Unraikyo

First topic message reminder :

Místo tréninku Kiraa Beeho.

Otočil jsem se za hlasem a zpozoroval osobu stojící tam. Ahoj.. Odpověděl jsem Arame a přišel k ní blíž. Přišlas trénovat? Zeptal jsem se a usmál se.

"Ne," odpověděla jsem stručně, "mám se tu s někým setkat."

Aha.. jasně. Tak až přijde, dej mi vědět. Nebudu vás rušit. Usmál jsem se a tentokrát jsem vytáhl katanu. Odešel jsem ke stromu a sekal.

Už jsem nic neříkala, jen jsem v klidu čekala a soustředěně pozorovala špičky svých bot.

(moc se omlouvám že nečekám, ale rodiče mě donutili jít pryč z compu)

Pomalými krokmi som sa pri škrabaní vo vlasoch približoval k onomu miestu, kde ležala Akiyama Arame.
"Geeez, ten h*jzlík mi lezie na nervy čoraz a viac. Skutočne, prečo mám učiť niekoho, koho ani nepoznám?" Moje zmýšľanie narušil temný hlas ozývajúci sa z útrop môjho podvedomia.
Keby si nebol tak veľký idi*t a urobil, čo bolo treba, mali by sme už o takomto čase pokoj. Takto si si včerajším odignorovaním jeho príkazu zbytočne znepríjemnil robotu bolestivými ranami.
Heee, s kým si to akože myslíš, hachibi, že hovoríš?!
Hádam neočakávaš že ma týmito poznámkami pokoríš!
Keby aj nie, pokoria ťa raikageho tonfa, tak zmlkni a makaj, nech ťa nemusím vyťahovať s ďalších prúserov.
Ale, čo to nevidím, niekto tu zjavne nemá práve najlepšiu náladu,
uznávam však, že len samotná predstava, že mi raikage zasa upraví fasádu-
Radšej venuj energiu chôdzi, než druhotriednym rýmom.
ČOŽE?! Moja vnútorná hádka pokračovala až kým som sa konečne nedostavil.

Tréninku jsem měl už dost, tak jsem zastrčil katanu a podíval se na Arame. Stále byla no tom samém místě stojící jako socha. Arame.. Arame.. zavolal jsem na ní několikrát, než se probudila ze své zamyšlenosti. Je ti dobře? Vypadáš jako by ses celou tu dobu ani nepohla. Zeptal jsem se starostlivě a sledoval ji. Pak jsem ucítil něčí chakru a zpozorněl jsem. Co to sakra? Zavrčel jsem nad velikostí chakry a byl ostražitější, no pak mě napadlo, jestli to není ten člověk, se kterým se má Arame střetnout. Podíval jsem se směrem, odkud přicházela chakra a čekal jsem.

Ucítila jsem cizí čakru, což mě probudilo z přemýšlení. Byla vážně obrovská. Podívala jsem se tím směrem a hned mi došlo proč.
"Dobrý den Bee-sama, vy... vy mě máte trénovat?"

Premeral som si pohľadom jak Arame tak Shikiho.
"Raikage mi spomínal JEDNU osobu, šmarja,
prečo potom sú na mieste hlupáci až DVAJA?" Nemohol som z nich spustiť oči.
Staré dobré časy.
Máš namysli časy,
keď sem nik nevstúpil asi...
Skôr tie, keď som bol uväznený v útrobách normálnejšej osoby.
Máš so mnou nejaký problém?!
Po krátkej interpretačnej pauze, vymedzenej na hádky v mojom podvedomí, som prikývol na Aramine slová.
"Nemá zmysel napätie v rokline ďalej hrotiť,
správne, Bee-sama ti pomôže gobiho skrotiť!" jej prekvapenie som jej okrem trápneho repu opätoval i úsmevom pripomínajúcim Maito Gaia.

