Náměstí

First topic message reminder :

Náměstí, které je velmi podobné všem ostatním.

Měj se.. Zamával jsem.

Naposledy jsem sem přišel a sedl si na lavičku. Pokud Arame nepotkám dnes, tak ji asi neuvidím dlouhou dobu. Prolétlo mi hlavou, zatímco jsem se díval na oblohu. Neměl bych být není tolik závislí. Jdu si pro tu misi. Řekl jsem si pro sebe a vydal se k raikagemu.

Přesun

Procházel jsem tudy sám a přemýšlel o předchozí události. Jestli takhle budu pokračovat, tak budu Arame jenom pro smích. Svěsil jsem hlavu a podíval se na lavičku, kde jsme předtím sedávali. Myslím, že teď si na nějakou chvíli budu muset dát pauzu. Došel jsem až k lavičce a sedl si na ni. Neměl jsem nijak velké plány, no rozhodl jsem se tu nějakou dobu zůstat.

Vyšiel som z jednej uličky a zastal tam, čakajúc na svojho brata. Pritom som si nohou zdvihol nejaký kamienok a začal s ním koníčkovať. Po niekoľkých trikoch som ho odkopol preč.

Ty máš zase náladu viď? rejpnu si do bráchy s úšklebkem. A jdu pořád dál Dneska není tak špatný počasí tak si nestěžuj, jako kdyby ses měl rozpustit... řeknu a pokračuji. Pak uvidím jednoho z Jouninů Shikiho Takeru. Zdravím vás... řeknu s úsměvem a trochu se pokloním.

He? Otočím se za hlasem. Stál tam nějaký kluk, asi v mém věku a vypadal celkem sympaticky. Jo.. nemusíš být tak zdvořilý. Řekl jsem jako odpověď a dál už jsem nepromluvil. Měl jsem stále pochroumanou náladu po střetu s ninji. A zase se projevila moje neschopnost mluvit s ostatními. Posunul jsem se instinktivně na lavičce a tiše jsem seděl.

"Nemôžem za to, že mi ide niekedy takéto počasie na nervy. Mám radšej slniečko," zasmejem sa a potom pozriem, ku komu to vlastne brat hovorí. Pretočím oči. Prečo sa zdraví každému, koho stretneme?

Díky... řeknu s úsměvem...Můžu si přisednout? Vypadá to že máte nějakou špatnou náladu čím to? Pokud nejsem moc vtíravý...mimochodem ani jsem se nepředstavil...Jsem Kotoke Shi... a pak se otočím na bráchu a zvolám Brácha neflákej se...a trochu života do toho umírání a zasměji se...

A ešte sa mu aj predstaví. Pokrútim hlavou ale predsalen podídem ku lavičke a stále ešte neprehovorím. Iba si prezriem toho jounina, pritom si zapnem mikinu a lepšie sa do nej zakrútim. Ajtak mi to však nepomôže, vodou nasiaknutá látka mi stále ochladzuje telo. Neznášam takéto počasie.

Hm.. jasně, proč ne? Pokusil jsem se o úsměv. Nemůžu svou náladu přenášet na ostatní. Uvědomil jsem si a podíval se na oblohu. Já jsem nikdy nebyl moc hyperaktivní, proto možná vypadám trochu naštvaně. Popravdě se jen trochu nudím. Objasnil jsem své chování, zatímco jsem si prohlédl druhou postavu stojící u nás.

Posadím se vedle něj a podívám se na oblohu...Abych řekl pravdu, nuda je můj největší nepřítel... řeknu a ušklíbnu se a potom se podívám na bratra a zpět na něj...Tohle je muj přaštěnej brácha...on v takovém počasí, mívá hrozný nálady... řeknu s smíchem když si všimnu jeho pohledu na něj.

Uškrniem sa a prikývnem, čo zračí, že má brat pravdu.
"A nie som praštený!" zasmejem sa a kútikom oka uvidím malý kamienok, ktorý si len tak leží na zemi. Pomaly sa k nemu prisuniem a ďaleko ho odkopnem, na miesto dopadu však už nepozerám, iba keď začujem jemné tresnutie, len sa trošku zazubím.

