Aréna

Pohodlně jsem se usádlila. Konečně se v aréně začalo něco dít. Dívala jsem se do arény, ale ani mě to nějak nezajímalo. O jeden boj, který jsem chtěla spatřit jsem přišla.

Takeru Takahashi

Jakmile se ke mne to vězení byť jen celkově přiblížilo, tak začaly krystalizovat a rozpadat se na desítky krystalů Shōton: Kesshōka: Kirisame šeptnul jsem, okolo nás se sformovala mlha, která obsáhla celou naši obrovskou arénu, v té mlze jsem se já i Mizore ztratil, dokonce ani z tribun nás nikdo nemohl vidět Takhle ji nikdo neporadí, kde se nacházím... pomyslel jsem si usměvavě a začal jsem opět skládat pečetě.

Takeru Takahashi

Jakmile si hodila ony kunaie, tak si mohla pozorovat pouze lesklou zbroj na mém těle, která onen výbuch odvrátila, moje Kessho no Yoroi mi opět pomohlo, krom toho krystalová mlha ihned potom, jakmile se na určitých místech potrhala se ihned opravila. Takže jsme opět oba dva skončily v mlze Kuchiyose no Jutsu! vykřikl jsem, v tu chvíli se přede mnou objevil obrovský krystalový golem, který ihned použil techniku krystalového meče.

Takeru Takahashi

To si nemyslím, Mizore-chan.. řekl jsem a pousmál jsem se, ve chvíli toho draka chytily obrovské ruce, které jsem vytvořil v mlze za pomocí své krystlalové techniky Suisho Shihai, kterou jsem použil. Drak se rozpadl, protože jsem ho doslova rozpraskal na malé kousíčky ledu, ihned po technice jsem opět chytil kladivo a rozeběhl jsem se oproti Mizore s úmyslem ji praštit tím hrozně těžkým kladivem po hlavě..

Takeru Takahashi

Takže vlci? Ale prosímtě... řekl jsem, golem vy chvíli použil svou schopnost a všechny vlci najednou byly probodaní dlouhými a velice nepříjemně ostrými krystaly, po čemž ihned zmizeli. Já jsem se už blížil k Mizore, moje kladivo bylo nenávratně u její hlavy, už sem se ji chystal praštit, když v tom se ve mě ozval hlas, myslel jsem si, že blouzním, teprve až potom jsem pochopil, že to je hlas mého bratra - golema Co pro tebe vlastně ta dívka znamená? Hodláš s ní bojovat? A nebo se dokážeš obětovat... pamatuješ na ta slova? Člověk, který nedokáže splnit úkol je odpad, ale ten, kdo zradí své přátele je ještě horší než to, je to pouze na tobě... za co chceš být... dořekl golem, v tu chvíli se moje Kuchiyose doslova rozpadlo a zmizelo zpět do svého světa, kladivo se zastavilo několik centimetrů před hlavou Mizore Pokud jednou chci být s tebou v týmu, nemůžu dovolit, aby si zůstala Genin... krom toho, nejlepší přátelé se sebou nebojují- řekl jsem a zasmál jsem se na Mizore, tenhle úsměv jsem ještě nikdy neudělal, byl tak vřelý a příjemný, že to skoro nebylo ani možné. Pousmál jsem se ještě jednou, kladivo v mých rukách se rozpadlo, nikdo nemohl vidět, co se děje, jakmile mlha ustála, tak lidé mohli vidět pouze Mizore a poté ještě mě, já jsem však už nepoužíval žádnou techniku a měl jsem viditelně poraněnou jednu ruku Vzdávám se, porazila mě... řekl jsem a pousmál jsem se na ní.

Nedokázala jsem uvěřit tomu, že právě já jsem chunin. Že jsem uspěla. Tak nějak jsem se stačila jen usmát. Krátkým kývnutím jsem se rozloučila s přítomnými v Aréně a pomalejším krokem se vydala pryč, směrem do nemocnice.. Za Ferii, chtěla jsem jí vidět a pak jít.. Domů.
(Přesun.)

Ale jakž ze mě manami porazila

Už byl konec. "To bylo rychlé." poznamenala jsem. ALe boj jsem skoro vůbec nevnímala. Stoupla jsem si a protáhla jsem se. "Asi bychom se měli vrátit." Dívala jsem se, jak lidé odcházejí z arény a povídají si o zápasech. "Tak, Daisuke, jak se cítíš jako výtěz?" optala jsem se zvědavě.

Posledny zápas čo prebiehal som sledoval ale v zapeti som ho moc nevnímal nevedel som prečo ale ako začal cítil som sa divne.
Sila ktorá mi rástla a prebihala telom bola užasna ale ako keby menila moj charakter moju dušu cítil som sa viac osamotený a podraždení mal som chut vraždiť a byť sám.
Ten pocit čo ma zavaloval bol nepopisatelný muselo to byť videť aj na mne stále som sa pozeral na jedno miesto.
Všimol som si že sa sensei postavi la niečo na mna prehovril jedine čo som zaznamenal bolo že či ideme.
Postavil som sa zo sedačky len som na nu pozrel"tak podme domov"bez nejakej radosti ako obvikle dotykov otázok som kráčal preč.
/presun/

Ehm? Naklonila jsem hlavu na starnu. Chvíli jsem tam stála jako přimražená. Ta jeho náhlá změna mě trochu zarazila.
Odcházel, tak jsem bez dalšího slova šla za ním.
(přesun)

Keď skončila skúška som sa bez rozmýšľania rozbehol von z arény a začal som hľadať nemocnicu v Konohe.