Náměstí

Holub kterého předtím poslala Hokage se vrátil s odpovědí.Byl sice unavený po cestě ale dopis doručil právě včas.Dopis byl naškrábaný . Bylo vidět že ho Kazekage psal v rychlosti.

V dopise.

Spoiler:

"Myslím, že ano."
řekl jsem a pak jsem se pousmál.
"Nejdřív jsem si myslel, že mám vidiny."
dodal jsem.
Potom jsem vzal vážnější výraz.
"Snad Nakame Shiro zase rozveselí, zdála se mi taková chladná."
řekl jsem tiše.
"A nepůjde ještě někdo na Chuuninské zkoušky?"
zeptal jsem se.

Nie je zač. Povedal som a potom som šiel do stanu kde bola Nai. Vošiel som dnu a uvidel som, že Nai zrejme spí. Sadol som si veľa nej a pozoroval som ju. Zmenila sa odvtedy čo som ju nevidel. Usmial som sa a pomaly som bol na odchode.

Nai

Jen jsem tiše otevřela oči a s úsměvem vyběhla za Shoem. Vzala jsem si s sebou jen spacák, jelikož jsem věděla, že tohle bude jako vždy, dlouhý den, jako vždy, co jsem s ním byla. Bude to zase skvělý zážitek do konce života.

Přečetla jsem si dopis od Kazekageho a jen jsem se mírně usmála.
Protáhla jsem se a podívala jsem se na Kiyoshiho.
"Kdo ví?
Ale teď, mám pro tebe misi.
Půjdeš do osady Shousen pro lidi.
Ale vyřiď jim, ať jsou připraveni na cokoli."
řekla jsem.
"Shomei bushin no jutsu."
řekla jsem a několik klonů se objevilo kolem mě.
Věděli, co mají dělat.
Hned začali odklízet trosky domů.

"Hai."
řekl jsem a pospíchal k místu, kde byla brána.
(přesun)

(Hanaki, mám psát i do Hi no Kuni nebo můžu rovnou do osady?)

Otočil som sa za Nai, ktorá za mnou vybehla. Usmial som sa a prišiel som k nej. Je všetko v poriadku? Spýtal som sa a udivene som sa pozrel na spacák, ktorý si brala. Eh... na čo ti je ten spacák? Spýtal som sa jej a ukázal som prstom na spacák ktorá mala v rukách. Odkašlal som si a potom som sa pozrel na oblohu. Obloha, ktorá bola pred hodinou celá posiata čiernymi mrakmi teraz bola úplne jasná. Usmial som sa a potom som pozrel späť na Nai. Asi by som mal prestať fajčiť. Pomyslel som si. Eh... no stačí to iba trochu obmedziť! Opravil som sa a čakal som na odpoveď od Nai.

Nai

Zarazila jsem se když se na to zeptal. " No ... já ... ehm ... " Klouzalo to ze mě jako z chlupaté deky. " Co ti je vlastně po tom ?! " řekla jsem, jelikož jsem neměla co říct. Poté jsem začala utíkat někam do lesů, čekajíc že Sho poběží za mnou. Vlastně bylo jasné že za mnou poběží, i když obloha měla každou chvíli spustit svůj pláč ...

Ona sa snáď zbláznila. Pomyslel som si a zasmial som sa. Čo ide do lesa zbierať jahody? Ja mám jahody rád... Usmial som sa a rozbehol som sa za ňou.

Prišli sme z 20 ľudmi ja som išiel za Hokage.Pomôžeme vám.Pousmial som sa a začala mi z rukávov vytekať čierna hmota.Okolo mňa bola mláka a z nej vyšlo 20 dalších pomocníkov.

Sledovala jsem práci klonů a pomáhala jsem jim.
Pak na mě promluvil Tenshi.
Otočila jsem se na něj, utřela jsem si pot z čela a usmála jsem se.
"Arigato."
řekla jsem.
Pokračovala jsem ve své práci a sledovala jsem, jak se už začíná Konoha vyklízet.
Všechno jde ale velmi pomalu.

