Cvičiště

Uhm.. hai, asi bude lepšie, nechať to na zajtra.
Prikývla som páč som sa cítila tak.. unavene.
Arigato Hanaki-chan, že mi s tým pomáhaš.
Poďakovala som jej ešte s milým úsmevom na tvári.

Vysadila jsem si Shiro na záda a podepřela jsem ji zespoda.
"Prosím, neděkuj mi."
řekla jsem tiše.
"Já.... bych se ti spíš měla omluvit....
Neměla jsem tě nechat, takhle se přemáhat."
řekla jsem a šla jsem pryč ze cvičiště z Shiro na zádech.

Keď ma zobrala na chrbát tak som sa len pousmiala.
Musím to preháňať, inak by som sa nikdy nezlepšovala..
Povedala som a len som si oprela hlavu o tú jej.. privoňala som si k jej vlasom.
Prekvapila ma tá vôňa.. voňali ako vlasy mojej Onee-chan Hinati..
Bola som rada že nemusím chodiť páč to bolo také.. uvoľnujúce !

Usmála jsem se.
"To je asi pravda."
řekla jsem, tentokrát trochu hlasitěji.
Shiro byla milá.
Byla ten nejmilejší člověk, kterého jsem poznala.
Pak už jsem jen prošla cestou kolem hlav Hokagů a už jsem byla ve vesnici.

/přesun/

Došla som ku cvičisku, vlastne som vošla hlbšie do lesa no stále som bola v Konohagakure no sato, potrebovala som byť sama a toto tréningové cvičisko bolo naozaj priestranné.
Rukami som zašla k svojej šatky a dala som si ju dole.
Následne som len otvorila oči v ktorých sa mi leskol sharingan na bielom pozadí byakuganu. Bol to naozaj divný pohľad, aj pre mňa samú, nikdy som takto "kombinovane" nevidela.
Následne som sa len začala sústrediť, začala som do oči pridávať viac a viac chakry a snažila som sa nejakým spôsobom zlepšiť moju výdrž pri používaní sharinganu.

Přišla jsem do cvičiště. Věděla jsem, že jsem špatná v Taijutsu, tak jsem si našla strom a začala do něj kopat a různě bušit.

Stála som na mieste, bola som troška zadýchaná no v podstate som bola.. stále v poriadku. Ruku som mala v znamení pri ktorom sa mi lepšie koncentrovala chakra, oči som mala zatvorené a len som sa sústredila na moje okolie. Pozornejší človek by si mohol všimnúť že v ústach držím ocelové lanko ktoré bolo pripojené niekde bokom k stromom. Predo mnou sa v niekoľkých metroch nachádzalo poleno na ktoré som mala v pláne sa dostať. Následne som len otvorila oči, mala som v nich sharingan ktorý bol podfarbený bakuganom, vlastne som mala aktivované obe doujutsu naraz. Poslednú dobu som s tým mala menšie problémy páč som ich aktivovávala súčasne. Rozbehla som sa dopredu a lanko som pustila z úst. V momente sa na mňa zo všetkých smerov rozletelo niekoľko desiatok shurikenov, kunaiou a podobne. Mierne som sa zohla a v zápätí som sa im začala bleskurýchle uhýbať.

Následne som však len uskočila dostrany, v ruke som už držala jeden z nich ktorý som pri uhýbaní stihla chytiť. Pár kunaiou som odrazila no hneď som vyrazila dopredu, chvíľku mi trvalo kým som sa dostala až k polenu pri čom ma stále oblietavalo niekoľko desiatok zbraní. Následne som však len skočila, vyhla som sa ďalším dvom kunaiom ktoré ma minuli len o pár milimetrov, dopadla som na poleno no v tom som si všimla že sa na mňa rútia ďalšie, uvedomila som si že som ich zle položila páč tu už dopadať nemohli. Rýchlo som však okolo tela začala uvoľnovať chakru a použila som Kaiten na ich zastavenie.

Stála som na polorozpadnutom polene, dýchala som trocha rýchlejšie no bola som spokojná. Videla som, videla som ten slepý bod na ktorý som mala obzvlášť namierené, vedela som o ňom no tiež som chcela skúsiť či bude mať na tento slepý bod Sharingan nejaký dopad. Možno som si to len namýšľala ale naozaj som bola v tom, že som ten slepý bod "videla".

Procházím se po okolí a hledám dívku jménem Shiro Hyuuga. Koukám na fotku a pak se kouknu kolem sebe a rozhlížím se po okolí. Dojdu na cvičiště a vidím jak někdo trénuje. Zdá se že je to Shiro. Běžím k ní, ale zároveň si dávám pozor abych se nepřipletl do jejího tréninku a zavolám na ní.
" Shiro!!! Hokage-sama tě shání.Prosím tě dojdi za ní a dozvíš se bližší informace." Řeknu ji zatím to co vím a pak se hned rozeběhnu za Ino která je u nějakého stromu. "Ino prosím tě shání tě Hokage-sama. Pojď semnou a Shiro za ní na střechu její kanceláře" Vysvětlím jí taky situaci aspoň to co vím já. Zavolám na obě dvě "Jdeme rychle" a spolu s Ino a Shiro jdeme za Hokage.

