Tréninková hala

First topic message reminder :

Zde si můžete zkoušet svá ninjutsu na terči nebo cvičné figuríně

As se podívá na Leina. Hm, zajímalo by mě, kdo jsou jeho rodiče... Jestli nějaké má... "Sensei? Mohli by jsme jít už teď, i s Leinem, ne? Půjdeme za tsunade-Sama a potom..." Ao opětuje Leinův pohled, jako kdyby chtěl říci. Jsi kamarád, líbíš se mi.

jos ideme povedal a pohol sa s as a leinem smerom k tsunade

as mozno premyšlaš prečo ja beriem leina za tsunade ved niesom jeho sensei mas praudu ale pred tym jak som sa dozvedel ze mam vás tak som bol s leinom a tak trochu mi prirástol k srdcu poviem a pozrem na as ao vyzerá unavene

Dá si ruky do vreciek a bez slova ide za Tsunade-sama.

som zvedavý ako si sa zlepšil lein pri najblišom stretnutí si chráň chrbát dáme skúšobný zápas povedal a pozrel sa na neho tak škaredšie prepač ale nedovolím aby s teba vyrástol slaboh a grázel s teba raz bude skvely ninja len trenuj

Takeru Takahashi

Po několika minutách, co jsem v podstatě neustále pouze obcházel po vesnici jsem se vydal do Akademie. Již před několika minutami jsem vyrazil z Kesshogakure no Konohagakure, hodlal jsem tady natrénovat svou novou techniku, protože jsem nechtěl jít na zkoušky zbytečně. Proto jsem se ihned vydal do Tréninkové Haly, po tréninku jsem měl v plánu najít, kde bydlí Mizore, ale hlavně jsem tu teď byl právě kvůli tréninku. Přišel jsem do Haly a porozhlédl jsem se, uviděl jsem několik lidí, ale jako vždy jsem je ignoroval a dělal jsem, že tam ani nejsou, vůbec jsem si jich nevšímal, pouze jsem přišel k jedné z mnoha desítek tréninkových figurín zde a pousmál se, natáhnul jsem ruce a máchnul jsem jimi oproti loutce, v tu chvíli z nich vyletěly jako kdyby krystalové "rohy", které se do loutky postupně zabodaly...

As jen pokrčí rameny a vydá se za Leinem. Ao se jen nerad zvedne a doběhne svou druhou já.

Pomalu jsem přikráčel a mezi chvilkami přemýšlení jsem si vytvářel menší plamínek temnoty na prstu. Došel jsem až na místo kde několik Geninů už trénovalo. Všiml jsem si několika talentovanějších a jen je se zájmem sledoval. Poté jsem se zastavil a trochu pootočil, očekávajíc že je Kenta za mnou.

Takeru Takahashi

Do místnosti vešla nějaká dvojice, ale nějak extra sem si ji zrovna nevšímal. Jeden z nich byl ale očividně starší než ten druhý, možná bratři, i když jejich podobnost byla teda nulová. Jako povětšinou jsem oba dva ignoroval, chtěl jsem se dál věnovat tréninku, ale už mě to nějak nebavilo. Otec mi slíbil, že mne naučí jednu techniku, která bude silnou zbraní proti nepřátelům, a to ještě do Zkoušek, takže jsem pouze hádal, co by to mohlo být. Z nudy jsem se opět podíval na ty příchozí, sice jsem vůbec neznal obyvatelé konohy, ale nevypadali místně...

Pořád po nás jeden Genin pokukoval tak mi to nedalo a řekl jsem klidně. " Potřebuješ něco ? " a dal jsem ruku podél těla, přičemž mi na prstu okamžitě zhasl ohýnek temnoty. Stál jsem a vyčkával jeho odpověď, nacož mi z pod bundy vykoukla čelenka Iwy, připevněná na krku.

Prišiel som na tréningové pole a len som sa rozhliadol a chvíľu som pozoroval ako trénujú. Potom som si všimol Nagiho ako sa tam s jedným rozpráva. Prišiel som k nemu a znova som sa zamyslel aké to asi bude byť otcom. Pozeral som do zeme a vypadal som ako keby som celé týždne nespal.

Takeru Takahashi

Takže Iwagakure no Sato, jaká ironie... zrovna tahle vesnice a já se musím potkat. pomyslel jsem si a pousmál jsem se, v duchu jsem si pouze řekl Jo potřebuju, zničit vaši vesnici... ještě něco? ale ve skutečnosti jsem to neřekl, sice jsem už potom souboji s golemem měl chakru i sílu zpět, ale nehodlal jsem vzbuzovat mezinárodní konflikty. Pouze jsem se chladným pohledem podíval na toho muže, který na mě promluvil a potom jsem se otočil zpět k loutce, vzal jsem si velký svitek se smlouvou na kuchiyose, který jsem musel ještě tak dvě hodiny táhnout a vydal jsem se směrem pryč...

Poté co jsem nedostal jediné slůvko odpovědi otočil jsem se na Kentu. " Můžeš se začít připravovat ... Jen to nevyhoď do povětří ..." řekl jsem s mírnou ironií v hlase a pomalým krokem odcházel do kanceláře Hokage, takzvané Tsunade-hime

Takeru Takahashi

Iwagakure no Sato... podle jeho tónu a toho, co řekl tomu chlapci, stejně jako dle jeho věku to bude minimálně Jonin, ne-li Jonin vyšší úrovně. Kdopak ví, třeba zná ještě ze starých zatoulaných spisů zmínky o mém klanu, o zradě... o tom, co musel zakladatel udělat. V tom případě ale bude vědět i to, jak hrozivá vojenská síla klan Takahashi je, až taková, že stál za zničení... pomyslel jsem si a jen jsem se mírně pousmál, rozhodně mi už aktuálně nebyl lhostejný jako ostatní, ba naopak, cítil jsem k němu zvláštní zášť, nebo něco tomu velice podobného Určitě sem přišel kvůli zkouškám, jiný důvod nevidím... řekl jsem a pousmál se, pomalým krokem jsem se posbíral a následoval jsem ho...

