Yukki a Daisukeho dom

Je to utulny malí domček pre 2 až 4 osoby kde nechýba nič.

Prišiel som do nového teda pre mna do nového domčeka čo mala Yukki vyzeral naozaj pekne no vo vnutri bol ešte krajší,nie tým že by bol nejak obohatený ale tou vonou a tichom.Na chvílu som sa dostal do starého domova usmieval som sa no v zapetí som cítil aj menšiu nenávisť.Kráčal som hore schodby pomali abya osm nezobudil Yukki a za druhé aby som s nou nespadol.Ked som došiel na samí vrch hned mi bolo jasné ktora je jej izba bola naozaj prekrásna taka čistá a uložená.Pristupil som k posteli kde som ju položil.Dal som jej dole sveter a ak suknu tak isto aj boty a pančuchy moholo to vyzerať divne ale vela krát som ju doma videl len tak pobehovať sice nebola ešte tak vyvynutá ale nerišil som to.Veci som jej položil na stoličku a prikril som ju vybral som jej lizatko s ust a položil ho vedla nej na stolík.Pozrel som sa na nu a ešte sa uesmieval"Tak prajem ti pekné sny princezna"Dal som jej pusu na čelo a pomali som šiel s izbi.Pri dverách som sa na nu ešte raz pozrel a potom som zavrel dvere.Našiel som si svoju izbu a došiel tam sadol si na postel a moje oči zalialy slzy krvavé slzy.

Ranní sluneční paprsky mi nelítostně svítily do očí. Probudila jsem se tady. Zamžourala očima a zívla si. Prohřátá postýlka mě hrála na holou kůži a já se jen culila. Brzy poté vstanu z postele i když se mi nechce a obleču se v tichosti. Vyjdu z pokoje a můj další cíl bude kuchyně. ´´Tak co dnes uděláme?´´ zeptám se sama sebe. *Onigiri bude asi nejlepší..*pomyslím si a začnu je připravovat. Když je mám hotové zajdu se kouknout na Daisukeho. Potichu otevřu dveře a přistoupím k Daisukemu. ´´Ohayo Daisuke!´´ obdařím ho laskavým úsměvem. Sednu si k němu a obejmu ho. ´´Pojď! Snídaně je hotová!´´ dám mu pusu na spánek a pomalu se vzdaluji směrem ke kuchyni.

Celá noc bola pre mna ako jedna velká nočná mora,mal som zlý sen jeden za druhým takže som ani nespal.Ked som sa pozrel do svojej pravej ruky mal som v nej rozdrtené lízatko čo bolo pre Shizuku.Nad tým som sa zamračil a kusky položil na postel.Postavil som sa tackajuc a v tichosti som sa hned vidal do kupelne.Hladel som do zrkadla a v nom som videl odraz človeka čo sa na mna nepodobal.Boli to strhane krvavé oči a zaschnutá krv na tvári.Nezniesol som pohlad sám na seba.Ah čo sa to somnou deje no nič nebudem to dávať na javo.Umyl som si tvár od krvi a prepláchol oči aby som sa prebral.Dal som si slavšiu facku na prebudenie odfukol som si a nahodil som usmev aby som netrápil Yukki že mi niečo je.Vyšiel som s kupelne a s plnym usmevom."Wuaaaaaaaaaa dobre ráno Yukki teda dneska som si trocha prispal hh prepáč hmm tunak to ale voni výborne už sa teším"Usmial som sa a rozbehol som sa priamo do kuchyne kde som si sado la čakal čo moja sestrička pripravila.

Položila jsem onigiri na stůl. Také jsem si sedla složila jsem ruce a řekla ´´Itadakimasu!´´ a pak jsem se s úsměvem postila do jídla. ´´Tak co budeš dělat dnes?´´ zeptám se Daisukeho a pozorně mu naslouchám svými uši. Po jídle jsem ještě sobě i Daisukemu přibalila něco na celý den. Umyla jsem si ruce a šla se převlíknout do nových šatů. Když jsem byla hotová sedla jsem si a na chvilku se zastavila. *Celé dny se ani nezastavím. Nesmím to přehnat!*pokárám se.

