Cvičiště

Po tom, čo sme prešli podstatnou časťou konohy, som Hanaki dotiahla až sem, teda na tréningové cvičisko ktoré bolo asi.. najvhodnejším. Uhm.. môžem len takú malú otázku?.. spýtala som sa po chvíľke a len som vybehla na jedno z polien, na ktorého vrch som si sadla. Jednou z rúk som mala na kolenách zatiaľ čo druhú som len spustila pozdĺž tela.

"Jakou otázku?"
řekla jsem mile a s úsměvem.
Měla jsem ruce podél těla a lehký vánek mi malinko cuchal vlasy.
Nevadil mi vánek.
Slyšela jsem hučení řeky a šustění stromů.
Byly to uklidňující zvuky.

Na chvíľku som sa zamyslela, predsa len nevedela som ako ju mám správne ..noo spracovať. Uuhm.. Teraz už nie si môj sensei nie?.. nemôžem ti hovoriť.. Hanaki-chan? zaškerila som sa, troška som sa zaćervenala páč, predsa len prednedávnom to bola sensei, potom -san.. a teraz Hokage !! ale.. aj tak !.. Tieto myšlienky mi aspoň pomáhali nemyslieť na mŕtveho Nakameho.. a ja som začínala byť znova taká ako pred tým. S takým očakávaním som čakala na jej odpoveď.

Stála jsem chvíli zaraženě.
Ještě nikdy mě nikdo takhle nechtěl oslovit.
Ale líbilo se mi to!
"Jistě, že můžeš."
řekla jsem tím nejmilejším tónem, jaký jsem uměla a smála jsem se od ucha k uchu.
Kdybych neměla uši, smála bych podél celé hlavy.

Zaškerila som sa a len som sa samá pre seba, na chvíľku usmiala.
Hanaki-chaan.. to znie kawai !
Šepla som a len som sledovala jej reakciu, vyzeralo to tak, že sa jej to páči.
Nakoniec som len zoskočila dole z polena a postavila som sa na rovné nohy.
Uuuhm.. Hanaki-chan, začneme?
spýtala som sa potichu.

"Ano začneme."
řekla jsem s úsměvem.
"Ale.... nejdřív mi řekni, jak moc ovládáš byakugan.
A taky, jak umíš používat dejme tomu genjutsu."
řekla jsem a usmála jsem se.
*Hanaki-chan.... je to kawai!*
pomyslela jsem si a ještě jsem se pro sebe usmála.

Uuuhmm Byakugan?
Zopakovala som otázku a po tvári sa mi roztiahol taký.. možno mierne desivý úsmev.
V našom klane nenájdeš nikoho, kto s Byakuganom vidí tak ako ja.. uuhm.. vďaka tomuto..
Ukázala som na čelenku ktorá mi zakrívala oči, vždy som ju na sebe mala (viz avatar).
Je môj byakugan trénovaný v podstate nonstop, teraz je v štádií keď ho udržím na neobmedzenú dobu, vidím s ním maximálne desať kilometrov do diaľky, po tom už je aj s Byakuganom môj pohĺad rozmazaný.. uuhm.. vďaka tomuto som v podstate imúnna voči všetkých genjutsu ktoré sa používajú cez oči, páč sa na nepriateľa nikdy "priamo" nepozerám.. a ostatné genjutsu.. ehm.. neviem, ale myslím že to nebude až taký problém. Viem dokonale ovládať moju vlasntú chakru vďaka krvi Hyuuga klanu.
Vyšlo zo mňa tak zdĺhavo no, predsa len, pýtala sa v podstate na moje schopnosti.

"Aha."
řekla jsem zaujatě s mírně pootevřenými ústy, které jsem chviličku potom, co domluvila, zavřela.
"A umíš nějaké genjutsu?"
zeptala jsem se.
Bylo by jednoduší, kdyby nějaké genjutsu uměla.