Eh.. já jsem tu byl jenom trénovat. Už vlastně odcházím. Pronesl jsem, kývl Arame na pozdrav a odcházel.

Trochu jsem se uvolnila, když se usmál. S ním jako učitelem to rozhodně zvládnu.
"Děkuji vám," usmála jsem se, i když mi bylo jasné, že to nedělá dobrovolně, "co mám udělat?"

"V prvom rade začneme s tým najdôležitejším zo všetkého," prehovoril som na mňa až nezvyčajne vážne.
"Prvé, čo ťa naučím..." nasledovala krátka chvíľka napätia.
"Bude rap!"
Čo to má čo spoločné s ovládaním bijuu?!

"Cooo?" vyjekla jsem překvapeně.
"Proč je to nejdůležitější"

To by zaujímalo aj mňa.
"Čomu na tom nerozumieš?!"
Pohliadol som na nebo a začal s výkladom.
"Je to spôsob, životný štýl, možnosť nechať nazrieť do duše, vyjadriť emócie... rap je všetko, oh yeah!"

"Oh yeah..." hlesla jsem ne příliš nadšeně. Takovéhle věci mi nikdy nešly. "Jenže já jsem na tohle vážně antitalent, vůbec nevím, co mám říkat," zasténala jsem.

"Uznávam, rýmy sú ťažké a rap nie je ľahký, dámo,
ak však srdcu voľný priebeh dáš pôjde to z teba samo!"
Presviedčal som ju o svojej pravde.

*Tak fajn, ať už to mám za sebou...*
"Nemám sice rap moc ráda,
no nehodlám tu zůstat sama.
Já Gobiho dostanu hned,
až on uslyší můj rap."
*Tak to je konec...* pomyslela jsem si a modlila se, aby tenhle můj výkon stačil.

"Žartuješ?!" osočil som jej značnú snahu.
"Toto že má stačiť?! Mrzí ma to,
no s týmto sa nedostaneš nikam, zlato,
s takým chabým výkonom nevyhráš boj,
viac zo svojho srdca do toho zapoj!" svojsky som ju vyzval k zopakovaniu pokusu.

Po vypočutí mi neostávalo nič iné než zatlieskať.
"Hoci bolo vidieť že si sa s tým rýmom nadrela,
predviedla si, čo je v tebe a všetkým to natrela!" natiahol som k nej ruku palcom hore.

"Díky!" usmála jsem se.*Nebylo to tak zlé...*
"Takže teď už začneme s opravdovým tréninkem?"

"Tréningom?" zarazil som sa prekvapene.
Si tu na to, aby si ju naučil kontrolovať jej vnútorného bijuu.
Heee?! Skoro som zabudol!
Po krátkej chvíli som sa spamätal.
"Na začiatok situáciu s gobim mi opíš,
ak to zarepuješ nikomu tým neuškodíš,
naopak," prehovoril som s miernym úsmevom na tvári a vyčkával na jej odpoveď.
Prečo sme stále pri repe?!

Po nohou se ti začal plazit papírový had. Otřel se ti o nohu a nenápadně, tak že si toho ani sám Hachibi nebyl schopný všimnout, ti vylezl ke kerku a zašeptal do ucha.
" Pokud nechceš aby zemřel člověk, na kterém ti záleží, nebo dokonce lidé nevinní, přijdeš do města Rýžových polí ... sama ..." Zasyčel a s naprostou nepřehledností se rozpadl na molekuly.

"Sakra..." ujelo mi nahlas.
*No to víš že jo, půjdu za tebou a nechám se jen tak ze srandy zabít kvůli klukovi, kterého jsem znala jeden den... to určitě. Ale co mohl myslet těmi nevinnými?* prolétlo mi hlavou.
Chtěla jsem se ho ještě zeptat, ale protože se rozpadl, tak to bohužel nešlo. *No co, nechám to plavat, a´t už jsou ti nevinní kdokoliv, se mnou to nemá nic společného.*