Yukki a Daisukeho dom

First topic message reminder :

Je to utulny malí domček pre 2 až 4 osoby kde nechýba nič.

´´Nene...´´ zavrtím hlavou. ´´Nic mi není. Chci aby jsi zůstal u mě. Odtrhnu bezduchý pohled na krajinu a podívám se na něj. ´´Viděl jsi už Shizuku?´´ pousměji se. Byla jsem celkem ráda, když jsme si svěřovali důvěrné věci mezi sebou. Podívám se mu znovu do očí. ´´Jak to s váma vypadá? Pokročili jste?´´ zatvářila jsem se jako nějaká kočička. Aby mi Daisuke řekl vše. Zamrkala jsem a lehce do něj strčila. ´´No?´´ dožadovala jsem se odpovědi.

Sice mi povedal nie no i tak jej niečo bolo sice sme sa nevideli tie roky ale i tak viem jej chovanie no i tak chcel som ju dnes nehať tak.Jej otázka ma torcha prekvapila a začervenal som sa ale bral som to že to hovorím niekomu velmi blízkemu a je to tak isto žena."Ehm áno videl heh"usmejem sa a škrabem sa za hlavou.No pri dalšej otázke som zosmutnel a zavrtel hlavou."Nie pretože je to s ňou každým dňom horšie a horšie".Na chvílu som mlčal a bol smutný no napokon sa mi na tvári vyronil úsmev a na plne plúca som prehovoril."Ale dal som jej slub že jej s jej choroby pomôžem a tak aj spravím a nič ma od toho neoddelí".Zahlásim priamo a vážne.Ked som sa na nu pozeral vyzerala ako mále dieťa nemohol som s nej a trocha som sa aj zasmial.Strčila do mňa a ja som sa len zasmial."No a čo t Yukki prezrad mi ty niečo páči sa ti niekdo tunak v Sune našiel sa už nejaký shinobi pre teba o tomto si mi nikdy nehovorila a myslím že je ten pravý čas a nechcem počuť žiadne to tvoje ale ved vieš ako vždy lebo ináč".A pomali idem s rukou k jej burchu pripravený na jej šteklenie pokial mi neodpovie na otázku.

´´Cc..!´´ vydala jsem ze sebe. ´´J-jak se to tak zvrtlo ke mně?!!!´´ vykřikla jsem se smíchem. Zvedla jsem ruce na znamení, že mu povím co chce ´´Dobře dobře řeknu...´´zapřemýšlím se ... ´´Hmm.. to je těžké...neznám tu nikoho, který by byl... řekněme stejně starý jako já...chmm..´´ zase jsem zalitovala toho, že jsem tak stará. ´´Jsi ještě mladý važ si toho...´´ usměji se na něho trošku nahořklým úsměvem a zaposlouchala se do ticha. Začalo mě zajímat, co mi na to řekne. Jeho odpovědi na mě dávali vždy poznat údiv.

"Tak vieš nemôžem byť len ja stredo bodom pozornosti".Vyplazim na ňu jazyk a pozorne ju dalej počúvam."He čo to hovoríš zase začínaš s tou starobou? Neni si stará a ty to vieš si v dobrom a mladom veku a nejde o to aký máš vek ale na kolko sa cítiš a ty to dobre vieš a neboj ten pravý sa určite raz nájde len dal som blbu otázku nieje dobre hladať najlepšie je ked si ťa nájde on sám."Na chvílu som stíchol a chcel som spraviť situáciu aspoň trošku vtipnejšou."Hm vieš keby som mal tolko čo ty a neboli by sme surodenci hned by som sa po tebe obzeral".Ukázal som palec hore a jemne ju štuchol do ramena."Hm mladí je pravda lenže čo mám s tej mladosti stal som sa jounínom takže misie a všetko začne ako pre teba takže nevidím v tom rozdiel akurát že v tvári vyzerám stále ako dieťa ah čo sa asi nikdy nezmení"."A možno možno bude aj raz niečo tunak čo ponese meno Maeda".Zasmejem sa a pohladím jej brucho.Namiesto toho aby som pokračoval dalej alebo počúval som zrazu od vyčerpania zaspal.No i ked som zaspal zaspal som s úsmevom na tvári.

