Pokoj č. 1

Silné stěny, postel, stolek ... vše co je pacientovi třeba.

Bol som prevezený na toto lôžko. Zdravotníci dospeli k názoru, že je to iba pár zlomených kostí a odrenín ("iba" xD), preto ma po krátkom vyšetrení nechali samého na posteli. Hoci som už bol ale pomerne mimo, bránil som si svoju masku, čo bolo dôvodom, prečo mi ju boli nútení nechať nasadenú. Napriek vývinu udalostí a Kabutovmu útoku som odpočíval spokojne, mal som totiž pocit, že sa konečne na môj život najvplyvnejšia udalosť dneškom vyriešila. Počuť ešte raz raikageho slovník za to rozhodne stálo.

Nobaru
Pomaly sme vošli do budovy a prechádzali chodbami. Blížili sme sa k onomu miestu.
"Už sme skoro tam. Mizukage-dono, nech vám už ide o čokoľvek...," zívol som si a pokračoval.
"... dávajte si pozor. Veľa šťastia," ukázal som na dvere s jedničkou, za ktorými sa raikage nachádzal.

"Ehmmm díky.." zamumlal jsem a trochu na dveře zaklepal. Jen tak skoro neslyšně, kdo by taky dobrovolně bušil na dveře od pekla, že..? Klepala se mi ruka. Tak tohle určitě projedu!!

Zhluboka jsem se nadechl, potlačil chu´t otočit se a zmizet neznámo kde a s mírným odkašláním vešel do místnosti. Už jen ten fakt samotného nemocničního prostřední, zápach desinfekce a všudypřítomná bílá barva mi způsobovali odumírání mozku, navíc když si uvedomím, s kým mám tu čest...
"Ehmmm.. Dobrý den Raikage-sama!" pozdravil jsem slušně a mírně se uklonil. Teď jsem si vážně nebyl jistý, co všechno můžu čekat!

Vo vnútri mohol vidieť pomerne luxusnú a veľkú izbu, v porovnaní s tými ostatnými. Okrem iného sa v nej nachádzal aj mierne vyplašený doktor, ktorý sa očividne snažil už stojacemu raikagemu vysvetliť, že na odchod z nemocnice je ešte priskoro. Ten však zjavne pre jeho slová nemal pochopenie, čo vysvetľoval aj jeho úder po stolíku, ktorý to pochopiteľne nevydržal.

"Nepreležím týždeň v posteli, zatiaľ čo sa ten nehanebný had potuluje po svete!" presviedčal som nahnevane doktora o mojej pravde. Ako náhle som však začul cudzí hlas, odvrátil som od neho svoj pohľad a prezrel si odvážlivca, ktorý prerušil moju reč. Bol som však pomerne prekvapený tým, koho som vo dverách zazrel. Mlčal som, avšak môj pohľad nenasvedčoval ničomu dobrému. Už od pohľadu zo mňa vyžarovalo niečo veľmi nepríjemné, okrem zlej aury z blbej nálady to bola práve chakra, podobná tej od bijuu, ktorá pôsobí desivým dojmom na každého, kto na ňu nie je zvyknutý, nezávisiac od jeho sily.

"Ehmmm..." polknul jsem. Myslím, že ten stolek na tom v porovnání se mnou je ještě dobře!! "Dobrý den, jsem Sho Terumi, Mizukage. Přišel jsem si s vámi promluvit o situaci mezi Kiri a Kumo... pokud na mě tedy máte právě te´d čas, nerad bych vás rušil..." promluvil jsem tiše a čekal, jestli z tohohle pokoje odejdu se všemi končetinami na svém místě...

Kývnul som hlavou na doktora. Ten ani na moment neváhal a čo najskôr opustil izbu, pričom však zavrel dvere. Ja som svojou rukou prešiel v batohu, ktorý som mal prehodený cez plece.
"Mizukage-dono osobne, muž, nad ktorého hlavou visí Damoklov meč z dôvodu úmyselného narušenia vzťahov medzi piatimi ninja národmi násilným odcudzením nibiho z Kumogakure," tasil som svoje tonfa a začal nimi viesť chakru.
"... následne odignoroval výzvu k stretnutiu a zaslané ultimátum, čím sa podpísal na vyhláseniu Kirigakure tichej vojny z našej strany. Tento muž teraz stojí predo mnou a žiada ma o rozhovor, zatiaľ čo ja ho vyzývam k tomu, aby mi povedal jeden jediný dôvod, prečo by som ho na mieste nemal umlátiť na smrť."