Ehm.. no..
Začala som takým troška nesvojím spôsobom.. trocha som sa pohmírila no nakoniec som len prikývla.
Skôr som ich objavila.. zatiaľ viem dve.. tie sú však Doujutsu v kombinácii zo sharinganom.
Povedala som trocha potichu no po tom som len pokrútila hlavou, vytriasla som z nej pochmúrne myšlienky a znova som sa na Hanaki-chan žiarivo usmiala !

"Na ta genjustu se ptám kvůli sharinganu."
řekla jsem opět s úsměvem od ucha k uchu.
"Mohla bys je prosím provést.... na mě?"
zeptala jsem se.
Potřebovala jsem vědět, jak moc jsou silná a, jaké jsou její nedostatky.

Uhm .. okej.. len.. stále ma to dosť unavuje.
Upozornila som ju a rukami som pomaly schytila pásku na očiach.. chvíľku som sa sústredila, aj keď toto bola úplne najzákladnejšia schopnosť Sharinganu, vytvárať ilúzie.
Následne som si len dala dole šatku a s sharinganom, s troma tomoe som pozrela do očí Hanaki, mohol to byť taký zvláštny pocit, predsa len, namiesto červenej farby moje oči naberali nevýraznú bielu ako pri klasickom byakugane. stále tam však boli tomoe.
Vytvorila som celkom jednoduchú ilúziu ako som sa začala vzďaľovať od Hanaki, zatiaľ čo som v skutočnosti prišla bližšie a pokúsila som sa položiť svoju ruku na jej rameno. V tom by sa to genjutsu zrušilo a ona by ma znova uvidela.

Viděla jsem, jak se Shiro vzdaluje, ale ve skutečnosti se přibližovala.
Když mi šáhla na rameno, uviděla jsem jí.
"Opravdu dobré."
řekla jsem po pár vteřinách.
Vlastně to bylo úžasné a vypadalo opravdu, jako pravé.
"A jsi v pořádku?"
zeptala jsem se.
Přeci jen, říkala, že jí to unavuje.

Nie, nie som..
Odpovedala som jej páč som musela prudko zavrieť oči.
Bolo to hrozne nepríjemné, nedalo sa ani povedať že bolestivé no nedokázala som ich nechať otvorené.
Znova som si natiahla čelenku na oči a len som si povzdychla.
Je to náročné, a neviem to ovládať, aspoň nie zatiaľ, bolia ma však z toho oči a keď to použijem tak mám pocit.. ako keby sa mi na chvíľku zo znaćnej časti otupil aj Byakugan.
Odvetila som a len som sa prehrabla vo svojich vlasoch.

"Nevím, jestli to bude k něčemu dobré..."
řekla jsem potichu pro sebe.
"Nemohla bys zkusit použít nějakou techniku klanu Hyuuga a pak jenom zkusit hned Byakugan deaktivovat?
Mohlo by to být jen ovládáním byakuganu.... ale nejsem si tím jistá."
řekla jsem s obavami.
Podívala jsem se do země.

Uhm.. byakugan zväčša nechávam aktivovaný.. myslím tým, deaktivovávam ho maximálne pri spánku no.. už som si na neho zvikla..
broukla som potichu no o chvíľku ma bolesť hlavy aj očí prešla.
Vedela som že to zo sharinganom nesmiem preháňať a aj preto som si ho znova neodkryla.. len som sa postavila do typického Hyuuga postoja .. vlastne som bola ďalej od Hanaki páč som ju nechcela trafiť.
Kaiten !
sikla som a následne som sa roztočila okolo svojej vlastnej osi, okolo tela som pri tom nakoncentrovala chakru a tak som vytvorila rotujúcu chakrovú kupolu ktorá bola vlastne.. dokonalou obranou.

"Tohle je dokonalá ochrana... Kaiten."
řekla jsem si pro sebe a dívala jsem se na Shiro.
Byla úžasná.
Byla silná a přitom citlivá.
A milá.

O chvíľku som sa prestala točiť, zastavila som v klasickom postoji.

