Ostrov Jinchuuriki

First topic message reminder :

Tento ostrov ktorý sa pohybuje na chrbte korytnačky predstavuje ostrov pre Jinchuuriki. Na tomto ostrove žije kopa zvierat a už od pradávna tu trénujú Jinchuuriki ovládnuť svojich Bijuu. O ostrove vie iba pár ľudí z Kumogakure a človek ktorý najviac navštevuje toto miesto je Killer Bee.

nechal jsme se zasáhnout ikdyž jeho pohyby byly předpovídatelné... zlámal mi žebra, takže je doláma i jeho společnikovi vyletěl jsem z kruhu a začal se šíleně smát... vyskočil jsme do vzduchu a sekl jsem přímo po Shikim který stál u mého kruhu.. takžé když jsme dopadl byl jsme v kruhu..

"Pochopiteľne," prehovoril som.
Už viac nemá zmysel držať ju na tomto ostrove.
To je mi jasné. Odteraz už žiadne vodopádiky, jaskyne a nič podobné nebude. Všetko bude akurát na nej.

Zamávala jsem a pomalu se vydala pryč, k mému dočasnému domovu. Když jsem se k němu ale blížila, ucítila jsem dvě silné, cizí čakry. Zpozorněla jsem a prohlédla si ty lidi, kteří je vyzařovali. To, co jsem viděla mi vyrazilo dech. Byl tam Shiki, tři kluci a dvě podivné postavy. Jeden z nich měl černou kůži a bojoval se Shikim. Nevěděla jsem, co mám udělat, tak jsem se rozhodla ještě chvíli počkat a sledovat boj.
*Připojím se až mě najdou, nebo až budu aspoň trochu vědět o co jde.*

Kakuzu
Ayame mala jednu smolu. Keďže iba pred nedávnom dokončila tréning, kde musela vysať chakru gobiho, dokonca i pre nesenzibila bolo tak obrovské množstvo chakry pomerne výrazné. Spozoroval som teda prítomnosť ďalšej osoby.
"Oj, Hidan. Nechám ťa to tu dokončiť, teraz je to už tvoja hra. Ja idem omrknúť okolie," prehovoril som rovnakým tónom ako obvykle a než sa ktokoľvek stačil nazdať, zmenil som svoj cieľ. Oblúkmi som sa k nej pomaly približoval.

Došlo mi, že Kakuzu jde ke mě.
*Já blbá jsem nevypla Gobi-mód!* v duchu jsem si zanadávala.
Rozběhla jsem se ke skupině a začala křičet na Shikiho:
"Shiki! Co jsou ti dva zač?"

Kakuzu
Tentokrát som už prekvapene pohliadol smerom k Arame.
Chakra tak veľká, že som ju ucítil i ja sám! Bielovlasa kunoichi z kumogakure, popis sedí!
"Hej, Hidan, bacha! To dievča je gobiho jinchuuriki!" varoval som ho a rozbehol sa za ňou.

Podiveně jsem se podíval směrem k Arame, která se tu najednou objevila. Vyhl jsem se Hidanovým útokům a ještě jednou jsem ho udeřil. Otočil jsem se směrem k týmu a zakřičel jsem. Okamžitě odtud zmizte! Nemáte šanci je porazit! Pak jsem se znova otočil směrem k Arame a zpozoroval jsem blížícího se Kakuzua. Rozběhl jsem se tím směrem, zatímco jsem na ní zakřičel. Arame! Jsou to akatsuki. Uvědomil jsem si velikost její chakry. Takže trénink dopadl úspěšně? Máme šanci dostat je! Trochu se mi ulevilo, no neztratil jsem svou pozornost a doběhl jsem až k ní.

začal jsme se hlasitě smát, vlezl jsme do kruhu a zařval jsme an shikiho.. stůj nebo ten genin!!! vytáhl jsme zelezný bodec přiložil jsme si ho k srdci... a mírně ho zabodl.. takže ten genin uciítil bodavou bolest .... co myslíš? obětuješ ho? řekl jsme škodolibě...

Postavila jsem se k němu zády a pozorovala Kakuza. V žádném případě se mi nechtělo útočit na nepřítele, jehož schopnosti neznám. Stále jsem byla v Pětiocasém módu, tak jsem se držela od Shikiho dál, abych mohla v případě nutnosti použít ocasy.

Kakuzu
"Konečne mi aj na niečo si, Hidan," zvážil som našu situáciu a po chvíli ticha navrhol.
"Dobre teda, mám taký návrh. Ja a gobi sa presunieme na iné miesto ďalej od vás, kde budeme bojovať sami. Hidan sám proti tebe," ukázal som na Shikiho.
"...a ja sám proti gobimu. Myslím si, že je to pre nás oboch výhodnejšie, ako keby sme bojovali všetci na jednom mieste. Navyše si nás pekne krásne oddelíte a tak si nebudeme môcť vzájomne pomáhať. Čo hovoríš, gobi? Súhlasíš s touto variantou?" pokúšal som sa o vyjednávanie.

Naštvaně jsem se na něj podíval. Vážně si myslíš že tohle povolím? Nechat tě samotného s Arame? Na to zapomeň! Bylo by sice výhodné je rozdělit, ale stále nevím, zda by to Arame zvládla. Navíc, jak se zdá, tak tenhle tvůj kamarád, ukázal jsem na Hidana, je nějakým způsobem propojen s mím podřízeným a jen tak se toho nevzdá, takže si nemyslím že by to bylo jeden na jednoho. Vyjádřil jsem svůj nesouhlasný názor, zatímco jsem si prohlížel jak Hidana, tak Tetsua.

