Došla jsem do nemocnice, chvíli mi trvalo, než jsem zjistila na jaký pokoj Ferii převezli, ale po úspěšném bádání jsem ho konečně našla. Vešla jsem dovnitř a hned se musela ušklíbnout. Všechno bílé a Ferii ležela uprostřed všé té její nenáviděné bílé barvy. Vypadalo to, že spí. Naštěstí neutrpěla žádné vážné fyzické zranění a já doufala, že bude v pořádku. I doktoři to tvrdili, že za pár dní budeme moci jít, bez ní jsem domů nechtěla!
"Tak a zkoušky jsou za námi.." Zamumlala jsem spíš pro sebe a pousmála se, přišoupla si k ní židličku a sedla si na ní. Chvíli jsem Ferii pozorovala, jestli se náhodou neprobere, no po chvilce jsem se podívala z okna ven. Myšlenky mi neustále někam utíkali. Ale kam směřovali? Kdo ví..
