Dům Hanaki

First topic message reminder :

Je to malý jednopatrový dům s pěti místnostmi.
První patro:
Jsou zde 3 ložnice (1. bratrovo, 2. maminčin a 3. je Hanačin)
Přízemí:
Obývací pokoj s velkou sedačkou a kuchyň s velkým stolem.
Poslední místnost je koupelna.

Usmála jsem se a, když řekl, že půjde zeptala jsem se ho:
"Počkej, nemáš hlad?"
zeptala jsem se mile, vlastně jsem ještě nebyla ani unavená.
Spíš jsem měla jenom hlad.

/Ano, teď je jakože večer/

"Mám, proto spěchám, mamka mi určitě něco nachystala."
řekl jsem s úsměvem, nechtěl nikoho obtěžovat.
"No, taky se o mě asi trochu bojí."
"Taky se o Shiro dobře postarej.
dodal.

(Mám ještě otázku, ty oči, to je Byakugan a Sharingan dohromady?)

"Dobře."
řekla jsem s úsměvem a podívala jsem se na Shiro.
Spala hlubokým spánkem.
"Jen jsem myslela, že by sis se mnou mohl dát rámen.
Tohle je totiž můj poslední den, který strávím jako jounin.
Pak už mi budeš muset říkat Hokage-sama."
řekla jsem a trochu jsem se u poslední věty zasmála.
Doufala jsem, že Kiyoshiho zlomím a on tady ještě chvíli zůstane.

/nejspíš/

"Já bych fakt měl jít, Hanaki, neboli Hokage-sama." (xD)
řekl jsem.
"Ale když je to ten poslední den, tak bych chvíli zůstat mohl."
dodal, byl jsem trochu nejistý, ale Hanaki vypadala, že na tom trvá.
"Fakt to nebude vadit? Protože já si zítra stejně zajdu pro misi."

Byla jsem šťastná, že Kiyoshi povolil.
"Opravdu to nevadí.
Maminka je nejspíš zase u kamarádky a brácha je na misi.
Takže bych tu byla sama a ještě se spící Shiro."
řekla jsem a pořád jsem se usmívala.
"Ale dneska mi ještě říkej Hanaki.
Protože Hokage budu oficiálně až zítra."
dodala jsem.

"Tak dobře Hok...teda Hanaki."
řekl, potom mu jen strašně zakručilo v břiše a nasadil trochu divný výraz.
*Kruci, umírám hlady.*
pomyslel při kručení.

"Pojď."
řekla jsem a seběhla jsem dolů ze schodů.
V kuchyni jsem v rychlosti připravila 2 horké rámeny a položila jsem je na stůl.
Ještě jsem přinesla hůlky a posadila jsem se.

Sešel jsem dolů.
"Páni, to byla rychlost."
pochválil jsem jí a sedl si ke stolu.
"Idatakimasu" (Mám to dobře? xD)
řekl a pustil se do jídla.

Pustila jsem se taky do jídla a snědla jsem ho rychlostí blesku.
"Jsem plná."
řekla jsem a pořádně jsem se opřela o židli.
"Asi prasknu."
dodala jsem a podívala jsem se na Kiyoshiho.

/je to Itadakimasu xD/

Dojedl jsem.
"No, tak díky za jídlo, ale teď bych už opravdu měl jít."
řekl.
"Zítra se asi uvidíme, hlavně ať tam máš nějakou misi."
usmál se, odnesl talíř a šel ke dveřím.

(No skoro xD)

Šla jsem za Kiyoshim ke dveřím.
"Neboj, nějakou misi tam určitě najdu.
Ale bývalý Hokage určitě nedbal na pořádek, takže ty papíry budu muset nejdřív vyhrabat."
řekla jsem a pořád jsem se usmívala.
Byla jsem nacpaná a trochu i unavená.
"Tak teda, ahoj zítra."
dodala jsem.

"Ahoj."
řekl jsem a šel na území klanu Hyuuga.
(přesun)

Jakmile Kiyoshi odešel, šla jsem do svého pokoje.
V posteli spala Shiro a já si jenom vytáhla ze skříně oblečení a šla jsem do bratrovo pokoje.
Převlékla jsem se do noční košilky a lehla jsem si.
Ještě chvíli jsem přemýšlela nad dneškem.
Stalo se toho opravdu hodně.
Po pár minutách jsem usnula.
Vlastně to byla bezesná noc a byl to klidný a hluboký spánek.

Zobudila som sa až o niekoľko hodín.. vlastne až ráno. Bolela ma hlava no nebolo to nič čo by som nezvládla. Len som sa presunula do sedu a ruky som založila na stehnách.. pohľad som hodila niekde pred seba.. už to bolo v poho, neboleli ma oči a .. vlastne som sa cítila celkom fajn, teda po tej fyzickej stránke. Cítila som sa tak, nehmotne.. nevedela som ako to popísať.. doteraz som sa budila z myšlienkou že sa znova pozriem do jeho tváre no.. teraz .. Na chvíľku to vyzeralo že mi znova vyhŕknu slzy no.. nejak som sa ovládla.. vedela som že to nič nevyrieši. Pomaly som zo seba dala dole perinu a pokúsila som sa postaviť na vlastné nohy.. išlo mi to.. aspoň zatiaľ. Spravila som zopár krokov k dverám keď som si zrazu uvedomila že.. to tu vôbec nepoznám.. U Hanaki som ešte nebola a tak som ani nevedela či s niekým býva alebo nie.. práve pre to som sa presunula znova na postel.. sadla som si na ňu a čakala som či sem takto po ránu príde.

