Ulice Kaisha

Zde je ulice plná zbohatlíků-

Stál som na budove, najväčšej budove ktorá sa nachádzala v ulici Kaisha.. takže zvesti, nebezpečný shukaku a nevychovaný Kazekage? zbláznili sa? všetkých ich pozabíjam.. keď to tu mám na starosti tak im pripomeniem časy krvavých pieskov.. zaškeril som sa pri čom som zodvihol ruku, KORAAA !! Všetci kto si myslia že Gaara nemá na poste Kazekage miesto poďte sem !! chcem vás podporiť, ukážem vám silu ktorá ho dokáže poraziť a zvrhnúť !! zakričal som no .. bol to len trik, popravde, chcel som ich sundať, do jedného, jednou technikou, všetkých ktorý sa len slovíčkom proti Kazekagemu postavia.

Naprosto nikdo si tě nevšímal.
Přiběhl k tobě jen malý kluk a řekl.
" Ty jsi ten blázen že jo ? "

Hee??.. odprac sa krpec.. ideme vynášať odpadky.. počul som že sa to šíri odtiaľto, ten zápach, zrady.. ako chcete lúzri.. nebudem riešiť kto sa bude búriť a kto nie, vyvetrám vás všetkých ! zarehotal som sa po čom som ruky odvihol k oblohe, násldne sa okolo mňa začal formovať Saki, ohromné množstvo ktoré stále pribúdalo a pribúdalo, nakŕmim vás vašou chamtivosťou, zabije vás to čo máte najradšej, zlato.. zaškeril som sa a následne som skočil do vzduchu. Vlna zlatého prachu ! skríkol som po čom som rukami pokynul na celú ulicu. Spravím z vás odstrašujúci príklad, niekto si ešte pár krát rozmyslí či sa bude chcieť búriť proti absolútnej moci ! .. prebehlo mi hlavou až som sa musel uškrnúť, možno som si to ani neuvedomil ale do hlavy sa mi vkrádali myšlienky sedem chvostého, možno práve ten ma podnietil k tomuto brutálnemu a úplne úžasnému činu ! .. následne som celú techniku ktorá mala obrovské rozmery poslal na ulicu, domy by to malo začal demolovať, ľudí pochovávať za živa, a tých šťastnejších nič netušiacich rozdrviť behom pár sekúnd..

S podzvednutými rukami jsem zabránil aby se písek dostal nad budovy.''Kūsa Bōheki '',velká písečná zeď zabránila jeho útoku na budovy a lidi.Písečné ruce mu obmotaly ruce i celé tělo.''Sabaku Kyuu'',natáhl jsem ruku směrem k němu,tak že sjem ho uvěznil do rakve aby se nemohl pohybovat.Hned poté jsem zeď pomalu odsouval pryč až mimo vesnice a tam spadl písek i s jeho prachem.

Zrazu som sa ocitol v piesku.. he .. heeeee ? KORAAA !! začal som vykrikovať aj keď skôr v mysli, túto techniku som poznal, poznal som všetky jeho techniky no ani za svet som nevedel prečo ma do nej uzavrel.. (xD) Nemohol som sa však ani pohnúť a element Saki som neovládal na toľko aby som s jeho pieskom mohol manipulovať či mu znemožniť jeho piesok používať.

''Co si myslíš že děláš?Já ti svěřil na chvíly vesnici a ty takhle?A navíc...Čekám až mi vrátíš ty svitky,myslíš si že se jen tak proplížíš ke mě a ukradneš mi to když jsi genin?''Řekl jsem vytočeně a z ničeho nic písek vytáhl klíče od mého domu z jeho kapsy.Natáhl jsem paži a chytil je.

Hee? žiadne zvitky som ti neukradol !! len som ich prepísal s úpravami aby sedeli na element zlatého prachu !! debile ! zakričal som na neho naštvane a tie kľúče som úplne ignoroval.. navyše by si mal počuť čo o tebe niektorý hovoria !! za chvíľu budeš mať na krku vzburu ! radšej som ich chcel pozabíjať teraz ! aj keby som si pomýlil obyvateľov a zabil nevinných aspoň by to bol dobrý odstrašujúci príklad ! zavrčal som nepríjemným tónom hlasu.

