Yukiyuya Yami vs. Daisuke Maeda * vs. Yukki Maeda

Den vystřídala temná noc,která byla něčím výjimečná,měli se totiž střetnout dva shinobi a poměřit mezi sebou svoje síly,oba vlastnili velmi silné pokrevní vlastnosti,též nazývané jako Kekkei Genkai a měl to být souboj na život a na smrt. Byl to souboj mezi potulnou kunoichi,která pocházela z Kirigakure no Sato a mezi jedním chuuninem ze Suny,právě teď a právě tady na tomhle posvátném míste,kde se ve vzduchu nehybně vznáší kusy ztraceného města jménem Tenbatsu ( 天罰 Zatracení ).

Spoiler:

Cítil som vonku chladno, bol som pripravený na všetko smrť mi číhala na jazyku ale nebránil som sa tomu.
Započul som o tejto shinobi že ovláda velmi špecialne KG ale nebal som sa skor mi to pridavalo na síle.
Ked ju porazím podrobím sa ešte vačaj sile čo bude znamenať že moje srdce sa podrobí vačšaj temnote i ked tou som bol už pohltený.
Miesto boja bolo velmi zvláštne ale lubilo sa mi naplnovalo pocit že som niečo viac ako iní.
Doskákal som na jeden s kamenov a v ruke som rdťal kunai,nič som nevralvel ani nemal žiadny výraz len som tam stál ako nejaká socha.
Silnejší večečny vánok mi fukal do vlasov čo bolo prijemné.

Yukiyuya Yami

Šla jsem velmi pomalu cestou k městu jménem Tenbatsu,které bylo něco jako posvátné místo a normálně by na něj neměl vkročit shinobi,který už jednou v životě zhřešil,avšak dnes to bylo jiné. Měla jsem se setkat s dalším vlastníkem Kekkei Genkai o kterém jsem věděla pouze to,že je ze Sunagakure no Sato,avšak nic víc informací jsem neznala,nějak podvědomě jsem tušila,že oba už jsme nějak zkažení a neměli bychom v tomto městě co dělat,avšak i přes to mě hnala touha se setkat s někým novým. Krásná noc,doufám že bude stát za to! Řekla jsem spíše pro sebe a došla až k vznášejícímu se městu,kde přiskočila k tomu ninjovi,který už tady byl přede mnou,měla jsem kapuci na hlavě,takže mi nemohl vidět do tváře,bylo to vlastně jen kvůli tomu,abych byla alespoň na chvilku v utajení. Slušné je se představit,takže moje jméno je Yumi. Ozvala jsem se nevlídným tónem hlasu a zadívala se svýma skoro průsvitnýma očima na shinobiho a prohlížela si ho od shora dolů...

Zatial tunak ešte nikdo nebol takže som mal čas sa poobzerať na okolo.
Vyzeralo to tunak ako krajina bohov čistych bohov nepoškvrených,čo sa o mne nedalo povedať.
Ani sám neviem prečo som sem prišiel ale mal som želanie oskušať krv tejto shinobi či je temná ako sa hovorí.
Táto časť skaly na ktore jsom stál vyzerala ako keby sa mala každu chvílu rozpadnuť n oto bolo to najmenej čo ma v tejto chvíli trápilo.
Sklonil som pať hlavu a medzi prstami som si prehadzoval kunai ked v tom dorazila osoba.
Predstavila sa mi čo by som ani nečakala, ale bolo mi to jedno, zastavil som pohib kunaia a pevne ho zmačkol.
Na tvári sa mi zjavil diabolsky usmev smerujuc na kunai,"ja som Daisuke"
Predstavil som sa druhej osobe čo stála na kameni sledovac svoj kunai.

Yukiyuya Yami

Konečně někdo,kdo vypadá,že je posedlí temnotou a svým vlastním světem! Třeba bychom si mohli rozumět,no teď na to asi není ta správná chvíle. Pomyslela jsem si a oblízala si rty,jakmile jsem však uviděla jeden kunai nedalo mi to a musela jsem se zasmát. A ty,co zamýšlíš s tímhle kusem bezcenného kovu? Oplatila jsem mu ďábelský úsměv a sundala si ze zad svou kosu,kterou jsem pevně stihla a jednou s ní máchla ze strany na stranu,abych si trochu procvičila ruce. Takže začneme nebo tu na sebe budeme pořád jen koukat jako dva tupci,kteří si nemají co říct? Ozvala jsem se k Daisukemu a pevně se zapřela nohama o zem,abych měla lepší koordinaci těla...

Ta osoba menom Yumi bola odomna daleko ale bolo od nej cítiť temnota už nadialku,čo mi pridávalo na síle.
Vypoťul som si čo mi povedala ohladne kunaia zdvihol som hlavu a pozrel som sa do jej očí svojím Keikore.
Chvílu som sa do jej očí pozeral a po chvíle som ich zavrel,ked osm ich opať otovril musel som sa zase usmiať ešte viac.
"Taká temnota neuveritelné bude mi česť ťa zabiť" pozeral som sa na nu takym fanatickym vírazom.
Zdvyhol som kunai hore a porezal som si svoj jatyk doslova mi z neho začala tiecť krv.
Ked som dal kunai preč od ust bol plný od krvi.
"Takto si budem vychutnávať tvoju krv až do samého vyschnutia tvojho tela"
No nerobil som žiadne pečate ani nič ostal som stať na mieste stale sledujuc jej oči s mojím Keikore užíval som si každu sekundu tohto pohladu do jej temnych očí, no sledovať dlho moje oči malo nevýhodu pre supera.
Po dlhšom pozeraní sa cíti uskostlivo a osamelo,čím viac su tieto oči posadnuté temnotou tým je to pre druhu osobu horšie.

