Dům Hanaki

Je to malý jednopatrový dům s pěti místnostmi.
První patro:
Jsou zde 3 ložnice (1. bratrovo, 2. maminčin a 3. je Hanačin)
Přízemí:
Obývací pokoj s velkou sedačkou a kuchyň s velkým stolem.
Poslední místnost je koupelna.

Přišla jsem domů a viděla jsem maminku v kuchyni, jenom jsem se na ní mírně pousmála a odnesla jsem Shiro do mého pokoje v prvním patře.
Tam jsem ji položila jsem postel a sama jsem si sedla na židli.
Dívala jsem se na Shiro, na její obličej.
Po několika vteřinách jsem seběhla dolů po schodech a vzala jsem v kuchyni nějaké jídlo a vodu.
Všechno jsem přinesla do mého pokoje a položila jsem všechno na stůl.
Pak jsem odběhla do koupelny a umyla jsem si obličej.
Po chviličce jsem zase přišla do pokoje a sedla jsem si na židli.
Dívala jsem se na Shiro.
Čekala jsem, že se každou chvíli probere.

Přišel hned za Hanaki a viděl někoho v kuchyni
"D..Dobrý den."
pozdravil jsem a pokračoval za Hanaki do pokoje.
"Máte to tu hezké."
pochválil jsem jejich dům, potom jsem čekal, jestli se Shiro probudí.

Kagamiho klon prešiel pomaly pokojnými ulicami Konohy. Zabezpečenie bolo slabé keďže dedina prešla za posledné týždne mnohými zmenami a dvakrát sa striedal Kage. Prišiel až ku domu v ktorom bývala žena ktorú hľadal. Prišiel ku vchodu a zaklopal. Vyzeral ako úplne obyčajný muž. Mal oblečené drahé oblečenie, nemal žiadnu ninja čelenku a ani žiadne zbrane. Vôbec nevyzeral ako ninja. Tvár mal takisto zmenenú. Vyzeral tak na 45. Mal na čele veľkú plešinu a okolo nej korunku prešedivených vlasov. Hlas mal milý a slabo znejúci. Podišiel ku dverám, trikrát zaklopal a čakal kým mu niekto otvorí...

"Děkuju."
odpověděla jsem Kiyoshimu a slyšela jsem, že někdo klepal.
Seběhla jsem dolů a otevřela jsem.
Za dveřmi stál starší muž, vypadal docela mile.
"D-dobrý den. Přejete si?"
řekla jsem mu a usmála jsem se.
Snažila jsem se chovat mile, ale v mém výrazu byly vidět obavy.

Milo sa usmial a prehovoril pokojným hlasom.
"Rád by som sa s vami porozprával osamote" povedal a stále sa usmieval.

"Pojďte dál."
řekla jsem, stále mile.
Maminka kolem nás chviličku potom proběhla a řekla, že si potřebuje něco zařídit.
Naznačila jsem, že si má sednout na pohovku v obýváku a sama jsem se posadila.
*Doufám, že se Kiyoshi nepřiřítí dolů.*
pomyslela jsem si a usmála jsem se.
Nevěděla jsem, co ten muž může chtít, ale měla jsem zlé tušení, že by mohlo jít o Nakameho a Shiro, která byla v mém pokoji.

Někdo zaklepal a Hanaki mu otevřela.
"Byakugan"
zašeptal jsem si pro sebe a prohlížel si muže, zdál se mi divný a podezřelý.
*To je klon.*
všiml jsem si, ale nechal jsem to být, protože si Hanaki dokázala poradit a i tak bych ji přiběhl na pomoc, kdyby zaútočil ten pravý. Ovšem sledoval jsem je dál.

Celý čas som ležala nehybne, až tak kľudne.. aj cez to že som bola v bezvedomí som cítila ohromnú bolesť.. teda ešte keď ma Hanaki operovala.. keď mi dávala "jeho" oči.. bol to dosť nepríjemný a krutý pocit. Chcela som kričať, kričať na plné hrdlo, možno by to tú bolesť trocha zmiernilo no nemohla som. Nemohla som robiť absolútne nič. Až teraz, po nejakom čase som trocha cukla telom.. tvár sa mi skrivila do menšieho bolestivého úškrnu no následne sa mi na nej znova usadil taký.. bezvedomý (xD) výraz. Zrazu som však pootvorila oči, trocha rýchlejšie som začala dýchať a v momente som prešla do sedu.. bolesť v hlave, ktorá mi zrazu vypukla bola ochromujúca.. len som nepríjemne zavrčala a znova som sa skosila do postele.. obe ruky som si pri tom priložila na oči .. cítila som hrozne divný pocit, nedalo sa povedať že by bol príjemný alebo nepríjemný.. skôr taký.. nezvyk.. oči ma však v tom ostrom svetle, teda aspoň sa mi zdalo že je ostré páč som bola chvíľku mimo, začali štípať a nepríjemne páliť. Očividne som si na Nakamiho dar nezvykla.. aspoň zatiaľ nie.