Len som kývol hlavou a začal rozdeľovať prácu.Dal som pravú ruku hore a z nej vystriekla čierna hmota a začala opravovať domy.

/po 12-tich min./
Ani som sa nezapotil a pomocou Rentonu som spravil za dvanásť minút tri domy.
Klon: Hotovo, všetko čo si zadal je už hotové.Dýchal som strašne rýchlo.Nikot sa našťastie nezranil.To je dobre.Ruku som stále držal vo vzduchu.Už ma bolela ruka tak som si sadol, že si chvíľu odpočiniem.
/po 5-tich min./
Tak ide sa pracovať.Tento raz som zdvihol obidve ruky a vedel som, že čoskoro to bude hotové.

Kloni už vyklidili do tu dobu docela dost velkou část.
Po asi 20-ti minutách jsem si sedla na kámen a utřela jsem si z čela pot.
Sledovala jsem Tenshiho.
Usmála jsem se.
Všimla jsem si, že několik civilistů pomáhalo s vyklízením.
*Oni-san by se měl vrátit za nedlouho z mise.
Jsem zvědavá, co řekne na tohle všechno.*
pomyslela jsem si a zase jsem začala pracovat.
Několik nás vzalo velký část budovy hokage.
Byl těžký, ale unesli jsme to.
Teď nám toho už moc nezbývalo.

Rozhodla jsem se, že pomohu s uklízením trosek. Porozhlédla jsem se po prázdném místě, kde kdysi stávala Konoha, a povzdechla jsem si. To bude opravdu spousta práce. Věděla jsem, že se budu muset brzy vrátit zpátky do Kiri, ale dokud jsem v Konoze, budu pomáhat. Kiri momentálně pomoc nepotřebuje. Když jsem si všimla, že už je skoro všechno uklizeno, sedla jsem si na holou zem a čekala jsem, co se bude dít dál.
Jsem ráda, že si mě lidé nevšímají... Jejich pozornost by se mi nelíbila. Ale co, teď si budou všímat Naruta a my ostatní budeme neviditelní... Takhle se mi to líbí... Sledovala jsem ostatní pracující lidi a relaxovala jsem, než se pustíme do další práce.

Prichádzal som do Konohy a z diaľky som už videl, že to čo tam bývalo tam nie je. To sa mi asi zdá. Pomyslel som si. Keď som prišiel bližšie zistil som, že je to realita a že z Konohy nezostalo vôbec nič. Jediné čo pripomína to, že tu kedysi stála Konoha boli hlavy Hokagov. To je vážne neuveriteľné. Ten kto to urobil... Pomyslel som si a približne som si predstavil silu toho človeka. Potom som nad tým mávol rukou. Vošiel som do kráteru a prezeral som si miesto, kde predtým stála brána. Šiel som hlbšie do kráteru kde som videl ľudí. Už tam stálo aj pár domoc a stany. To bude veľa práce. Nezávidím im túto situáciu. Pomyslel som si a prišiel som k nim bližšie. Najprv som tam len tak stál a hľadal som Daichiho ktorý tu mal byť. Keď som ho našiel prišiel som k nemu a falošne som sa na neho usmial. Daichi už máš nejaké rozkazy od Hokageho? Spýtal som sa a potom som začal písať do zvitku. Potom som mu ten zvitok podal. Na... to sa ti bude hodiť. Povedal som mu a podal som mu zvitok, ktorý bol rovnaký ako ten čo som dal Katarovi. Potom som sa rozhliadol a čakal som, čo odpovie Daichi. Moc sa mi nechcelo, ale musel som im pomôcť. A podľa toho ako to tu vypadá to bude veľa práce.

Přišel jsem na náměstí, za mnou byla celá vesnice s Ino.
"Hanaki-san, jsou zde, mohu tedy vyrazit do Kiri?"
zeptal jsem se.