Jem svoje ranajky a celu dobu som mlči premyšlajuc čo budem robyť asi by som sa mal riadne vyspať pretože posledné noci som nespal vobec kludne a moje telo to dostačujuc pociťovalo jedine čo ma uspokojovalo bola Yukki ale ešte viac čo moje telo robilo štasným bola sila tréning moje telo kaťdou sekundou ako keby siahalo po moci."Ehm dneska ani sám neviem asi asi pojdem niečo nove trénovať heh a ty"Opýtal som sa jej s usmevom na tvári.Ked som dojdeol postavil som sa a nevedomky som si zobral čelenku a pomali kračal ku dverám.Nemal som na nič chuť nechcelo sa mi isť trénovať ale ničo vo mne vzbudzovalo pocit aby som šiel.Otovril som dvere ale na chvílu som sa pri nich zastavil a pohladom sledoval ešte Yukki."Aj pincezny potrebuju niekedy oddych Yukki"usmial som sa na nu a zavrel sza sebou dvere kračajuc na treningove priestory.
(presun)

Chvilku sedím a nic nedělám. Usměji se ´´To je můj princ.´´ rychle vyskočím ze židle a vydám se na místo kde bych mohla nerušeně trénovat. Někde kde bych se mohla všechno ještě jednou zkusit. Kde bych nikoho nezranila. Plná energie vyběhnu ze domečku. Venku se zastavím a plná lásky se na něj podívám a pak jsem už ten tam. (presun)

Vošiel som pomali dnu a zabuchol za sebou dvere,tackajuc som kráčal hore po schodoch až som nakoniec prišiel do svojej izbi."Kso!!! Daisuke spametaj sa čo sa to s tebou deje!!!"Zaričal som a silou som buchol do steny.Opať je to tu temnota ma sprevádza.Lahol som si pomali do postele a zatváral oči ktorí o malu chvílu začali byť opať zaplnené krvou a ja som bol opať tam kde každu noc sice bude všetko krvavé ale je mi to jedno takže som sa schulil do klbka a celí sa zakril perinou a trpel.

Následovala jsem Daisukeho. Potácel se už cestou a tak jsem si už tak dělala starosti. Potichu jsem vešla do domu a pečlivě za sebou zavřela. Vyšla jsem schody do poschodí, kde byli naše pokoje. Ihned jsem zamířila do jeho pokoje. Zaklepala jsem na dveře..´´Daisuke.. jsi v pořádku? Nebolí tě něco nebo...´´ nedokončila jsem větu a stála jako přimražená. Už pouhé pomyšlení, že mi temnota bere bratříčka mě zaskočilo Chtěla jsem tam dovnitř ihned vrazit. Ale Daisuke měl rád vždy soukromí a já mu ho nechtěla narušovat. Třásly se mu ruce a začala jsem se potit.

Počul som že Yukki Ako klopala na moje dvere ale ne precaj prišla kso ah jo no dobre.Vystrčil som hlavu s periny aby mi bolo zrozumitelne počuť ma"nič mi nieje len som unavený a mala by ísť aj ty ráno sa porozprávame len teraz som naozaj moc unavený a nechcem byť rušený dobru noc ti prajem Yukki!!"Zakričal som a opať som sa skoval pod perinu plačuc a schuený v bolestiach a s trachu čo sa somnou bude diať dalej a ked to podje takto dalej tak sa zrutim to je samozrejmé.No chcel osm konečne nehať Yukki bez starostí a aby si j ona oddýchla a mala kludnu noc.

Začala jsem váhat...*Je to pravda nebo ne? Mám to jít vočíhnout nebo ne? Půjdu! Pod zámiňkou, že mu chci dáti pusu na dobrou noc! Jsem to ale hlavička!* napadne mě rychle ´´Daisuke! Dobře Dobrou noc... ale i tak ti dám pusu! Vcházím!´´ohlašuji mu a opravdu vcházím. Vevnitř ho vidím schlouleného v peřině. *Tohle není dobrý..*pomyslím si a blížím se k posteli. Na které leží.

