Náměstí

First topic message reminder :

Náměstí, které je velmi podobné všem ostatním.

"Nie, nevadí nám to, však?" slabo buchnem brata do ramena a potom pokračujem: "A tou ďalšou osobou je?" spýtam sa, i keď je nad slnko jasné, že ju asi poznať nebudem. Ale kto vie?
"Tak tam pôjdeme zajtra. Nejako to budem musieť vydržať," zasmejem sa a pritom pozriem na oblohu. Na tvár mi dopadnú kvapky a tak sa opäť schovám pod kapucňu.

Ne určitě nevadí, a tu další osobu asi pravděpodobně znát nebudeme...ale alespoň nový člověk kterého poznám... řeknu a pak mrknu na bráchu.
Ale až zejtra jo? řeknu trochu sklesle ale pak si uvědomím že když už jsem čekal tak dlouho tak to jeden den vydržím...

Budete mít dost času na to, abyste tu osobu potkali, i když na to si budete muset nějakou chvíli počkat. Kolik toho vlastně o Arame sám vím? Chtěl bych si teď dát trochu pauzu, takže vás teď asi opustím. Uvidíme se zítra tady a pak zajdeme za Raikagem-sama, platí? Mírně jsme se pousmál.

Hai sensei... řeknu a ušlíbnu se... zítra tady na tomhle místě, budeme tu že brácha? řeknu s úsměvem a šťouchnu do něj...

Som zvedavý, čo to bude za ninju. Pozriem na Shikiho a usmejem sa. "Jasné. A o koľkej?"
Pritom, ako sa pýtam, sa začnem hrať so zipsom na budne. Len tak ho rozopínam a zapínam. Štuchnutie nezabudnem Kotokemu oplatiť.

To ještě nevím.. Budu se snažit přijít co nejdříve, no nemůžu vám nic slíbit. Řekl jsem ještě, než jsem zmizel.

přesun

"Super," uškrniem sa a mávnem na rozlúčku, ale to je už preč. Tak stianem ruku opäť do pohodlia svojich premočených vreciek a pozriem na brata.
"Nepôjdeme domov?" navrhnem mu a zívnem si.

Ještě stihnu jen mávnout a už zmizel...
Pak bráchovi odpovím Jo vyrazíme domů musíme se na zítra pořádně připravit...ať jsme odpočinutí... a pobídnu ho k odchodu. (přesun)

Uškrniem sa a s rukami vo vreckách vykročím smerom ku nášmu príbytku. (presun)

Pomalu jsem se plahočil k místu setkání, zatímco jsem přemýšlel, co bych měl říct Raikagemu-sama. Ah.. nevím, jestli jsem schopný vést tým.. ale znamenalo by to víc povinností a méně chyb.. Doufám Lámal jsem si hlavu a než jsem si stačil uvědomit, byl jsem už u místa setkání.

Rychle doběhnu na místo setkání, Shiki už tam je...Paráda první den kdy s ním máme jít na misi a přijdeme pozdě ani bych se nedivil kdyby se na nás vykašlal...
Když doběhnu k němu řeknu Omlouvám se, že jdeme pozdě, příště tu budem včas..

Hm... Podíval jsem se na něj a pak jsem odpověděl. Nemyslím, že je to vaše chyba. měl jsem vám říct, kdy přijdu, no příště se snažte přijít co nejpřesněji. Vstal jsem z lavičky, na které jsem seděl. Ale chtěl bych vás upozornit, že není jisté, že Raikage-sama povolí tenhle tým, takže se radši připravte na to nejhorší. Promluvil jsem s vážným obličejem a pak si to namířil ke kanceláři Raikageho.

Dobehnem v závese za Kotokem a zastanem vedľa neho.
"Keby sa tuto braček prebral, keď som ho budil, tak by sme to možno stihli," poviem si popod nos, postrapatím si vlasy a vyrazím za ním. Dúfam, že nám to povolí.

Trochu si povzdechnu, ale pak už nic neřeším. Skočím na nejbližší střechu a mířím si to za Raikagem-sama, zatímco se modlím, aby měl dobrou náladu.

přesun

"Brácho, poď! Dnes si nejaký spomalený!" zakričím za ním a pritom skáčem za Shikim. Raz sa obzriem, či nás nasleduje ale potom už len skáčem ďalej. (presun)

Promiň já jsem dneska opravdu nějaký mimo, jasný že už jdu... řeknu a vyrazím za bráchou a Shikim. A přitom si ještě utřu oči rukávem abych nepřišel před raikageho sama s takovým vzhledem.
(přesun)

Došli jsme až sem a v momentě, kdy jsme spatřil lavičku na která jsme zvykli sedávat, zasedl jsem a dlouhou dobu jsem neměl v plánu se zvedat. Arame jsem stáhl vedle sebe a pak jsem jen tiše seděl. Únava pomalu ustupovala, no stále jsem jí dost zřetelně pociťoval. Právě v té chvíli mě to však nezajímalo.

