Náměstí

Celej zesláblej jsem otevřel jedno oko zjistil že už jsme se dostali na místo uprostřed Konohy. Tam kde dříve bývalo náměstí.Když jsme tam došli přispěhal ke mě jeden kluk zhruba stejně starý jak já.Jen jsem poslouchal co mi říká jen jsem se na něj usmál a řekl mu.Zdravím Kataro .Rád tě poznávám.Trochu mi lichotilo a nevěděl co na to říct. Byl to nezvyk že se o mě začínají lidi takhle zajímat.Jen jsem si vzpoměl jak ještě nedávno se na mě lidi koukali zkrz prsty a nevideli ve mě nic jinýho než monstrum bez pocitů.Byla to velmi příjemná změna.Byl jsem rád že mě konečně začli lidé brát jako sobě rovnýho

" Naruto ! " Zakřičel jsem z dálky a běžel za ním co nejrychlejší rychlostí. " Co se tu proboha stalo ?! " Řekl jsem rázněji a cestou zakopl tak, že jsem se nějakou tu část cesty proletěl. Poté jsem se u něj zastavil a očekával nějaké vysvětlení pro to, proč je Konoha srovnaná se zemí.

Nai

" WTF ?!?!?!?!?! " Zařvala jsem když jsem vykoukla ven, okamžitě co jsem ho zaslechla. " O MŮJ BOŽE ! " Začala jsem řvát a zmítat se v naprostém zmatku. " SHIRO !!!!" Zařvala jsem na celou Konohu, tedy spíše na oblast kde se Konoha nacházela. Po chvíli sledování Nakameho jsem okamžité upadla do bezvědomí a sotva dýchala.

Když jsem dorazila do Konohy, zdá se, že už bylo pozdě. Boj už dávno skončil. Přiběhla jsem k Narutovi a Kashimu, u kterých byl i Kataro. Toho jsem hledala. Trochu jsem se vydýchala a rozhlédla jsem se po okolí. Z Konohy nezbylo nic. Podrbala jsem se na hlavě.
"Sakra, boj už skončil... Proč musím skoro všude chodit pozdě?" Cítila jsem se dost trapně. Podívala jsem se na Katara, abych zjistila, zda je v pořádku. "Vypadá to, že tu byl dost tvrdý boj..." Právě teď jsem vůbec nevěděla, co se tu stalo. Byla jsem zmatená. "Kataro, zjistil jsi nějaké informace?" Nevšímala jsem si Kakashiho ani Naruta. Oba byli v pořádku, to mě zajímalo nejvíce. Při pohledu na živého Kakashiho mi spadl kámen ze srdce.
Sakra, já jsem se ani nepředstavila... vzpomněla jsem si, ale rozhodla jsem se, že si to nechám až k Hokage.

Podívám se na Kakashiho a Naruta s úsměvem a řeknu.
" Kakashi můžete si jít odpočinout já Naruta převezmu a vemu ho za Hokage-sama. Nemusíte mít obavy o Naruta se dobře postarám."
Naruto se mě chytne za rameno a jdu s ním společně za Hokage. Když už vidím Naruta tak se prostě nedá nezeptat se ho na něco.
" Naruto. Prosím tě prozraď mi jak si se stal takhle silným. Já sice trénuju ale takhle silný ani zdaleka nejsem."
Po cestě si vyslechnu jeho rozhovor a jsme už poblíž Hokage.

"Nakame?"
řekl jsem si v duchu vyděšeně.
*To se mi snad zdá.*
pomyslel jsem si a běžel za Hanaki.

Potom co ke mě přišel ten kluk Nakame a ptal se mě co se stalo jen jsem odpověděl že. Na Konohu zautočil vůdce Akatsuki Pein.Naštěstí se mi ho podařilo zastavit.řekl jsem mu a nepatrně se na něj usmál.
Po krátkém rozhovoru s Nakamem mě Kataro převzal od mistra Kakshiho který mě nesl cestou do konohy.Podpíral mě v chůzi což mě hodně pomohlo byl jsem opravdu zesláblý.Vypadalo to jako by se mě na něco chtěl zeptat a skutečně se mě po krátké chvíli se mě zeptal.Víš nikdy bych se nestal takhle sílný nebejt mých učitelů.Naučily mě vlastně všechno co umím pomáhali mě když jsem nevěděl kam dál.Taky bych se nikdy nestal takhle silný díky podpoře mých přátel-Dattebayo. řekl mu s úsměvem a zavzpomínal na Zvrhlýho poustevníka.

" To máš teda dobrý Naruto. Já svého sensei viděl tak 2x za život. Je to dobrý sensei akorát bychom ho mohli výdat častěji."
Po té se podívám před nás a vypadá to že jsme na místě a já opatrně pomůžu Narutovi si sednou na nějaký pohodlný kámen aby se mu nic nestalo když je teď tak zesláblý z toho boje.
" Hokage-sama přivedl jsem vám Naruta. Prosím vás poskytněte mu nějakou pomoc já teď něco musím zařídit. Naomi"
Podívám se na Naomi trochu přemýšlivým pohledem a jdu k ní. Když jsem u ní začnu jí něco říkat.
" Takže abych to nějak shrnul. Na vesnici zaútočil člen Akatsuki. Byl děsně moc silný že dokázal zničit celou vesnici. Naruto s ním začal bojovat a porazil ho. Nyní jsem Naruta donesl sem aby mu poskytli potřebnou pomoc. Doufám že Mizukage-sama bude spokojena s těmito informacemi."
Podívám se na Naomi a čekám její odpověď.