Kagami sa jemne usmial a sadol si na stoličku v obývačke. V tej chvíli ich ako sedeli obalila lávová guľa ktorá stvrdla na kameň a vykryštalizovala na nepriehľadnú diamantovú horninu. Za Kagamim sa objavila vysoká postava človeka v čiernom s červenou pokožkou a dlhým tenkým červeným chvostom. Avšak Kagami sa zmenil do svojej skutočnej podoby a postavil sa, pričom pozeral stále na Hanaki no jeho výraz sa zásadne zmenil.
"Prepáč mi toto všetko no nechcem aby tvoji spoločníci vedeli o čom sa rozprávame. Nechcem ti ublížiť ani nikomu v tejto dedine. Chcem ti len predniesť návrh. Tvoje schopnosti sledujem už dlhšie a tvoje Kekei Genkai má úžasný potenciál ktorý chcem využiť. Pridaj sa ku mne a ukážem ti moc ktorá manipuluje dejinami. Staň sa členkou mojej Loveckej organizácie a odíď somnou. Ak sa rozhodneš to neprijať... nechám ťa odísť a už ťa nebudem kontaktovať" povedal jej vážnym hlasom pričom bytosť za jeho chrbtom sa vyškierala a ukazovala tak biele tesáky podobné upírskym. Vyzeral dosť strašidelne.

Nevěřícně jsem se dívala na ninju přede mnou.
Rychle jsem se postavila.
Vlastně to byl jen instinkt, který mi nedovolil sedět, ale přesto mi na něm připadalo něco nebezpečného.
Polkla jsem.
Nemohla jsem odejít a nechat tady Shiro.
Musela jsem tu zůstat.
"Já.... Já děkuju, že tě zaujal můj Kekkei Genkai, ale....
Ale nemůžu jenom tak odejít a nechat tu všechno, na čem mi záleží.
Takže tvojí nabídku odmítám."
řekla jsem rozhodně a vlastně trochu naštvaně.
Vlastně mě neuklidnila ani slova o tom, že mi nechce ublížit ani ta, že nechce ublížit nikomu.
Záleželo mi na Shiro i na Kiyoshim a nemohla jsem jenom tak odejít.
To jsem nemohla....

Všiml jsem si, že se Shiro probudila, vypadala, že jí to bolí
"Jsi v pořádku? Asi bych měl zavolat Hanaki."
řekl ustaraně a chystal se jít dolů.

(Mimochodem Kagami ta tvoje "koule", no dá se přez ni prohlédnout Byakuganem ne?)

Chvíľku na mňa išli mdloby no po tom som začula Kiyoshiho.. J..ja.. som v poho.. zamumlala som polohlasne. Na viac som sa nezmohla, proste som nemala absolútne chuť rozprávať.. nemala som chuť na nič. Bolo mi zle ako po fyzickej tak aj po psychickej stránke. Vlastne som ani nevedela kde som, myslela som si že som doma no .. tam to tak nevoňalo.. stále som držala zavrené obe oči pretože tá bolesť moc neustupovala.. znova som sa pokúsila posadiť čo sa mi vlastne aj podarilo.

"Lež musíš si odpočinout, určitě sis na ty oči ještě nezvykla."
řekl jsem a čekal, že si lehne.
Potom bych šel pro Hanaki.

(Byakugan ju prehliadne ale aj tak ich nepočujete...)

Kagami sa na chvíľu zatváril trochu sklamane. Démon ktorý stál za ním zavrčal a rozplynul sa v čiernom dyme.
"V poriadku... zabudni teda že sme sa stretli" povedal Kagami a rozpadol sa na lávu rovnako ako celá guľa ktorá nakoniec zmizla aj so všetkou lávou.

J..ja.. Nakame.. kde je Nakame? zamumlala som.. bolo vidieť že som si moc neuvedomovala čo sa dialo.. teda.. myslela som si že sa mi to len zdalo.. že to bola iba hrozná nočná mora.. stále som neotvárala oči páč to cez ich bolesť nešlo no aj tak som.. už viac menej zaregistrovala že nie som u seba doma..

Rychle jsem si sedla na gauč a dívala jsem se do země.
Pak jsem si vzpomněla na Shiro a rychle jsem vyběhla schody.
Viděla jsem, že je už vzhůru.
Viděla jsem Kiyoshiho výraz, viděla jsem, že o ní má strach.
Zakrývala si oči a měla je pořád zavřené.
Musela cítit hrozné bolesti.
*Pak tedy zapomeň, že jme se střetli.*
vybavila se mi poslední věta toho ninji a při vzpomínce na něj jsem dostala husí kůži.
Slyšela jsem otázku, kterou Shiro řekla.
Zůstala jsem stát mezi dveřmi.
*Vypadal nebezpečně, ale nic neudělal ani Shiro, ani Kiyoshimu.
Pak tedy zapomenu.*
pomyslela jsem si a dívala jsem se na Shiro.
"Je mrtvý."
řekla jsem tiše a bylo cítit, že je mi to líto a, že mám strach....
strach z toho, co udělá Shiro.