Přišla jsem přes bránu u které mne okamžitě poznali. Sedla jsem si na blízkou lavičku a jen lehce vydýchávala cestu pohledem na Kentův trénink. Jen jsem si rukou přejela po břiše a s úsměvem sledovala přípravy na Chuuninské zkoušky. Jen chvílemi jsem pochybovala jestli budu stále Tsuchikage.

Po tom čo som tam asi hodinu len tak stál a rozmýšľal som som sa konečne rozhodol, že si trochu zatrénujem. Začal som trénovať C3. Splácal som sošku a hodil som ju po figuríne. Nastal výbuch a figurína so zemou bola preč. Usmial som sa a radoval som sa z toho, že mi technika už pomaly ide. Síce sa tento výbuch ani v najmenšom nemohol rovnať pravej sile ale aj tak som bol rád, že to aspoň vybuchlo a urobilo to aký taký svinčík. Mal by som sa vrátiť a vyhľadať strýca. Mal by ma naučiť ešte nejaké techniky. Sám to určite nezvládnem. Pomyslel som si a sadol som si pri kráter ktorý som vytvoril. Je to divný pocit zistiť, že mám strýca. Vlastne o ňom nič neviem a nemôžem vedieť či je to naozaj môj strýc. Kde vôbec býva? Kde ho nájdem? Dával som si otázky na ktoré som si nevedel odpovedať a stále som bol trochu mimo. Po tom, čo som si to v hlave trochu zrovnal som sa postavil a poobzeral som sa. Okolo tréningového poľa som začal behať kolečká poklusom. Kolečko po kolečku som strácal sily ale chcel som dať aspoň tých 50 kolečok. Pri 43 kolečku sa mi už začala točiť hlava a myslel som si, že odpadnem. S taijutsu som na tom bol biedne. Do chuuninskej skúšky som sa musel zlepšiť. Ak chcem uspieť musím sa zlepšiť. Po dokončení kolečok som doslova padol na zem a vydýchaval som sa. Po tom čo som sa upokojil a nebol som taký unavený som sa rozhodol, že sa znova pokúsim vytvoriť C3. Vytvoril som sošku a hodil som ju do figuríny predo mnou. Výbuch bol o niečo slabší, ale figurínu vyhodilo do vzduchu. Pri pomyslení, že túto techniku ešte neovládam mi prešiel mráz po chrbáte. To bude výbuch ak sa tú techniku naučím. Pomyslel som si a potom som sa radšej sústredil na techniky ktoré som už ovládal. Snažil som sa vyhodiť do vzduchu časť tréningového poľa. Len som dúfal, že to nikomu nebude vadiť.

Jen jsem nechápavě sledovala Kentovy pokusy o vyhození tréninkových místností do vzduchu. " Nemyslíš že by jsme s Konohou měli vyjít za dobře ? " usmála jsem se směrem ke Kentovi. Bylo zde už krásně prázdno jen jsem se zvedla. " Co tě vlastně vedlo k použití našeho Kinjutsu ? " zeptala jsem se ze zvědavosti.

Otočil som sa a uvidel som za sebou Karanu. Vyvalil som oči a prišiel som k nej. čo tu robíš? Nemáš sa namáhať prečo si šla až sem? Spýtal som sa a prišiel som až k nej. Usmial som sa na ňu. Už si ani poriadne nepamätám. Chcel som byť silnejší alebo ma proste výbuchy. Povedal som a prešiel som jej rukou po brušku.

" Měla jsem chuť se projít " Usmála jsem se. " Padesát kilometrů mě neskolí. Nechceš si zaběhat ? " zeptala jsem se s úsměvem. " Jakmile si udržím kondici, máme lepší šance " zasmála se a pak pokračovala " Co by jsi vlastně chtěl ? Holku ? Kluka ? " řekla a připravila se na pomalejší běh, nanejvýš jen procházku.

Prekvapilo ma, že chce behať. Nemala by si behať! Povedal som. Potom som sa sústredil na otázku ktorú mi položila. Chlapca. Usmial som sa. A čo ty?

" Já si myslím že to moje přání v tom nehraje roli " Usmála jsem se. " Buď to bude silný Shinobi po otci nebo .. Při opilosti výbušná princezna ..." usmála se a aspoň se procházela po tréninkových polích. " Jaké by mohlo být ? ..." zeptala jsem se. " Kam bude chodit ? Bude mít přátele ? " ptala se a bylo vidět že jí už těhotenství leze na mozek.

Zasmial som sa keď povedala o opitej výbušnej princeznej. Na tieto otázky ani neviem poriadne odpovedať. Ale myslím si, že bude šťastná/ý Usmial som sa.

" Ah ... " vzdychla jsem a chvíli si broukala. " Poté jsem se začala nudit ..." Vyskočila jsem na střechu na kterou jsem si sedla ...." nevím proč ale začala jsem si prozpěvovat. " Tomodachi ni funene wa shinu bakari no ... Doku no namida wa kira kira hikaru ..."

Po tréningu jsem přišel trénovat sem, abych jsem změnil terén. Našel jsem si vhodné místo a zkoušel použít Kuchyiose no Jutsu.