Náměstí

Trhla jsem rukama, ale moc jsem si nepomohla. Freyina na mě pro jistotu pořád kašlala a řešila patníky v okruhu dvou kilometrů. Sladce jsem se na něj usmála. "Popravdě? Ani moc ne!" ušklíbla jsem se a kolenem ho kopla do břicha.

Na chvilku jsem se díky jejímu útoku oddálil,ale její ruce jsem nepouštěl.''Už to nezkoušej,nebo dokončím to co začal Sasuke'',řekl jsem s úsměvem a zarazil se.''Vyhrožování mi nikdy moc nešlo'',ušklíbl jsem se a držel stále mé ruce na těch jejích.

šli s Daisukem směrem z jedné z ulic a začli hledat nějakou restauraci když najednou jsme uviděl jeden pár.. ze začátku jsem si myslel že jsou spolu ale pak jak jsem uviděl že jí drží pevě za ruce hned mi bylo jasný že tu něco nesedí.. otočil jsem se směrem k Daisukemu a řekl běž se na chvíli posadit jenom to tady vyřídím a vydal se směrem k té dvojci a cestou si nasadil masku.... Jak se k nim přiblížil uviděl Zabuzův meč C..co to? Jak se k němu dostal? pomyslel si.. jak od nich byl cca 2 metry řekl klidným hlasem to by stačilo ne? už jí můžeš pustit...

Otočila jsem se na kluka s maskou. "Ehmmm... nerada se ho zastávám, ale pro zatím mi nic nedělá... kdyby něco můj pes ho sežere! Že Freyo?... Freyo..? Ty huso kam jsi zase šla..!" zavrčela jsem a vytrhla své ruce z jeho. "Jsem v pohodě!" usmála jsem se na toho kluka a hodila pohledem na bělovláska.

Zdalo sa mi to divné celé no išiel som vedla neho zbadal som nejakého chalana a Ferii.
Tak čo tu tá robý pomyslel som si.
No nešiel som si sadnuť oprel som sa o najblžší strom čo bol pri nich oprel sa a sledoval ich skoro nikoho som nepoznal zatial čo som mal najblžšie bola Ferii no aj o tej som moc nevedel len som ich sledoval.

''Ta maska?''Sledoval jsem ho zmateně a snažil se zachovávat stále ten a ten samý výraz.''ANo..Nic jí nedělám..To jste si nevšimli?Jsme pár'',přitáhl jsem ji k sobě a nevinně se usmál.Jestli řekne pravdu jsem mrtvej.Stále jsem se usmíval a vydechl.''Tak nepůjdeme domů beruško?''Řekl jsem polohlasně a stále se přiblble zubil.

ještě moment... kde jsi vzal ten meč.. a ukázal jsem na zabuzův meč... poslední kdo ho nosil byl Momochi Zabuza

Chviličku jsem na něj jen tak blbě koukala, než jsem se mile usmála a ruku obmotala kolem jeho pasu. "Jasně!" usmála jsem se na něj, i když pohled mých očí dával jinou odpověď. "No tak.. lásko, půjdeme!" zamrkala jsem a otočila se. "No, broučku! Řekni to tady pánovi!" uculila jsem se škodolobě.

Nechápavě jsem sledoval její reakci,ale ani jsem se nepohl.Hned po tom co to řekla jsem jí na chvilku stiskl pevně ruku jako znak nesouhlasu a hned ji zase pustil.''Měl ho můj rodinný příslušník..Tak jsem mu ho prostě po boji vzal'',řekl jsem tentokrát soustředěně,jelikož jsem nelhal.''Jsem z Klanu Hoohzuki,asi už jsi o tom slyšel'',dodal jsem a snažil se odtáhnou Ferii pryč.

říkal jsme stůj... dost dobře vím že to byl majetek Momochi Zabuzy.. Ten meč se jmenuje Kubiriki.. Ještě jednou a naposled se tě zeptám... kde jsi ho vzal řekl jsem podrážděným hlasem...

Ten človek sa mi nezdal a bol nejaky divný po dlšom čase som na niekho pozrel teda do očí a po chvíle som vedel o koho ide a čo je zač.
Pozrel som na Haku a zo zavrenými očami na neho prehovoril.
"Je to Akio Hoozuki je to služobník mocného shinobi a ešte vie mže jeho minulosť je velmi pestrá".
Odvetil som obyčajne určite to bol velký šok takto zhruta no moje oči to vedeli a tie sa nikdy nemýlili.