´´Chmm...´´ potichu se zasměji. Odhrnu mu z tváře neposlušný pramen vlasu. Políbím ho. On byl ten, který mě nikdy nezklame, Přitisknu se zase k němu. Byla jsem na něj tak pyšná. Už je z něj jounin. Dohonil mě tak rychle. Přeci bude ten kdo bude vést klan. Potom jsem se odtáhla a slezla z postele. Pohladila po tváři a lehce ho políbila na ústa. Začervenala jsem se a začala si nadávat. Přikryla jsem ho přikrývkou a tišše se proplížím ven na chodbu. Sejdu schody a zamířím do kuchyně. Přichystám rychlou snídani a sednu si a začnu si číst techniky se svitku.

Ako som zaspal už zo mňa ani hláska nevypadla bol som celkom vyčerpaný takže som ani nepoznal kedy Yukki s izby odišla.Pár hodín po tom čo som zaspal som bol tichúčko ako bábätko no neskôr sa somnou začali diať divné veci.Začal som vykrikovať zo sna."Nie ešte neodchádzaj ešte máš čas ne ne počkaj čo robíš takto nie".A nadalej to takto pokračovalo neskôr som sa dokonca prehádzoval zo strany na stranu.Spal som skoro 20 hodín no zakončila to posledná fáza môjho spánku.Stál som na nohách ale ešte som spal,s ničoho nič sa mi v rukách urobili bleskové čepele a ja som sa rozbehol proti stene až som do nej narazil.Tým ma to odhodilo a konečne som sa prebral."Eh to už je zase večer? Kolko som zase spal?"Pýtal som sa sám seba a pozeral sa ako debil na dieru v dobe."Ah to som spravil ja?Kedy?"Díval som sa na to prekvapene chcel som ísť pozreť Yukki čo sa s ňou deje no v tom mi na rameno pristál mali vtáčik.Zobral som ho a odopol mu mali papierik čo mal na nohe v ktorom stálo že bol vyhlásený nový Kazekage."Hmmm zaujmavé takže nový Kazekage no nič pôjdem sa na neho pozreť a poprípade sa opýtam či nepotrebuje s niečim pomôcť.Dal som ruky do znamenia a zmizol som v dyme.
(presun)

Prišiel som ku našému domčeku čo sme mali v Sune bol taky nádherný.No bolo už neskoro a tak som nechcel robyť hluk aby som náhodou Yukki nezobudil keby spala lebo už naozaj bolo vela hodín a ja som bol tak isto unavený a zajtra ma čakala naozaj ťažká práca.Vstúpil som potichu dnu a bolo už zhasnuté takže sa tu nič nekonalo.Napokon som zbadal ako Yukki ležala na pohovke hmm takže tu zaspala.Blížil som sa ku nej až som do niečoho kopol bol to svitok.Takže študovala rodinné svitky zaújmavé.No nič princezna tunak spať nemôžeš lebo sa ráno nepostavíš alebo aj ked hej budeš polámaná.Zobral som ju na ruky ako obvikle a pomali niesol hore až som došiel do jej izbi.Teda Yukki takto by si mala ty mňa niesť do zbi nie ja teba.Zasmial som sa a položil som ju na postel chvílu som na nu hladel ako obvikle takto ked spala vyzerala ešte mladšie ako ja.Ako vždy som sa rozhodol že ju vyzlečel pretože by sa spotila v noci a mohla by nachladnúť tak som jejdal dole veci ked v tom.Som sa prudko postavil a zahladel som sa na Yukki rpičom som sčervenal.

(Yukki po vyzlieknutí)

Spoiler:

Pir tom ako takto ležala na posteli som len prehlátal sliny.Po velmi velmi dlhej dobe som na Yukki pozeral ako na ženu a nie ako na sestru.Nevedel som prečo ale niečo ma k nej lákalo boli sme surodenci ale to divné púto sa nedalo odtrhnúť.Ešte chvílu som na ňu s otvoreními ústami hladel. a nakoniec som spravil čo by som nečakal.Ovládlo ma niečo divní pristúpil som k nej.Rukou som jej prešiel po bruchu a smeroval som vyššie až som skoro bol u jej podprsenky čím vyššie osm bol tým som viac zrudol.Uť som skoro držal jej prsník ked som sa napokon uvedomil a rýchlo ruku dal preč.Nerozumiem čo čo to bolo nemohol som uveriť tomu čo som práve spravil chceeom som sa dotýkať mal som nutkanie siahať na svoju vlastnú sestru.Daisuke čo čo ťa to popadlo!! zakričal som na seba v duchu.Dal som Yukki pusu na líce a opať sa na ňu pozrel pri čom ma začal zase oblievať ten pocit..Radšej som ju rýchlo zakril a odchádal pomali preč.Prišiel som do svojej izbi a sadol si na postel.Sledoval som ruku ktorou som ju hladil.Preboha Daisuke čo čo si to práve pred chvílou robyl?Keby to tak Yukki videla čo by na to povedal ved dohvie čo by si o mne myslela. Ešte asi 2 hodiny som sa tym trápil ked s ničhoho nič začalo moju hlavu oblievať bolesť.Začal som sa tirať a hlava bola ako pri výbuchu.Nakoniec som sa zo zeme postavil a podišiel k zrkadlu.Kde som sledoval svoju tvár ktorá bola zaliata krvou.Kdo je vlastne tento človek?Som to ešte vobec ja?Prečo? Nerozumiem čo sa to somnou v poslednej dobe deje.Zae ma oblieval ten pocit zlosti nenávisti a túžbou po temnote no naštastie som si spolenul na svoju úlohu a slub čo som dal.Tak som buchol do zrkadla. ktoré sa roztnieslo na niekolko kusov.!NIe nie som taký ako za koho ma určili!!!Ja mám svoj osud v rukách a temnota temnota nadomnou nevyhraje a ja sa stanem spravodlivosťou!!!S únavou si lahnem do postele ešte chvílu kúsajuc si kožu na palci premýšlam až oči stratia svetlo a moja mysel sa stratí v tme.

Opět jsem se vzbudila ´´nahá´´ ve své posteli. Oblékla jsem se a vyšla z pokoje. Byla jsem plně nabitá energií a připravena čelit dnešní výzvě. Potom jsem zjistila, že už je vlastně zase pozdě. Vzdychla jsem si. Radši jsem šla za Daisukem. Stála jsem přede dveřmi a tu jsem si vzpomněla na tu chvilku. Jak jsem se k němu pomalu nakláněla a pak se naše rty spojily. Zrudla jsem a otočila se. Je to můj bratříček! stále jsem si opakovala. Znovu se na dveře otočila a dívala na ně. Třikrát jsem se zhluboka nadechla a zaklepala ´´Daisuke...jsi vzhůru?´´ zašeptám mírným hlasem. Mezitím jak jsem čekala na odpověď promýšlela jsem co mu mám říct. Potom mi docvaklo, že mě viděl už nejméně dvakrát nahou . Opět jsem zrudla jak rajče. Měla jsem v hlavě binec. Zase jsem si představovala sebe a Daisukeho, jak spolu stojíme na nějaké skále a on je v franku a já mám šaty pro nevěsty. Zase jsem se musela okřiknout. Narovnala jsem se a zvážnila. ´´Ehm..Daisuke?´´

Po ceste domov som sa musel pár krát zastaviť a oddýchnuť si pretože tieto dni am naozaj velmi vyčerpali a na niečo takéto osm nebol zviknutý.No veril som že za tu námahu to stálo rozhodne!!!Prišiel som teda domov v ktorom bolo ako obvikle ticho.Hm takže nakoniec asi Yukki išla pre nejakú misiu alebo trénuje niekoho vo svojom týme.I tak nebolo by pekné ju teraz videť.Po to mčo sa naposledy stalo a ak sa náhodou pri tom aj prebrala neviem čo by mi na to povedala.Odfúkol som si a chcel som si skočiť do sprchy kedže som bol velmi vyčerpaný.Jedine čo ma teraz zaújmalo bola sprcha a postel.Kráčal som hore schodmi a rad za radom som vyzliekal jedno oblečenie za druhým až som napokon skončil len v trenkách.Ako som bol skoro na samom vrchu prešiel som si po rodiinom znamení ktoré ma trocha pobolievalo.Ako som bol na poslednom schode som len vykríkol konečne sprcha a domov!!!Musel to počuť celí barák pretože ozvena bola silná.No ked som zahol do prava sčervenal som a doslovne som zmrzol na mieste.Kedže som sa mýlil.Dom nebol prázdny bola v ňom Yukki ktorá stála pri mojích dverách.Nevedel som že je tu a tak mi prišla trapná situácia že ona tam stojí a ja ja len v trenkách stojím oproti nej.Nevypadlo zo mňa ani slovo a červený ako rajčina som na ňu hladel.

