Náměstí

já se snažím... zaprvé není člen vesnice a nemá tu co dělat... zadruhé chci vědět jak se dostal k tomu meči... pokud stim máš problém dotáhnu ho ke kagemu.... řekl a pořát stál mírně rozkročený

Bol som len obyčajný pečiak tehto šachu no aj tak mi to prišlo šialené.
Sensei a takto sa uraziť pomyslel som si to neni možné prečo to urobila? opytal som sa sám seba.
"Ludia nechcem vám do toho zasahovať a viem každý ma ničo no mali by sme zstiť naprv prečo tento shinobi k nám zavýtal a až potom s toho odvotiť následky".
Opať som sa buchol do čela ah jo radšej som mal byť ticho pomyslel som si.

Už mě přestalo bavit ten její arogantní postoj. Stoupla jsem si. Udělala jsem klony, co tam bylo lidí. Každý se objevil za jednim z nich. Přitiskly jim ruku ke spánku a vypustili trochu své čakry.

Tím je všechny uspala!!! (abyste něco nepřehlídli, jak to máte ve zvyku!)
Podlomily se mi kolena. Klekla jsem si a opřela jsem se o ruce. Třepaly se mi. Ksó! Naštěstí se z nich nikdo neprobere dřív než se jich zase dotku svou čakrou.


(upravila jsem to, přidala jsem animaci jen tak pro představu a mám ještě takovou připomínku... genini nemají šanci se tomu vyhnout, pokud nejsou superhrdinové...)

Všimol som si pohyb za sebou a pomali som ťahal kunai no klon bol rýchlejší a siahol mi na čelo.
Padal som do komatu no otočil som sa a bol to klon senseia moj pohlad sa upre na nu a v tom prípade som vedel všetko.
Jje srdce mi prezradilo hrozné veci bolo dobré že som padal do komatu"sensei".
Vyslovil som a už som ležal na zemi.

všiml si že za ním je klon a pomyslel si však co dělá? vždyť je ze suny a hned na to použil Shunshin no jutsu a dostal se k Daisukemu a vzal ho ze země... jsi v pořádku? Promiň je to moje vina... řekl rozmrzelým hlasem a pak se podíval na ženskou která to všechno udělala a řekl... co jsi mu udělala?

(omlouvám se za edit ale měl jsem to moc stručné )

Odkašla jsem si. Ruce se mi stále třásly, ale ne už tak moc. "Nic jen jsem ho uspala. Měl by si ho nechat a posarat se o toho nukenina."

Smysly jsem měl dost dobré na to,abych se vyhnul této technice a klona zabil.''Pleteš si pojmy a dojmy je rozdíl mezi Nukeninem a potulným ninjou co hledá kde přespat.Ale jestli chceš Haku..Klidně tě zabiju.''Řekl jsem klidně a vytáhl velký meč.''Nemáte důvod mě tu proti mé vůli držet i když jste odsud,vesnice není uzavřená pro cizý návštěvníky a já nic neudělal.Říkejme tomu sebeobrana'',stiskl jsem ještě víc meč a sledoval Haku.

položil Daisukeho na zem a zakýval hlavou... to ty si to tady pleteš... já bojovat nechci jenom mě zajímá kde jsi ten meč vzal.. sundal si masku a šlo vidět že je celkem skleslý... pokud máš čas pojď semnou.. neber to jako výhružky jenom se tě chci na něco zeptat...

Postavila jsem se. Těkala jsem očima mezi nimi. Už by si mohl vzít ty svý saky paky a vypadnout! Naštěstí se do toho už nemohli míchat geninové, tak to bylo o něco jednodušší.

podíval se a tu ženskou co tady skoro všechny uspala... to není dobrej nápad na něj útočit... Přece jen nemáme důvod. ta malá holka si nestěžovala a já to přeci jen torochu přehnal ušklíbl se a dodal tak jestli máš čas tak pojď za mnou a jí se beboj usmál se a šel na druhou stranu náměstí

''Hmm..?''Pomalu jsem zandal meč na záda a podíval se na něj.''Dobře můžu..''Řekl jsem klidně a podíval se na tu uřvanou hnědovlásku.''Nikdo tě neprosil,abys sem přišla a řvala tu'',dodal jsem a šel za Haku,ale očekával jsem to že zaútočí,takže jsem byl v ostražitosti.Ještě jsem se usmál na Ferii a pomalu šel s ním.

usmál se a šel z dosahu doslechu té hnědovlasé ženské.... Asi mě znáš... Jsem Haku.. Jenom jsem se chtěl zeptat zda-li bych se ktobě mohl přidat... Chci splnit jeden ze Zabuzových snů ale potřebuju menší výpomoc.. na oplátku pomůžu já tobě... řekl a sedl si na lavičku...