Yukiyuya Yami

Hluboce jsem se dívala Daisukemu do jeho zelených očí,vlastně byli jsme naprosto stejní,jak já tak i on jsme už byli uvnitř sebe dost zkažení a něco jako lítost pro nás nic neznamenalo,vlastně jsem si připadala jako kdybych se dívala do vlastního zrcadla. Čest mě zabít? Chlapečku,pokud se ti to povede jsi opravdovým pánem,avšak moc si nefandi. Dořekla jsem arogantním hlasem a dívala se nadále do temných očí Daisukeho,přičemž v těch mých mohl vidět jen moje pohrdání jím a nadřazenost vůči jeho Kekkei Genkai,věřila jsem,že na mě se svou pokrevní vlastností nemůže,protože moje ultimátní obrana byla opravdu něco nevídaného,přes co by nikdy neprošel ani tak zkušený shinobi,jakým mohl být právě Daisuke. Nevím jak dlouho mě chceš prozkoumávat,ale mě tohle už přestává bavit! Buď se zachováš jako chlap a budeš útočit nebo to tu zabalíme a každý půjdeme zabíjet lidi jiným směrem! Naštvaně jsem okřikla shinobiho přede mnou a dívala se na kunai,který byl celý od krve Daisukeho,zmocnila se mě chuť vytahat mu všechny orgány z těla,avšak nějak jsem se dokázala ovládnout,no pohled v mých očích se změnil,byl tak chladný a lačný po krvi.Vytáhla jsem z kapsy jeden kunai s výbušným lístkem a hodila ho směrem k Daisukemu,za letu lístek začal pomalu hořet a prskat což mě přivedlo ještě do většího pokušení bojovat,avšak stále jsem nepřestávala hledět tomu ninjovi do jeho očí,ve kterých jsem vlastně nalézala sebe samou...

Mal som nutkanie sa smiať a nakoniec som sa aj tak smial"ha ha ha ha ha,chlap? To oslovenie mi už bol odávno odbrané jedine čo ostalo ludské je toto telo to je všetko"
Vyplazil som jazyk ktori krvácal a vzal si jednou rukou krv z neho,začal som si po ruke malovať divné znaky.
"Cheš to tu ukončiť rýchlo hm ako sa lubi Yami "stále som aj pri malovaí znakov na ruku sledoval jej oči ktoré naberali vačšiu nenávisť a peklo a ja ja som sa cítil stále silnejší a silnejší.
Domaloval som znaky na ruke a sledoval kunai čo letel oproti mne,nerobil som si s toho ťažku hlavu hodil som svoj čo som držal v ruke do tej jej, a tým zmenil dráhu a vybuchol niekde índe.
"Po výbuchu ktorý nastal som sa je jopať zahladel do očí, no viečka sa mi via roztvorili, jej srdce zachcelo po krvi a nenávisti čo ma inšpirovalo a bol som rád že niekdo s takýmto srdcom stojí oproti mne.
"Prosím predved mi svoju silu predved mi silu Yami"

Yukiyuya Yami

Heh jak jinak,dal by jsi se nazvat démonem v lidském těle! Vychutnávala jsem si každé slovo z té věty,protože slovo démon pro mě znamenalo mnoho a lidé z mého klanu mě určitě jím tak také nazývali,protože zabít jejich člena rodiny nebo příbuzného nebyl čin hodný lidského tvora. Yami? Heh takže poznáš moje příjmení,obdivuhodné na to,že jsi se mi pouze jednou zadíval do očí! Pousmála jsem se,vrátila kosu zpět na záda,vytáhla další,tentokrát však normální kunai a pevně ho sevřela zuby,poté jsem se pouze s ďábelským úšklebkem rozeběhla proti Daisukemu a v půlce cesty dala ruce do pečeti Hitsuji ( 未 Beran ). Přede mnou a zároveň za Daisukem se začalo formovat zrcadlo,avšak nijak jsem se nezastavovala a vběhla do zrcadla přede mnou a o tři sekundy na to jsem vyšla ze zrcadla za Daisukem s kunaiem v ruce,ten však měl dostatek času z toho místa zmizet,avšak pokud nic neudělal,tak jsem k němu přiběhla a dala mu kunai ke krku,kde mu s ním udělala celkem hlubokou rýhu do krku...

Démon v ludskom tele bolo slabé slovo,nedalo sa popísať slovami čo som bol vobec skor čo sa zo mna stalo.
Prestal som jej hladiť do očí aj tak to nemalo význam všetko o nej som zistil a vedel som že je ako ja.
Začal som na jednej ruke tvoriť pečate.
Medzi tým ona predviedla jutsu pozorne som ho sledoval až do momentu než sa ona zobrazila za mnou.
Bolo to nečakané a netušil som a nemal som ponatia ak osa toto jutsu robí pretože sa to nedalo okom prehliadnuť.
Držiac kunai pod mojím krkom ma rezol a dosť hlboko, začal mi krvácať prudko krvácať, no namiesto bolesti alebo kričania som sa opať len usmial.
"Cítiš to tu krv tu podobnu krv ktora prudi tvojim telom a tuži po mojej?
"Medzi touto rečou som svojou rukou v ktorej som mal techniku Himitsu oberisuku som jej mieril na stehno.
Kebyže ju táto technika zasiahne tak by jej pretrhala bunky v nohe.

