Ulice Toori

Zde žijí lidé v normálních podmínkách.

Akiyama Arame
Ležérním krokem jsem se pomalu sunula ulicí a prohlížela si domy tady. Byla to příjemná procházka. I přes to, že Kumo leží v horách, bylo dneska hezky teplo a slunečno. Na chvíli jsem se zastavila a podívala se nahoru na nebe. Samozřejmě plné mraků jako vždy, bez nich by to nebyla naše vesnice. Procházela jsem se už hezky dlouho a moje nohy byly docela unavené, tak jsem vyhledala nějakou lavičku, sedla si na ní a pozorovala život běžných lidí. Napadlo mě, čím bych asi byla, kdybych se nestala ninjou. Asi bych zrovna teď obdělávala rýžové pole nebo zalévala záhon se zeleninou. *Takhle je to mnohem lepší,* pomyslela jsem si, opřela se o opěradlo a znovu se zadívala na mraky plující oblohou.[b]

Akiyama Arame
Už jsem tu byla docela dlouho...začala mi být zima. Většina lidí už šla domů a v ulici se stejně nic neděje, tak jsem se zvedla z lavičky a vydala se domů. Dneska jsem toho vážně moc neudělala ale co, aspoň jsem nabrala nějakou energii. Zítra to snad bude lepší.

dorazila jsem do jedné restaurace, kde jsem si objednala nudle s nějakými ingrediencemi a limonádu, jakmile mi jídlo bylo přineseno, pustila jsem se do něj a jelikož mi velmi chutnalo, měla jsem v plánu si přidat

- jakmile jsem po docela dlouhé době dojedla (xD) zaplatila jsem a vydala jsem se opět na menší procházku
- přesun

Pomalým krokem přecházím a obdivuju zdejší domy. Při svém tréninku jsem neměl moc času toulat se po vesnici tak to tady ještě celkem neznám. Hehe.. konečně budu mít možnost najít si tým.. Možná už konečně budu schopen na ně promluvit bez koktání.. přemýšlím nad svou fóbií Hahahaha zasměju se nahlas na počest svého přesvědčení, no když zahlédnu pohledy kolemjdoucích alá je to blázen, tak se sklidním. Ah.. asi nevypadám moc důvěryhodně jakožto jounin pronesu potichu a pokračuju v chůzi.

Po velice dlouhé procházce už tady nemám co dělat.. takže se půjdu podívat někam jinam..

Přesun

Len tak som sa prechádzal po ulici, ruky skrútené za hlavou a zrak upretý ku nebu. Nerozmýšľaľ som nad ničím zvláštnym, dá sa povedať, že nad ničím. Iba som si pískal a odkopával malé kamienky z cesty.

Jdu vedle bráchy. Vůbec není co dělat...chtělo by to něco podniknout... pomyslím si a pak se otočím na Tetsua Hele nepodnikneme něco? Začínám se nějak nudit...

Pozerám na oblohu, z ktorej stále prší.
"No, láka ma niečo vyparatiť," zasmejem sa, odtrhnem zrak od oblohy a pozriem na brata.
"Ale čo? To je fakt otázka. V takomto psom počasí sa toho moc robiť nedá. No, dá, ale nebolo by to primerané nášmu veku."

Chytnu se za hlavu a zakroutím s ní. Zase by vyváděl ptákoviny...
Ty máš nějakej nápad co? Někam bych zašel se podívat... řeknu mu a jdu pořád dál načež už mám celkem promočený vlasy...

"No, nápady mám vždycky," po tvári sa mi roztiahne žiarivý úsmev a pritom odkopnem ďaľší kameň.
"Ale čo takto sa niekam zájsť schovať? Táto mikina bola dosť drahá a nechcem riskovať, že sa premočením nejako poškodí."

Mohly by jsme, ale kam? Šel bych se mrknout třeba na náměstí, tam by se něco mohlo najít ne? řeknu mu a setřu si vodu z čela.
Ještě že mě voda nevadí, je krásně osvěžující... pomyslím si s úsměvem.

"Pre mňa za mňa, ale už poďme preč," vzdychnem si a na hlavu si dám kapucňu. Zastanem a odkopnem ešte posledný kameň, ktorý s rachotom narazí do plechového kontajnera. Iba sa zasmejem a vyrazím. (presun)

Dobrá... řeknu mu jen a vydám se za ním (přesnun)