''Hmm..?Přidat se ke mě?Chceš opustit svou vesnici..A ano,slyšel jsem o tobě.A..Co máš v plánu udělat?''Řekl jsem polohlasně a posadil se vedle.Neměl jsem v plánu říkat mu něco o Sasukem,dokud o něm nebudu vědět co nejvíce věcí.''A pomoc mě?''Chvíly jsem se odmlčel a sledoval ho.''Asi si slyšel o členu Akatsuki..Hoshigaki Kisamemu?''

usmál jsem se... a řekl klidným hlasem stát se Mizukagem a udělat v kiri převrat pak jsem se na něj podíval a dodal něco jsem zaslechl on je jeden z těch šermířů jako byl Zabuza že?a díval jsme se po hnědovlásce jestli nás náhodou neposlouchá...

(pro vaši informaci, to žluté není přímá řeč, tamže je naprosto v tichosti, tu jen řekla jednu či dvě věty, tak nevím proč by měla jako řvát... a navíc Ferii spí)

''Hmm?Ten plán se mi docela zamlouvá..A ano.Je to vlastník jednoho z nejsilnějších mečů ..Samehady.Zabil předchozího vlastníka tohoto meče a přidal se k Akatsuki.Chci získat ten meč,jakýmkoliv způsobem'',dodal jsem a sledoval ho.''Zítra vyrážím za mým spojencem..Určitě ho poznáš,do té dobu budu zde..A budu se snažit aby po mě zase všichni nešli'',řekl jsem vážně potichu,tak aby to slyšel jen on a pak vstal.

potřebuju se dostat ven ze suny... jakmile se stanu kagem máš mojí plnou podporu řekl a taky vstal... pak se na něj podíval a řekl... nerad bych kdyby jsi se mi tady ztratil přece jen potřebuju pomoc... půjdu s tebou usmál se a pak zakřičel na hnědovlásku dej pozor na Daisukeho.... a pak se už věnoval jenom bělovlasému týpkovi

''Hmm dobře..Tak půjdeme hned?Rozmyslel jsem se,chci vypadnout už dnes nelíbí se mi tu'',dodal jsem a rozhlížel se.''Pojď za mnou,dostanem se aspoň z jejího dosahu'',kývl jsem na hnědovlásku a zamířil do ulic.(přesun)

šel jsme za bělovlasýým týpkem a koukal se okolo sebe...

Přistoupila jsem k Daisukemu. Přiklekla jsem si k němu. Přiložila jsem mu ruku na čelo a vypustila z ní čakru.

To samé jsem udělala i Ferii. Teď jsem čekala na jejich křik.

Cítil som ako do mna bola vložená energia a ja som opať sa prebudil k životu.
Neotvoril som oči ale už som bol hore.
"To nebolo od vás zrovna najlepšie sensei no aspon ste mi ukázali jednu z vaších techník".
Hovoril som kludným hlasom a tak isto som aj nadalej ostal ležať.

"Hm.. Omlouvám se ti." otočila jsem se k Daisukemu. Posadila jsem se na zem.

Prudce jsem otevřela oči. Křik... plno křiku. Zoufalého a bolestného, nekonečného! Strach, zklamání, bolest.. tolik bolesti! Pocit bezmoci. Všude byla krev, moje..? Ne, tolik krve přece nemám! Kde to jsem? Křik... počkat, to křičím já!!
Zamžourala jsem do tmy. Dýchala jsem trhavě a mělce, nemohla jsem si pomoct, něco mě tlačilo na hrudi, ale nic než pouštní písek tam nebylo! Zase ty obrazy, zase ten pocit?! Co to sakra je?! Něco z minulosti?! Stalo se mi to? Dělala jsem to někomu?! Proč mi nidko nepomohl?! Máma, táta?! Kde jsou, kde byli..?!
Obrátila jsem vystrašený pohled na Shizuku. Ami...
Pomalu jsem si sedla a koukala kolem sebe. Nechápala jsem toho moc, co se stalo a kde vlastně jsem... pomalu jsem se zvedla a rozešla se pryč.

Nevedel som či je už další den alebo prebehlo len pár minut.
No dotkol som sa zeme a cítil som že je chladná takže je večer no asi sme tu prespali dosť vela času pomyslel som si.
Posadil som sa a otvoril som oči mal som pred sebou senseia hned osm musel skloniť hlavu dole aby som jej nevidel do očí to by nebolo dobré a včera mi stačilo vedieč o hentom shinobi.
"Sensei prečo ste to urobia možno ste nám chceli dobré alebo ste si mysleli že sa budeme len motať? tak prečo".
Pomali som sa začal preťahovať.

"Nějak mi ujely nervy a nechtěla jsem, aby se vám něco stalo. Přece jen nevím na jaké jste úrovni." řekla jsem upřímě. Opřela jsem se o ruce a zaklonila jsem hlavu.