Cvičiště

Doběhl jsem sem společně s Hokage á Pein je tu to mě mohlo napadnout.Hokage tak ta naše dohoda asi už začala.Jen jsem sledoval obě peinovo sféry a zeptal se Hokage mám nějak pomoct?

Chvíli jsem váhala, jestli mám říct to, co se mi právě rýsovalo v hlavě, ale nedokázala jsem to vydržet.
"A ty snad rozumíš tomu, že bolest se jenom prohlubuje, když zabíjíš dál?!
Je mi jedno, co je tvoje spravedlnost, ale nenechám tě jen tak zabíjet!
A sama tě zničím!"
zakřičela jsem.
Stála jsem před Kiyoshim, kdyby se něco stalo, zaútočil by první na mě.
"Kabe raito no jutsu."
řekla jsem tiše a přede mnou, Kiyoshim a tím klukem z mlžné se vytvořila světelná zeď.
Všimla jsem si, že je Shiro nekrytá.
"Kabe raito no jutsu."
řekla jsem ještě jednou a teď se zeď objevila i před Shiro.
"Držte se za mnou."
řekla jsem a měla jsem ruce u sebe, koncentrovala jsem chakru.
*Nedopustím, aby se někomu něco stalo.*
pomyslela jsem si.
/-120/

Tendo
" Hm ... Zničíš mne ? " Zeptal se s ironickým podtónem. " Mne nedokážeš zastavit " Řekl a sféra Tendo se začala vznášet, stále výš a výš. " Poznej bolest, rozjímej o bolesti ... Porozum bolesti ... " Vykřikoval. " SHINRA TENSEI ! " Řekl zhluboka a naprosto celá Konoha lehla v prach. Zničil jsem naprosto všechno, nic z ní nezůstalo ...

Vydím jak Hanaki chrání všechny ostatní ale mě ne. Docela mě zarazilo že zrovna na mě zapomněla tak jsem se o sebe musel postarat sám. Vzal jsem rychle svitek a nakreslil jsem ptáka.
"Ninpo: Chojuu Giga"
Ze svitku vyletí pták střední velikosti na kterého vyskočím a chytnu se ho pořádně. Pták semnou rychle vyletí co nejvýš to jde a tak kontroluju situaci celé konohy a i podemnou. Pak se Pein vznese nad celou Konohu a zničí ji. Já pak rychle sletím zase dolů k ostatním a hledám přeživší. Pták zmizí a já volám.
" Zůstal tu někdo naživu? "

když jsem dobíhal ani jsem nestihl nic říct...jen sem viděl jak člen akatsuki byl nad konohou a najednou mě oslepil záblesk... Suiton: Suijinheki Jutsu křikl jsem a udělal jsem kolem sebe silnou bariéru která mě mohla ochránit...ucítil jsem prudký tlak, tak jsem se znažil udržet bariéru kolem sebe...

Dala jsem ruce od sebe a opřela jsem si ruce o kolena.
Jakmile se Satoru zeptal, uvědomila jsem si, že jsem jeho nechala nechráněného.
"Gomenasai, Satoru."
řekla jsem udýchaně.
Cítila jsem, jak mi po tváře něco teče.
Narovnala jsem se a sáhla jsem si na hlavu, kde jsem cítila něco tekutého.
Byla to krev.
Otočila jsem se na ostatní, všichni měli nějaká menší zranění.
Ale to moje bylo nejhlubší.

Vydím že jsou všichni živý, ale hokage je na tom nejhůř. Přiběhnu rychle k hokage a rychle se zeptám.
"Hokage-sama jste v pořádku?"
Náhodou u sebe nosím jeden obvaz kdyby se mi náhodou něco stalo a u mě nebyl medik. Podám obvaz hokage.
" Tady, vezmě te si ho at zastavíte to krvácení."

