Sendainina Ulice

First topic message reminder :

Ulice chudých a povětšině starých lidí

Chytil jsem svitek a prohlédl si jej.Cože?Jakto?T-to byl Sasuke?Ohlédl jsem se a skousl si dolní ret.Teď tě nechám jít..Ale najdu si těChytil jsem Ferii do náručí a zamířil s ní do jejího domu.(přeun)

Procházela jsem se v ulicích a pozorovala jsem noční oblohu. Byly zde krásně vidět hvězdy. I když jsem neviděla červenou, což mě trochu přivedlo na smutné myšlenky.

Celou noc jsem se procházela. Nepotřebovala jsem jít spát, ani se mi nechtělo. Podívala jsem se na hodinky a uvědomila jsem si, že je už deset. Měla bych jít do té haly, aby tam na mě dlouho nečekali. Pousmála jsem se. Beztak přijdou pozdě. Pomyslela jsem si. Když si představím, co čekalo nás, když jsme přišli pozdě... dvakrát tvrdší trénink.
Pomalu jsem se vydala k hale.
(přesun)

Opakovala jsem včerejší rutinu. Procházela jsem se ulicemi. Zase mě to zavedlo sem. Proč jen jsem se hlásila k tomu, že převezmu tým? Jsem se zbláznila! Nikdy nebudu sensei. Nikdo mě nikdy nerespektoval... Vždycky jsem to byla já co... Zaťala jsem naštvaně ruku v pěst. Vytáhla jsem si přívěse z poza trička.

Tenhle přívěsek je tvořen tvojí čakrou. Až zemřeš, tak se roztříští. Vzpomněla jsem si, jak se roztříštil maminčin přívěsek, když ji zabili... Sevřela jsem ruku v pěst a dál jsem se procházela ulicemi.

Ucítila jsem cizí čakru. Rozeběhla jsem se tím směrem. Aspoň ten trénink byl k něčemu!
(přesun)

Prišiel som do ulíc a vyskočil som na obvýklí dom kde som spával.
Lahol som si na strechu a pozeral sa na tmavu oblohu,ah prečo len to sensei robíí a nedá si povedať takto príde o život.
A prečo ma to vobec trápi?nikdy ma nič o nikom nezaujmalo ah jo to zase bude večer.
Povedal som si pre seba a pomali som zavrel oči a zapsal.

Nejak som zaspal na streche spal by som nadalej lenže ma prebralo nejaké cukanie do hlavy.
Ked som sa prebral pozrel som sa vedla seba a stál vedla mna nervozne Ryo.
"No konečne tebe to teda trvalo"odvrkol som mu.
Z ust vpustil do mojej ruky 2 svitky no konečne že si ich zohnal,chvílu som si ich obzeral.
No nič bol som už dosť dlho preč a mal by som sa niečoho najesť som moc hladný a čo robí vobec sensei.
Včerajška mi bolo luto no musela sa to nejako vyriešiť.
"Tak pod Ryo vyrážame preč."
Ryo mi vzletel na rameno a ja som zoskočil zo strechy a kráčal preč.
(presun)

Bezmyšlenkovitě jsem bloudila ulicemi. Měla jsem sice plán zajít za Kazekagem nebo jít trénovat, ale na tohle všechno mě zrázu přešla chuť. Prostě jsem jen tak šla ulicemi a nevnímala jsem okolí.

Konečne som po vela dnoch opustil trningovu halu.Zdalo sa mi ako keby som tam trávil polku svojho života.Nechcelo sa mi vracať do bytu kde som mal byť so Shizukou nevedel som prečo ale zdalo sa mi ako keby som tam v poslednej dobe zavadzal a možno už aj na mna zabudla,kedže sme sa dlhu dobu nevideli.Radšj som sa vybral do ulic trocha špinavý aj hladný a smedný,Obzeral som sa na okolo čo nové sa tunak v meste nachádza a čoho by som mohl požadovať no nič ma nezaujalo.Bolo mi vlastne luto že som tak dlho Shizuku nevidel a neviem čo je s nou dufal som že sa na mna nehnevá alebo neije na mna urazená.Ako som kráčal dalej nemohol som uveriť vlastným očiam.Zrovna ona kráčala predomnou,na tvári sa mi vyronil usmev a vydal som sa vo velkej rýchlosti za nou.Ale zrazu sa mi myslenie zastavilo a ja som zastal.Premýšlal som či by bol dobri nápad ísť za nou.Chvílu som etše premýšlal a pozeral som sa na nu ako kráča dalej ale nakoniec mi to bolo jedno a chcel som vedeť ako som na tom.Nadýchol som sa a s chuťou som vyrazil za nou.Ked som stál za nou položil som jej ruky na oči.A mličky som tam stál ako zareaguje.

Jak jsem tak šla, tak mi někdo přikryl oči. Zastavila jsem se. Nemusela jsem se vůbec namáhat. Hned jsem tušila, kdo by to mohl být. Zvedla jsem ruce a chytila jsem ty jeho. Však jsem je ale neodělala z mých očí. Neměla jsem nutkání cokoli vidět. Teď ne.
Zavřela jsem oči. Měla jsem před nimi obzar, jak mu pokaždé rozcuchávám vlasy. Pousmála jsem se. Musím to zkusit znovu!
"Pacient se nám zase probral." řekla jsem nakonec. Dlouho jsem ho neviděla.