Yukiyuya Yami

Jakmile začala krev z Daisukeho krku přetékat přes mojí ruku,ve které jsem stále držela kunai,který jsem později odrhla od krku protivníka a přiložila mu ho špičkou k srdci,kde mu ho jen lehce zaryla pod kůži,ne moc,nechtěla jsem totiž,aby umřel tak moc rychle,jelikož jsem si dlouho tak nikoho nevychutnávala. Pomalu jsem nakláněla svojí hlavu přes rameno Daisukeho a jemně mu olízla krk,ze které mu stále kapala krev,byla jsem jako posedlá,posedlá jeho krví,která mě z nějakého zvláštního důvodu stále přitahovala víc a víc,jakmile jsem zhltla doušek jeho krve pouze jsem přiložila svá ústa k jeho uchu a potichu šeptla. Chutnáš tak jako nikdo jiný před tebou zlato,jsi unikátní stejně tak jako tvoje Kekkei Genkai a já chci více tvé krve! Dej mi jí! Dej mi jí všechnu,ať ani další kapka nepřijde na zmar! Měj stále svůj ďábelský výraz na tváři,temný princi s krví anděla! Zašeptala jsem a lehce kousla Daisukeho do ucha,poté jsem se jen znovu naklonila k jeho krku a začala mu olizovat krev,nějak jsem si nevšímala techniky,kterou na mě právě teď Daisuke použil,vlastně jsem se jen zvláštně podívala na svojí nohu,která sice silně bolela a já cítila,jak mě něco zevnitř trhá na kusy,ale pouze jsem se pousmála a začala se smát jako blázen. Takže princátko se rozhodlo bojovat? A víš že to nebolí? Trháš mi sice nohu na kusy,avšak nebolí to! Řekla jsem bez špetky náznaku strachu,bolesti či snad bezmoci,byla jsem vlastně ráda,že se náš malý princ konečně rozhodl něco dělat a ne jen stát....

Mola paralizácia a trhanie jej vazov v nohe nič nerobilo čo nma dosť prekvapilo,vlastne všetko čo sa dialo ma velmi prekvapovalo,nemohol som uveriť tomu aká je nedalo sa to vysvetliť ale niečo ma ku nej spájalo.
Pri dotyku jejich pier s mojou krvou som necítil oslabenie ani bolesť ale skor utechu a radosť čo mi dodávalo vačšiu sebavedomosť.
Nevedel som si to vysvetliť ale pri tom dotiku som sa nebránil a chcel som aby si dala čo najviac.
Bol som opať donutený sa zasmiať"hmm si naozaj zahdná osoba s klanu Yumi a tvoj pach a sila ma priťahuju princezna večného urpenia, no každy démon má v sebe slabosť a mojou tužbou je videť tu slabosť doslova sa mi roztriasla jedna ruka od očakávania.
Zavrel som oči a opať otvoril,otočil som na nu hlavu"a teraz si moja"oblízol som jej moju krv s jejich pier,dalo by sa povedať že som sa s nou bozkával no pri tom som si len bral čo bolo moje.
"Máš pravdu chutí dobre ale tvoja tvoja bude chutiť božsky"!!!
Prestal som sa kontrolovať a aktivoval som prví stupen svojho doujutsu".

Yukiyuya Yami

Slabost? Copak ty znáš to slovo,víš co znamená?! No tak princátko moje sladký,nehraj si tu na obyčejného smrtelníka,kterým nejsi! Ušklíbla jsem se a ještě jednou si lízla té jeho sladké krve,která byla k nezaplacení a vlastně mi teď připadalo,že on jediný mi je podobný a jen on by mi mohl rozumět. Jakmile mi však Daisuke oblízl rty,na kterých jsem měla jeho krev,nahodila jsem takový dotčený výraz a odrazila se "zdravou" nohou,tak prudce,že jsem nás oba svalila na zem,přičemž ruku s kunaiem jsem dala za sebe,aby se na něj temný princ nenabodl,přeci jen by ho byla škoda.Než jsme oba dopadli na zem,tak jsem stihla v pádu Daisukeho otočit,takže nespadl na břicho,ale na záda a já mu seděla na břiše,tedy spíše jsem si klečela na kolenech,která jsem měla roztažená,takže vlastně Daisukeho nohy byly pode mnou a tak jsem mu zabraňovala,alespoň trochu v pohybu,sice moje roztrhaná noha též trochu bolela,no už jsem to nějak ignorovala a znovu se zadívala Daisukemu do očí. Ach temný princi nekaž mi mou radost a dej mi svou krev! Copak toho chci tak moc? Ne,nechci a ty to víš! Řekla jsem celkem milým možná až laskavým hlasem,kunai jsem upustila vedle sebe a jednou rukou chytla Daisukeho za vlasy a lehce mu přitáhla hlavu dolu,tak aby se mi díval přímo do očí. Zlato copak chceš nadále sledovat těma svýma očima hmm? No tak ty můj malý temný andělíčku,zanech všech pokusů a raději jen tiše lež! Jakmile jsem to dořekla,tak jsem prudce škubla tělem směrem dopředu a doslova se zahryzla Daisukemu do krku,odkud jsem si vycucávala jeho krev...

Táto bytosť alebo ak sa to dalo tak nazvať bola naozaj zvláštna velmi zvláštna ina ako ostatný,konečne som mal pocit že niesom jediný na svete.
I ked bola moj super stále ma k nej neičo ťahalo dokonca aj moj stupen doujutsu sa zrušil.
Ocitol som sa na zemi a ona na men,popravde keby toot spravila normálna žena tak by som sa tomu bránil,lenže pri nej to bolo iní čim bližšie ku mne bola tím som sa cítil.
No aj tak som bol nadalej ostražitý nevedel som čo má táto žena, a aky ma plán či ma chce zabiť aj ked mi niečo hovorilo že to tak nieje ale i tak.
S ničoho nič mi bez milosti sa opať zakusla do krka.silno som roztvoril svoje oči,chytil som jej hlavu a vyzeralo to že jej chcem jednu vraziť no ja som jej hlavu ešte viac pritlačil ku krku a nehal ju doslova zo seba siať.
Takto to prebiehalo nejaku chvílu,ked konečne po dlhej dobe som otvoril usta.
Priam som jej šeptal do ucha"tak a teraz mi ju vrátiš"usmial som sa a držiac ju za hlavu som ju prekotil na zem a tento krát som si sadol na nu ja. jej usta boli celé od krvi a len som si k ním privonal.
S poza chrbta som vybral fuuma shuriken,roztvoril som ho a zapychol som ho na hlavu Yumi no tak že čepele boli v zemi a jej hlava v medzere.
Vybral som 2 kunai a opať ich oblízal"teraz ti bude kolovať moja krv v tvojom tele"
Jeden kunai som zapychol do jednej dlane a druhý do druhej,pozrel som sa na jej brucho a len som sa pousmail.
"Ta ta vona pekla ta temnota je nadosah" opať som si oblízol pery a vytiahol další kunai s ktorým som jej spravil reznu ranu na bruchu.
Pomali som s hlavou išiel od hora až dole ku jej bruchu a vychutnával si jej krv".