Postavil som sa priamo pred dvere tohto domu.. nezvonil som a ani som neklopal... proste som tam stál ako nejaký psychopat. Času som mal viac než dosť a nikam som sa neponáhľal. Ruky som založil na prsiach a s takým neutrálnym výrazom na tvári som začal sústrediť Sakin do svojho okolia.. keby ma chcel zase niekto nejakou záhadou prekvapiť.

´´Ehm.. ahoj Daisuke..´´ rozpačitě jsem se na něho usmála. Zrudla jsem a otočila jsem se k němu stydlivě zády. *Proboha..co to děláš? Ještě si bude myslet, že ti něco je!! Otoč se a chovej se alespoň trochu normálně...!!*řekla jsem si v duchu. *Vůbec na to nemysli?*opakovala jsem si. Pomalu se otočím a přibližuji se stěny abych neupadla a neudělala ze sebe nějaké pako. ´´Hehe... kdepak jsi byl Daisuke?´´ zeptala jsem se co nejnormálnějším hlasem. Usmála jsem se lehce plachým úsměvem a šla k němu. Objala ho a dala mu pusu na čelo. ´´Tak jak jsi se měl?´´ pohladím ho po vlasech a trochu mu je rozcuchám. Vezmu ho za ruku a posadím ho na pohovku. Podívám se do jeho očí...chtěla jsem z nich také umět číst...seděla jsem u něho a plácala nesmysly.

Zamrzol som a ani som nejak nedával pozor na to že sa mi otočial chrbtom inak by som sa jej vypytoval prečo to robí sama ale teraz som sa hanbil sám takže som to neregistroval.Ako došla ku mne objala ma a dala mi pusu na čelo som zrudol ešte viac pretože je pri mne takto blízko a ešte ma obíma a ja tu stojim len v trenkách bolo pre mňa naozaj potupné a hanbil som sa ale nejak som to nechcel dať najavo.Napokon sme si šli sadnuť na gauč.Zahladela sa mi do očí a tak isto som sledoval tie jej,smolou bolo že som nemohol z nej čítať čo si myslí nad čím práve premýšla na čo jedine som sa mohol spolahnúť boli jej slová.No cítil som sa trapne a tak som sa postavil a vymenil seba za ňu takže si sadla ona."Ehm Yukki hned sa vrátim".Usmial som sa na ňu a kráčal do kúpelne kde som si dal prijemnú sprchu potom všetkom čo som prežil.Vyšiel som von a mal som na sebe slabo modrí župan dokonca som mal aj kapucu čo bola na ňom pripevnená na hlave.Lenže keby sa stalo že mi župan spadne tak by som bol úplne nahý kedže som pod nim nič nemal no nad tým som si hlavu nelámal.Sadol som si vedla nej so sklonenou hlavou."Hm tak kde sme to skončili ahá už viem no tak vieš len tak som sa poflakoval po Sune potom bol na misii a tak no celkom nuda ako vťdy".Zdvihol som hlavu a krásnym žiarivim úsmevom som sa na ňu zahladel."Tak a čo ty princezna pochvál sa ako si prežila dobu od vtedy čo som tu nebol určite si niečo zaujmavé prežila".Trocha som jej pychol do rebier a hned sa mi vybavil okamžik s tej noci ako som siahol Yukki po prsníku okamžite som dal ako keby zo strachom ruku preč dúfam že o tom nevie že nebola hore pretože keby áno a začali by sme to rozoberať od hanbi by som asi niekam utiekkol neviem si predstaviť čo ma to vtedy napadlo alebo lepšie povedané ovládlo no robil som čo by som nikdy neurobil,no ked som ju teraz zase videl sedeť oproti sebe opať nadomnou mierne začalo niečo prevládať nemal som tušenia čo to je ale niečo ma k Yukki priťahovalo.No radšej som sa len potupne usmieval nech nemá žiadne podozrenie.

