Ostrov Jinchuuriki

First topic message reminder :

Tento ostrov ktorý sa pohybuje na chrbte korytnačky predstavuje ostrov pre Jinchuuriki. Na tomto ostrove žije kopa zvierat a už od pradávna tu trénujú Jinchuuriki ovládnuť svojich Bijuu. O ostrove vie iba pár ľudí z Kumogakure a človek ktorý najviac navštevuje toto miesto je Killer Bee.

Oddechla jsem si a trochu se uvolnila. Vydala jsem se za ním a prohlížela si při tom okolí.

Posadil som sa doprostriedku miestnosti.
"Výborne, teraz je tá správna príležitosť,
chyť sa ma za ruku, bude to drsné a dosť," natiahol som k nej ruku a čakal.

*No tak ať už to mám za sebou...* řekla jsem si a sedla si.
Chytila jsem ho za ruku a čekala co se stane.

"Priprav sa, nestrať pozornosť,
gobi nebude mať radosť,
sundáš z klietky dole pečať,
následne sa so mnou poraď,
ideš na to," dal som inštrukcie a nechal ju vstúpiť do svojej duše.

"Dobře," přikývla jsem a začala se soustředit.
Pomalu jsem došla ke kleci a strhla z ní pečeť.
(za gobiho už bude hrát admin, ne?)

"Ako náhle gobi voľný bude,
rozhodne neprepadneš ty nude,
vlastnou chakrou chyť chakru gobiho,
absolútne vyčerpať musíš ho,
čo najväčší pozor si ale na neho daj
o to isté pôjde jemu, to na mysli maj,
snaž sa a svoju chakru mu nenechaj," prehovoril som a zaradoval sa nad podareným trojverším.

Gobi no Houkou
" ARAME ! " Zařval když rozrazil mříže. Okolo vás se zvedla mlha a on stál někde uprostřed ní. " Co potřebuješ ty malá huso ?! " Zařval ještě hlasitěji. Zjevně bylo vidět že nechtěl být ovládnut děckem jako je ona. Poté se z té mlhy z ničeho nic, aniž by slyšel tvou odpověď, vyvalil proud ohně, který byl nesmírně teplý.

"Sakra!" vyjekla jsem a snažila se uskočit co nejdál. Úplně se to nepodařilo a spálila jsem si při tom velkou část těla. Bolest jsem ani nevnímala a snažila jsem se uchopit jeho čakru, jak mi to radil Bee.
"Co bych tak asi mohla potřebovat?" řekla jsem ironicky, ale pochybuju že mě slyšel, protože jsem byla až příliš zaměstnaná přetahováním.

"Prečo všetci bijuu musia robiť toľko hluku?!
Prišiel čas dať mojej študentke pomocnú ruku," vykríkol som a vzhľadom na naše vzájomné spojenie bol schopný prostredníctvom hachibiho spomaliť gobiho.
"Teraz!" vykríkol som na Arame, zatiaľ čo som zabraňoval gobimu sa hýbať.

Zavřela jsem oči a co nejvíc se soustředila na Gobiho čakru. V té chvíli neexistovalo nic jiného. Chytila jsem jí a snažila se táhnout jak jen to šlo.

" Hachibi ? " Usmál jsem se a výpary ho odpoutal od sebe. Poté jsem svůj Katon podpořil Fuutonem a jedním ocasem táhl z Arame chakru. " Měla jsi držet ocas vzadu děvenko " Řekl jsem jí a zasmál se. Po zemi začal probíhat Raiton a já vyrazil blíž k Arame. Z úst se mi vylila obří masa vody a ta pomalu zatopovala komnatu tak, že se v ní dalo jen brodit a to Arame zpomalilo a mě zrychlilo. Musela se rychle dostat nad vodu, aby po ní mohla chodit.

Vyskočila jsem na vodu a utekla o kus dál. Pak jsem zase chytila svojí čakru a začala jí tahat zpátky i s Gobiho. Nezdržovala jsem se mluvením ani útočením, jen jsem se snažila uhýbat útokům a nepřestávala se soustředit na přetahování.

"Tse, v tvojej duši nie som schopný naplno bojovať,
pokúsim sa však ti čo najviač času podarovať," i napriek neschopnosti bojovať vážne bol predsa len medzi gobim a hachibim istý rozdiel v silách, ktorý som využil k tomu, aby som ho zdržal ako sa len dalo. Jediným chápadlom som bol schopný zastaviť oheň a odkloniť vodu od Arame, aby nedostala zásah raitonom po dopade na zem. Následne som skočil priamo po gobim.

Chtěla jsem poděkovat, ale teď na to nebyl čas. Dopadla jsem na suchou zem a soustředila se na tahání čakry.