Yukiyuya Yami

Copak princátko nezapůsobilo tvoje genjutsu? Zjistil si,že já nemám z ničeho strach? Přišel si na to celkem pozdě! Ozvala jsem se a znovu se zakousla do krku Daisukeho,o chvilku na to jsem pouze ucítila jeho ruku na mé hlavě,už jsem myslela,že mě bude chtít od sebe odtáhnout,ale nic takového se nestalo,spíše mi hlavu přitlačil ještě více k sobě,čehož jsem využila a znovu se mu zahryzla do kůže.Najednou se však cosi událo a já v sekundě na to ležela na zemi a hlavu měla v jakémsi kovu,který jsem zaregistrovala až o chvilku později,za chvíli jsem ucítila pouze bodavou bolest na dlaních,protože mi Daisuke právě probodl ruce kunaii,opět jsem se začala hlasitě smát a jen se zadívala bezcitným pohledem v očích na prince. Hrajeme hru kdo komu víc ublíží? Jsem pro,protože tyhle tvé pokusy můj temný anděli nejsou moc úspěšné a vyvolávají ve mě spíše větší touhu po boji než pocit,kterému se říká strach! Zašklebila jsem se a jakmile mě řízl po břichu,tak jsem jen bolestně zasyčela,no byl to spíše herecký výkon než pravý pocit bolesti. Andílku smrti mám pro tebe špatnou zprávu,víš já se nerada dělím o to patří mě,takže ty si moc neužiješ,ale zpestříme si to trošku ano? Ďábelsky jsem se zašklebila a jednu ruku zvedla nad sebe,takže mi vlastně kunai projel celou dlaní a já měla v ruce celkem hezkou díru. Ach zlato víš jak se tohle bude dlouho hojit,sakra dlouho! Mirādifensu! Řekla jsem a nad námi se zformovalo jedno obyčejné zrcadlo,které jsem poté nechala roztříštit na tisíce střepů,které na nás dopadaly a za cesty párkrát poškrábaly. Teprve teď si užijeme! Karetto no Toriatsukai! Vykřikla jsem a kolem Daisukeho se začalo v kruhu vznášet něco kolem 15-ti velkých a nehezky ostrých střepů.Možná to trošku zabolí! Pousmála jsem se a všechny střepy okolo se zabodly do Daisukeho těla,jelikož on byl zabraný momentálně něčím jiným,takže nemohl stihnout utéct,čehož jsem mohla krásně využít,jakmile bylo po všem pouze jsem svou zraněnou rukou pohladila Daisukeho po tváři a přenesla na něj tak svou krev,která mi celou dobu kapala z ruky. Vypadáš jako temný vládce podsvětí,který dostal andělskou krásu a snesl se na Zem,aby tu rozdával utrpení! Usmála jsem se od ucha k uchu a volnou rukou jsem si snažila jakkoliv dostat hlavu z té divné věci,ve které jsem teď momentálně byla zaseknutá...

Vychutnával som si jej krv, bola sladká velmi sladká dala sa prirovnať k tej mojej.Nemohol som uveriť že niečo sladké sa može skrívať v takmto tele,no nevadilo mi to a každým okamžikom som si tuto sladku chuť vychtnávala.Precaj bolo toto miesto pre anielov,ale mi sme boli anielmi padlými anielmi.Nad tým to sa torcha pousmial a pokračoval som dalej v cucavaní jej krvi.Naozaj necítila boesť bola ako s kamena bez citov bolesti a všetkého čo na svete prináša radosť,presne taketo niečo som potreboval do svojej zbierky,a jej krv mi dodávala vačšiu silu ale za to ma viac a viac upierala do temnoty.Ruky s poza kunaiov dostala von,bol som tak fanatizovaný že som si to ani len nevšimol.Použila na mna nejaku techniku opať tie zrkadlá nevyzeralo to hrozne a ani nijak silno no zato bolesť bola velmi značná.Dostal som do tela 15 bodnych rán.Postavil som sa na nohy a začal som tackať svoje telo nevedel som udržať rovnováhu pretože som stratil dosť krvi a ešte ku všetkému tieto zranenia,normálny človek už by dávno prežili ale my sme boli padly anieli.Konečne som našiel stabilitu tela a prestal som sa tackať.Ruky s hlavou som mal zvednuté dole a chvilu som hýbal sa zo strany na stranu.Nastalo ticho a bol opať počuť len jemny vánok.Nemohol som sa udržať a musel som sa začať smiať."Ha ha ha ha ha máš pravdu som sme niečo viac a taký ako mi nikdy nikdy nezomru,pretože sme neni kompletný ani s jedného cesta"
Zasmial som sa a vyplul som krv no bez výrazu strachu bolesti alebo podobne som pomali začal tvoriť pečate."Kuchiyose no jutsu!"Vykrýkol som a ruku som položil na zem kde sa zjavil Fénix ktorý osvietil tuto tmavu oblohu jeho plamene šlahaly na okolo.Pozeral som sa do jeho očí a on presne s nich vedel prečítať o čo mi ide."A teraz jeden dar od bohov"povedal som potichšie a zavrel som svoje oči.Zavalila ma slza Fénixa chvílu okolo man bola divná aura no napokon ked slza zliezla dole stál som opať na nohách bez náznaku škrabnutia unávy vyčerpania alebo podobne.Pozrel som sa na temnu paní a divno na nu potočil hlavou.Všimol som si že sa snaží dostať s fuuma shirukenu no nejak jej to nešlo precaj bol prikliesnení dosť silno.Ruku som vložil do Fénixa a ked osm ju vybral šlahal mi z nej plamen s ktorým som sa blížil k temnej paní.Nahol som sa nad nu s plamenou rukou ako keby som jej ju išiel položiť na tvár no nakoniec som chytil pevne shuriken vytrhol zo zeme a hodil ho do vzduchu kde sa priam s tepla roztavil.
Bez nekaych rečí alebo nejakeho gesta som sa otočil a pomalími krokmi vidal ku Fénixovi

