Unraikyo

First topic message reminder :

Místo tréninku Kiraa Beeho.

Urazene som dal dole ruku a naštvane na ňu pohliadol. Rýchlo som sa však ukľudnil a venoval odpovedi na jej otázku. V diaľke bolo počuť značne hlučné údery a roklinou sa okrem môjho hlasu valila i mocná chakra.
"Podľa chakry usudzujem že sa zas raikage mláti,
toho, kto to teraz schytal, nespozná už ani máti."

''my půjdeme mu pomoct nebo vykašlem se naň ?,
já rány slyším pořád co když raikage dostal ? i ta chakra
druhého je velká jako město, radši bych tam šla, co když
problémy jsou ? my když tak hrdinové budeme a koncert
rýmu mít budeme'' ušklíbla jsem se

"Tvoj nápad sa mi začína čoraz viac a viac pozdávať,
toho, že tak schytám ja, sa však neprestávam obávať," spomenul som si na náš posledný súboj a bolesť, ktorú som si po ňom naposledy odniesol.
"Tak teda fajn, nerobme z toho tak veľkú drámu,
keď bude treba, požiadam o pomoc hachibi-samu,
vyrážame!" pridal som na kroku a pomaly mieril vpred.

''no dobře jak myslíte, vaše ego my na ně pustíme,
oni pak už bez šance budou, a když i tak nám problémy
dít se budou, my hachibiho vyvoláme a pak prdel,
jim společně nakopáme !'' vydala jsem se opět
laxním krokem za ním

"Hele, to s tou prdelou mala byť predsa moja veta!
Veď počkaj, ešte si nevyhrala, bude aj odveta!"
Pokračoval som naďalej smerom vpred.

''vaše chybné zaváhání, mě dostalo do vedení,
radši už se vzdej, nebo dostaneš zas klepec, hej''
spozorovala jsem zajímavou květinu u které jsem
si klekla, utrhla jsem jí a přičichla jsem si k ní,
následně jsem vstala a začala jsem jí trhat lístky

"Pche," odfrkol som a počas letu obalil svoje telo hachibiho plášťom, čím som rapidne zvýšil svoju rýchlosť.
"Idem napred, tak sa prosím ťa čo najskôr za mnou dostav!
Nenechávaj všetku prácu na chrbáte hlavných postáv!"
Než sa stačila nazdať, už ma nebolo. Pokračoval som s úsmevom na tvári.
Skutočne si vyrástla, Hikari-chan...

jakmile jsem spatřila hachibiho plášť klekla jsem si na zem
věděla jsem, že nemá cenu s ním nyní držet krok, jen jsem
tak klečela a trhala si tu kytku, dokud na ní nezbyl jeden
lístek, a v tom jsem přestala a potichu jsem se zasmála
''tak jdeme na to''
prudce jsem se odrazila od země a jediné co za mou zbylo
byl pomalu padající lístek, který po chvíli spadl na zem

Jen tiše jsem snášel bolest a nechal sebou projít poslední, nejbolestivější úder. Síla Raikageho byla větší než jsem čekal, ale jediné co mě drželo při životě byla moje chakra. Sesunul jsem se na zem a vykašlal několik kapek krve. Měl jsem nejspíš i nějaká vnitřní zranění, ale ty jsem neřešil. Mnou projel pocit, který znají pouze ti, kteří někoho ztratili. Ten pocit kdy existujete jenom vy a nikdo jiný. Okolo mne se něco zhmozňovalo. Černý oblak chakry obalil mé tělo a začal mne léčit neuvěřitelnou rychlostí. Síla která mnou proudila byla jako vroucí olej. Cítil jsem každičký pohyb chakry, byť jen o milimetr. Z onoho oblaku sse vytvořilo asi šest katan, na obou stranách tři. Ty náhle zešedly smícháním bílé a černé chakry. Zvedl jsem se, i přes ohromnou bolest, a ještě ohromnější chakru blížící se k nám. Chakra se nahromadila do nohou a prudce mě vystřelila na Raikageho. Všemi šesti katanami jsem začal nezávisle na sobě pohybovat. Snažil jsem se Raikageho co nejvíckrát trefit a při jeho pokusu o únik, po něm katany s nadpřirozenou přesností hodit.

Prekvapene som naňho hľadel.
Jeho rýchlosť... sa zvýšila... vzhľadom na obrovskú vzdialenosť medzi nami spôsobenú mojim posledným úderom sa mi len tak tak podarilo vyhnúť manévrovaním vo vzduchu.
Je silnejší, než som si myslel.

Jakmile Raikage uhnul, jen jsem na něj namířil ruku, po které mi sjelo několik katan mířících na Raikageho. Prudce jsem se otočil a hodil další shurikeny.

