočila. Dívala jsem se na muže, na to jak vzal Ami... srdce mi vynechalo několik úderů. "Prosím klid!" zvedla jsem zděšeně ruce. Druhý Akatsuki v jeden den?! Itachi, proč jsi odešel! "Kdo-kdo jste...?"

Už jsem se zase křenila jako blázen. Byla to zase ta má Ferii!
"Gomeeen, ono se to protááhlo, ale byla jsem utahaná jako ko-" Ani jsem nedořekla větu a už mě nějaká modrá ryba sevřela a držela mi kunai u krku. Rozbušilo se mi srdce, chtěla jsem se mu vysmeknout, použít Jinton nebo cokoliv, ale měla jsem tělo jako zkoprnělé. "Ferii neposlouchej toho modráka!" Odsekla jsem drze, věděla jsem, že si zahrávám a klidně mi může podříznout krk, aktivovala jsem Jinton, ačkoliv nerada. Hodlala jsem ho kdykoliv použít.

Moj ciel a skrýša mala byť tréningova hala.No zacítil som chakru a bola to Kisameho.Ah Kisame ty všetko pokazíš a bude to len horším.Počas celého dna som sa vyhýbal okolnému domu a sledoval Kisameho ktorý tam stále bol.Nemal som ani tučenia čo má za lubom.No na večer vstupil do jejich domu."Ale nei to je zle".Rozbehol som sa a pozrel sa do okna videl som ako Kisame pod hrdlom drží to dievča čo včera nevytiahlo patu s izby.Odpusť mi Kisame ale do toho sa nemožeš pliesť.Vytiahol som kunai a hodil mu ho do ruky pod ktorou mal dievča no tak aby ho to rezlo a jeho ruka zareagovala aby ju pustil.

Reagoval jsem obrovskou rychlostí tím, že jsem co nejvyšší rychlostí mrsknul tou holkou o stěnu. " Nečekej že tohle zamlčím Itachi ! " " Suiton: Daibakufu suishoha" řekl jsem a celý dům byl zaplavený a vy jste se topili

Při pádu jsem se uhodila do hlavy, takže jsem chvilku měla mžitky před očima a k tomu ta voda?! Může bejt ten žralok otravnej ještě víc?! Nic jsem nahlas neříkala. Jakmile bolest hlavy ustoupila, vrávovavě jsem se postavila, no proud vody mě smetl znovu na zem. Ksoo! Napolykala jsem se vody, než jsem se nějak vyhrabala na nohy, doplavala k nejbližším dveřím a okenicím, prudce je nějak otevřela a pokoušela se pochytit trochu kyslíku. Zároveň jsem se šíleně rozkašlala. To nebylo příjemné! A navíc ta voda ne a ne mizet!

Když jsme viděla vodu zhluboka jsem se nadechla. Proud mě smetl, narazila jsem do pár kusů nábytku. Potom jsem popadla Freyu, co se zuby nehty držeola sedačky, doplavala k oknu a vrazila do něj ruku. Krev kolem mě se rozpustila, ale sklo povolilo a vysypalo se na zem. Proud mě strh, schovala jsem Freyu v náručí a proletěla sklem. Ležela jsem na trávníku a kuckala vodu. Co to ten idiot dělá?!

Než požulil techniku stiho lsom sa jej vyhnuť preč a oddskočil som pozrel som na dom."Ferii!!".Povedal som a chcel som ísť do vnutra pre nu ked vyliezla aj s jej priatelkou von.Prežili to ale vydno že sa napili trocha vody.Kisame zájsť takto daleko.Došiel som k ním dvom."Ste v poriadku?".Vedel som že toto nevešté nič dobré a určite budem potrestaný za toto a le nenehám ju v rukách Kisameho.Pozrel som sa na plávajucí dom a čakal kedy vybehne Kisame odpsuť mi.

Jen jsem stál uprostřed a pomocí vší té vody jsem vytvořil další techniku. Suiton: Suikodan no jutsu. Z ruky mi proti nim vystřelila mocná žraločí střela, které mohli uhnout pouze dva lidé. " Mám důvod ti odpustit ?! Zradil jsi důvěru Akatsuki !" řekl jsem a Samehadou běžel směrem na Itachiho, jenže místo aby sekl něj, jsem zaútočil na Ferii.

Ale ne jeho žraloky.POmocou sharinganu som prepovedal pohyb a vyhol sa tomu dopadol som na zem.Nič som zatial nehovoril Kisame už by stačilo nehaj toho.Zautočil po Ferii a ja som jeho meč zastavil rukou"Kisame to by už stačilo".Povedal som a moje oči mierili na neho.Jeho Samehada bola ťažká velmi ťažká.