Yukiyuya Yami

Připadala jsem si tak trochu jako božská otrokyně,protože jsem stále zůstávala ležet na zemi a nechala se princem vycucávat snad až do samého dna,avšak moje ne moc náročné jutsu dosáhlo svého efektu,protože se Daisuke ze mě zvedl a začal se kolébat ze strany na stranu,což mi přišlo celkem legrační,takže jsem se pouze potichu uchechtla a nadále si snažila vyrvat hlavu z fuuma shurikenu,který byl jako přidělaný do země. Takže páneček si myslí,že nikdy nezemře? Zajímavá myšlenka,která je vlastně v obou našich případech alespoň z poloviny pravdivá... Pomyslela jsem si a lehce jsem se usmála,přičemž jsem boj s tím ohavným kusem železa vzdala a poklidně ležela,stále jsem měla jednu ruku přišpendlenou k zemi,což se mi moc nelíbilo,takže jsem jí opět pouze zvedla nad sebe a stejně jako předtím i druhou rukou mi projel kunai,který zůstával zabodnutý v zemi a byl potřísněný mojí krví. Jakmile se však před námi objevil fénix,bájné zvíře,o kterém jsem toho věděla celkem dost jako například,že je v podstatě nesmrtelný,protože zemře a znovu se narodí z vlastního popela,tak i třeba to,že jeho slzy mají léčivý účinek ,musela jsem se smát,protože ohnivý pták,který teď doslova zářil ve tmě jako něco,o čem se normálnímu člověku snad ani nikdy nemohlo zdát. Koukám že jako svého summona jsi si vybral mýtické zvíře,heh zajímavý výběr,který se ti,jak tak koukám velmi hodí. Musela jsem podotknout,protože oči toho tvora byly tak jasné a já měla chuť mu je vytrhnout a uschovat si je do nějaké skleničky,no jakmile jsem se znovu zadívala na nezraněného anděla,tak touha po fénixovi mě přešla tak rychle jako se objevila a já zase zatoužila sdílet cokoliv s Daisukem,který byl ještě hezčí v úsvitu měsíce,který se právě vznášel na černé obloze. Jakmile však temný princ sáhl do fénixe,vytáhl ruku kolem které mu začaly šlehat plameny a zamířil si to přímo ke mě,pouze jsem se zvláštně pousmála a chladně bílýma očima se zadívala do Daisukeho zelených očí,které mě posledních pár chvil opět začaly fascinovat. Ach ano dokonalý v každém směru! To jsi Daisuke,všechno v tobě je jako z nekonečné pohádky,která nemá konce a rozdává se v ní pouze bolest,která světu právem náleží za to,jak se k nám chová! To,že mě Daisuke osvobodil z té divné věci mě celkem překvapilo,no opět jsem se jen usmívala a začala se hlasitě smát. Ale no tak princi nechtěj mě rozesmát,copak se to stalo hmm? Vyměknul jsi mi nebo snad se ti honí hlavou jiné myšlenky no pověz! Okřikla jsem Daisukeho se šíleným výrazem ve tváři,který mohl mít pouze totální blázen a cvok,který je posedlý něčím,co "dobrý" shinobi nikdy nepozná,i přes svoje zranění,které jsem měla což byla moje roztrhaná noha,na které jsem se jen těžko udržela a s každým dalším krokem mnou projela nesmírná bolest,která mi však spíše působila radost než utrpení jsem se pomalu postavila a cestou chytla do ruky dva kunaie zabodnuté v zemi a zbarveny do ruda od mojí krve. Tohle je tvoje ne? Chytej vracím ti to! Vší silou jsem hodila kunaie zpátky Daisukemu a oba mu mířily na hlavu,nechtěla jsem ho zabít,protože zabíjet někoho takového by byla škoda a on jediný si zasloužil moje slitování,vlastně jsem ho asi ani zabít nemohla,no teď se mi to nechtělo moc řešit. Princátko nechceš se ke mě přidat? Být otrokem někoho,kdo ti stejně dává jen rozkazy a snaží se tě držet na uzdě,abys pro něj nebyl hrozbou,no není to ponižující můj anděli? Copak netoužíš po svobodě,jsi výjimečný a tak bys měl dostat výjimečného zacházení a právě pro tebe by byla svoboda jako dělaná. No tak popřemýšlej o tom! Dala jsem Daisukemu návrh,který jsem s ním chtěla prodiskutovat už od té chvíle,co jsem poprvé okusila jeho krev,takže teď mi to přišlo akorát vhod...

