Náměstí

Postavil som sa a ešte som sa trocha ponaťahoval,pozrel som sa na senseia a videl som ju vyzerala divne.
Jednu ruku som jej položil na rameno,"spravila s te aj s časti dobre pretože to boli shinobi na inej urovni než mi a takto ste nás odrezali od nebezpečia dakujem"
Povedal som a pozeral som sa pred seba"trápi vás niečo sensei?"povedal osm tichým hlasom.

Položil mi ruku na rameno a já jsem otevřela oči. "A já čekala, že na mě začnete křičet." odpověděla jsem.
Pak se mě zeptal jestli mě něco trápí. "Ne, nic." zalhala jsem docela přesvědčivě.

"Mal som na váš nervi čo ste spravili ale spravili ste dobre a niekedy neni riešenie krik a naštvanosť ale dozvedieť sa o tom viac a porozumieť to mu já hovorim umenie kričať vie každý"
Povedal že je v poriadli no od začiatku ako som ju videl mi prišla iná než ostatný bolo to zvláštne ale aj ako sa včera hupala ako keby myslela na dectvo a užívala no nehám to tak ale vlastne nie nemožem a odpuste mi sensei povedal som si a klakol som si pred nu, no hlavu som mal zatial hore.
"Sensei ste si určite istá že vám nič neni a všetko je ako má byť?"
Spýtal som sa jej ešte raz chcel som to počuť od nej a nie spoznať to po svojom.

"Vážně mi nic není." trochu jsem se pousmála. Nechci s tím někoho zatěžovat. Je to moje věc, věc mojí rodiny, mojí bývalé vesnice. Že brzo umřu je také moje věc. Nikdo tím být zatěžován nemusí a taky tím nikoho zatěžovat nechci.
"Máš kde bydlet?" optala jsem se, abych převedla řeč na jinou věc.

Nedalo mi to išlo z nej smutok a strach ktorý som nedokázal len tak nechať na pospas.
Chytil som jej bradu a zdvihol jej hlavu pred seba,potom som začal pomali zdvýhať svoju už som svojími očami videl jej nos a išiel som stále dalej no ked som zbadal už jej mihalnice sekol som svojou hlavou a otočil preč pohlad.
Tak dobre nehám to na inokedy aj tak chcem aby mi to niečo povedala sama,pustil som jej bradu a sadol som si.
"Nie nemám som niečo ako potulný shinobi ale Suny prespávam hoc kde kedže patríme medzi najteplejšie zeme tak dá sa počas celého roku vydržať aj vonku a vlastne prečo sa pýtate?"Podotkol som.

Netušila jsem co jeho jednání mělo znamenat. Nechala jsem to tak. "No, že bych měla volnej pokoj, kdyby jsi chtěl. Holky mají svůj dům, tak jestli by jsi chtěl." Stoupla jsem si.

Premýšlal som celé rok som sa všetkému vyhýbal a podobne a ked som dokočil akadémiu a bol prizvaný do noveho týmu tak sa začali diať divné veci.
Najrv ma tá genínka zavolá k sebe a teraz sensei a že možem u nej prespať.
Ešte chvílu som mlčal"hmm tak keby to neprekáťalo tak neodmietol by som to a dakujem".
Začal som sa škrabať za hlavou a cítil som sa trocha divne čo by som ju ja mal pozvať tak pozýva ona mna ah to je trapas pomyslel som si.

Dala jsem si ruce do kapes. Nečekala jem, že by to přijal, po tom co jsem mu udělala. "Tak vstávej a jdem." Jen jsem doufala, že nebude zase vyzvídat. Musím si dávat pozor, i když to většinou nepůjde. Hodně pomalu jsem se vydala k domu.
(přesun)

Postavil som sa a oprášil som sa od piesku šiahol som si do bočného vačku a vytiahol Samakuri hned som bol taký štastný a vopchal som si ho do ust.
Be nejakých dalších poznámok som sa vydal za nou nevedel som sice kam alebo bolo mi to celkom jedno.
(presun)

Dotáhla jsem Daisukeho až jsem a říkám mu..´´ No.. tak jak vidím v obchodě tak nic nevidím tam musíme někde něco utrhnout, ale jelikož jsme v poušti tak ..ji dáme nakonec nějaký kaktus jo?´´ zvednu jednu ruku a dám si jí na čelo a rozhlížím se. Kde by mohl být nějáký kaktus? ´´Jaký bys chtěl ? Astrophytum, Echinocactus, Echinocereus, Gymnocalycium, Lobivia, Mammillaria, Notocactus, Opuntia nebo Rebutia?´´ znalecky vyjmenuji všechno co znám.