" Ne nestačilo " zavrčel a usmál se. Samehada najednou roztrhala provazy a pobodala Itachimu ruku. " Jaké to je být zrazen vlastním partnerem ? " řekl přísně a aniž by hnul rukou, samehada zaútočila na Itachiho. /Nepředvídatelné

Dívala jsem se na ně. Itachi... Pořád jsem držela Freyu v náručí. Dívala jsem se na něj.. něměla bych šanci! Jednu jedinou! Dívala jsem se na Ami, mou jistotu, která taky šanci neměla... udělala jsem pár kroků vzad. Promiň Itachi... je to moje chyba... Natáhla jsem ruku, chytila Ami za zápěstí a rozeběhla se pryč. Z očí mi znovu stékali slzy...

Jeho Samehada ma zasiahla bola to dan za to že som ju držal.Ruku som dal preč a krvácala mi Kisame sa rozbehol proti mne.Konečne s jeho Samehadou to bolo dosť ťažké tieto pohyby sa nedali predvýdať kedže on aj ona sa v pohyboch striedali vyskočil som do vzduchu.Postrehol som že Ferii odniesla kamarátku preč čo bolo dobre no.Otočil som sa spať na Kisameho a spravil pečate"Katon: Housenka no Jutsu ".Po tejto technike som opať dopadol na miesto. Dalej od neho.Snad nenehá to nenehá zájsť až tak daleko že bude treba ....

Vytřeštěně jsem na to dívala. Co se to tu děje? Proč už zase Ferii brečí? Jo, tak vysvětlení se mi určitě v blízké době nedostane. Jen jsem za ní poslušně běžela, ani jsem nevěděla kam. Utíkat.. Zvláštní, proč jen mi to.. Něco připomíná? Vybavila se mi vzpomínka na velké stopy ve sněhu, ale jen tohle, bezvýznamné nic. Zavrtěla jsem hlavou a utíkala s Ferii někam.

Těmto útokúm jsem se lehce vyhýbal i pomocí velkého množství vody okolo mne. Pak jsem se zastavil a zmizel. Slyšel jsi pouze doznívat slova "Itachi-teme ... Zrada bude oplacena ..."

Kisame sa vyparil preč.Pozrel som na dom tých dvoch a vyzeral že je v poriadku no bol celi premočený čo by sposobilo plesen keby stál.Ah buchol som naštvane do dreva ktoré sa rozpadla.Zbadal som v dialke Ferii s jej kamarátkou.Neboli moc daleko tak som sa rozbehol. k ním."Je po všetkom možeťe sa vrátiť ste v poriadku si v poriadku Feríí".Medzi tým mi stekala krv z ruky od Samehady.

Otočila jsem se na něj a pustila Manaminu ruku. "Gomenasai!!" vyhrkla jsem. "Nechtěla jsem ti udělat problémy!! Nic z toho jsem nechtěla... kvůli mě tě te´d budou chtít..." nedořekla jsem to, jen si vehementně stírala slzy. Došla jsem k němu a zvela jeho ruku. Stáhla jsem si z ramen mikinu, kunaiem upárala kus látky a zavázala mu ránu.

Tak te´d už jsem nechápala absolutně nic a nebylo to jen tím, že jsem blonďatá!
"Ehm.." Nějak se mi podařilo se vyžvejknout. "P-Půjdu zjistit.. škody.." Zamumlala jsem a podívala se na náč nádherný domeček, ale hlavně, že jsme byli v pořádku. "Děkuju.." Zamumlala jsem ještě k Itachimu, načež jsem vzala chudáka Freyu do náruče a nechala je o samotě. V horním patře, které naštěstí voda nepostihla jsem jí vysušila ručníkem a pak se podívala dole po zdemolované kuchyni. Pff, tak do práce Manami.. Chtěla jsem se nějak zbavit špatných myšlenek.

Ošetrila mi ruku tak ako tak ale pomohla mi."Ty za to nemožeš bol som to ja kdo navštívil váš dom a odhalil sa pred vami a či to dojde teraz alebo neskor je jedno nikdo nemože žiť večne".Zdravou rukou som ako zamlada chytil jej pramienky vlasov a dal jej ich za ucho.Jej icha každy hádže vynu na seba aj ked to neni jeho vina no cíti sa v tej situáci nahoršie a človek ani nevie prečo povedal som a pozeral som sa na Feríí.

Zavrtěla jsem hlavou. "Jak tohle můžeš říct..? Jsi část mé minulosti a když jsi se konečně objevil, mám tě zase ztratit?! Když jsem byla dítě, vždycky jsi mě zachránil... děláš to zase, ale teď už to nejsou dětské hlouposti!" zvedla jsem k němu pohled. "Já o tebe nechci zase příjít! Je tolik věcí co bych chtěla vědět..." zašeptala jsem.