"No.. nic moc.." usmála jsem se na něho a pohladila ho. Projela jsem mu prstem tvář a zastavila jsem se u rtů. Něžně je pohladila. Začervenala se. Nevěděla jsem proč, ale měla jsem touhu je políbit. Vzpomněla jsem si na ten pocit, jak jsem je minule líbala. Oddechnula jsem si. Spal a nejspíše si nic nepamatuje. To je dobrá zpráva? Byla jsem krapet zmatená. Přiblížila jsem se k němu a lehce jsem ho políbila. Ani jsem nevěděla co dělám. Zmocnila se ve mě touha. Touha po něm. Po člověku, kterého jsem vždy potřebovala. Pomalu jsem se k němu úplně nasáčkovala a tiskla se k němu. Byla jsem vážně špatná sestra, věděla jsem to. Ale nemohla jsem odolat volání jeho rtů. Obejmula jsem ho kolem krku a dál ho líbala.

Chvíľu som tam ešte stál.. vlastne dosť dlhý čas.. nakoniec som si len povzdychol.. nechcel som zvoniť, predsa len čo keby som tých dvoch náhodou vyrušil. jednu z rúk som si dal k oku a na chvíľku som sa sústredil.. napojenie optického nervu.. tretie oko.. šepol som no po pár minútach som sa troška zarazil.. rýchlo som techniku nechal zrušiť a pootočil som sa smerom preč.. to vyzerá na dlho.. prebehlo mi hlavou celkom ironicky a len som sa strácal v uliciach Sunagakure no sato.
(presun)

Zae ak ovždy s ničím sa mi nezveruje hmm je to s ňou ohladom tohto vždy také strašné.Prešla mi prstom po tvári trocha to aj šteklilo no zastavila sa pri mojích perách.Nahodil som taky nechápajucí výraz dal som pery do o a sledoval Yukki nemal som tušenia o čo ide.Nakoniec sa ku mne pomali blížila sledoval som každý jej pohyb až nakoniec došla čo najbližšie a ona ona ma pobozkala.Ešte viac sa ku mne priblížila dala mi ruky okolo krku a začala ma bozkávať.Moje telo sa trocha triaslo a vyvolávalo to vo mne pocit že aj ja chcem chcem túto osobu bozkávať a byť s ňou.Jednu ruku som jej položil na chrbát a pritisol k sebe ešte viac.našpulil som pery čím som dával na javo že som neni proti.No ako sme mali zavrené oči som si len v duchu povedal prepáč Yukki a druhou rukou som jej 2 prstami pychol na miesto krku po čom automaticky zaspala.Hlava jej klesla na moje rameno a ja som ja osm ešte chvílu sledoval to miesto kde pred tým mala hlavu a bozkávala ma.No teraz som nad tým nepremýšlal nerobil som si s toho hlavu.Postavil som sa dal som ju na ruky a odniesol do izbi kde som ju položil na postel.Otočil som sa a bez nejakych rečí či niečoho som sa vydal preč s našého domčeka.
(presun)

Probudila jsem se a na všechno si vzpomněla. "Ach..." vzdychla jsem si a šla se převlíct. Měla jsem v plánu to co nejrychleji najít a říct mu, že to...není tak jak to vypadá. Ovšem bylo to tak, ale.... nechala jsem myšlenku nedokončenou a přemýšlela radši o něčem jiném. Vyšla jsem z domu a trošku nervozně si broukala písničku.(presun)