Počas celej noci sme sa podpychovali s Yukki a stále hovorili o otm istom o nejakej temnote až sme nakoniec konečne zaspali.Na druhý den som sa zobudil pomerne neskoro no zaujmavé bolo že Yukki tak isto ešte spala,ked som na nu pozeral vyzerala ako dieťa mal som chuť sa aj zasmiať ale chcel som ju nehať spať asi má toho za sebou vela a nemal som v pláne ju rušiť.Takže som sa v tichosti obliekol a vyrazil som preč s tohto našeho maleho královstvá do ulíc alebo dohvie kam.

Pomalu jsem se budila. Tu se podívám na hodinky...vykulím očí ´´Aaaaaaaaah už je tolik ?!!!´´ vyskočím z postele. *Daisuke je vzhůru. Hmmmm.. proč mě nevzbudil? Aaaaaaaaah rychle rychle nesmím marnit čase!*rychle se oblékám a nasypu do sebe rychlou snídani. Ze skřínky si vzala slušnou zásobu lízátek a sedla si, vyndala deníček a všechno si pečlivě poznamenala. Poté jsem se zase zvedla a vyběhla z domu. Tak jsem se z venku dívala na nás dům. ´´No.. chtělo by to nějáké kaktusy!´´řeknu si a jdu jinam. (presun)

´´He? Kdo? Kdo ho zabil?´´ vyděsila jsem se. ´´Proč to udělal?´´ šla jsem za ním, ale měla jsem strach. Nemohla jsem si vzpomenout na jedno vodítko. Cítila jsem, že to vím, ale nemohla jsem si vzpomenout. Chytla jsem ho za rukáv. ´´Kde-e.. je bra-bratříček?...Řekni mi to!´´vykřikla na něj. Následovala jsem ho do domu. Rozhlížela jsem se. Tu jsem si všimla jedné fotky na stole. Byla jsem tam...já? Moje rodina? A byl tam i on...´´J-jak se jmenuješ?´´couvla jsem před ním.Byla jsem jako v kleci.

"Neviem bol zabytý pri nejakej misii az nič nemohol jeho duša už dávno opustila telo a na tomto svete už neni Daisuke"Smutne na nu hladím mal som už slzy v očiach na kraji.Začala po mne kričať pochopitelne to som ja celkom čakal."Je pochovaný velmi velmi daleko odtialto ale pri tom tak blízko"Vstúpili sme do domu a ona hned pobehla ku fotke."Ahá táto fotka no vieš ja som bol s vašou rodinou dosť v priatelskom vzťahu a tak túto foto práve fotil on".Bolo mi to už naozaj blé hladeť na tú foto kde som ja a klamať svojej sestre jedinej sestre ale dalo sa povedať že som jej chcel celkom pomocť."Ja? Ja som Yomi no Oji".Vyhlásil som na ňu a sledoval do zeme nedokázal som sa na ňu ani pozreť ao mi bolo s toho na nič.Prepčá Yukki ale možno to takto bude lepšie.

Bylo to marné.... nemohla jsem si vzpomenout. Zase jsem nemohla plakat. Nevěděla jsem ani pro koho. ´´můžeš mi o něm něco říct?´´Chtěla jsem se o Daisukem něco dozvědět. ´´Jaký byl? Jaký jsme měli vztah? Určitě to víš, že?´´posadila jsem ho na židli a poslušně poslouchala. I jedno nezajímavé slovu mě mohlo kopnout a já si mohla vzpomenout. Jen ho slyšet. Poznat ho...

