Unraikyo

First topic message reminder :

Místo tréninku Kiraa Beeho.

přikráčela jsem laxním krokem ke Killer Beemu
''necháme jej na živu ? nebo si pohrajeme ?''
otázala jsem se a prohlédla jsem si nukenina
''vypadá sladce''

Hlboko som si vzdychol.
"Smutné, že na tvrdohlavosť doposiaľ nevznikol liek,
len počkaj a ver či nie, prejde ťa ten tvoj sprostý smiech," pomaly som sa vydal smerom k Hikari.
"Ozaj neviem, prečo práve pri ňom svoj čas tráviť mám,
očividne nemá problém a pomôže si aj sám," povedal som jej a odchádzal.

přišla jsem až k nukeninovi a poklekla jsem si přímo
u jeho hlavy a zadívala jsem se mu do očí a do tváře
chvíli jsem ho tak zkoumala občas jsem sladce zamrkala
natáhla jsem k němu pomalu ruku a ďobla jsem ho
do tváře a po tom jsem se zachichotala a mrkla jsem na něj,
následně jsem vstala docupitala jsem ke Killer Beemu

" Sladce ?!" otočil se a obořil na tu tupou raperku. " Ty tvoje texty by přebila i moje máma, když jsi jenom tupá blbá kráva ! " řekl jsem a léčil se pomocí černé chakry, která mi zacelila zranění, ale neodvrátila unavenost.

Než si stačil všimnúť, bol som už zasa pri ňom a nadvihoval som ho do vzduchu za krk. Vzhľadom na jeho zranenia nebol ničoho schopný a aj keby sa o čosi pokúsil, nemalo by to efekt.
"Než odídem, musím ti niečo objasniť rozhodne,
ešte raz ju urazíš a dorazím ťa osobne," vzhľadom na to, že Ryoshi nebol práve v stave, kedy by mal možnosť byť akokoľvek drzý, nechystal som sa ho pustiť. Pre moju a hachibiho zlosť by som ho teoreticky v tomto stave mohol aj nechtiac zabiť, keby som sa naštval ešte viac.

Jen jsem se pousmál a hlavu přitáhl až k němu. Aktivovaná černá chakra nechala mé tělo pořádně ztěžknout, což mu muselo dát práci mě vůbec unést. " Také máš nehezké vzpomínky ne ? " řekl s úšklebkem a chytl mu ruku tou svou, nezlámanou. Sice byl vyčerpaný, ale jako základ tréninku bere i překonání svých vlastních limitů. Ruku mu sevřel tak mohutně, že musela povolit a já mohl odstoupit dozadu. " Kdo to je mne nezajímá ... Ale mohla by se o sebe naučit starat sama ... Jako se to v tomhle světě musel naučit každý .. " řekl znechuceně a podíval se na něj nenávistným pohledem. " Ty jsi Hachibi ne ? " Usmál jsem se při pohledu na jeho chakru. " Dokonce i v Yuki se o otbě mluvilo jako o zrůdě ! "

otočila jsem se na ty dva a párkrát jsem zamrkala,
položila jsem ruku na rukojeť mého meče, prudce
jsem se odrazila o dobře položeného kamene, tudíž
se mi podařilo nabrat větší rychlosti než obvykle
v mžiku jsem byla za nukeninem a přidržovala jsem
mu meč u krku, jakýkoli pohyb by pro něj znamenal
smrt ''ty jsi ale sprostý nukenin, přeci jen by jsme
na chvíli měli zapomenout na to že jsi Raikageho
hračka a pohrát si s tebou my sami, mimo to''
volno rukou jsem mu chytla tu jeho a dala jsem mu jí
za záda, tak že se musel sklonit jinak bych mu ji zlomila
''omluv se''