Pomalím krokom som kráčal k Fénixovi usmieval som sa a pozeral som sa na svoju ruku jemne sa mi triasla čo bol príznak niečoho nového krv temnej paní mi kolovala v žilách a každou sekundou som počul ako jej hlas mi hrá v mojej hlave.Nevedel som prečo ale mal som nutkanie sa otočiť skočiť po nej a vycucať ju až do samotnej kože,dosť bolo už na mne divné že som jej sám pomohol ostatne už niekoho iného by som na mieste zabil ale ju ju som nemohol a sám som nemohol nájsť na to odpoved prečo.Konečne sa postavila zo zeme čo naznačovalo že je celkom v poriadku čo som bol s časti aj rád.Ani som nejak nezaznamenal a leteli na mna 2 shurikeni.Zohol som hlavu jeden letel priamo do Fénixa a druhý som zachytil do ruky.Opať som sa postavil a pozrel na neho."Nemusíš ma takto obdarovávať a tlmiť moju žiadosť ale budiš"Usmial som sa a krv s kunaia som oblízal,opať som sa dostal do toho stavu ulavy a pocitu nadludskej sili.Pretože jej krv v spojení s mojou predstavovala niečo neuveritelné.Kunia vylízaný až sa leštil som odhodil an zem a opať som sa chcel vidať do kroku smerom k nemu,ked som sa musel zaraziť kvoli tomu čo začala hovoriť.Nevedel som prečo ale s časti ma aj jej ponuka lákala,pretože byť po boku niekoho ako je ona by sa mi určite páčilo a bol by som s toho nadšený ale zase na druhu stranu už by som to nebol ja a stam by som sa otorkom niekoho a takto som bol volný mohol som si užívať bez pocitu viny lutosti nejakých cítov.Nahlas som hmkol a kráčal som dalej k Fénixovi.Ked som podišiel k nemu visadol som si na neho a chvílu som ho hladil a pozeral sa na jeho plamene."Temna paní neviem prečo a za akym učelom vás toto napadlo ale pochopte,ja som nezavislí nerobim rozdiel medzi dobrom a zlom i ked,musím uznať že vaša ponuka ma s časti aj láka pretože byť po boku niekoho ako ste vy je utechou,ale som si istý že každy máme svoju vlastnu a neviem či by sa naše vedeli zhodnuť".Bolo to velmi zvláštne boj ktorý mal byť na život a na smrť sa nakoniec premenil na fanatizmus jeden k druhému.Konečne som otvoril oči a rozhliadol som na tomto krásnom mieste nastal den,vyzeralo to tu ako v rozprávke,neevdel som sa vynadívať,ale vyzeralo to tu ako keby každu minutu sa mali ukázať bohovia spravodlivosti a nás poškvrnených mali s tohto miesta vyhostiť.Kamene na ktorm som bol s Fénixom a s temnou pani vyzeral ako keby sa mal každu chvílu rozpadnuť kedže meniše kamene zo spoda sa pomali začali trhať.Zaostril som pohlad na nu,teda lepši povedané na jej rany.VYyzerala celkom v poriadku no ked možno mal nastať nejaký boj tak s týmto by sa moc daleko nedostala.Nmela oms tušenia prečo chcem urobiť to čo by som za normalnich okolností nemal ale nemohol som odolať,stále ma ten pocit nenasitnosti kákal ku nej,ako keby som o nu nechcel prísť a chcle ju mať len a len presba a s nikím sa o nu nedeliť.Pohladil som rýchlim pohybom Fénixa po chrbte,a ten len zvláštne zavrešťal a rozbehol som sa proti nej.Vyzeralo to ako by ju chcel napadnuť.No nakoniec pred nou vyletel do vzduchu,ale pred tým na nu vypustil svoju slzu ktorá jej telo obalila.Po tom čo sa slza presunie na zem by jej telo malo byť opať v poriadku a sregenerované.Pri tomto svetlom dni som si mohol pekne z vrchu obzreť toto miesto.Bolo to tunak velmi odlišné neboli tu žiadne obchody ani nič čo by sa dalo rovnať s ludským svetom, a tým ma toto miesto ešte viac fascinovalo.Sledoval som z vrchu tu temnu osobu,nemohol sa spametať s toho aká je že precaj ešte niekdo ostal na tomto svete ako ja a rozumie mojím citom.Fénix vychrlil ohen a urobil okolo nej ohnivý kruh.Ked som sa na to zahladel vyzerala ako anjel v temnote,ale v tomto prípade to bol démon v božskom chráme.Povedal som Fénixovi aby letel ponad nu a tak aj urobil.Pri vačšaj blížkosti som z neho zoskoči,a ocitol sa v kurhu spolu s tou osobou.Fénix medzi tým vzletel na íni kamen a čakal na dalši signál."Ták čo temna paní ako sa cítite?"Opýtal som sa jej z dovodu toho či je v poriadku pretože keby som mal nadalej cítiť jej krv vo svojej blízkosti asi by som sa zbláznil.