Probudily mě první paprsky slunce.
"Sakra, zapomněla jsem si večer zatáhnout závěsy."
řekla jsem potichu a uvědomila jsem si, že jsem v bratrovo pokoji.
*Shiro!!*
problesklo mi hlavou a já už rychle šla do svého pokoje.
Shiro už seděla na posteli.
No, vypadala lépe a nejspíš nešla dolů, protože to tu nezná.
Přišla jsem k ní a usmívala jsem se.
"Nemáš hlad?"
zeptala jsem se mile a všimla jsem si, že nepláče.
To vypadalo, jako dobré znamení.

Keď som zaregistrovala zvuk otvorení dverí tak som len podvihla hlavu ku Hanaki. Chvíľku som sa na ňu pozerala.. usmievala sa, asi pri mne nechcela byť smutná a.. ja som jej to len sťažovala tým svojim výrazom. Vedela som že to bolí aj ju.. tá smrť .. Uhm.. hai.. odpovedala som jej jemnejším hlasom než som mala v pláne. Pokúsila som sa o jemný úsmev.. výsledok bol všelijaký no bola tam aspoň tá snaha. Nemohla som sa predsa stále len.. mračiť.

Při jejím pokusu o úsměv jsem se trošku pro sebe zasmála.
Pomohla jsem Shiro vstát i dolů ze schodů jsem ji skoro odnesla.
Pak jsem ji posadila na židli u stolu a zeptala jsem se:
"Máš ráda rámen?"
zeptala jsem se a něco jsem hledala ve skřínce.

Pomohla mi z izby.. ako aj dole schodmi.. vlastne som nerobila takmer nič páč ma po schodoch skôr niesla než podopierala. Nakoniec ma posadila na stoličku a ja som si to tu zvedavo obzerala.. snažila som sa nejak.. zamestnať aj tými najmenšími vecami.. jednou rukou som si začala klepkať po stole a pohĺadom som stále pozerala inam.. stále som si premeriavala celú túto miestnosť ako aj Hanaki samotnú. Po jej otázke som k nej otočila hlavu a len som prikývla. Uhm.. Rámen je fajn.. odpovedala som jej.

Nakonec jsem ze skřínky vytáhla přísady na můj domácí rámen a rychle jsem ho uvařila.
Všechen jsem ho dala do misky, kterou jsem postavila před Shiro.
Vytáhla jsem ještě hůlky a podala jsem jí je.
Sama jsem si nevzala nic, jelikož jsem neměla hlad.
Na stole ležel malý papírek s nápisem:
"Šla jsem nakoupit."

Byl od maminky.
Papírek jsem jenom vzala a zmuchlala jsem ho do malé zmuchlané koule.
Sedla jsem si naproti Shiro a podepřela jsem si hlavu jednou rukou.

Pozerala som sa ako robila rámen, pokúsila som sa nejakým spôsobom odhadnúť čo za ingediencie tam dáva a vlastne.. som plánovala spraviť podobný !.. niekedy.. niekedy doma. Trocha ma zaskočilo keď robila iba jednu misku, rozpolila som paličky no pred tým než som si dala prvé sústo, som sa na ňu spýtavo pozrela. Ty nebudeš? spýtala som sa po čom som si na paličky namotala cetoviny a s takým.. menším elánom som si ich strčila priamo do úst.

Hiashi
Zaklepal jsem na dveře a s aktivovaným Byakuganem jsem věděl že Shiro je uvnitř. " Shiro ! " Řekl jsem vyšším hlasem, ale stále si zachovával svou důstojnost. Dva dny se neukázat doma je drzost. Deaktivoval jsem Byakugan a čekal až mi otevře dveře ta dívka, která tu bydlí.

"Ne, já jsem plná ještě od večeře."
řekla jsem a pak jsem slyšela, jak někdo volá jméno Shiro.
Rychle jsem běžela ke dveřím a otevřela jsem.
Uviděla jsem nejspíš otce Shiro.
"A sakra."
řekla jsem potichu.

Keď som započula hlas môjho otca tak som zbledla.. rýchlo som do seba nahádzala rámen.. bolo mi jasné že sa obídem nejaký ten deň bez večere.. aspoň bez poriadnej večere.. Následne som len nasledovala Hanaki.. vedela som že .. musím, nezmohla by sa proti môjmu otcovi na nič, predsa len bol hlavou klanu Hyuuga.. to mal dosť veľké postavenie na to, aby mohol presadiť svoj názor a praktiky na svojom klane aj bez súhlasu Hokageho či podobne. Len som podišla za Hanaki a s obavami som sa na otca pozrela..

Hiashi
" Shiro, půjdeme, musíme si něco vyříkat " Řekl klidně, přičemž jen letmo pohlédnul na Hanaki. Společně se Shiro za sebou odcházel do sídla klanu Hyuuga, kde se právě podávala večeře. Hiashiho naprosto nezajímalo jestli Shiro hlad má nebo ne. Jíst bude.

Těsně předtím, než Shiro odešla, jsem jí strčila nenápadně papírek do ruky.
V papírku:

Spoiler:

Shiro, kdyby něco, řekni mi to, protože, jak to říct? Dneska odpoledne budu jmenovaná Hokage.

Dívala jsem se na ně, jak odcházejí.