Aréna

Jako bečka jsem se dopotácela až sem a vyšla schody do výhlediště. Sedla jsem si tam na lavičku a vydýchávala tu cestu. " Tohle mi přivodí smrt ... " řekla jsem si pro sebe a čekala, až sem přijdou oni geninové, kteří skládají zkoušky. Nejvíce jsem se ale přesto těšila na Kentu. Doufala jsem že to zvládne, jenže jsem viděla mnoho statečných a milých srdcí. Myslím, že mi to tu prospělo, ale rozhodně jsem pořád tlustá jako nějaká kráva. Aspoň že nepřežvykuju a nedojím ... I když dojit brzo budu ...

Vešla jsem do arény. S povzdechem jsem si prohlížela ty lidi, tvářila se otráveně a znuděně a hledala aspoń někoho, koho bych znala! Bohužel, moc se mi to nedařilo... chtěla jsem tu Ami, aby mi hyperaktivitou dodala nějakou odvahu, ale ta byla někde v davu... Saakra!

Došiel som do arény na okolo bolo vela ludí prmial nespočet no nevšímal som si ich nemal som prečo.
Postavil som sa do stredu pola a čakal čo sa bude diať otraveny tým s kým mám teraz bojovať.
Ah takto som si to nepredstavoval.

Došla jsme do Arény a z dálky zaslechla hlas jakéhosi "rozhodčího". Upoutal mě pohled na bojující dvojici. Ferii! Nadšeně jsem uvnitř sebe zajásala, zabrala někde volné místo a kdybych mohla vytahovala bych obrovské transparenty s jejím jménem hrdě čnícím vepředu! ALe nhikde jsme je neměla, tak jsem jen dala palec nahoru, povzbudivě jsme se na ní usmívala a chtěla si tenhle boj vychutnat.

Vošiel som do arény a skočil som na tribúnu. Tam som sa oprel o zábradlie a čakal som čo sa bude diať.

Odvrátila jsem pohled od Ami a vydechla. Byla jsem naštvaná! Nechtěla jsem nic dělat, nechtěla!! Vyndala jsem několik shurikenů a hodila je na něj. Ubohé!! Hned za nimi jsem se ale rozeběhla sama, těsně před ním se shýbla a chtěla mu podrazit nohy.

Hodila po mne shurikeni a ja som to vrátil všetky shurikeny sa stretli a padli na zem.
Došla ku mne a len som sa pousmial ako ma išla podkopnuť len som ostal na mieste stáť.
Potlkla ma a ja som letel na zem,chvílu som ležal no postavil som sa oprášil.
"No tak Ferii ty sa nesnažíš prečo? tvoj otec a hlavne matka by neboli na teba pišný snad nechceš isť za snom stať s shinobi ako bola tvoja matka"
Povedal som jej a mlčky ostal stáť nadalej na mieste.

Moje...? "Cos to řekl?!" zavrčela jsem naštvaně. "Moje rodiče z toho vynech!" zasyčela jsme varovně, ale nic neudělala. Jen jsem tak na něj koukala.

Pousmial som sa a utrel si krv z ust"Kodoku (samota) som rád že práve s tebou bojujem pretože myslím že pre teba toto slovo dosť znamená tvoja hlava je spletená kedže si nič nepametáš ns minulosti a ja sa ti ani nečudujem ale tvoje srdce.
Ked sa neháš podovilť nenávisti skončíš zle a vidáš sa zlou cestou a vtedy vtedy začne skutočný boj"
Povedal som jej vážnym hlasom"to to hje len skuška o schopnosti no nie o nás a o city ktore prežívame.
Takže prosím zautoč na mna ako tvoj najvačší nepriatel"

Přišel jsem se dívat na souboje, skočil jsem na tribunu a díval se na boj.

"Co ty o mě můžeš vědět?!" zamračila jsem se a kunaiemi si přejela po loktech. Krev mi stekla po kůži, ale nekapala na zem. Naopak, zvedla se a na předloktí se mi vytvořilo krvavé ostří.