Presun

Kluk za mnou přišel a řekl mi, že mě schání Hokage *Co se proboha stalo?* pomyslela jsem a rychle ho následovala .

Chvíľku som sa mierne vykoľajene pozerala na toho niekoho no následne som len prikývla. Zoskočila som z pňa a rozbehla som sa do kanclu Hanaki-chan.
(presun)

Už normálním krokem přicházím na cvičiště a nikoho tu nevidím. Mezitím si vezmu katanu do ruky a trénuju kenjutsu abych nevyšel ze cviku. Pak Dám katanu zas do pochvy a zkouším si pečetě abych nezapomněl jaké jsou správné pro mé ninjutsu.
"Hm zatím jsem tu sám, ale tohle místo určitě nebude dlouho prázdné takže sem určitě někdo přijde"
Přestanu trénovat a jen tak stojím opřenej o strom se skloněnou hlavou.

Nai

Pomalu jsem došla až na cvičiště kde jsem zahlédla jednoho z těch lidí, kteří byli na papíru. Pomalu jsem k němu přišla a blízko u něj, ještě za chůze řekla. " Satoru Daimon ? " Položila jsem spíše řečnickou otázku, jelikož když jsi chtěl odpovědět, pokračovala jsem a řekla. " Jsi tu zatím sám, takže by jsi se mohl zahřát " Řekla jsem s mírným úsměvem a dala si ruku v bok, čímž jsem se postavila do velmi laxní pózy, kdy jsem měla ruku těsně nad katanou, připevněné na pasu.

Stojím opřenej o strom a zatím nikdo nepřichází, náhle spozoruju nějakou ženu jak přichází blíž. Vidím ji už z dálky ale netuším kdo to je. Když mi položí otázku jen pomalu zvednu hlavu a podívám se na Nai znuděným výrazem. "Ano jsem to já. Musíme opravdu bojovat?" Sleduju ji a její výraz hovoří, že to myslí vážně. "Tak tedy ano, začněme tedy"
Použiju tedy Shunshin no Jutsu aniž bych vyslovil ústně techniku a objevím se Nai za zády a švihnu levou rukou na krk Nai, abych ji mohl omráčit.

Nai

Jen lehkým trhnutím jsem vytasila katanu, která se opřela o mojí ruku, o můj loket a tím vyblokovala jeho úder. Čekala jsem něco víc, ale tohle mi stačilo na to, abych si o něm udělala obrázek. Naneštěstí pro něj, já vím co ovládá, tudíž vím co udělat proto, aby neudělal tu techniku. Tu katanu jsem zabodla do země za sebe, kde zhruba stál Satoru. Vyskočila jsem poté přímo do vzduchu a přistála na jednom ze stromů. " To je všechno co dokážeš ? " Snažila jsem se z něj vydat víc.

Když se Nai pohne vidím že je zle tak spustím úhybný manévr při kterém od ní odskočím aby mě netrefila.
V mysli si říkám Není špatné je dobrá v taijutsu a má dobré reflexy. Vyzkouším jestli se dokáže vyhnout paralizujícímu jutsu. Udělám gesto rukou a řeknu "Kanashibari no Jutsu" a namířím na Nai aby jí technika paralizovala, čekám zatím na výsledek techniky, abych zbytečně nepadl do její pasti. Mám výraz člověka který přemýšlí dopředu.

Nai

Stála jsem na stromě a přeměřovala si ho pohledem. Sáhla jsem na strom, na kterém se objevilo zrcadlo, z nějž začaly vycházet klony. " Takhle se mu nebudu muset ani postavit sama ... No co, dám mu iluzi toho, že mne chytil " Dodala jsem, přičemž tohle všechno se odehrálo za tím stromem. Paralýza těmi hady způsobila že ze stromu něco spadlo a s lehkým otřesem na sebe poukázalo. Já jsem byla zase tiše na stromě a vše sledovala.

Po použítí Kanashibari no Jutsu Nai spadla na zem, ale nějak se mi nezdá, že by se nechala tak snadno chytit. Jsem tedy na pozoru a pomalu se k ní blížím. Dívám se zároveň ještě na ten strom jestli to náhodou není past a už jsem skoro u Nai. Když jsem u Nai přejdu do obranného postavení a dívám se z blízka na její tělo. A čekám jestli se něco bude dít, ale stále jsem ve střehu.

Nai

Ono tělo které jsi sledoval jen bezvládně leželo, zatímco se na tebe upřeně dívalo. Spalovala tě zevnitř, zatímco pravá Nai společně s několika klony seděla na stromě. " Víte co máte dělat " Usmála se na klony a ty seskočili dolů, na jinou stranu než byl Satoru. Někde v klidu se proměnili na své týmové kolegy a přicházeli pomalu společně k Satorovi. " Ohajo ! " Zakřičel jeden, podobající se Shiro. Ten druhý jen stál zaraženě opodál, podle znaků na tvářích zřejmě Inuzuka. Vše se odehrávalo tak náhle.