Hmm.. Docela ti závidím. I když se nudíš, máš aspoň svého bratra, aby sis s ním povídal. Řeknu s mírným úsměvem. Ať už je Arame zpátky, nebo se unudím k smrti. Bylo první co mě napadlo, no hned jsem se začal uklidňovat. Ne! Nejdřív musí zvládnout svůj trénink a já musím jít na misi! Podíval jsem se na mladšího kluka a podotkl. Já mám praštěné lidi rád. Je škoda že jím nejsi. Trochu jsem se zašklebil a sledoval kamínek.

Ona často je na jeho praštěnost nakažlivá, řeknu ale pak dodám...Ale mam ho rád, s ním se člověk opravdu často nasměje... řeknu se smíchem...a pak dodám Vypadá to že zdržujeme co?

Uškrniem sa a potiahnem za lem kapucne, čiže si ju posuniem trošku dozadu.
Na tom, čo povie Kotoke sa iba zasmejem a ruky si strčím do vreciek mikiny.
"Ak nezdržujeme, čo takto ísť si niekam sadnúť?" navrhnem im obom a trošku sa zatrasiem. V tom mokrom oblečení mi začína byť trošku zima.

Vůbec ne.. vlastně nemám právě teď žádné plány. Řekl jsem upřímně. Chystáte se teď někam na misi? Řekl jsem jen tak, jelikož mě nic jiného nenapadlo. Mm.. dobrý nápad. Začíná se ochlazovat. Prohodím a vstávám z lavičky.

Už dlouho jsme na žádné misi nebyly...vlastně už si to ani pořádně nepamatuji... řeknu se smíchem a pak dodám Tak kam vyrazíme? Je fakt že už není nejtepleji... a upravím si šálu co nosím kolem krku.

"Eeh, ako by som to povedal. V poslednej dobre sa dosť nudíme, k tomu nemáme ani žiadneho senseia, takže by nás na tie obtiažnejšie misie asi ani nepustili," zasmejem sa a potom sa rozhliadnem, kam by sme tak išli. Hlaven niekde, kde je teplo.

Mm.. v tom případě spolu někdy zajdeme na misi. Myslím, že by to mohlo být zajímavé, ale měly bychom to udělat co nejdřív, jelikož pak asi budu mít hodně práce s něčím jiným. Jo.. pak budu mít hodně práce s otravováním Arame. Po téhle myšlence se usměju. Tak.. můžeme kamkoliv. Vyberte něco vy.

V tvári sa mi objavil výraz zračujúci nadšenie. "No to je super. Určite to nebude misia na zahodenie. A kedy pôjdeme za Raikagem? Aby ná nejakú dal?" zasypal som ho hromadou otázok. Behom takejto krátkej chvíľky som trošku ožil. Bodaj by nie, koho by po takej dlhej dobe nenadchla možnosť ísť na misiu?

Díky to by bylo super vyrazit na nějakou misi a né sedět pořád doma... řeknu a pak si všimnu bráchy začnu se smát ale i já mám tyhle otázky na jazyku. Konečně by mohla bejt mise...už dlouho jsme nikde nebyly a rád bych se zase prošel...navíc by jsem si mohl zabojovat a trochu se rozpohybovat...

Při slově Raikage jsem mírně ztuhl. He he.. jo musíme za Raikagem-sama. Uvnitř jsem se topil ve strachu z jeho kárajícího pohledu, no bylo mi jasné, že za ním musíme jít. Myslím, že by bylo nejlepší jít tam co nejdřív. Kdy máte čas? Hloupá otázka, na kterou znám odpověď.

"Hneď teraz!" vychrlím odpoveď okamžite, ako dopovie svoju otázku.

Alespoň já, můžu vyrazit klidně hned... řeknu s úsměvem a vyskočím z lavičky a protáhnu si záda a pak řeknu A že mě přišla na jazyk trochu troufalá otázka, nechtěl by jste se nás ujmout jako týmu? řeknu a čekám na odpověď.

J-Jako tým? Vychrlil jsem ze sebe. Vážně bych zvládl něco takového? Nemyslím, že by s tím měli být problémy, no je tady ještě jeden člověk, kterému jsem přislíbil společnost. Pokud by vám to nevadilo, tak by to možná i šlo.. Říkal jsem trochu nerozhodně, no větší starosti mi dělala návštěva Raikageho. Myslím, že za Raikagem-sama bychom měli zajít až zítra, jelikož teď na to není nejlepší čas.