Yukiyuya Yami

Opět jsem se jen dívala na Daisukeho a jeho ohnivé zvíře,oba dohromady vypadali jako boží poslové,kteří dostali za úkol mýtit lidstvo a ukazovat tak krutou pravdu tomuto nevděčnému světu,jakmile však princátko chytil jeden kunai a začal z něj olizovat mojí krev,trochu jsem se naštvala,protože ta rudá tekutina byla pouze moje a mě se o ní nechtělo dělit,no i přesto jsem si pouze opět sedla na zem a chvilku si dávala pauzu,protože moje noha už začínala dost protestovat vůči jakémukoliv dalšímu pohybu. Stále mi však zůstával takový ten chladný klid na tváři a já se zadívala na svojí nohu,která zevnitř určitě nevypadala moc hezky,protože mi bylo jasné,že všechno v ní bylo roztrhané na kusy. Tohle lidské tělo toho tak málo vydrží,chtělo by to něco nesmrtelného! Převtělit se do toho a nemít žádnou slabost,to je pravá podstata našeho žití či snad ne? Dosáhnout nesmrtelnosti a být pány času! Zasmála jsem se a podívala se na svojí zraněnou ruku,ze které jsem si olízla zbytky kapající krve a poté jsem pouze zvedla hlavu k obloze,na které se už pomalu slunce dralo ven,nesnášela jsem tu velkou žlutou kouli a právě proto byla i moje kůže taková světlá,skoro až nelidsky bílá,jakmile se však proti mě rozeběhl fénix i s andělem na zádech,trochu jsem se ušklíbla a na chvilku si zavřela oči. Jsi zajímavý kluku,celkem mě překvapila tvoje reakce na to,že chceš zůstat v Sunagakure no Sato a nebýt volný,osobně tenhle styl života moc nepreferuji,ale ty máš asi jiný plány. Možná....Možná že se ještě někdy setkáme,ale ne na bojišti svatých,ale v ulicích tvé vesnice třeba tě přijdu navštívit a osvobodit ze spárů lidí,co tě mají na řetězu a dovolují si tě manipulovat tak,že je nechceš opustit,avšak tvoje rozhodnutí je jen tvoje a já budu stále doufat,že jednou změníš svůj názor... Začala jsem si v mysli vést takový svůj vlastní monolog,v podstatě jsem chtěla,aby moje myšlenky byly sdíleny s Daisukem,ale moc jsem nevěřila tomu,že by dokázal číst mysl,jakmile jsem opět otevřela oči byla jsem vyléčená a kolem mě byl ohnivý kruh. Ale ale,to se chceš nechat upálit zaživa démoní princi? Škoda by byla někoho jako jsi ty,takže nač ten ohnivý kruh hmm? Pousmála jsem se a stoupla si na nohy,přičemž jsem pomalu začala kráčet k tomu ninjovi,který byl pro mě jako magnet,něco nevysvětlitelného mě k němu stále tahalo a já si připadala jakoby mě dokázal pouze ovládat myslí,no nebylo to tak,protože jsem spíše já chtěla hluboko uvnitř sebe stát po boku Daisukeho a zabíjet lidi s někým,kdo mi rozumí a ví,co znamená být zaslepen svým vlastním životem. Neboj se já jsem v pořádku,jsem víc v pořádku než kdykoliv jindy! Ale temný princi,nechtěj mě rozesmát,copak se stalo s tvou povahou hmm? Pojď sem ať si tě můžu lépe prohlédnout! Tentokrát se mi na tváři zjevil takový milý možná až přátelský úsměv a já pomalu došla až k pánovi zla,chytla jeho tvář do obou svých dlaní a pořádně si ho prohlédla,zblízka vypadal ještě víc k sežrání než z dálky,avšak čím blíž jsem k němu byla tím víc mě vábila vůně jeho krve,která mu společně s tou mojí proudila pod hladkou andělskou kůží. Moje princátko stále jsi takový nerozhodný,vidím to na tobě,tvé chování,tvůj postoj,tvoje krev,která je tak teplá a lahodná,cítím to na všech částech tvého těla,že jsi stále jen poslušný mazel Suny. Nech mě si s tebou chvilku hrát! Sundala jsem ruce z tváře andílka a chytla ho za ramena,vlastně ani nevím,co se to v tu chvíli stalo,ale prudce jsem se k němu naklonila a přitom se malinko kousla do jazyka,jakmile jsem však byla až moc blízko,možná pro něj až nepříjemně blízko,tak jsem se pouze pousmála a položila mu své rty na jeho. V tu chvíli jsem zavřela oči a začala ho líbat,přičemž jsem ho též lehce kousla do jazyka,takže v našich ústech se míchala krev nás obou,byla jsem jako v pohádce,na božském místě s padlým andělem,na kterého už asi ani nikdy více nenarazím. Kéž by jsi tak věděl,jakou slast mi přináší tvoje přítomnost Daisuke,zkus se nechat unášet svými pocity a třeba na to narazíš... Znovu jsem si pro sebe mluvila v mysli a líbala se s temným princátkem,kterého jsem se tak nějak rozhodla nepustit,protože vůně jeho těla,krve,vlasů to všechno mě vábilo k němu být co nejblíž...

Temna paní sa postavila zo zeme vyzeralo že je jtelo je naozaj v poriadku čo potešilo uprimne aj mna.Zohol som sa k zemi a zobral piesok čo bol na velkom lietajucom kameni.Ako som sa postavil temna pani bola primne neprijemne blízko.No nebol som proti a len som ostal stáť a chladným pohladom som sa pozeral na nu snažil som sa nahliadnuť do jej očí.Ked som do nich opať videl bola to na začiatku len sama tma nič viac ani som sa už tomu nečudoval.No cítil som tam tento krát viac a videl no nevedel som si vysvetliť čo to bolo že by volanie po mne i ked táto predstava bola trochu desivá ale v zapeti prijemná.S ničoho nič som mal jej pery na mojich velmi som otvoril oči pretože som nevedel vysvetliť čo sa deje.Zrazu ma kusla do jazyka no nezatvaril som sa nijak začal mi tiecť s jazyka mali pramienok krvi ale to bolo všetko.Ale cítil som ako s jej jazyka tak isto tečie pramienok krvi.Naše krvi sa opať spojili,bolo to krásne a vzapeti nechutné no nebránil som sa tomu v ruke ktorej som držal piesok som nastavil pred sbea piesok sa začal pomali vytrácať s mojej ruky smerom dolu no pri konci sa začal meniť na krv ktorá začala tiecť mojou rukou.Jednou rukou som chytil temnu paní okolo pasu a pevne si ju pritisol k sebe a to naozaj silno.Po chvíle som ju začal škrabať tou rukou po chrbte.Najprv jemne a potom jej to mohol tvoriť krvavé pásy.S krvavou rukou som jej chytil tvár a držal jej ju aby sa od mojej neoddelila.Tuto chvílu som si po jej blízskoti a v takomto prevedení naozaj užíval každu sekundu.Napokon som odsunul svoju hlavu a oprel svoje čelo o jej ešte som sa chvilu olizoval nemohol som uveriť tomu čo sa práve stalo bolo to naozaj krásne a nepredstavitelné.Striedavimi pohybmi som sledoval zem a jej oči."Stan sa mojou temnou pani"Povedal som tichšie tak že jedine ona to mohla počuť.Ani sám som nevedel prečo som to vyslovil ale bolo to asi tak najlepšie pretože ona jedina bola pre mna stvorená.