Bežal som ako zmyslu splašený chlapec.No napol ceste som sa zarazil a kráčal pomalšie čím bližšie som bol pri dome tým som kráčal pomalšie.Ako som ho už zbadal vymanili sa mi spomienky na to čo sa stalo hore na poschodí.Ako ako s Yukki sme sa ... Nevedel som prečo ale ja ja som si s toho moc hlavu nerobil kedže som cítil asi to isté čo ona lenže na nej bolo videť že ju to trápi a hanbí sa za to a teraz teraz ked bude doma dohvie ako sa ku mne zachová.Určite ako ma uvidí sa jej myšlienky hned budu točiť okolo toho.Povzdychol som si a kráčal bližšie.Povšimol som si že vo vnútri je tma čo bolo podozrívé.Bud nieje doma alebo spí tak som radšej stúpil dnu potichu.Ked som vošiel dnu v miestnosti bola tma ako v hrobe.Vidal som sa dopredu ale sedačka bola prázdná v kuchyni tak isto tma takže jediná možnosť bola izba.Ako som kráčal hore schodami mal som zmätanú hlavu.Vyšiel som hore a hned mi v očiach zažiarila sedačka an ktorej sa to stalo.Len som si povzdychol a prešiel okolo nej.Pozrel som sa do kúpelne tak isto aj do mojej izbi ale všade nikoho takže som napokon šiel do Yukkiinej izbi.Ked som vošiel dnu porozhliadol som sa a nedala sa zaznamenať ta vôňa,čistota,krásne vyzdobenie, skrátka povedané bol to uplný opak mojej izbi.Nachádzalo sa tu vela rastlín pekný koberec rôzne plagáty nálepky a zaujmavé veci o ktorých som doteraz nemal ani šajnu.No to nebolo prečo som sem došiel.Bolo mi hlúpe hrabať sa ak sa to tak má nazvať v sestrinej izbe ale čo iné sa dalo robyť ked som sem prišiel po niečo dôležité.Došiel som ku skrínke ktorú mala pri posteli,čupol som si k nej a otvoril prvú zásuvku.No moje očakávania ma priam vylakali.Ked som ju otvoril bolo tam spodné prádlo a vrchné Yukki.Jedno som vytiahol (ružovú podprsenku).Zdvyhol som si ju pred tvár a chvýlu ju pozoroval.Sčervenal som ako jahoda a do hlavy s ami dostali nemravné myšlienky.Až sa dostali tieto myšlienky na vrchol a ja som sa zlakol.Upustil som podprsenku a padol som do zadu na zadok.No ako som padol drevo podomnou vydalo divný zvuk.Posadil som sa kolena a zaklopal an to drevo.Vydávalo iní zvuk ako tie ostatné a tak mi to bolo podozrivé.Snažil som sa ho nejako otvoriť a napokon tam bola malilinkatá dierka.Zobral som zostola jej pinzetu a trocha si nadvihol drevo aby som tam mohol vopchať prst.Ked sa tak stalo otvoril som drevo a na spodu ma čakalo ako sa hovorí prekvapenie.Ležalo tam niekolko svitkov a mne sa priam rozžiarili oči.Vyťahoval som rýchlo jeden za druhým svitok a ukvapene ich pozoroval no uvedomil som si že sa chovám ako malé dieťa.Prečítal som si názvy tých svitkov a napokon som našiel ten ktorý som hladal.Usmial som sa a vopchal ho do vačku.Ostatné som vrátil na miesto tak isto drevom zaklapol.Postavil som sa podprsenku som vrátil na miesto zavrel šuflík a vyšiel s jej izbi von.Vošiel som do svojej netrpezlivo otvoril svitok a začal študovať.Po asi 10 minutách študovania som na to prišiel a tak kedže sa nejednalo o nejakú techniku kde by som mohol narobyť škody tak som sa rozhodol trénovať v izbe a tak sa aj stalo.No zabudol som na to že som sa mal vrátiť k Fénixovi a dávať pozor na bránu.Bol som myšlienkami teraz úplne niekde índe.Preto som stále dookola dával ruky do špecialného znamenia a snažil sa spraviť nejaké klony.

Přišla jsem nejdříve domu. Bylo by dobré kdybych za ním nepřišla zpocená a špinavá. U vchodu jsem si sundala boty a vešla do domu. Po té jsem ze sebe sundala šaty. Počítala jsem s tím, že Daisuke není doma a že je ještě u brány a tak jsem šla dál dovnitř. Šaty jsem hodila na pohovku a unaveně si sedla. Tu jsem něco zaslechla.."Daisuke?!!" tak trochu jsem vykřikla a vykulila oči. "Mě-měl jsi být přeci u brá-brány..nebo ne-ne?" hlas se mi trošku třásl. Zrudla jsem jak rajče.. "Nedívej se ... ty.. ty.." hledala jsem nějaké to správné slovo. "Kyaaaa........." zaječela jsem a utekla se někam schovat. *AAaaaaaaaaaaa........ co mám dělat? On mě viděl...* blouznila jsem a "nahá" se ohlížela. "Daisuke?" vykoukla jsem z rohu a specifikovala jeho přesné stanoviště.