V této chvíli neměla šanci mojí chakru přetáhnout na svou stranu. Jen jsem se usmíval, protože Raiton ze země se přesunul do vody a já měl důvod se usmívat. Nemusel jsem mít strach, neměla mě čím dostat. Dál jsem jen v kombinacích používal svoje elementy a používal při nich i páru ve společnosti s Genjutsu.

Snažila jsem se uskakovat, ale nešlo to. Byl mnohonásobně silnější než já a vždycky mi nějak zatarasil únikovou cestu. Došlo mi, že tudy cesta nevede. To, co jsem se chystala udělat bylo extrémně riskantní, ale zkusit jsem to musela. Zastavila jsem se a soustředila se jen tahání čakry doufajíc, že hachibi zastaví ty útoky, které na mě letěly.

Našťastie som pochopil, o čo jej ide.
Rozumiem, hachibi priskočil pred Arame a bránil ju pred gobiho útokmi.
"Hej, poviem ti, nápad je to celkom fajn,
musím sa však priznať, dostávam sa na pokraj
svojich možností a síl," prehovoril som a naďalej ju ochraňoval.

*Jestli to neudělám teď, tak už další šanci nedostanu*, napadlo mě a začala jsem tahat ještě víc. Mě samotné už taky nezbývalo moc sil, ale dala jsem do toho všechno.

Po plavbě lodí jsme se konečně dostali až na ostrov. Nestačil jsem se divit nad různorodostí rostlin a vůbec celého ostrova. Byl jsem rád, že konečně uvidím Arame, no nějak zvláštně jsem cítil, že to zas tak brzo asi nebude, vzhledem na velikost ostrova a mou schopnost dezorientace. Co asi teď dělá? Asi bychom ji a Beeho-sama měli najít. Řekl jsem si v duchu a otočil se ke svému novému týmu. Tak jo.. nejdřív bychom je měli najít, takže jdeme. Zavelel jsem a vydal se přímo vpřed.

Cesta lodí byla celkem klidná. Celou dobu jsem stál na přídi a nechal se kropit vodou. Byla to paráda. Voda to je moje. Když jsme dorazily čekal jsem něco střídmého ale ten ostrov byl nádherný. Plno rostlin a skutečná i neskutečná zvířata. Konečně mise, už jsem se nemohl dočkat a potkám nové lidi. A role ochránce? To se mi líbí... pomyslím si.
Pak nás Takeru vyzve aby jsme vyrazily...Hai sensei... řeknu a pak se zarazím Můžu vám tak říkat? Sensei? dodám s úsměvem a pomalu se vydám za ním pomalu a jistě v před...

Cesta loďou bola fajn. Nejak som to pretrpil. Pretože mám morskú chorobu ale len slabšie štádium. Ako sme konečne prišli na ostrov tak som pokračoval za sensei-om na jeho rozkaz."Hai..."povedal som a pokračoval ďalej."Inak sensei kedy začneme s nejakým tréningom?"spýtal som sa zvedavo.

Cestu loďou som ani nevnímal, skoro stále som bol zavretý v podpalubí. Vodu totiž nemám rád, ako, niežeby som sa nerád umýval, to nie. Proste mi takéto veľké množstvo lezie na nervy, najmä, keď to vypustí môj brat a uhasí môj ohník. Oproti toľkej vode nemá malý oheň sebamenšiu šancu. A tak som bol stále dnu. Až keď loď zastavila, oznámil mi to jeden člen posádky, tak som vyšiel von a oprel sa o zábradlie. Pozrel som dole na tú masu a prevrátil oči.

Jo, můžeš, ale stejně mi to přijde trochu moc formální. Otočím se ke Kotokemu, abych mu odpověděl. Trénovat můžeme kdykoliv, ale jestli chceš hned, tak si třeba přivaž támhle ten balvan na záda a pokračuj s ním. Pronesu trochu ironicky a naznačím úsměv. Právě jsme na misi a myslím, že na trénink bude hodně času. Pronesu ještě, aby si nemyslel, že o něm nějak špatně smýšlím. Pak jsem vykročil vpřed. Jako první je naše priorita najít Arame a Beeho-sama, takže jdeme. Dodal jsem a už jsem skákal po stromech směrem k místu, kde by asi měli být.

Skákal som za ním a na jeho odpoveď som sa len usmial a zostal ticho.

Bee-sama? Paráda vždycky jsem ho chtěl poznat... řeknu s úsměven a vydám se dál za senseiem a Shuem. Ještě se otočím a zavolám na bráchu který se někde loudá Tetsuo neflákej se v zádu, víš že už takhle jsi pomalejší než já... zasměju se a pokračuji