Chvíli jsem se smála a vydýchávala zároveň, což bylo docela těžké, ale nějak jsem to zvládla. Opřela jsem se o něj a upřela jsem na něj svůj pohled.
"Cos vůbec dělal v době, kdy jsem byla na ostrově? Stýskalo se mi..." usmála se.
Chtěla jsem se zeptat na tisíc dalších otázek, ale přišlo mi to zbytečné. Nebyli jsme od sebe pryč tak dlouho... ale když jsem ho neměla u sebe, uvědomila jsem si, že mi chybí tolik jako nikdo předtím.

Nic zajímavého.. dostal jsem tým.. pak jsem šel za tebou.. však víš.. říkal jsem a při tom jsem po očku sledoval její reakci. Pak jsem se na ní otočil a podíval jsem se jí přímo do očí. Chytil jsem ji za ramena. Arame.. slib mi, že kdykoliv, když budeš v nebezpečí, zavoláš mě. Už nikdy nedopustím, aby ti někdo ublížil! Pak jsem si uvědomil, co vlastně dělám a zrudnul jsem jak rajče. Podíval jsem se do země, pustil jsem Arame a začal jsem se stydlivě smát.

Nejdřív jsem na něj jen vyjeveně zírala. Nemohla jsem ze sebe vypravit jediné slovo. Nakonec jsem se na něj vrhla a se slzami ho objala.
"Něco tak...hezkého... mi můžeš říct jen ty," vypravila jsem ze sebe nakonec.
Nejradši bych si v tu chvíli nafackovala. Takhle se přece normálně nechovám! Jakou jedovatou houbu jsem to snědla, že to se mnou takhle zamávalo? Každopádně i dkyž jsem se cítila extrémně trapně, něco mi endovolilo přestat.

Seděl jsem tam, neschopen pohybu. V jednu chvíli jsem měl pocit, že se mi kouří z hlavy, jak jsem se červenal. Hlavou mi létali stovky myšlenek a já nevěděl, na kterou mám dřív odpovědět. Jsme předci přátelé.. já už jí několikrát taky objal. Navíc je to jen kvůli tomu, co jsem řekl, takže je to v pořádku. Aah co mám dělat? Dál jsem tam seděl, ale pak mě napadl úžasný plán. V rychlosti jsem se postavil začal jsem tam poskakovat jak idiot. Nesmíš brečet.. víš slzy tě připravují o tekutiny, takže by sis je měla doplnit.. navíc musíš být po tom zážitku na ostrově musíš být unavená, takže ti zajdu něco koupit dobře? Po svém trapném proslovu jsem se k ní naklonil a slzy jsem setřel rukávem. Pak jsem se v rychlosti otočil a zmizel jsem v jednom z obchodů, kde jsme koupil pití. Mezi tím jsem si nadával za svou zbabělost a útěk, no stálo mě i hodně povzbuzování, abych se tam vrátil a nevypadal při tom jak chili.

Překvapeně jsem na něj zírala...udělal jsem něco špatně? Jasně že jo! Ne...nakonec myslím, že ani ne. Zatím co byl pryč, rovnala jsem si v hlavě myšlenky. A když se vrátil, zase jsem se usmívala.
"Červenáš se... vadí ti, že jsem tě objala?" prohodila jsem a rukou mu pokynula, aby si sedl zpátky.

Vadit? Ne.. proč by mělo? He.. hehe Smál jsem se dál jako pitomec a pak jsem si přisedl. A nečervenám se.. to je od sluníčka.. Řekl jsem, ale když jsem si uvědomil, že nesvítí tak jsem ztichl. Vtiskl jsem jí do ruky láhev s vodou a díval jsem se jiným směrem, načež jsem jí po očku sledoval.

"Díky," usmála jsem se.
Otevřela jsem plechovku a napila se.
"Chceš taky?" nabídla jsem mu, protože koneckonců on to zaplatil.
"A ještě něco," dodala jsem, když jsem mu podávala plechovku, "musíš mít hodně citlivou kůži, jestli se spálíš pod mrakem. Měl bys používat opalovací krém."

Když mi podávala plechovku, moje tvář zase zrudla já zase vypadal jak nějaká nejmenovaná zelenina. Nepřímí polibek? Ne.. to mi jen dává napít.. rozhodně je to tak! Vnitřně jsem se přesvědčoval a pak jsem do sebe doslova nalil několik loků z plechovky. Podal jsem jí zpátky Arame a na její poznámku k mé kůži jsem jen přikývl a dodal. Jo.. pravděpodobně.. díky za starost. Pak následoval můj smích alá vůbec nejsem idiot.