Mal som už toho a chcle som si dať na chvílu pauzu lahol som si na postel a premýšlal nad tým čo bolo alebo čo ešte môže byť.Kopkal som si nohou a kchyloval som sa ku spánku ked v tom som počul buchot dverí.EE že by nečakaná návšteva trocha so msa zlakol o koho ide no tá osoba normalne kráčala po byte robyla hluk takže zlodeja som mohol vylúčiť." kdo to azse môže byť ale to bude určite Yukki".S úsmevom na tvári som sa postavil a hrdo vykročil vpred konečne je doma kde bola tak dlho zasmial som sa pre seba.Začal so mzliezať schodami dole s úsmevom na tvári no to čo moje oči zahlidadli išlo až ku infarktu videl osm ako Yukki je v obývačke ale nahá.Sčervenal som ako rajčina a sledoval dalej nemohol som pohnúť ani len prstom.Yukki medzi tým vrieskala no spamätal som sa až na to ked mi povedala aby som sa nepozeral.Ked som konečne sa vrátil do reality bol schovaná jediné čo som jej vidle bola jej noha a vytrčajuca hlava s poza rohu gauča."Go go gomenasai Yukki!!!!!!".Zakričal som snad na celí dom.Ootičl som sa rýchlo preč a utekal do sprchy.Tam som začal ťahšie dýchať.Pozrel som sa do zrkadla pred sebou a videl som v ňom Yukki nahú."Aaaaa Daisuke ty baka baka baka!!!!".Kričal som na seba a dal som si hlavu pod studené vodu aby som sa trocha schladil.I ked na vonok som sa karhal vo vnútri bol ten pocit hrejivý a dá sa povedať že až uspokojivý.

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se, že to tentokrát, ještě zkusím. Riskovala jsem, že se mnou Daisuke už možná ani nepromluví, ale i tak jsem to chtěl. To... spíše jeho. Polkla jsem a šla směrem, kam šel on. Toť koupelna. Zaklepala jsem na dveře. "Daisuke? Můžu dovnitř?" zeptám se roztřeseným hlasem a po tom, co jsem to řekla jsem si musela zakrýt pusu, jinak bych mohla začít kňourat. Zase jsem byla celá rudá. Zase jsem myslela na některé scény, za které bych se jako sestra měla stydět...ale když... ono to někdy nejde...Sáhla jsem na kliku a pomalu vešla dovnitř.

Zastavil som kohútil vody a dal sám sebe facku.Ty blbec čo si to urobil pre prečo si tam ostal stáť a pozeral si sa na ňu dalej ked si mal ísť preč.Vyťítal som si to sám sebe.No i tak som nedokázal zvráťiť ten pocit že som chcel keby osm nechcel neostanem ale ja ja som vlastne chcel.Ah jo Daisuke čo sa to s tebou deje ved ved Yukki je tvoja SESTRA!!!Potom som si spomenul na to čo povedal Fénix vedel o tom že k Yukki cítim niečo viac než ku sestre ale ako?Ako to mohol on vedeť a tak isto povedal že možno raz na to prídem no i tak bol som s toho zrutený.Premýšlal som a karhal som sa oč osm to spravil teraz bude určite na mňa nahnevaná a bude si mysleť že som úchyl ktorý pozerá na svoju sestru.No započul som Yuukiin hlas.Ah určite ma prišla vykarhať za to že som sa na ňu pozeral ale vlastne sa jej ani nečudujem možno by som karhal aj ja jú teda určite.Mlčal som mlčal nechcel som dostať vynadané od Yukki k nej mi to nepasovalo tak som radšej mlčal opretý od umyvadlo.No napokon i bez vyzvania sa roztvorili dvere.Prikrčil som oči a pomali otáčal hlavu smerom ku dverám no ked som videl čo je v nich otvoril som do plna oči aj ústa.No nič zo mňa nevypadlo len som hladel na Yukki ktorá stála nahá medzi dverami.Yukki ty ty"Hovoril som si v mysli a nadalej som na ňu hladel nemal som tušenia čo sa to deje ale srdce sa mi silne rozbušilo.