Videla som ako sa pomaly vznáša k oblohe.. nebola to technika lietania ako som si spočiatku myslela no.. zbledla som, začal koncentrovať ohromné množstvo chakry a v tom zrovnal jednou technikou väčšinu Konohy. Ten tlak zasiahol aj mňa, keby som nestála v obrannej technika Hanaki tak by som pravdepodobne dopadla oveľa horšie.. Aj tak som však mala čo robiť, aby som sa znova postavila.. vlastne som sa ani nepostavila, čupela som na kolenách a jednou rukou som si zvierala hlavu, bola som chvíľku mimo no po tom som si všimla Hanaki.. zbledla som ešte viac, ak to vôbec bolo možné. Postavila som sa na nohy a rozbehla som sa k nej. Išlo to trocha ťažšie no zatiaľ som to zvládala, bola som doudieraná no oproti jej zraneniu to bolo iba.. veľmi málo. Čupla som si a opatrne som ju roztrasenými rukami chytila.. s..si v poriadku? šepla som celkom nezmyselnú otázku, nevedela som čo robiť, nikdy som nebola medikom a tiež som u seba nemala medik lekárničku. Rýchlo som si však dala dole čelenku a keďže bola celá plátená, bez nejakých kovových častí, tak som sa jej pokúsila zotrieť krv okolo rany na hlave, vlastne som ju použila ako nejakú handru či servítku. Nakoniec tam však prišiel aj Satoru ktorý jej obväz ponúkol, bez nejakého opýtania som mu ho uchmatla no vedela som že kým ranu nevyčistím tak bude k ničomu.

obří tlaková energie zmizela...uvolnil jsem bariéru a voda se roztekla kolem...padl jsem na kolena a byl jsem celý udýchaný...* co to bylo za neuvěřitelnou sílu? a co tu pohledával?...proč chce všechny zabít?* řekl jsem si a sledoval ostatní jestli jsou v pořádku....

Jenom si stisknu ránu rukou.
"Jsem v pořádku, později se vyléčím."
řekla jsem a otočila jsem se na zbytek zničené Konohy.
Bylo mi smutno a chtělo se mi brečet, když jsem viděla tolik škod.
"To je hrozné."
řekla jsem potichu a všimla jsem si všech Peinů uprostřed vesnice, tam kde bývalo náměstí.
Byl tam ještě někdo - Naruto.
"Kagayaku chiryō"
špitla jsem a za chvíli mi ze zranění přestala téct krev.
To mi stačilo, abych šla Narutovi pomoct.
Ale nejdřív jsem se chtěla přesvědčit, že jsou všichni v pořádku.

Všude byl prach a uprostřed na místě vesnice jsem viděl Peiny.
Viděl jsem i Naruta.
Pomocí Byakuganu jsem se chtěl o nich co nejvíc dozvědět.
"Měli bychom mu pomoct."
řekl jsem.
Všichni byli zranění.

Otočila jsem se na Kiyoshiho a jen jsem přikývla.
"Neodpustím mu."
řekla jsem a otočila jsem se zpátky.
Prach se pomalu usazoval a já už zřetelněji viděla Peiny.
Byl tam i Naruto.
Přikrčila jsem se a odrazila jsem se do dlouhého skoku.
Přistála jsem na místě, kde dříve bývalo náměstí.

Pouze jsem následoval Hokage.

Já jsem vyběhl též hned za hokage věděl jsem že musím pomoct jestly by jsme jen tak odešly tak bychom mír s konohou nikdy neměli poohlédl jsem ses na Sokihu Sokiho utíkej a ven s sebou Daichiho a oznam Mizukage ať sem kdyžtak pošle posily jelikož Akatsuki zaútočila na Konohu UTÍKEJ!!!.

celý zmatený jsem poslouchal co na mě křičí Sentoi...*co odejít?...* řekl jsem si v hlavě a stoupl si...pak jsem si uvědomil, že je to v zájmu pomoci...
Vschopil jsem se okamžitě vyběhl pro pomoc...