Když Kataro odešel s Narutem, myslela jsem si, že mě přehlédl a přeslechl. Pohled jsem tedy namířila na zjevně hodně unaveného Kakashiho. Měla jsem pocit, že zemřel, ale pak byl zase nějakým způsobem oživen. No, ani by mě to nepřekvapovalo. Když mě ale Kataro oslovil, otočila jsem se k němu. Vyslechla jsem si od něj všechny informace a přikývla jsem.
"Výborně. Pokud by ti to nevadilo, vrátíš se s Kemichim zpět do Kiri a předáš informace Mizukage. A vyřiď jí, že tu zůstanu a pomůžu s obnovou Konohy..." řekla jsem a zamračila jsem se. "Každá pomoc se hodí. A navíc, v Konoze jsem nějakou dobu žila a něco mě k ní pořád ještě poutá. Musím pomoct."

Vyslechnu si všechno co mi Naomi řekne a docela mě mrzí že tu nemůžu zůstat déle ale co se dá dělat rozkaz je rozkaz.
" Dobře tak já teda půjdu. Zlomte vaz"
Po tom co to dořeknu tak se vydávám ke zničené bráně Konohy kde budu čekat na Kemichiho. Snad tam bude už čekat abychom se zbytečně nezdržovali nějakým čekáním. Po té co dokončím myšlenku už jsem poblíž brány.

Presun

*N-Nakame?
Co tady dělá?
Chce se pomstít nebo chce, aby Shiro dostala infarkt?*
pomyslela jsem si a docela... no, prostě jsem se držela na nohou a doufala jsem, že neomdlím.
"N-Naruto-san, já... chtěla bych ti poděkovat a myslím... že by ses hodil na post Hokageho víc, než já.
Proto, doporučím tě, jako mého nástupce.
Ale těď, ti vyléčím zranění."
řekla jsem mile a usmívala jsem se.
"Kagayaku chiryō."
zašeptala jsem.
Narutova rána se léčila docela pomalu, ale horší byla jeho chakra.
Po několika minutách se rána už zacelila.
Pak jsem se podívala na Sentoiho.
"Já... mám takový pocit, že se ten papír zničil spolu se všemi ostatními dokumenty."
řekla jsem a trochu jsem se začervenala.
Bylo mi to trapné.

Můj sen se začal pomalu blížit ke skutečnosti sice jsem vždycky říkal že se chci stát Hokagem ale v poslední době...Proto jsem Hanaki řekl Jednoho dne se stanu Hokagem co překoná všechny ostatní.Ale můj sen se nemůže stát skutečností dokud nezachráním Sasukeho.Proto tento post nepřijmu dokud se mi ho nepovede přivést zpátky do Konohy...Co bych to byl za Hokageho když jsem nedokázal zachránit ani svého nejlepšího přítele a krom toho síla není všechno. Vy jste pro konohu udělala taky hodně.Lidé díky vašemu léčení přežily .Síla není všechno.Byl bych rád kdyby jste mě zatím za svého nástupce nevolila-Dattebayo. řekl jsem jí zatím co mi léžila moje zranění.Bolest pomalu ustupovala.Už jsem se necítil tak špatně jako předtím.Zavzpomínal jsem na Zvrhlýho poustevníka a pomyslel si. Chtěl bych aby si tu teď mohl být s náma aby si viděl moje zlepšení.

Jen jsem se usmála.
"Ale já věřím, že Sasukeho přivedeš zpět.
I když nevím kdy, vím, že se to jednou stane."
řekla jsem.
Protáhla jsem si ruce.
"A teď budu muset napsat do Suny, co se tu stalo."
řekla jsem si pro sebe.

Hokage-san Tady máte ten svitek pochmůrně jsem se koukalokolo sebe jak tu vše lehlo sutinami.Á tady máte pero z baťohu jsem si vyštrachal pero a podal jsem jí to pergamen jsem si vybalil na záda a řekl tak podepište se udělám vám podpěru.No konečně se můžu vrátit za milovanou Mizukage a dostanu peníze.
No copak bych si mohl koupit.Třeba bych si mohl zajít na něco dobrého k obědu už mám docela hlad.