Yukiyuya Yami

V půlce toho všeho si mě princátko přitisklo dost silně k sobě a o chvilku na to jsem ucítila jeho ruku,která mě začala škrábat po zádech,nejdřív to bylo příjemné,ale potom začínal přitlačovat,což bylo pro mě ještě příjemnější,protože pro mě platilo čím více bolesti,tím větší slast.Poté jsem opět postřehla jeho ruku,no tentokrát ne na zádech,ale na tváři,také jsem přitom pocítila krev,která mu tekla z ruky a každou další sekundou se obtiskovala na mém obličeji,což mi nijak zvlášť nevadilo,co se však stalo potom mě trochu překvapilo,no zároveň i potěšilo. Stála jsem teď v těsné blízkosti temného anděla,naše čela byla o sebe opřená a já se hluboce dívala do očí prince,přičemž ty jeho stále přejížděly z těch mých na zem a zase zpátky,byl to jasný náznak něčeho,čemu se říkalo nerozhodnost,poté se mě však zeptal na celkem zarážející otázku,nad kterou jsem se pouze pousmála a jednou rukou chytla Daisukeho za bradu a narovnala mu hlavu tak,aby se mi díval do očí a ne na zem. Ty moje princátko,tvoje nerozhodnost je celkem roztomilá,ale jsi si tím jistý? Víš,že se na mé straně od základu změníš,zapomeneš na všechno,co si doteď prožil a budeš pouze zaslepen temnotou stejně tak jako já,pokud jsi však smířený se svým osudem,ráda se stanu tvojí temnou paní...Jen tvojí můj padlý anděli! Mile jsem se usmála a prsty zajela Daisukemu do vlasů,poté jsem ho však jednou rukou objala a přitáhla si ho k sobě ještě blíž,takže jsem měla jeho hlavu vedle své,byli jsme skoro stejně vysocí,takže ho můj dech mohl ať už příjemně či nepříjemně dráždit na krku. A nebuď stále tak nervozní,protože mi to potom příjde,že se mě bojíš,no tak sladký temný princi nebuď jako ženská... Pošeptala jsem mu do ucha a poté mu začala nehty lehce zarývat do kůže pod krkem...

Vešla jsem do arény a dívala se kolem sebe. Hned naproti mě byl Daisuke a nějaká no nějaká. Chvilku jsem se dívala s neříkala nic. *Proč? Že by mě to nějak vadilo? Co je vlastně mezi mnou a Daisukem ? Jsme sourozenci!!! * trošku jsem se okřikla (z duchu)
a zavrtěla hlavou. Zatnula jsem pěsti a zůstala stát.

Stále som pohladom prebiehaval an nu a na zem, nemohol som si pomocť ale stále ako povedal som sám nevedel čo bolo pre mna aka cesta správna než som spoznal tuto osobu, ktora vyzeralo že je pre man všetkým.Ani som sa nenazdal a prudko mnou potiahla keby som neudržal stabilitu tela tak by som určite padol na hubu,takže som len tak tak ostal stáť.Usmial som sa a pri dotyku jej prstov na mojom krku bolo s časti nerpijemné no pre man potešujuce užíval som ti no len v duchu,ináč na vonok som mal chladnu tvár."Temna paní ako som povedal som nezavyslí som bytosť pod ktoru padli osoby nazvané ako rodina a vela vela dalších,moje srdce som už dávno stratil a jedol som diablove ovocie.No i tak ked suhlasiš tak sa somnou vidaj a vytvoríme nový svet spoločne plný bolesti a utrpenia pod ktorým bude vládnuť spolu!!"Zakričal som a opať som mal v tvári ten fanaticky víraz,rukou ktoru mi škrabala po chrbte som chytil a torcha pevnejšie stlačil,"Tak čo povieš pojdeš somnou na cestu ale tak isto nečaka ťa nič dobre len čistá temnota a možno aj smrť po mojom boku"Priblížil som sa s tvárou k jej.Vystrčil som trocha jazyk a oblízal jej krv čo jej ešte tiekla s pery."Tvoaj krv je naozaj svetá temna paní""Ale niečo ti poviem moje srdce stále pa-"Nestihol som dopovedať a padol som na zem,rýchlo som zo seba strhol bluzu čo som mal na sebe pretože ma neskutočne štípalo kedže som ju mal na sebe.Takže sa dá povedať že som klačal pred temnou paní.Bolo vydno cez moj holi chrbát tetovanie ktoré divno začalo žiariť.



Jednou rukou som sa chytil za znamenie a druhou za oči začal som ťahšie dýchať"heh heh je je tu"na tvári sa mi ukázal diabosky uškrn a len som čakal kedy sa vynorí osoba ktorá je v našej prítomnosti.

Yukiyuya Yami

Poslouchala jsem všechno,co mi Daisuke povídal a přitom se tiše smála,protože se mi jeho nápad celkem zamlouval,avšak něco jsem za sebou zaslechla. Byl to sice jen okamžik,něco jako kroky dalšího člověka,než jsem se však stihla otočit a cokoliv udělat,tak princátko klečelo na zemi a na zádech mu zářilo jakési tetování. Aaa návštěva... Jen jsem odskočila daleko za Daisukeho a sundala si kosu ze zad,přičemž jsem se dost agresivním a nevlídným pohledem dívala na tu holku co přišla. Co tu chceš? Mam za to,že tebe sem nikdo nezval! Okřikla jsem nově příchozí a s nenávistí v očích jsem jí hleděla do těch jejích,přičemž jsem křečovitě svírala svojí kosu,která se pod paprsky slunce leskla jako nikdy dříve,vlastně ani nebylo poznat,že pod její čepelí už bylo setnuto několik hlav nevinných lidí a mě teď přišla akorát další holčička do rány...

´´Kdo jsem ?!!´´ nahněvaně jsem se zeptala...
´´To tě nemusí zajímat!´´ odsekla jsem jí ještě před tím než stačila něco říct. ´´Jdu si pro Daisukeho!´´ řekla jsem a zvedla ruku. Natáhla jsem se a šla k Daisukemu. ´´To jsem já..´´ dívala jsem se mu rovnou do očí a tu druhou osobu nevnímala. *Co se to děje?* také se mi rozzářilo znamení, ale sundávat šaty jsem si nechtěla. ´´Daisuke pojd..´´ řekla jsem na něho a šla blíž a blíž. * Proč se na mě tak divně kouká ? ... Musím ho dostat z temnoty!* ´´To jsem já Yukki..´´ řekla jsem a oči mi hráli milovným tonem...