Zaregistrovala som Hanaki.. Takže som u nej? prebehlo mi hlavou no po jej slovách som ostala.. úplne.. mĺkva.. takmer som prestala dýchať.. do očí sa mi nahrnuli slzy no zatiaľ som sa im úspešne bránila. Ostala som tam sedieť bez nejakého pohybu.. takže to.. nebol sen.. zamumlala som takmer mlčky a len ma trocha striaslo.. prisunula som si k hrudi kolená a oprela som si o ne hlavu.. stále som si ju však držala v rukách taakže mi vôbec nebolo vidieť do tváre..

Opřela jsem se o rám dveří a smutným výrazem jsem hleděla do země.
Několik slz se mi skutálelo po tvářích jako velké hrachy.
"Je mi to líto."
pošeptala jsem si pro sebe téměř neslyšně a setřela jsem si slzy.
Podívala jsem se na Shiro, bylo vidět, že ho opravdu milovala.....
ale slzy ho zpět nevrátí.
Přišla jsem k Shiro a chytila jsem ji za ramena.
"Shiro, Nakame by určitě nechtěl, abys vypadala takhle.
Nechtěl by tě vidět ubrečenou a řekl by ti jediné slovo: Žij.
Žij plnohodnotný život a nehleď na minulost, nehleď ani na budoucnost....
užívej si přítomnosti a buď šťastná.
Tak tě prosím, neplač."
řekla jsem a jedna slza mi stekla po tváři.
Nesetřela jsem si jí, ale cítila jsem, že se mi červenají tváře.
Mírně jsem se usmála.

Pohľad som obrátila kúsok vyššie, odlepila som sa od svojich kolien a len som s ním zablúdila ku Hanaki ktorá ma momentálne držala za ramená.. tvár sa mi leskla, teda aspoň zopár čiarok na líci pod očami, ktoré zobrazovali to, že som naozaj plakala. Jednou rukou som si pomaly zotrela takmer zoschnuté slzy z tvári a konečne som pootvorila oči. Síce ma stále boleli no, nejak som to vydržala.. Arigato.. vyšlo zo mňa nakoniec a len som oboma rukami Hanaki objala.. hlavu som pri tom zaborila niekde do jej oblečenia.. Celé to však bol taký mierne strhaný a jemnejší pohyb páč som nevedela tak úplne presne odhadnúť v akej je odo mňa vzdialenosti.. Keď som ju mala pri sebe tak som sa cítila taká istejšia.

Při objetí jsem měl na (Hokage ) Hanaki otázku
"Hanaki, kdo to vlastně byl?"
zeptal jsem se jí
"Asi ti došlo, že byl klon, že?"
dodal jsem a se zájmem sledoval, co mi odpoví.

Při Kiyoshiho otázce jsem se zarazila.
*Pak tedy zapoměň, že jsme se někdy setkali.*
jeho poslední věta mi projela myslí.
Jenom jsem se usmála.
"Byl to nějaký posel starších, který měl otázky na moje schopnosti a dával mi informace o vedlejších úkolech Hokage."
řekla jsem mile a nedávala jsem na sobě nic znát.
Přeci jen, dodržel slib, proto já dodržím ten svůj.
"Vlastně jsem si uvědomila, že to byl klon až po chvíli, ale předával mi tajné informace, proto použil tu techniku."
dodala jsem a pohladila jsem Shiro po vlasech, protože jsem stále byla sevřená v jejím slabém objetí.

Chvíľu som ju ešte objímala no nakoniec som znova začala zatvárať oči. Keď je človek v bezvedomí tak toho moc nenaspý a ja som bola proste.. zničená. Potrebovala som si oddýchnuť aj po tej psychickej stránke a moje telo ako aj myseľ si teraz presadili svoje. Objatie po chvíľke ochablo a ja som sa len zviezla o niečo nižšie. Oči som už znova mala zatvorené no tento krát z toho, že som zaspala a už som nevládala byť dlhšie hore.

Cítila jsem, že už se Shiro déle neudrží na nohou.
Opatrně jsem ji uložila a přikryla jsem ji dekou.
Nebyla v bezvědomí, byla jen unavená - spala.
Po chviličce jsem se otočila na Kiyoshiho.
"Myslíš, že se hodím... na post Hokage?"
zeptala jsem se ho trochu stydlivě a bylo vidět, že se červenám.

Usmál jsem se na Hanaki
"No, ještě jsem tě neviděl, jak zvládneš některé sprostší Genniny a Chuuniny, když míváš takovou chuť na zabíjení. Ale jinak si myslím, že to zvládneš."
odpověděl jsem jí a na něco vzpomněl.
"Já vlastně ještě nemám tu odměnu z poslední mise, no nechám to na pak."
řekl.
"Já už asi půjdu."
dodal a chystal se na odchod.

(Hele teď je jakože večer?)