Pozoroval som kam sme išli a celu dobu som mlčal.Napokon sme došli na nejahe planiny Suny pozoroval som čo tu robíme preboha.Až nakoniec na mna vyložila že chce odomna nejaký kaktus či čo.Začala mi menovať a ja som len hladel na nu že to nemože byť pravda.Snad sa nezbláznila."Ehm Yukki ty ty si sa zbláznila?Snad nemyslíš vážne že by som senseiovi dal kaktus"Začal som sa strašne rehotať ako to len išlo až mi začali tiecť slzy s očí.Nevydržal som to a padol som na zem kde som sa prevaloval zo strany na stranu a smial sa.

´´Heh? Nesměj se !!! Udělá jí to radost! A vím to..´´ řekla jsem a trošku se začervenala..
*Ach ta mladá láska..*pomyslím si ´´ Jestli se nepřestaneš tak....´´ dábelsky se zasměji a zase zvednu ruce.
*Ti kluci teďkon už nevěděj jak mají potěšit....* vzdychnu si

Prestal som sa smiať sadol som si a nahodil važny výraz."Hm Yukki osobne si myslím že kaktus ktory pychá by jej nespravil radosť akurát by jej vyholdil na oči ak ojej choroba pychá srdce".Pozeral som an nu dale a jej diaboslký pohlad a zdvyhnuté ruky mi nehovorili nič pekné tak som sa radšej nesmial.Len som pomali sa došuchal k nej a zrazu som ju potkol.Ale tak že padla na mna aby sa nebuchla,pozom som ju zvalil na zem a chytil som jej jej ruky."Tak a čo spravíš teraz"A opať som sa začal silno smiať."Ha že kaktus to kdo kedy počul ty babička!!!!HAAAAAAAAAAAAA".

´´Noo.. zase nejsem tak stará ne ?´´ začala jsem si dělat starosti...
V hlavě mi ihned začali projíždět myšlenky .. *stará...babička..aaaaaahh nikdy nebudu mít přítele...ani miminko které se bude jmenovat Riku nebo Miku......jsem stará...*
Dívala jsem se jako bych už nikdy nic nemohla... tahle poznámka mě dostala. Tak stará....
zoufala jsem a schoulila se ke svému mladšímu bratříčkovi.

"he ale si už babička už by si ani nemala byť kunoichi"Dalej som sa smial a pustil som jej ruky ked zrazu nastalo obrovské ticho.Pozrel som na Yukki a je jradostny a klasicky usmev sa pominul a nastal ini výraz vyzeralo to ako keby pri mne ležala iná vymenená osoba.Nevýhodou bolo že som jej nemohol videť do duše ale asi viem o čo išlo.Nakoniec sa ku mne Yukki som smutnym výrazom schulila a to bolo zle.Bol som hlupi že som také čo si povedal.Položil som jej ruku na vlasy a jemne jej ich začal hladiť."Neni to tak Yukki si ešte mladá máš život pred sebou a všetko ťa čaká a ty to vieš oproti mne si naozaj ovela viac a vieš násť priatelov omnoho viac a pozri na mna nemám priatelov a žena ktoru milujem čoskoro zomrie tak na čo je taký život"Posmutnel som trocha aj ja ale ked budem obidvaja smutný nikam to nepovedie a nechcel som aby ako vždy dostávala s ťažoby ona mna bola teraz rada na mne a preto som sklonil ku nej hlavu dal jej pusu na hlavu a zašeptal jej do ucha."Nakoniec sa vezmeme mi 2 a bude"Dal som hlavu na bok dal som prst hore a usmial som sa na nu.