Hoci sa mu podarilo ustúpiť dozadu, ani na minútu som ho nepustil a pritiahol naspäť, vzhľadom na to, že aj v životopise som spomínal, aká obrovská je moja fyzická sila. Hoci ma to bolelo, nemal som s tým problém. Vážny výraz vystriedal úsmev.
"Svojim vlastným telom som kumogakure pred pravou zrúdou uchránil,
všetku jej honosnosť, slávu a silu jej jeho skrotením navrátil,
vzhľadom na to že tvojou náplňou práce jak skutočnej beštie vraždenie je,
neostáva mi hádam nič iné než dúfať, že aj decko predo mnou stojace jedného dňa dospeje," napriahol som sa a svojou mohutnou fyzickou silou posilnenou hachibim vrazil Ryoshimu tak, že aj keby to bol Rikudo Sennin a juubiho jinchuuriki skrížený s Madarom so super liečiacimi schopnosťami prekonávajúcimi aj samotnú Tsunade (xD), nemohol ostať pri vedomí. Narazil do skaly a omdlel.

ohlédl jsem se po nukeninovi a otočila jsem se na beeho
a natáhla jsem před sebe ruku ''a teď my si plácnem, jako
že jsme tým, nikdo na nás nemá, protože máme rým !''

"Niet nad slová mojej študentky najobľúbenejšej!
Nechali sme ho ochutnať zo spolupráce našej,
oh yeah!" opätoval som jej naše spoločné reperské gesto a vydal sa aj s ňou pomalými krokmi preč.
"Čo by si mocný Killer Bee dnes na večeru tak dal,
to je fuk, som tak hladný že by som každú žbrndu bral!"

Ještě před oním úderem jsem se pousmál a řekl Hikari " Víš, dal jsem slib ... Že nikdy neberu svá slova zpět ... " Ušklíbl se a nechal si zlomit ruku, a těsně s úderem řekl. " Čekal jsem od jinchuurikiho úroveň sebeovládání ... nedočkal jsem se ... " A s úsměvem přijal onen osudný úder, oslabený černou chakrou, ale i přes to upadl do bezvědomí.

Hisaki
Ďalekohľadom sledoval Killer Beeho, ako mu bolo prikázané potom, čo ho raikage vyhodil z kanclu. Bolo nevyhnutné dávať pozor, aby KB nepoužíval hachibiho plnú formu.
Aaach, Bee-sama už zasa raz niekoho zmlátil! To bude prúser!
Jeho obavy sa však rázom premenili na úsmev.
Ale dobre mu tak, to je predsa to, prečo sa Killer Bee stal pravým hrdinom. Hoci by sa ninja podľa pravidiel nemal nechávať ovládať emóciami, Bee-sama dáva vždycky svojim emóciam voľný priechod a to je to, čo z neho možno nerobí najlepšieho shinobiho, ale správneho muža! Je to značný protiklad v porovnaní s raikagem.

ještě jednou jsem se ohlédla za nukeninem a po té jsem se vydala bezeslova za beem do tmy
- přesun

Jen lehce jsem otevřel oči a otočil se k jezeru. Přemýšlel jsem nad vším s vážným výrazem a jen jsem poslouchal klid který zde panoval. Jen tiše jsem se po hodině léčení zvednul a s naprostým vyčerpáním jsem zalezl do skalního převisu, jelikož začínalo pršet. Cítil jsem chlad a zároveň teplo ... Tiše jsem si pobrukoval nějakou píseň ... Málokdo ji znal, málokdo ji uměl. Pouze ti kteří prožili v životě ztrátu její kontext plně pochopí. Tiše jsem odpočíval a představoval si, aby tahle noc plná dešťových slz nikdy neskončila. Chvíli jsem se zamyslel nad tím co právě dělá Yuki, ale pak se mi v hlavě objevil ten .. Chuunin ! .. Pěstí jsem zarazil do skály. Nemohl jsem potlačit hněv, který ve mne pěnil a hromadil se. To co udělala bylo neodpustitelné. Když mi lámala ruku. Nebyl jsem si jistý jestli mi jí chce zlomit nebo ne, ale v tu chvíli mi hlavou probleskla moje sestřička. Úsměv na tváři jsem si nemohl odepřít, a jen jsem se pousmál. Lehl jsem si a vzpomněl si na slib co jsem jí dal. " Nikdy nevezmu svá slova zpět .. Zajímavá věta ..." zamyslel se a odpočíval

Whuaaaa Kuro-kuuun !! zakričala som už z diaľky.. blížila som sa hoodne veľkou rýchlosťou a za mnou ostávala taká stopa ľadu. vlasy mi viali vo vetre a ja som mala na tvári taký.. ustráchaný no zároveň troška napudený výraz !! .. blížila som sa a blížila.. vyzeralo to tak že sa len tak ľahko nezastavím.