Tse, je to blázon. Uznávam, že sa vyliečil pomerne schopne, to však nič nemení na skutočnosti, že ledva stojí. Ak v tom bude pokračovať, môže prísť o život. Jeho telo takýto nápor nemôže vydržať.
Podarilo sa mi niektoré shurikeny odraziť a kadečomu sa i vyhnúť, avšak pri pokuse o vyblokovanie katán som bol pomerne prekvapený. Hoci sa mi to podarilo, nátlak tej zvláštnej chakry prelomil moje tonfa.
Čože?! len tak tak sa mi podarilo pristáť, odniesol som si však zranenia ľavej ruky.

Dopadl jsem na zem, kde se mi okamžitě podlomily nohy. Vydýchával jsem onu sílu a sledoval Raikageho další pohyby. Přemýšlel nad tím, jak se teď zachová ...

S úsmevom pod maskou som pohliadol jeho smerom.
Zdá sa, že je z toho zaujímavejší súboj, než som si myslel.
Začal som sústreďovať svoju chakru. Vedel som, že vzhľadom k tomu, že pri sebe nemám žiadnu ďalšiu zbraň na využitie, som musel prejsť k použitiu môjho maxima, čo bolo vlastné telo.

Stál jsem na místě. Po psychické i fyzické stránce jsem byl v pořádku, ale vyčerpání z probuzení a následného použití Kurochakury, a ještě navíc k Raikageho mocným úderům. Nemohl jsem vydržet a stojící na jezeře v Unraikyo, jsem pomalu zavřel oči av bezvědomí spadl pod vodu ...

Ako som si myslel, pomyslel som si a konečne prestal uvoľňovať chakru. Než sa stačil ponoriť hlboko, stál som už tam, kde sa on potápal a nadvihol som za ruku jeho telo. Následne som ho položil na ulomenú skalu.
Kto by si bol pomyslel, že mi zláme tonfa... musím ale uznať, skrýva v sebe značný potenciál. Má však tendenciu stúpať vyššie, zatiaľ to totiž ešte stále nie je ono.

Bol som čoraz bližšie a bližšie.
Chakra utíchla. Znamená to snáď...
Pristál som neďaleko raikageho a pohliadol na Ryoshiho telo.
"Raikage hneď čo vedomie nabil
zdá sa, že už ďalšie pako zabil," prehovoril som na rap až neobvykle seriózne.

"Nie je mŕtvy," prehovoril som takmer okamžite. Bolo absolútne jasné, že som na Killer Beeho hľadel s opovržením, skoro ako keby som mu mojim pohľadom vpaľoval dieru do duše.
Moja najneobľúbenejšia chobotnica, pomyslel som si a pomaly kráčal preč.
"Rob si s ním čo budeš chcieť, hachibi," čo najrýchlejšie som sa vytratil.

Sledoval som jeho odchod spoza čiernych okuliarí.
Nech som s ním v dedine ako dlho chcem, stále na mňa pôsobí tým desivým dojmom.
Následne som však už svoju pozornosť venoval Ryoshimu.

Jen jsem pootevřel oči a sedl si. Bolelo mne celé tělo a po chvíli jsem začal zeleně zářit. Léčil jsem se extrémně pomalu, protože mi zbývalo malé množství chakry. Stoupl jsem si, ale udržet se na nohou bylo horší. Opřel jsem se o skálu a tiše vydýchával onen boj.

Nijak zvlášť som sa nehýbal. Plášť už som na sebe pochopiteľne nemal.
"Hell yeah, to ma držte, hoši,
veď to je legenda, Ryoshi!" nadvihol som svoj ukazovák smerom k nemu.
"Zdá sa, že tu niekto príliš machroval,
raikage mu za to prdel nakopal," dodal som posmešne.

Jako blesk jsem se ocitla několik metrů za
raikagem a založila jsem si ruce na hrudi
potichu jsem se vydýchávala a sledovala
jsem okolí ''že by včelka našla obět svou ?
píchla pošla, jehlou svou ?''

" Nevíš proč jsem s ním bojoval " usmál jsem se mezi výdechy."To já Raikageho využil ... pro svou novou techniku ... pro její probuzení ... " řekl mu na oplátku a pokusil se odejít, jenže v tu chvíli začal kašlat krev a podlomily se mu nohy.

Hlasno som sa zasmial nad jeho pádom.
"Zdá sa, že tu niekto preceňuje svoje schopnosti,
zjavne máš dolámaný značný počet tvojich kostí!" s úsmevom na tvári som zakýval Hikari, aby pribehla.
"Poviem ti, čo by si si rozhodne zapamätať mal.
Faktom je, že sa s tebou raikage celý čas len hral.
Stretol som sa ja už s jeho schopnosťami pravými,
keby bol chcel, tak už dávno nie si medzi živými," prehovoril som seriózne.
Správne, chlapče. Nechal ťa žiť, pretože s tebou pravdepodobne niečo zamýšľa.

" Uvidíme příště ... " Usmál jsem se jako tvrdohlavý mezek. Jen jsem si sedl na zem a začal se soustředit jen a jen na léčbu svých zranění.