Ako som mal niečo o sebe povedať prišlo mi to divné rozprávať o mne čo som naozaj nerád ale napokon som i tak spustil.Tak čo by som ti k nemu povedal. Bol jeden s vašého klanu bol to tvoj mladší brat so všetkych žijúcích s vaším KG ste sa mali naradšej prechovávali ste k sebe náklonosť a velkú lásku mali ste sa radi boli ste ako jeden pre druheho stvorený no vzapetí aj od seba tak vzialený".Pri týchto slovách som to už nevydržal a spustili sa mi slzy s očí."Prepčá fúka silnejší vietokr tak ma to rozplakalo.A o ňom?Bol velmi záhadný takmer s nikým si nemal čo bol iní ako vy ostatný niečo ho zožieralo a nemal rád ked si sa tým trápila aj ty,jeho telo pohlcovala temnota no kvôli tebe sa jej nepodddal a bojoval s ňou ako len mohol".Nakoniec so msa usmial na ňu a pohladil som ju po líci.Nemohol som uveriť že predonou bola moja láska a moja sestrička a ona nevedela kdo stojí oproti nej.Tento pocit ma zožieral ešte viac s čoho osm bol smutný a cítil som sa opať sám ako kedysi ale chcel som pre ňu len to dobré."Tak Yukki mala by si si oddýchnuť a ja mám ešte nejakú misiu ktorú musím splniť.Sice som o misii klamal ale nič lepšie ma nenapadlo.Ešte raz som ju pohladil a pomali som začal kráčať ku dverám.

´´Počkej!!!´´ řekla jsem potichu...Dívala jsem se na něho. Otočil se ke mě zády a chtěl odejít. Začínalo se mi rozsvicovat. Čistily se mi vzpomínky. Sice ne všechny, ale i ty střípky mi něco napověděly. Stála jsem mlčky a s roztřešenýma očima se na něho dívala.
´´Ty...jsi... ´´zatemnilo se mi před očima a já zase padla na zem. Hlava mě začala nehorázně bolet a zase jsem cítila ty ruce, co se mi v té hlavě hrabají. Nesnesitelný pocit nekončil. Střásla jsem se a chtěla potlačit bolest. Natáhla jsem se po mě. Chtěla jsem aby byl u mě. ´´Buď u mě...Daisuke..´´ vyšlo mi z úst.

Zastal som ako náhle na mňa zakričala len som sa trocha podusmial.Otočil som sa a hladel do tých istých očí ako mám ja.Nečakal som že si spomenie kdo som takže som to bral len s rezervou.Podišiel som k nej a len som ju hladil po vlásoch tých jemných vlasoch ktorí mala ako malá."Vieš si naozaj princezna"Poviem na nu a dalej sa smejem."No vieš pre dnešok by si si mala naozaj oddýchnuť lebo je toho moc na teba a nechcem aby si mi tu skolabovala".Naklonil som sa ku nej a zašeptal jej do ucha"nikdy ťa neopustím moja princezna".Bez nejakých dalších rečí som jej dvoma prstami zasiahol citlivé miesto po ktorom okamžite zaspala.Ocitla sa mi ležiac v naručí.Postavil som sa a ju zobral na ruky pričom som kráčal hore po schodoch až som prišiel k jej izbe.Otovril som ju a hladel do nej,bola tak čistá plná dobra tak priezračná.Položil som ju na postel a všimol som si fotky ktorú mala vedla postele na stolíku.Bol som na nej ja a ona.Chytil som fotku a prstami prešiel po Yukki potom som sa ku nej otočil a fotku jej dal pod vankúš že trocha trčala.Ešte raz som sa ku nej naklonil a dal som jej pusu na čelo."Aj princezny musia oddychovať a ty musíš prvorade"Bez nejakých dalších otočiek či rečí som sa vydal preč s izbi napokon som zliezol dole zo schodov až som prišiel k dverám otvoril ešte raz sa pozrel na náš domček a potom po mne ostal len jemný závan.
(presun)

Usnula jsem. Bolest se pomalu ztrácela a já si zase začala vzpomínat.