Následne som sa tak.. mierne vyzívavo pozrela na Hanaki, ak sa to vôbec v mojej situácii dalo.
Bola som zvedavá či bude chcieť ešte niečo iné, techniky klanu Hyuuga ma neunavovali takmer vôbec, vlastne som na tom po tejto stránke bola pomaly lepšie než sestrička Hinata.

Shiro teď ani nevypadala udýchaně.
"Zkus deaktivovat byakugan.
Mysli na to, že jsi byakugan nikdy neměla, že vlastně ani vůbec neexistuje.
A mysli na sharingan.... jenom na sharingan."
řekla jsem.
Vlastně jsem ani nevěděla, jestli se něco změní, nevěděla jsem, jestli jde jen o psychiku, ale zkusit jsem to chtěla.
"Tak, teď zkus znovu použít to genjustu."
řekla jsem.

Ehm.. hai
Prikývla som no bola som trocha nesvoja.
Pomaly som si schytila čelenku a stiahla som si ju z očí.. mala som ich zatvorené.
Deaktivovala som byakugan a snažila som sa sústrediť len na tú "inú" chakru ktorú som v očiach mala, teda sharingan.
O chvíľku som oči otvorila a len som sa zadívala Hanaki-chan do očí.
Skúsila som to znova, použiť genjutsu ktoré by však v tomto prípade malo nastoliť ilúziu mňa, ako stojím ďalej na mieste, no zároveň by malo v reale uhodiť nepriateĺa do bezvedomia (ako keď Kakashi použil Sharingan na Anbu ktorý mali dávať pozor na Naruta)

*Tohle genjutsu bylo snad ještě lepší než to předchozí.*
pomyslela jsem si.
Iluze se opravdu zdála být ještě pravdivější.
*Možná, že to bylo přece jen v té psychice.*
pomyslela jsem si.

Chvíľu som sa ešte genjutsu pokúšala udržať no v tom mi hrozne "pichlo" v oku a ja som zvraśtila tvár od prudkej bolesti.
V momente som znova zatvorila oči a rukami som si ich intenzívne šúchala.
Genjutsu sa pochopiteľne zrušilo a ja som vlastne bola chvíľku mimo, aj keď som sa o to pokúšala tak oči otvoriť nešli.. kŕčovito som ich zvierala a snažila som sa cez tú bolesť nejakým spôsobom preniesť.

Viděla jsem, jak Shiro kvůli MNĚ bolely oči.
Podepřela jsem jí, aby nespadla a ještě se nezranila.
"Shiro.... gomenasai."
řekla jsem tiše.
Byla jsem hrozná, nemůžu přece dopustit, aby Shiro takhle trpěla.
Dívala jsem se do země, ale zároveň jsem Shiro pevně podepírala.

Nechala som sa podoprieť no ešte chvíľku som sa nezmohla ani na slovo.
N..neospravedlňuj sa.. ty za to nemôžeš Hanaki-chan.
Zamumlala som potichu a tak trocha pomedzi zuby.
Tá bolesť bola naozaj.. no.. ako keby mi naraz popraskalo hneď niekoľko žiliek v očiach.. spustili sa mi slzy od bolesti no neplakala som, proste mi začali hrozne slziť oči, ako keby sa snažili vypláchnuť z očí nejakú nečistotu..
Nakoniec som sa zo silou mocou narovnala, nemohla som otvoriť oči páč ma hrozne štípali, zároveň som ich však nemohla mať ani úplne zatvorené páč to bola v podstate rovnaká bolesť. Radšej som si znova natiahla moju špeciálnu čelenku tak, aby mi oči zakrívala.
T..tak.. myslím že s tréningom Sharinganu.. si dáme pauzi.. či?..
pokúsila som sa o úsmev no bolo to skôr také bolestné uškrnutie, troška mi trhalo hlavou.

Jenom jsem přikývla.
Stále jsem lehce podepírala Shiro.
"Nechceš pokračovat až zítra.
Já... nechci, aby se ti něco stalo."
řekla jsem s výrazem, který odpovídal beznaději.
Doufala jsem, že Shiro svolí a pokračovat budeme až zítra.