´´Tak nemluv, buď trošku optimističtější!!´´ obejmula jsem ho...
´´Život je těžký sám o sobě... jen si zvykneš a zase se změní.´´ řeknu smutně...
*Chudáček má to hodně těžké...* zase vzdychnu a smutně se na něho koukám.
´´Daisuke! Nepřemýšlej takhle! Oženíš se s nějakou krásnější, chytřejší a mladší..
´´něžně se na něho usměji a pohladím ho po hlavě. *Tak mladý a už tak moc složité problémy...*

Pozeral som na nu a usmieval som sa mam ju rád ako sestru je to naozaj to jedine čo mám a čo pri mne vždy stálo."Ale o mna tu nejde Yukki ide tu o teba ty si bola zvolená ako následovnička klanu Maeda a ja mojou povinosťou je len ochranovať princeznu a nechcem k tomu počuť žiadne namietky lebo dobre vieš že to tak je vždy to tak bolo a ja som s tým zmierený a nevadí mi to som tvoj oddaný a vždy ťa budem milovať a uctievať.Tvojím osudom je žiť v pokojy a mieri a mojím upierať sa v hlbinách temnoty ale nech sa stane čokolvek teba sa nikdy nevzdám"Povedal som je ja uprimne sa na nu usmial pohladil som ju po tvári postavil som sa a podal som jej ruku aby vstala."Je čas sa ísť vyspať Yukki aj princezny musia spať".

Sladce jsem se na něj usmála. Jeho slova mě vždy pohladila po duši a zahřála u srdce.
Chytila jsem se ruky a stoupla si. ´´Tak dáme sensei alespoň lízo jo?´´ zasměji se a vytáhnu tři lízátka. ´´Jedno pro mě. Jedno pro tebe, A jedno pro sensei ano?´´ smála jsem se jako málá. Tentokrát kdyby mi řekl, že jsem miminko, tak bych se začala na místě asi hrozně řechtat. ´´A princové by měli spinkat také!´´ obejmu ho za boky zezadu a položím mu hlavu na rameno. ´´Choo.. šuuuuuuuuu..´´ trošku jsem mu začala usínat na rameni.
A co bylo nejhorší? S lízátkem v puse jsem začala dokonce slintat. Zdálo se mi, že jsem s Daisukem vešla do světa, kde jsou mraky z cukrové vaty a kytičky z žvýlkaček. A nejlepší byli lízátka jako stromy.

Pozeral som na tri lízatka spomenul som si že dlho som už nemal svoje Samakuri a mal som mna neho chuť ale lízatko je tiež sladké takže to bolo super.Zobral som si od nej lízatko a vložil do ust,dalši mala ona a tretie som zobral do ruky.Položila na mna hlavu a započul som male chrapkanie ked som obzrel na nu pohlad troška slintala s toho lízatka smial som sa ale potichu aby som ju nezobudil."Ty si mi teda malinka princezna kdeže stará"Povedal som tichšie.Tretie lízatko som si schoval do vačku.Ootčil sa k Yukki a jemne ju zobral na rameno."Tak princezna ide do svojej postele".Pomalími krokmi som sa vidal preč odtialto konečne domov.
(presun)

Pomalu jsem došel na náměstí a pozoroval běžný život ve vesnici. Zároveň jsem ale přemýšlel co se stalo.
Kam zase tak vypálil a co měla znamenat ta náhlá změna.
Chování našeho velitele mě sice překvapilo. Nemělo ale cenu to nějak řešit. Vydal jsem se proto do menšího hotelu, kde jsem zaplatil za nějaký pokoj.

Potloukala jsem se po náměstí. Měla jsem chuť a tak jsem si koupila lízátko. Potom jsem si pohodlně sedla na lavičku a odpočívala.

Přišla jsem až na náměstí. sluníčko už začalo vycházet. Na obloze se objevily červánky. Na náměstí už bylo hodně lidí. Všichni pospíchali do práce. Sedla jsem si na lavičku a čekala jsem, až budou obchody a stánky otevřené.

Už mě to tu nebavilo. Zvedla jsem se a odešla.
(přesun)

Přestalo mě to tady bavit rozhodla jsem se, že se projdu někde po ulicích. (přesun)

tak si na chvíľu sadla na lavičku a sledovala zamilovaní pár dvoch ľudí a potom sa pozrela na oblohu zložila si kapucňu a pomyslela si Majú to tu skvele chránené tak všade stráži nejaký shinobi .Saki vstala s lavičky a obzerala si námestie a obranu vesnice dávala veľký pozor preto že to bola jej prvá misia v organizácií a chcela byť užitočná , Teraz si pozriem politický stav a potom zložky v sune pomyslela si Saki a pomaly kráčala smerom k budove kde sídlil Kazekage a premýšľala čo povie aby sa nestrápnila alebo neodhalila