Sentoi ,ako vidím tak naša misia ohľadom zmluvy jbude hotová tak že to máme v pohode , myslím že by sme sa mali vrátiť povedal daichi a potom premýšľal Vlastne ja tu čakám na členov ďalšej misie a potom Daichi dodal Sentoo ja tu vlastne čakám na pár ľudí po tom čo sme boli pri mizukage zadala mne a ďalším inú misiu tak že teraz akoby plním inú misiu ak chceš môžeš tu ostať a ehm .. prepáč že ti akoby rozkazujem heh to som sa dostal do svojej vlny kecov tak kecám a kecám ... to je fuk,

Díky že ve mě věříš řekl jsem jí a už jsem byl vyléčenej zvedl jsem se z toho kamene na kterém jsem doteď seděl.Teď jestli mě omluvíte jsem unavený a rád bych si trochu odpočinul zatím.Už mi nebylo tak špatně ale měl jsem hrozný hlad. Dal bych si rámen pomyslel jsem si ale asi hold budu muset počkat dokud se Ichiraku neobnoví.
Proto jsem se jen zvedl a šel se projít na okraj lesa u konohy.Po bitvě jsem byl docela unavenej takže jsem si sedl k blízkému stromu a dobřál si trochu odpočinku.Ale nespal jsem jen jsem přemýšlel.

S docela znatelným překvapením jsem sledovala Sentoio.
"H-hai."
řekla jsem a rychle jsem ten svitek podepsala.
Nechtěla jsem, aby mu křuplo v zádech.
"Hotovo."
řekla jsem a vzala jsem mu ze zad i pero a i svitek.
No, kdyby to měl na zádech, asi by se nemohl narovnat.
Jen jsem se usmála.
Přece jen to vypadalo alespoň trochu legračně.

tak teda Naschledanou a hodně štěstí s opravami rád bych vám pomohl ale toto pobouchal jsem se svitek o hlavu musím odevzdat naší Mizukage okamžitě.
Podíval jsem se na všechny a Tak já teda padám No aspoň že jsem tu nebydlel toto jim vážně nezávidím.Stále jsem držel pero s svitek v ruce ale nakonec jsem si je dal do baťohu a odešel jsem poklidně k branám.(přesun)

"Hanaki-san, neměly by v této době někdy proběhnout Jouninské zkoušky?"
zeptal jsem se jí.
Měl jsem v plánu to zkusit.
Jouninů v Konoze moc nebylo a já měl chuť se stát potřebnějším pro moji vesnici... teda její zbytky.

Chvíli jsem se zamyslela.
"Myslím, že se mají konat v Kirigakure."
řekla jsem.
Někde jsem z trosek vytáhla náhodou propisku a papír.
Něco jsem na něj načmárala a hvízdla jsem.
Okamžitě přiletěl poštovní holub.
Přivázala jsem mu na nohu vzkaz a on odletěl.
Letěl přímo do Suny s naléhavou zprávou.

"Víte, já měl takový návrh."
řekl jsem trochu nejistě.
Myslel si, že po něm Hanaki hned vyjekne, že potřebují pomoct v Konoze.
Potom jsem se uklidnil.
"Já bych se chtěl stát Jouninem."
vyhrkl jsem.
"Ale počkat..."
řekl jsem, aby na mě nevyjekla.
"Jestli budete potřebovat pomoct ve vesnici, tak nikam nepůjdu."
dodal jsem a čekal její reakci.

Mlčky a bezeslova jsem začal odcházet k hlavám Hokagů, kde jsem na míle daleko viděl krásnou a milou, ale přesto necitnou tvář. Nemohl jsem si pomoct a proto jsem za ní vyrazil, abych jí znovu ukázal, že svět existuje a jde dál i bez těch, které miluje nade vše.

Keď Nai niekam odchádzala ja už som mal v ústach cigaretu a fajčil som. Upokojovalo ma to a vedel som pri tom lepšie rozmýšľať. Rozhodol som sa, že v Konohe zostanem na nejaký čas. Predsa len je tu dosť zlá situácia. Pein premenil Konohu na prach a trosky. Bolo mi ich ľúto. Preto som sa rozhodol, že im budem pomáhať. A nie len preto, že tu majú zlú situáciu, ale mal som aj iné dôvody prečo tu zostať. Prišiel som k Hokage a spustil som, Hokage-sama teší ma, že vás spoznávam. Som Sho a som z Iwagakure, ale to už ste si určite všimla. Hovorím vám to preto, pretože som pred pár dňami dočasne odišiel z dediny a chcel som vidieť svet. Ale ako vidím potrebujete tu pomoc. Takže ak budete s čímkoľvek potrebovať pomoc rád pomôžem, ak to bude v mojich silách. Povedal som a trochu som sa pousmial. Cigaretu som zahodil, pretože sa mi zdalo neslušné hovoriť a popri tom fajčiť. Samozrejme, že som ju zašliapol, pretože som nechcel, aby sa trosky chytili a aby tu bol ešte aj požiar. To by som asi nedopadol dobre.

Podívala jsem se jenom takovým obličejem bez výrazu na Kiyoshiho.
"No.... poslala jsem vzkaz do Suny, takže myslím, že nebude vadit, když půjdeš."
řekla jsem a usmála jsem se.
"A můžu mít otázku?
Taky jsi viděl... Nakameho?"
zeptala jsem se, abych se ujistila, že jsem neměla halucinace.
Podívala jsem se na Shoa.
"Arigato."
řekla jsem mile.