Aréna

Tak sorry ale napsal jsem že mi několik ran dala

Keby ťa zasiahla s jintonom tak už by si tu moc nebol
Fajn už tu nechcem spam. takže ako myslíš váš suboj pokračuje dalej.

(Niekoľko rán? Heh museli ťa trafiť všetky proste tej rýchlosti by si sa nevyhol ani keby máš sharingan 2. tomoe...)

Ošetril som si rany a postavil som sa. Nohu a ruky som mal oviazané obväzom. Prišiel som pri zábradlie a pozoroval som zápas.

Tak ok po útocích Manami jsem se těžko zvedal ale by jsem na tom stejně jako Manami ale já měl výhodu,bývalo mi 150 chkary za to manami zbývá 30 chakry

Pomalu jsem se zvednul a můj vrhl jsem kunai po manami.

"Tak aby sme sa nezdrťovali pristupime k poslednemu zápasu a ten je Myzore a Takeru prosím pristupte sem.[/color]

V hladisku som si všmol senseia okolo ostatných som len prešiel a kráčal k nej.
"Vidím že ste prišli sensei"chytil som ju za rameno.
Dal som ruku dole a v tichosti som si prisadol k nej. a pozeral som sa na dvojicu čo ma prísť.

"Daisuke? Co tady děláš, neměl by jsi čekat dole?"
Doufám, že jsem neprošvihla jeho boj!

"Hm možno mal sensei keby moj zápas už dávnejšie neskončil"
"A čo vy ako vám je cítite sa dobre?".
Ani som si nevšimol že by tu nebola od začiatku a ani by nevidela moj zápas ah no čo už nevadí .

Kruci.
"Ach. Promiň. Nestihla jsem tvůj zápas. Mrzí mě to." byla jsem sklíčená. Raději jsem neodpověděla na jeho otázku ohledně toho, jak mi je.

"To nevadí sensei o nič ste neprišla i ked"ostal som mlčať v hlave sa mi prebehol obraz ako som použil prví stupen.
Mikol som sebou ako keby som sa zlakol"tak čo sensei tešíte sa už domov?"
"Alebo tešili ste sa na mna ?začal som sa smiať až tak moc že som sa skoro nemohol nadýchnuť a buchal som si s lavou rukou po nohe.

"Nevím, co je na tom tak směšného." řekla jsem. Ruce jsem si uraženě založila na prsou.

Dosmial som sa a utrel som si slzy s očí.
"Ah ale nič sensei nič ale teraz naozaj ako vám je"pomali a neisto som jej zobral jednu ruku.
Sensei pomožem vám slubujem povedal som si v duchu lebo som vedel že to nebude nič dobré určite čo mi povie.

"Je mi dobře." řekla jsem pouze a lehce jsem se usmála. Nic jsem nenamítala, když mě vzal za ruku.

"Heh tak to je super potom sensei"daroval som je jplny usmev aj ked to určite nebola pravda ale nechcel som to rozoberať.
"A čo sa stane ak budu výsledky pojdeme spať do Suny? A ak áno čo tam budeme robyť ? "
Hladil som ju po ruke a pozeral sa kedy mienia prísť ty posledný na duel.

"Tak by bylo nejlepší po zkouškách jít do Suny, abychom dali vědět kazakagovi." Pak jsem se trochu zamyslela nad tou jeho druhou otázkou. Naklonila jsem se k němu. "To se raději neptej." zašeptala jsem mu do ucha. Usmála jsem se. Pohodlně jsem se opřela v sedačce.

Ostal som chvílu toho zarazený jej odpoved by som takuto nečala.
"Heh tak vidno sensei že vam nechýba zmysel pre humor a áno ísť za Kazekagem bude treba ale"
"Ked sa stane zo mna chunin to zanemna že už nebudeme spolu v týme už každý pojdeme svojou cestou".
Zamyslel som sa nad tým čo som povedal čo je vlastne pravda a zosmutnel som .

"Měl bys být smutný. Měl by si být rád, že nebudeš jen genin." zvedla jsem druhou ruku a položila mu ji na hlavu. Rozcuchala jsem mu vlasy. "Úsměv!" nařídila jsem mu.

"Ja viem ale i tak to skončia naše spoločne chvíle a každý pojdeme inou cestou.
Než som stačil povedať maj som jej ruku opať vo vlasoch a zase ma rozcuchala."nieeeeeeeeeeeeee!"
"Sensei kolko krát vam to mám opakovať že nemam rád ked ma niekdo strapatí tak prečo no počkajte".
Zodvihol som ovidve ruky a začal som ju štekliť ako sa len dalo.
"A teraz chcem videť usmev ja " povedal som s prijemnym tonom v hlase.

"Nééééééééééééé!" vyjekla jsem. Lidi okolo se na nás podívali. Přestala jsem křičet a oni svou pozornost znovu přesunuli do arény. "Ne. Pře...pře...staň!" musela jsem se pořád smát. Byla jsem hodně lechtivá.

Prestal som ju štekliť"tak vidíte sensei toto bude vždy vaším trestom ked sa mi budete dotýkať hlavy"
Pousmial som sa na nu bola tak krásna a nevinná nemohol som odolať a musel som ju opať pobozkať.
No teraz len taky krátky aby si ludia v arnéne nemysleli dohvie čo potom so msa len oprel do kresla a pozeral sa čo sa bude diať.

Usmála jsem se na něj. "Tak to budu muset přetrpět. Prostě nemůžu odolat. Vždycky ti rozčepýřit vlasy." řekla jsem to tak, aby bylo jasné, že s tím jen tak nepřestanu. Přisunula jsem se ke straně, abych byla blíž u něj. Hlavu jsem si položila na jeho rameno. Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla. Naštěstí mi neviděl do tváře.

Pozreal som sa dole"ale už by ste mohli začať!!!!"skrikol som tam na nich.
To čo sa stalo som nemohol uveriť sensei sa ku mne priblížila a položila mi hlavu na rameno sice zo sklonenou hlavou ale.
Chcel som na nu prehovoriť čo sa deje alebo tak prečo ma sklonenu hlavu ale radšej som to chcel nehať ako je.
Ako sa povie som v tomto momente velmi štastný rukou som si ju k sebe torcha viac k sebe dal a potom som ju hladil po ramene od hora dole.

(Takže ohladom zápasu Zoban a Manami je rozhodnuté že:Na upomienky roznych hráčov takže nie len s mojej strany boli celkovo 4 ktorý napomenuli na tento zápas.Takže týmto vyhlasujem Zobana za diskvalifikovaného dovod?
1)Neurobil si test.
2)V lese smrti si našiel svitok a keby si nebol upozornený bral by si ho ako pravý
3)Tento suboj bol vyslovene o ničom kedže ty si s avyhol kombinacií prekliatej pečati + jinton a pri tom niesi špecialista na rýchlosť a nemáš ani sunshin takže je mi luto ale berem to ako že si prehral a určite s tým bude vela ludi suhlasiť takže výťazom duelu je Manami)

(A ešte touto cestou by som vyzval pár Takeru a Mizore aby jejich boj začal pretože je to poslôedný a už len na vas sa čaká dakujem)

Takeru Takahashi

Nejhorší je právě to, že mě tohle vůbec nepřekvapuje, mohl jsem si myslet, že to bude takto, že budeme bojovat proti těm, se kterými jsme byli v týmu. pomyslel jsem si a pousmál jsem se, seskočil jsem na zem k aréně a mírně jsem se pousmál směrem k Mizore, což bylo celkem dost neobvyklé, očividně jsem měl něco už předem naplánované Dáma první... řekl jsem.