"Pro..promiň, že jsem na tebe křičela..." podívala jsem se směrem na zem a levou rukou si chytla loket druhé ruky. "Já.. já to tak nemyslela..." celé rudá jsem otáčela hlavou z jedné strany na druhou. Oh...chovala jsem se jako nějaká puberťačka. I když jsem mít důvod správně neměla mít..., tak jsem ho měla. Chtěla jsem Daisukeho... přišla jsem blíže k němu a chtla ho za ruku. Tu pak nasměřovala na hruď a podívala jsem se na něho..."Daisuke?...cítíš jak mi buší srdce?" stydlivě jsem ho pozorovala a vnímala všechny jeho pohyby. *Je tohle vůbec správné? Daisuke... co bude teď?* přemýšlela jsem a pomalu jsem k němu blížila více a více.

Sledoval som Yukki stála nahá uprostred dverí ne nemohol som tomu uveriť ale bolo tak pootočil som hlavou či je to pravda ale bola to.Začala sa mi ospravedlňovať moc som to nevnímal pretože hlavne môj pohlad smeroval na ňu vyzeralo že ju to naozaj trápi no nemalo ani moc prečo pretože to bola moja vina že som vybehol ako nejaky hlupák ah jo Daisuke čo čo teraz.Ako bola pri mne silnejšie sa mi rozbušilo srdce čo čo to je prečo mi tak buší srdce? Pýtal som sa sám seba a nerozumel tom no ako stála pri mne bol to pekný a hrejivý pocit.Chytila moju ruku a dal ju na svôj hrudník respektívne dala ju ku srdcu no cítil som v ruke aj jej prsník.Sčervenal som ako som najviac mohol môj pohlad prv zameral jej prsník a ja ja som sa pozeral no napokon som zdvihol hlavu a pozeral sa na ňu.Obidvaja sme sa červenali a bol to zvláštny no hrejivý pocit no jej srdce naozaj bylo.Nevedel som čo mam vypustiť z úst a tak jediné čo ma napadlo bolo."Ehm no heh aj mo moje srdce buší tak isto silno".Celi červený som na ňu hladle a usmivela sa jej hrud tak hriala a ja som sa cítil ako v raji.S ničoho nič sa začala ku mne blížiť viac a viac nič som nijak nereagoval nič som nepovedal nijak som sa nehýbal len s rukou na jej hrudi som stál celi černevný a s vypuklími očami som na ňu hladel.

Bylo mi jedno, co se teď stane. Prostě jsem ho chtěla. Když se podívám zpátky, asi jsem po niče tak moc netoužila. Propletla jsem si s ním ruku a přitiskla jsem ke němu hruď. Tohle bylo asi moje silná stránka, nýbrž jsem se za hruď stydět nemusela. Od krku jsem si prolízala cestu až k jeho rtům a tam je začala vášnivě líbat. Nevěděla jsem co to do mě přišlo. Teď pro mě existoval jen a jen Daisuke. Každou vteřinu jsem chtěla couvnout, ale nedokázala jsem to, aby jsem slaboch, který se bojí.

Prepietla somnou ruku a pritiskla sa ku mne.Jej hrud som cítil an svojej a bolo to prijemné a hrejivé ale ved ved to bola moja sestra toto nebolo správne a musim musím cúvnuť lebo dohvie ako dalej by sa to vyvynulo ale ten pocit nemohol som tomu vôbec odolať.Jej tvár sa dotkla môjho krku a ja len som sa zatriasol bol to taky prijemný a nepopisatelný pocit no vzapetí to bolo naozaj velmi divné.S jazykom prechádzala vyššie a ja som sa každým centimetrom cítil viac no nebudem si klamať vzrušený až nakoniec došla ku mojim perám.Začala sa somnou bozkávať no bolo to iné ako minule bolo tam cítiť viac toho chem ťa.Vvílami som nič nerobil a nechcel som to ale ten pocit a tie hormony sa nedali zastaviť čo sa vo mne brodili dá sa povedať že som sa takmer celí poddal.Jednu ruku som položil Yukki na zadok a pevne priam až brutálne som si ju k sebe.Druhú ruku som jej nežne zaboril do vlasov a hral sa jej s nimi pri čom som sa s ňou nadalej vášnivo bozkával.Bolo toot naozaj ono čo k Yukki cítim asi áno ked to robým ale prečo prečo je to tak kladol som si chvílami no napokon ma ovládol pocit že je tu na svete len ona a nik iní a tak som sa každou sekundou stával vačším a vačším zvieraťom.