Dívala jsem se na oba. Tohle nebylo dobrý! Hlavně žádný blbosti! Chidori v břiše mi už jednou stačilo! Navíc tu bráním cizýho kluka, co se baví s klukem co mě skoro zabil, před klukem z vlastní vesnice?! Nejsem já pitomá?!

''Tak pestrou?Co je pestré na tom že jsem potulný ninja..Ale..Nějaká schopnost co zjistí o mě všechno?Tak mu potvrď že o meči mluvím pravdu'',řekl jsem polohlasně a neobracel se na ně.

Díky daisuke otočil jsme se na Daisukeho a pak zpátky k tomu shinobi s mečem Vím že o meči lžeš.. se Zabuzou jsem se znal dost dobře a vím že meč z ruky nedal.. A někdo jako ty by ho neporazil... Takže buď mi řekni co jsi zač.. Nebo se připrav na boj můj hlas zněl ještě víc podrážděne a mírně jsem se rozkročil...

Přiběhla jsem na náměstí, kde jsem cítila tu cizí čakru. Hm.... Nějak se to tu zalidnilo. Ruku jsem natáhla před sebe a chystala jsem se použít techniku. "Kdo jste a co tu chcete?!" zeptala jsem se zvýšeným hlasem, takže mě nikdo nemohl přeslechnout.

"No tak klid!" zvedla jsem ruce. "Tohle přece nemusíte vůbec dělat! Nic tu přece nedělal!" otočila jsem k nim pohled.

Nechcel som dalej nič hovoriť nemalo to cenu možno ešte sám by som došiel o hlavu no aj tak.
"Si potulný shinobi to je fakt a si aj silný ale toto dievča nieje tvoja priatelka a za druhé tento peč držal v rukách Momochi Zabuza"
Prehovoril som vela som o no nevedel kedže moje KG nebolo uplne vyvynuté nevedel som celkom uršiť jeho popis len nejaké trhlí spomienky s jeho života

Podívala jsem se na Ferii. "Ty jsi snad s ním?" Začala jsem soustředit čakru. Raději připravená než pak zběsile vymýšlet jak uhýbat.

Plácla jsem se do čela. "To je směšné! Ten kluk tu seděl, nedělal vůbec nic, jen jsem se s ním bavila, tak nechápu, proč všichni tak vyšilujete! Kdyby chtěl někoho zabít už by to udělal, přáležitostí jsem mu k tomu dala až moc!" zabručela jsem.

"Na tohle se tě nikdo neptal! Měla by si odejít, nebo přijdeš k úhoně! Když jsem přišel, musel s tímhle počítat! A nenuť mě se opakovat!" řekla jsem chladně.

ty mě nezajímáš... klidně si jdi... ikdyž ví jak se jmenuješ? promiň že se musím ptát ale víc věřím Daisukemu než všem tady jeho hlas se zklidnil a čekal na odpověď ale ještě než se jí dočkal dodal nikam nechoď a díval se na bělovlasého maníka

"Bože vy jste ignoranti!" povzdechla jsem si. Dívala jsem se na bělovláska a popravdě jsem ho litovala. Mohla jsem mít Freyu na vodítku a vůbec si ho nevšimnout a on by pak neměl problémy... znovu jsem si vzdychla.

Chytil som sa za hlavu ah radšej som mal byť ticho pomyslel som si.
Nevedel som prečo ale ten Haku ten meč poznal sensei bola pripravena k utoku a Ferii sa robila že je jeho priatelka.
Táto situácia bola pekne zmotaná no nechal som tomu zatial volny priebeh nemienil som s tym níč robyť popravde som nebol na nikoho strane.

"Tak se tu pozabíjejte. Mě je to ukradený!" Otočila jsem se. Našla jsem si kousek dál lavičku. Šla jsem se na ni posadit. Dělala jsem, že si jich nevšímám.

Dívala jsem se na ní. Reakce pětiletého dítěte.. jak důstojné! Usklíbla jsem se a zavrtěla hlavou. "Kdyby jste si to zkusili vyříkat jako lidi, třeba by to dopadlo normálně!" povzdechla jsem si.