Usmial som sa na nu"ja nič len hovrím do vetra ale cítiš to ako ja ale to je jedno časom to pochopíš"
"Hm vyzerá to zaujmavo takže si pripravená ma zabiť kludne nebudem sa brániť vypusti svoj hnev von a uži si moment vypustenia energie"
Usmial som sa a dal som si ruky do vačku.

Přimhouřila jsem oči. "Daisuke mám tě dost, BOJUJ!" Zavrčela jsem. "Nemám v úmyslu tě zabít.. mám chu´t dát ti lekni! O mě nic nevíš a mé rodině už vůbec ne!!"

Keby si to len vedela čo sa stalo Ferii posmutne som pozrel.
"Ako myslíš ale nebudem ťa šetriť takže krvou hm takže tvoje KG je jedinečne ako vidím no dobre uvidíme čo zvládne".
Začal som tovriť radu pečatí"Raiton:hebi no ago!!
Zakričal som a dal ruky na zem v ktorej sa začali bleskovu rýchlostou širiť, ked prišli ku jej nohám vyšli zo zeme a jej telo začali paralizovať.
"Tak predved mi ako si s tym poradíš"Raz to možno zistíš Ferii snad nebude neskoro.

Bolelo to. Celé tělo mě třeštilo a bolelo, pálilo... Nevěděla jsem co mám dělat, jak se bránit, tu techniku jsem neznala. Jediné, co mě napadlo bylo, že jej zasáhnu ostřím a tak jsme do něj vložila svou chakru, která odcházela z celého mého těla.

"Hm takže si prišla na to ako techniku zrušiť zaujmavé ale to stačiť nebude"
Nedovolím Ferii aby si sa vydala tam kam nemáš aj za cenu všetkého boesť stupala a srdce silno buchalo.
Vytiahol som kunai a vyštartoval proti nej .

Přimhouřila jsem oči a přikrčila se. Ostří zase změnilo svou velikost, bylo menší a kratší, přikrčila jsem se a ruce dala před sebe, čili ostří proti němu.

Nečakal som že je to utočné ale obranné kso jeden hrot ma zasiahol dom ramena prepychol mi ho.
"Aaaaaaaaaaaaaaaaaa!!"zakričal som silno nahlas pozrel som sa do Feriiinich očí a v to mto opať začalo ta hrozná bolesť.
Prešiel som 7 krokov do zadu a padol som na kolena.
"Heh Ferii ty to nechceš vime to nebudeš ubližovať nie"povedal som si pre seba potichu.
Jednou rukou som si chytil rameno a druhou oči.
Aha takže už to začína tlkot srdc na okolo bol neuveritelný priam m na zbáznenie.

Moc mě to nebavilo a šel jsem k Hokageho budovy *Jestlipak se už vrátila Tsunade" řekl jsem a šel. (přesun)

Přišel jsem na tribunu a koukám na souboj

Nevedel som či je bolesť vačšia na rameni alebo v hlave.
Heh heh "Daisuke uvolni tu silu máš ju nadosah prečo sa jej brániš snad nechceš spniť svoj sen? tovjím udelom je moc a sila ktoru touto cestou nezískaš".
Zase ten hlas? kde sa bere? cítil som ako sa snaží moje telo niečo deje nastalo ticho.
Držiac s aza hlavu som ruku poližil na zem a s diabloskym usmevom sa postavil.
"Ferii tvoje srdce je tmavé a prebívaju v nom rozne tajomstvá ale ten kdo dlho pozerá do priepasti toho preipasť pohltí".
Tlkot srdc ustáli a bolo započuť divní zvuk.
Otvoril som oči ktoré nadobudli iní tvar.




Myslím že to mám prebudil som v sebe prví stupen tá sila je neskutočná opať som sa pousmial.
Ako vymenený som sa zahladel na Ferii"mám neuveritelnu tužbu videť čoho sa najviac bojíš Ferii"
"Kokoro e yokokuhen"vyslovil som zahladene do jejich očí.
Tým som použil prví stupen svojho doujutsu.Po nejakej chvíli Ferii padla na zem a jej telo bezvládne ležalo.
Zavrel som oči ktoré sa vrátili do starého tvaru.

Pousmál jsem se a řekl tak Daisuke asi vyhrál