Chcel som akurát niečo povedať Nai akurát sem niekto prišiel. Zrazu sa začal boj. Ja som už v ruke držal katanu ale bolo už neskoro. Všetko sa odohralo veľmi rýchlo... skôr ako som stačil zareagovať. Už som len videl ako Nai leží bezvládne na zemi. To nie... To nie je možné! Pomyslel som si a pribehol som k Nai. Chytil som ju a jemne som ňou zatriasol. Nai...NAI! Skríkol som na okolie a objal som ju. Nechcel som tomu veriť. Práve som ju znova našiel a teraz...
Ten týpok použil nejaký zvláštny útok a ja som ucítil tlakovú vlnu. Chránil som Nai vlastným telom. Nechcel som uveriť, že je mŕtva.
Vlna zničila celú Konohu a ja som akoby zázrakom prežil. Síce som bol zranený, ale to mi teraz nevadilo. Nai... neumieraj. Nemôžeš. Povedal som potichu a po tvári mi začali stekať slzy. Nechcel som tomu uveriť. Je naozaj mŕtva.

Nai

" Ne ... Nebreč ... Ninja přece .. nesmí ... ukázat slzy ... " řekla s mírným úsměvem, i když stále byla ztuhlá a ledová jako led. Přitom si ale uvědomila nejdůležitější věc ... na kterou nezapomene, jelikož po těchto slovech Shoa beze všeho políbila. Ani nevím proč, ale myslím, že smrt mi ukázala jak je život krátký a nestojí to za to, aby jsme zahodili své emoce ...

Nai! Pomyslel som si keď a zo srdca mi padol obrovský kameň. Žije! Nai ma zrazu pobozkala. Tiež som ju pobozkal a potom som ju objal. Som rád, že žiješ! Povedal som, ale slzy mi stále tiekli po tvári. Nezmohol som sa ani na slovo. Bol som rád, že žije.

Nai

" Sho ? ... " Začala jsem. " Potřebuji za Shiro ... Vím co se ... stalo " řekla jsem těžce a snažila se vstát. Držela jsem se Shoa jako klíště, ne, jako malé dítě které poprvé vidí své blízké. Byla jsem najednou plná radosti a smrt, ta už mi nepřišla tak strašná. Spíš je to přítel, který vám ukáže, jací ve skutečnosti jste.

Utrel som si slzy a pozrel som na Nai, ktorá sa snažila postaviť. Neprepínaj sa. Mala by si teraz odpočívať. Možno ti ešte niečo je. Povedal som a vzal som ju do náruče a šiel som s ňou na námestie.
(presun)

Pomalým krokom som prechádzala popri hlavách Hokage.. pohľad smerom dole bol celkom devastujúci no so mnou to ani nepohlo. Len som sa zložila na jednej z hláv.. Chvíľku som len sedela no nakoniec som pocítila únavu a bez slova som prešla do ľahu.. chvíľku som sa ešte pozerala niekam na oblohu no nakoniec som iba zaspala takým. bezsenným spánkom.

Celá Konoha je zničená a absolutně nevím co mám dělat. Různě chodím po zničeném cvičišti a snažím se najít Nai. Nai tu však nikde není a já se jí snažím najít.
" Sensei jste tu někde? Sensei."
Snažím se ji najít ale zdá se že tu nikdy není. Jdu se tedy kouknout na místo kde bývalo náměstí.

Presun

" Shiro ? " Ozvalo se hlasitěji za jejími zády. " Proč se tak chováš ... " řekl jsem posmutněle, dívajíc se za jejími zády dolů, společně s ní. " Proč jsi tak zahořkla ? " Zeptal jsem se soucitně a bylo poznat jak moc mne to trápí.

Počula som.. jeho hlas.. myslela som si však že to je skôr nejaký výplod mojej fantázie.
Ostala som rovnako chladná ako pred chvíľou.. rozmýšľala som.
Najprv sa scvoknem.. a potom ešte počujem hlasy mŕtvych ľudí..
Skonštatovala som úplne suchým hlasom a len som pohľad upínala stále niekam pred seba.

Stál jsem jako opařený. Chytil jsem jí za rameno a otočil jí proti sobě. " To už kašleš i na mě ?! " Zařval jsem na ni a asi deset minut jí tam promlouval do duše. " To už pro tebe svět ani rodina nic neznamená ?! " Zařval jsem a sledoval ten kousek bariéry na jejím krku. Mé bariéry ...