Potupně pohlédl nahoru a ptal se sám sebe, proč musí mít další zlomeninu právě on ... Poté se rychle zvednul a zastavil Yuki svým vlastním tělem. Pro jeho vlastní překvapení to nebyl tak hrozný náraz. Jen se usmál a řekl " Co tu děláš ? " se zkrvavenou tváří

Nebol to moc veľký náraz.. predsa len bola som hodne ľahká.. Keď som do neho vrazila tak som ho iba objala a .. vlastne som stále viac menej "letela ".. Čo si robiil baaka!? si zranený !! zamumlala som nešťastným hlasom a moje ústa sa skôr "zvlnili" do takej tej vlnovky...

" Menší pokus " Usmál jsem se. " A povedlo se, víš jak jsem ti říkal o klanové černé chakře ? Díky tomuhle jsem ji získal " Zasmál se nad zraněními, která přes noc vyléčil. " Vlastně jsem ale zjistil že jsem slabý " Zazubil se a podíval se Yuki do očí " Asi tu budu muset nějakou dobu zůstat ... " řekl vážně

Bakaa !! koho zaujíma nejaká čierna chakra ? zamumlala som nešťastne no nemienila som ho len tak pustiť ! chýbal si mi.. ak si bol s nejakou holkou tak si ma nepraj !! dodala som znova no po tom čo povedal že tu bude musieť zostať, som sa na neho iba nechápavo pozrela.. hee prečoo ? spýtala som sa nehranou no detskou zvedavosťou.

" Protože hodlám někoho o něco požádat " řekl se sklopenýma očima. " Co máš pořád s tím že jsem někde byl s nějakou holkou ? Vlastně tu jedna byla, ale stou jsem si moc nesedl " zasmál se

heem.. pff.. vyšlo z mojich úst po čom som ho iba pustila.. dopadla som na zem, ruky som skrížila na hrudi a na tvári sa mi objavil taký ten urazený výraz.. baka.. zamumlala som znova a pohľad som hodila niekam inam, proste som sa nepozerala na neho.. hrala som urazenú !!

" Zase uražená ? " Usmál se a pomalu odešel. Cestou se rozhlížel a chvílemi se zamýšlel. Nakonec se ale ztrácel v polední mlze, vytvářenou teplem a vodou z nedalekého jezírka.

Keď začal odchádzať.. tak.. toho bolo moc aj na mňa.. iba sa mi roztriasli ruky a následne som kopla niekam do zeme.. rozhodila som rukami a proste som začala kráčať opačným smerom ako išiel von.. tak si choď baka.. zamumlala som oduto no to už nemohol počuť.. proste som od neho išla preč.

Když jsem sem přišla, bylo toto místo úplně prázdné. *Výborně*, řekla jsem si pro sebe a trochu se pousmála. Uklidnila jsem se a pokusila se spojit se svým démonem. Povedlo se. Vzala jsem si nějakou jeho čakru, jenže jeho vůle se jaksi přimíchala a mě začal narůstat první ocas. Lekla jsem se okamžitě jsem ho začala zatlačovat zpátky za pečeť. "Uff, to bylo o fous..." vydechla jsem a sedla si na zem. Za chvíli to možná zkusím znovu.

Hmm.. bylo to vážně tudy? Možná jsem jenom špatně zahnul na rozcestí.. nebo jsem šel úplně jinudy? mluvím si pro sebe zatímco kráčím k Roklině blesků abych si trochu zatrénoval techniky s mečem. Pozorně si to tu prohlížím a obdivuji díry ve skalách způsobené tréninkem nebo bojem. Kráčím dál a najednou uvidím obrys postavy. Někdo tu už trénuje? napadne mě hned a chci odejít, no chakra přítomného je mi nějak sympatická a jdu blíž. Jenom se kouknu kdo to je..