Daichi chytil zvitok čo mu hodil Karasu a potom povedal Ja neprímam rozkazy od Hokage ale od teba keď že som teraz pod tvojím vedením , myslim že by sme mohli ísť aj domov keď že je nepriateľ zničený a ani potreba nás tu nebola . A mne treba ísť na chunninské skúšky . Lepšie bude ak tu mizukage-sama pošle nejakých dieľnikov . My tu pomôžeme maximalne pri obrane. Vlastne sme tu boli povolaný na to aby sme pomohli pri boji no prišli sme už po ňom takže sa možeme vydať von usmial sa Daichi na Karasuho a čakal na jeho odpoveď keď že chcel ešte trénovať summon tak by bol rád keby že idú do Kiri

Pomalým krokom som došiel za Naomi a sadol si k nej.Skoro všetko už bolo upratané.Tak, a Suigetsu bol tiež tvoj brat?Sedel som vedľa nej a čakal čo odpovie.

Usmial som sa. Neprišli sme sem iba pomáhať pri boji. Mali by sme im aj pomôcť spamätávať sa z toho boja. Chápem, že máš chuuninske skúšky, preto môžeš ísť. Ja tu ešte zostanem a budem pomáhať. Zajtra sa vrátim a pôjdem s tebou na skúšky. Zatiaľ sa tu ale budem musieť zdržať. Povedal som a napil som sa z fľaše. Potom som sa otočil a šiel som pomáhať s odpratávaním a s ostatnými prácami.

Rád by som pomohol no potrebujem ísť na skúšky tak ďakujem za uvoľnenie s misie povedal Daichi usmial sa na Karasuho chvíľu ešte pomáhal s odpratávaním pri tom si čítal zvitok a pomyslel si Hmm summon sa mi hodí na 100 % ale aký summon si vyberiem? Orla , Jastraba,Zabu,Opicu , Rybu ? hmm možno že ... mám to môj summon bude Havran Heh no kto vie čo dokáže on? nevadí musím si doplniť energiu na skúšky preto že to asi nebude ľahké Daichi pomaly vstal a išiel smerom k rozbitej bráne a kýval ešte na odzdrav (presun)

Podívala jsem se na Kiyoshiho.
Vlastně mi to chvíli nedocházelo, ale nakonec jsem to pochopila.
"Eh... Hai, můžeš jít!
Jestli chceš, můžeš se ještě někoho zeptat, jestli chce jít.
Například Shiro nebo Nakame, ale jestli nechceš, nemusíš."
řekla jsem s úsměvem.
Kloni už většinu Konohy odklidili, takže už zbývalo JEN postavit domy.

Podívala jsem se na Kemichiho, který konečně dorazil. Pohled mých modrých očí nebyl moc příjemný. Ta otázka byla.... hloupá. Ale jen jsem si povzdechla a odpověděla jsem mu klidným hlasem: "Ne, Suigetsu byl Hoozuki, já jsem Momochi. Suigetsu měl staršího bratra Mangetsua. Zabuza-onii-san a Mangetsu patřili do stejné organizace. Se Suigetsem jsem se znala a občas jsem ho hlídala. Ale příbuzní nejsme."
Měla jsem chuť mu za tak hloupou otázku jednu vrazit.
"Vrať se zpátky do Kiri," rozkázala jsem mu jemně. "Mizukage už ví, že tu zůstanu a pomůžu tu. Takže se vrať zpátky. A jestli neposlechneš, dostaneš trest..." Myslela jsem to naprosto vážně.

Zdvihol som sa.Tak dobre, ahoj.Odchádzal som a ako som prechádzal bránou a začala ma páliť pečať.Zas?Zapotácal sa a oprel sa o bránu.Začal som dýchať strašne rýchlo.Dýchanie som stále zrýchľoval a myslel som si, že odpadnem.Musím ísť.Zatriasol som hlavou a odchádzal.Pri jednom strome som spadol na zem a spustila sa mi pečať.Zatváral som oči a pokúšal sa vstať.Bolo to strašne ťažké a nakoniec som omdlel.

"A nemáte zdání, kam šli?"
zeptal jsem se Hanaki.
Neměl jsem chuť jít jen tak do Kiri sám.

"Jsou na cvičišti... myslím."
řekla jsem zamyšleně.
Vlastně jsem spíš tipovala, kde by mohli být.
Ale věděla jsem, že budou spolu.