Po náročnej noci a aj dni ktorý som trávil experimentovaním.Som sa nakoniec rozhodol že sa pôjdem pozreť ako je na tom YukkI,či ešte spí alebo už je hore či si vobec rozpomenula alebo je stále v tom stratený ako včera čo ma dosť rozosmutnilo a presiahlo moje očakávania.Vkročil som dnu do domčeku a sledoval okolie v dome bolo ticho čo neznačilo nič dobré bud ešte spí alebo je niekde preč.Kráčal som schodmi hore opäť zamorený v myšlienkach a s nadejou že spí otvorí oči a bude vedeť kdo som.Bol som vyčerpaný pretože som nespal už viac ako 24 hodín no nemienil som spať pokial nevyriešim s čím som začal a pokial nepomožem Yukki.Ani som nezbadal a už som bol v jej izbe.Nakoniec precaj spala čo som si celkom oddýchol a bol som rád.Pomali som prišiel k jej posteli sadol som si a jemne som ju začal hladiť po líci.

Hýbla jsem hlavou. Cítila jsem příjemný dotyk na tváři. Pomalu jsem otevírala rozespale oči a před sebou uvidím Daisukeho. Mžourám očima. Zřejmě jsem byla ještě rozespalá. Když už vidím tak tak, tak vyskočí a obejmu Daisukeho. Pevně, aby mi neutekl. Vzpoměla jsem si totiž na včerejšek. Plný strachu. Otřásla jsem se a podívala se do jeho stejně zelených očí. Trošku jsem posmutnila, když jsem si vzpomněla na tu pasáž, kde mi říká, že zemřel. Stiskla jsem ho ještě pevněji. ´´Daisuke! Budeš se mnou že?´´řeknu ze zoufalství.

Pomali otvárala oči a teraz sa rozhodne ako je na otm nedával som to na javo ale bol som veľmi netpezlivý že čo sa s ňou deje.Napokon si sadla a objala ma čo mi dalo úsmev na tvár.Tak isto som dal ruky okolo jej chrbta a hladil jej ho.Zahladela sa do mojich očí sledovali sme sa chvílu navzájom no napokon ma opať naspať objala no ešte silnejšie.Prehovorila konečne prehovorila a vyzeralo to že naozaj sa je jpameť vrátila nemal som v pláne teraz vyťahovať čo sa stalo chcel som všetko nehať nech sa vyvynie samo.Pevne som ju stísol a od rasosti k sebe ešte viac pritisol."Ano budem navždy budem po tvojom boku slubujem"Bol som taky rád že už je to zase ona konečne aspoň jedná dobra vec v dnešnom dni.

Dala jsem mu na hlavu pusu a pohladila ho po ní. On je jediný, koho bych nikdy nechtěla ztratit. Pro něho bych se vzdala všeho na světě.Lehla jsem si s ním a stále ho držela u sebe. Bylo toho na mě dost. Dýchala jsem přerušovaně, ani nevím proč. Najednou jsem si začala představovat, jak stojím s Daisukem na skála a mám bílé šaty a....okřikla jsem se. Připomněla jsem si, že jsme sourozenci. Smutně se podívám do dálky z okna. A přitáhla si ho tak aby mi do obličeje neviděl.

Ako sme si spolu lahly bolo ti prijemné konečne po dlhej dobe postel čo som bol naozaj rád konečne niečo mäkka lebo po včerajšku s Fénixom som bol naozaj vyčerpaný no chcel som ostať hore a byť s Yukki do kedy sa to len bude dať.Jej stav vyzeral byť na tom ešte dosť zle pretože dýchalôa prerušovane ale nevyzeralo to na nič vážne.Pritiahla si ma k sebe no nevidel som jej do tváre. Ako sa hovorí nastalo traoné ticho čo u nej nebolo zvikom.Neviem či to bolo tým čo sa stalo alebo niečim iním no nezdalo sa mi to a nepáčilo."Ehm Yzkki deje sa niečo bolí ťa niečo nechceš niečo priniesť?"Opýtal som sa jej strarostlivo lebo teraz som sa o ňu naozaj bál a nechcel som o ňu zase nejakym spôsobom prísť.Jemne som jej hladil rameno až som nakoniec skončil pri rodinom znamení ktoré som jej tak isto hladil.