Když si tak prohlížím tělo Nai tak náhle uslyším u mě zvuky. Jsou to Shiro a někdo z klanu Inuzuka. Řeknu si v mysli tohle nemůže být pravda. Tak náhle se tu nemohli zjevit. Něco mi na tom smrdí. Vytáhnu shurikeny a ihned je hodím po přeměněných klonech Nai, ktří vypadali jako Inuzuka a Shiro.
" Mě takhle neoblafneš. Nepodceňuj mě nejsem tak slabý."
Vemu dalších 5 shurikenů a hodím je náhodně do koruny stromů, kde se nacházela i pravá Nai. S naštvaným výratem, že mě podceňuje jsem pohlédl do koruny stromu.

Nai

Na tváři se mi objevil jen lehký úsměv. " Možná je to na tebe přece jen moc " Vydala a kunaie letící po klonech sice zrušily Henge, ale poté jen tvrdě narazily a spadly na zem. Já jsem seskočila dolů a přímo vedle něj jsem dodala. " Radši počkáme na ostatní " Bylo to chladné, ne-li posměvačné. Dokonce i já byla naivní že se na to chytne, ale co, lidé jsou všelijací. Dokonce možná i on mohl být stejný jako ti co nepřemýšlí. Po chvíli jsem jen došla k těm třem kůlům uprostřed tréninkového pole a sedla si na něj. Jen zaraženě jsem sledovala plující mraky, zároveň jsem ale přemýšlela. Jenže, problém byl v tom že-

Klony jsem zasáhl a zrušil jsem je tím pádem. Pak ke mě seskočila Nai a něco mi pověděla chladným hlasem. Zamrazilo mě v zádech a rychle jsem se otočil ale ona už šla ke kůlům. Já tedy jdu taky ke kůlům a čekám na ostatní. Opřu se a dám si ruce křížem a podezřívavě se dívám na Nai.Nai vypadala jakože o něčem přemýšlí nebo se ponořila do mraků. Jen tak ze srandy a z nudy jsem si řekl co něco skusit. Vemu svitek tak aby to Nai neviděla a nakreslím asi 5 motýlů. A řeknu "Ninpo: Choju Giga" řeknu to potichu aby to Nai neslyšela a nad Nai začnou lítat 5 motýlů a jeden z motýlů ji přistane na čele.

Nai

Chvíli přemýšlení mi něco přetlo, což jsem neměla zrovna v lásce. Jen jsem se na motýly zadívala a okamžitě všechny zkrystalizovala až na kost. Ti se po chvíli rozpadli a já se jen vážně podívala na toho "malíře". Byl to výhružný pohled, který naznačoval, že mu dám brzo do tlamy, jestli to ještě jednou udělá. " Jak malé dítě " Vzdychla jsem si. " Malé dítě se nikdy nenaučí dospět, dokud si neprojde bolestí " Dodala si pro sebe a znovu se zamyslela nad "tou" věcí a "onou" událostí. Nad těmi slovy co jí řekl, nad tím, co pro ni udělal. A přesto ji opustil- navždy-

Nai skrystalizovala motýly což mě zarmoutilo jak umí být děsně bez citná a to se mi na ní nelíbí. Pak řekla něco co mě, ale naštvalo. Vezmu svitek a namaluju dva hady a řeknu "Ninpo: Choju Giga" Hadi vylezou ze svitku a dostatečnou rychlostí se připlazí k Nai, která to nečeká a tak ji svážou aby se nemohla hýbat a nemohla provádět techniky.
Zakřičím tak " Nejsem žádný dítě, slyšel jsem tě moc dobře. Už nic takového o mě neříkej sice můžeš být můj sensei, ale říkat o sobě něco takového si nenechám líbit." Naštvaným výrazem se dívám na Nai a je mi absolutně jedno co mi udělá. V té chvíly jsem byl na ní naštvaný že mě považuje za dítě.

Nai

" Ještě jsi mladý a hloupý " Řekla, když jí z krystalového brnění vyjelo několik ostnů, jenž přesekly hady, jež ji svazovaly. Vstala jsem a vydechla. " Co je to vlastně Shinobi ? V čemu je Sensei ? Každý se musí učit postarat se o sebe sám, tak jako to musejí dělat správní Shinobi, tak, jak jsem to musela udělat já, když se přede mnou zabil můj nejlepší přítel, jak se zabil jen kvůli mne ! " Zdůraznila a dál se s ním nehodlala bavit, natož o její minulosti, která v ní toho tolik probouzí. " Mám právo říkat si svůj názor ať se ti to líbí nebo ne ! " Dodala a otočená odcházela k nedaleké řece.

Z Naiina těla se objeví krystalové ostny, které přesekly hady. Potom Nai začne něco vykládat. Poslouchám co říká a zdá se že jsem se zpletl ale i tak mě to pořád štve. Zase se opřu a mumlám si něco pro sebe " Ale nemusela to říkat tak důrazně proboha" Pořád jsem opřenej a hledím do prázdna a čekám na ty dva co mají ještě přijít. Zatím co já jsem tu s novým senseiem co snad nemá city tak oni si někde užívají. A vyhlížím je pak jestli už nepřichází.