''Je mi jedno co se o mě říká.Já je budu ochraňovat vždy,i když budu podle nich odpad'',řekl jsem plným hlasem a sledoval ho.''A mohl bych to brát jako zradu to ukradení svitků a útok na vesničany''

He? ukradol som snáď niečo? NIE ! máš to tam !! .. a za ten pokus by si mi mal poďakovať, tak sorry ak mám trocha pomýlené myslenie nemal som tú možnosť vyrastať ako ostatný .. Bwoou.. zaškeril som sa pri čom sa mi pri tom výraze, tak opticky zväčšila jazva cez obe tváre, bolo to však len opticky, ostávala stále rovnaká.

Podíval jsem se na vzkaz a zamyslel se.Mám riskovat další problém s vesničany a radou?''Udělal jsem chybu že jsem ti věřil a dokonce ti svěřil správu vesnice,tuto chybu už neudělám'',řekl jsem lhostejně a pustil ho.Přivolal jsem dva ANBU a dal jim úkol ho hlídat.Risknu to..Zmizel jsem ve víru písku.

Bolo mi v podstate teraz jedno kam som letel len čo najďalej od brány .
Doletel som teda sem kde som položil svoju senseii a zrušil som krídla bolo to už docela únavné dnes som ich použil už veľa krát .

"Pôjdeme ... za ... Kazekagem ?"

´´Dobře... není ti nic?Vypadáš unaveně..´´zaptala jsem se a starostlivě se na něho podívala vzala jsem ho za rameno a podepřela ho...

"Tak ako vždy som to dnes trocha prehnal a tie krídla som používal o sto šesť preto som tak trocha z toho mimo to to čo nevidieť prejde naozaj ."
Usmial som sa a nechal som sa aby ma tak zobrala docela to teraz pomohlo aj keď nechcel som ju nejako zaťažovať .

ANBU
Přiskočil k vám ANBU a spustil. ,,Okamžitě vyrazte na svou cestu je to nezbitné. Možná jsme se ocitli ve válce. Tohle je rozkaz Kazekageho!''

´´Dobře tak jdeme ...´´podpírala jsem ho a šla z5 cestu ke bráně...cestou jsme míjeli několik lidí ale nevšímala jsem si toho a šla dál a dál dokud jsme se zase neobjevili u brány... (presun)

presun

Hlava mi třeštila. Měla jsem pocit, jako by mi za chvíli měla vybouchnout. Sedla jsem si na nejbližší lavičku. Sehnula jsem se a lokty se opřela o nohy. Prsty jsem si tiskla ke spánkům. Mé tělo mě neposlouchalo. Začaly se mi třepat ruce. Teda na nich to bylo vidět. Pustila jsem si hlavu, protože mi vadilo s ní třepat. Kruci! Rukama jsem se objala. Po tvářích mi stékaly slzy. Připadala jsem si tak bezmocná a bezradnná. Nikoho jsem si k sobě nepouštěla, protože jsem věděla, že to nebude na dlouho. A teď, když jsem si k sobě někoho pustila, tak stejně konec bude stejný. Nedokázala jsem mu ani říct, jak mi na něm záleží. Možná jen by bylo lepší, kdybych se od všech odtáhla a čekala až to přijde. Hlavou se mi honily tyhle myšlenky.

Po neustálém přemýšlení, jsem se vschopila. Stoupla jsem si a rozešla jsem se. Musím zajít za Kazekagem a vzdát se svého týmu. Nevím jak dlouho budu ještě schopná někoho vést. Budu mít potíže ze sebou. Nemůžu si nakládat tolik starostí. Bude mě to hodně mrzet, ale nemám na vybranou. Nic se dělat nedalo. Nemohla jsem si nijak pomoci. Nevěděla jsem jak. Vydala jsem se domů.
(přesun)

Pomaly som prechádzal ulicami zbohatlíkov. Po tvári sa mi rozťahoval väčší úškrn. Mieril som k asi najhonosnejšej a najväčšej budove ktorá tu stála. Ruky som mal vo vreckách a pohľadom som blúdil niekde k zemi. Rozmýšľal som že.. to tu vôbec nemuselo existovať.. keby ma "vtedy" nezastavil Kazekage. Gaara.. zamumlal som takmer nečujne a po tvári mi prebehol tieň. Boli mŕtvy.. všetci.. znova.. práve kvôli nim som sa rozhodol odhodiť svoje pocity.. nikdy sa mi to však tak úplne nedarilo.

O niekoľko hodín som už mieril späť do pracovne Kazekageho..
(presun)