Ako som mal jej ruky na očiach bol som si celkom neistý či som spravil dobre a či mi hned nepoleti jedna medzi oči.Chvilu som váhal ale všimol som si že zdvihla svoje ruky a položila ich na moje.Mal som tušenie že ich chytí a odhodí preč,ale nie ona mi ich chytila a chvílu mlčala.Nevedel som čo sa deje či sa hnevá alebo je rada že ju držím ta ticha chvíla mi nahánala strach.Už situácia vyzerala velmi zle ked ku mne nakoniec prehovorila.Len som si odfukol a usmial sa,dal som ruky preč s jej očí."Eh no hej trocha som sa zdržal v tréningovych priestoroch ale už už som spať".Bol som rad že prehovorila a vyzeralo to že situácia nieje až taka napiata a tak som jej ruku položil na rameno.

Položil mi ruku na rameno. Tak napůl jsem se otočila. Ruce jsem svěsila. Jednou rukou jsem si přejela nervozne po kapse, kde jsem měla svoje léky. Koutkem oka jsem se na něj podívala. Druhou rukou jsem mu zase rozcuchala vlasy. Nemohla jsem si pomoci. Jeho jemné vlasy mezi mými prsty... byl to skvělý pocit. Ještě lepší, mnohem lepší by bylo ho obejmout, ale na to jsem si netroufla.

Moja ruka bola na jej rameni no ona len trocha pootočila hlavou,čo čo sa mi nejako nezdalo jednou rukou si prešla po kapse a druhu mi zaborila do vlasov.No moja reakcia nebola ako obviklá že som vždy vybuchol a začal na nu kričať.Ruku čo som mal na jej rameni som prudko zdvihol a chytil jej ruku čo mala v mojích vlasoch.Pevnejšie som jej ju stísol a otočil ju smerom ku mne.Pozrel som sa jej do očí a hladel do nich.Po chvíle pozerania som na chvílu zavrel tie svoje a mlčal.Ked som ich otovril mal som vážny výraz,pritisol som sa ku nej natesnejšie ako to len išlo no moj učel nebol bjatie ani nič podobne.Položil som jej ruku na rameno a pomali šiel dole s rukou až som sa dostal k jej vrecku,do ktorého som siahol a vytiahol z neho niečo.Ked som sa na to pozrel boli to pipulky od bolesti a podobne.Pevne som ich v ruke stísol a sklonil hlavu dole.Bolo mi jasné o čo sa jedná a nemohol som svoje emocie potlačiť, s jedného oka mi vyšla szla,ale nebolo ju vidno kedže som mal sklonenu hlavu.

Čekala jsem, že mi začne nadávat, ale to se nestalo. Místo toho mi chytil ruku a otočil si mě k sobě. Zahleděl se mi do očí. Chtěla jsem uhnout, ale stejně by se to dozvěděl tak nebo tak. Pak zavřel oči a když je znovu otevřel, měl vážný výraz. Víc si mě k sobě přitiskl a sjel mi rukoku ke kapse. Z ní vytáhl moje prášky. Stiskl je a sklonil hlavu. Pořád mlčel, což mě dovádělo k šílenství.
Nadechla jsem se, že něco řeknu, ale ústa jsem opět zavřela. To samé jsem zopakovala ještě dvakrát. Absolutně jsem nevěděla, co bych mu měla říct. Jemně jsem mu položila ruku na rameno. V očích jsem měla smutný výraz.

Nadalej som pevne držal lieky v ruke a mal skolnenu hlavu nedokázal som sa jej pozreť do očí tento krát už nie hanbil som sa za seba.Slubil som jej že jej pomožem s jej prekliatím a dostanem ju z neho lenže ja som namiesto toho leťal celí rok v posteli a nič pre to nerobil.Citil som nenávisť voči sebe samému,keby sa jej niečo malo stať v živote by som si to neodpustil,tieto lieky a jej srdce mi prezradilo že jej stav je na tom o dosť horšie než bolo, a ja ja som sa ešte nepohol ani len na krok stále som bol na začiatku.Pozrel som sa na lieky a odtrhol od nich štítok čo tam bol nalepený.CHytil som jej ruku a položil jej ich spať do ruky.Papierik s liekou som si vložil do vačku.Jej ruku čo som mal na ramene som odstrčil preč a rozbehol som som sa neuveritelnou rýchlostou preč.
(presun)

Než jsem se nadála byl pryč. Zůstala jsem tam stát s léky v ruce. Mučilo mě to. Po tváři mi stekly slzy. Raději jsem se vrátila domů.
(přesun)

Rozhodol som sa nakoniec výjsť zasa do ulíc bola to možno už dlhá doba ale čo to hlavné že som bol vonku !
Mal som v pláne niekoho sestretnúť či to senseii alebo tak nechcelo sa mi tu samému trčať.

Procházela jsem se ulicí, bylo mi líto chudých lidí, nemohla jsem se na to díval, tak jsem šla k do jiné ulice. (přesun)