Kakuzu
"To rozhodne nie je niečo, o čom by si akurát ty mohol rozhodovať," reagoval som na Shikiho úsmevne.
"Je to iba gobiho voľba," poznamenal som a čakal na jej odpoveď.
Keďže nikde naokolo nevidno hachibiho, vyvodil som si z toho, že ich tréning už skončil. Budem nútený sa sám postaviť gobimu jinchuurikimu s nadvládou, huh, ujasnil som si svoju situáciu, no i napriek tomu ma to neodradilo.

To je.. sice pravda, ale mím úkolem je ochránit ji a já už víckrát nezklamu. Řekl jsem o něco rozhodněji, i když mi bylo jasné, že není na mě rozhodovat. Promiň Arame.. asi ti nezabráním, takže je to na tobě. Řekl jsme si pro sebe. Bylo by to lehčí, bojovat sám, ale ..když jsou tu oni - podíval jsem se na svůj tým- nemůžu použít skoro žádné silnější jutsu, navíc to vypadá, že když ublížím Hidanovi, schytá to i Kotoke.

začal jsem se smát... nemáš si z čeho vybírat... zůstaneš tady nebo to ten genin schytá... zaryl jsme bodec ještě hlouběji... a genin se svíjel v bolestech...
snad to kakuzu zvládne... já za ním dojdu hned jak to vyřídím pomyslel jsem si a pak jsem zařval... Kakuzu děláš jako by měli na výběr... začal jsem se smát...

Podívala jsem se na Shikiho a pak zas na Kakuza.
"Myslím, že pro náš boj bude lepší, když nás nikdo nebude rušit," odpověděla jsem váhavě.

Kakuzu
"Výborne," odpovedal som spokojne a pomaly sa vydal cestou preč od Hidana.
"Nasleduj ma, gobi," upozornil som ju a pridal na rýchlosti.

Otočil jsem se k Arame a podíval jsem se jí do očí. Rozhodně vyhraj! Přikázal jsem a podíval jsem se na svého protivníka. Jelikož jsi nějakým způsobem spjat s mím studentem, tak to nebude jeden na jednoho. Hraj férově a nech ho na pokoji!

začal jsem se smát... jedinej způsob jak se našeho propojení zbavit je... probold jsme se skrz naskrz... a dořekl to SMRT!!! Genin umřel a svalil se tam na zem... má barva kůže opět nabrala normální barvu a já jenom řekl co trápí tě že jsi sám nařídil jeho popravu? Jen pojď ... mírně jsem se v kruhu rozkročil bodec jsem schoval a kosu jsme chytl do obou ruk... snad je dost naštvaný na to aby bezhlavě zautočil... usmál jsme se...

Kakuzu
Po únavnom premiestňovaní som konečne zastavil. Prešli sme teda riadny kus cesty, vzhľadom na to, že sme prakticky šli veľkú časť z noci. Nachádzali sme sa na druhej strane ostrova.
To by malo stačiť, pousmial som sa sám pre seba a pohliadol jej smerom.
"Gobi no jinchuuriki, priprav sa na smrť. Pre tak významnú korisť mi onedlho poputuje do plášťa značná finančná čiastka. Navrhujem ti nechať sa poraziť a keďže narozdiel od môjho bezhlavého priateľa nemám záľubu v sadizme, pokúsim sa ťa dostať do kómy čo najmenej bolestivo."

Trochu jsem se zamračila. Neměla jsem z toho dobrý pocit, ale jen tak se nechat chytit se mi taky nechtělo. Na chvíli mě napadlo, že vzdát se by bylo výhodnější, ale k čemu by mi pak byl ten trénink? Aspoň zkusit jsem to přece musela. Místo odpovědi jsem se postavila do bojové pozice a začala trochu mávat ocasy.

Kakuzu
Ešte chvíľu som na ňu hľadel s nádejou, že si to rozmyslí, k čomu však nanešťastie nedošlo.
"Obávam sa, že mi teda neostáva nič viac, než povedať, že to oľutuješ," povzdychol som si.
Neváhal som a čo nevidieť si dal dole plášť.
"Vzhľadom na to, že nie si kunoichi, ale beštia, nebudem mať dôvod držať sa bokom. Pôjdem na teba so všetkým, čo mám," varoval som ju s miernym úsmevom na tvári a pripravil sa do bojovej pozície.

Ani jsem se nepohla a beze slova čekala, co bude dělat. Nemělo by smysl útočit na někoho, jehož schopnosti neznám. Zvlášť když vypadá takhle...zvláštně.

"Sensei musím sa zapojiť. Nenechám to tak." poviem a skryjem sa niekde do stromov.

Kakuzu
Nedovolil som si ju nepodpichnúť.
"Nezdá sa, že by si narozdiel od ostatných so svojim osudom jinchuuriki nejak zvlášť bojovala. Pôsobíš pomerne vyrovnane, ak k tomu prirátam i tvoj vzhľad, rozhodne pripomínaš zrúdu. Pripravili ťa o možnosť žiť ako človek a ty im naďalej tak oddane slúžiš, alebo ich dokonca nazývaš "priateľmi"? To je smutné."
Zošité potvorky so srdciami sa oddelili od môjho tela a rozostúpili okolo mňa.
"Patetické, si tak úbohá bytosť. Odpraviť ťa z tohto sveta bude prejavom mojej dobrej vôle, váž si to i napriek tomu, že sa za to chystám zhrabnúť peniaze," neprestával som vo svojej urážlivej reči.

"Mě je jedno co říkáš, nebude to fungovat", pousmála jsem se.
Své nenávisti už jsem se zbavila. Dříve by mě takové poznámky nahlodaly, teď už mi to ale bylo docela jedno. Zaměřila jsem se na ty příšery, které vylezly z jeho zad. Musím přiznat, že jsem se jich trochu lekla, ale navenek jsem se snažila nedát nic najevo.