Pomalu jsem se vracel z Amegakure, vesnice skryté v dešti. Cítil jsem chkaru obou, mizukageho i raikageho. Jenže jedna z ncih byla aktivní a druhá klidná. Vrazil jsem do pokoje bez zaklepání a jen očekával trest. " Neměli bychom spolu vycházet ?!" zařval jsem na Raikageho a mne obalila rudá chakra. " Měl by jste se naučit přijímat prohry ! "

Trochu zmateně jsem se na něj díval. Co teď říct, aby se uklidnil? Sakra, diplomacii nás na akademii neučili! Jenže ještě ke všemu mi to zkazil on, ten jehož jsme ani neznal! "Promiň, že to řeknu takhle.. ale co se do toho sakra pleteš?! Raikage-sama, prosím omluvte ho, to co řekl je... nesmysl!" Otočil jsem se na něho. "Uklidni se a laskavě běž za Yuki, je v kanceláři!" zamračil jsem se. Pak jsem se zase otočil na Raikageho. Jako na tenise!! "Raikage-sama.." promluvil jsem. "Nepřišel jsem bojovat, nepřišel jsem se hádat, ale přišel jsem napravit to co jsem udělal. Nejde tu o mě, nebo o vás ale on naše vesnice! Ani jeden přece nestojíme o to, aby kvůli tomu umírali lidé, kteří s tím nejsou spojeni. Udělal jsem chybu, když jsem bez vašeho souhlasu přijal Nibi do vesnice a je mi to velmi líto. Jsem ochoten nést váhu své vinny, ale prosím mou vesnici vynechte! Bylo to mé rozhodnutí, chybné jsem si toho vědom, ale vesnice za nic nemůže! Přišel jsem se sám, abych se pokusil o smír mezi námi. Já nestojím o válku... omlouvám se!" tentokrát jsem se poklonil vážně uctivě. Doufal jsem, že váha mích slov je opravdu taková, jakou jsem ji cítil ve svém srdci.

Chvíľu som na nich iba tak hľadel. Po chvíli chakra z mojich tonfa vymizla a ja som sa vzpriamil.
"Zdvihnite sa z tej zeme, táto póza vám nesluší," pomalými krokmi som sa priblížil a pohliadol na nukenina stojaceho za mizukagem.
"To je mi ale návšteva, mizukage-dono a Ryoshi osobne, nukenin tak silný, že by mi bol schopný byť rovnocenným. Skľudni svoje hormóny, ak chceš tak strašne umrieť, zabi sa sám. Teraz riešim dôležitejšie veci," pohliadol som zasa naspäť na mizukageho.
"Presunieme sa do kancelárie."

" Tse ... " odseknul jsem a deaktivoval jsem si rudou chakru. " Vám rovný ? To mi lichotí .. " řekl klidně a okolo něj zazářila žlutá chakra, znovu. " Aby jste mě nepodcenil " usmál se. Poté se jen oknem vypařil do kanceláře.

Narovnal jsem se a mírně se pousmál. Byl jsem rád, už jen za tu věc, že Raikage se mnou vůbec chce jednat! "Hai..." přikývl jsem a ustoupil ze dveří, aby on mohl projít. Jestli se něčemu dá říkat přirozená autorita, je to tenhle muž!

Podišiel som k dverám a zavrel ich.
"Chcel som odtiaľ len dostať toho p*šuka. Vyriešime to rovno na mieste. Som zvedavý, aké nám ponúkate východisko z tejto zapeklitej situácie. Podľa toho sa rozhodnem, či s vami vôbec chcem jednať."

Rozpačitě jsem se poškrábal ve vlasech, jak jsem měl ve zvyku. "V takovéto situaci jsem nikdy nebyl, popravdě moc co nabídnout nemám... ale mohu vám nabídnout plnou podporu Kirigakure, kdykoliv budete potřebovat. Nabízím vám pomoc jakou budete chtít, kdykoliv si řeknete, samozřejmě také svou osobní, abych odčinil, co jsem udělal..." zamumlal jsem a opřel se o stěnu. Chybělo mi něco v puse.. aspoń párátko!

Po chvíli uvažovania som si mierne povzdychol.
"Nuž teda dobre. Vašu smrť o nejaký ten čas oddialim. Dočasne odvolávam vojnu, teraz môžete ísť. Určite sa vám v prípade, že budeme potrebovať pomoc, ozvem."

"Děkuji Raikage-sama!" usmál jsem se zářivě, ale hned zase zvážněl aby to nevypadalo moc troufale. "Omlouvám se, že jsem obtěžoval... Kirigakure a hlavně já jsme vám zavázáni!" trochu jsem se uklonil a vycouval z místnosti. "Nashledanou!" pousmál jsem se a vypařil se z budovy.

Nikam jsem neodešel, jen jsem čekal za stěnou a pak oknem vlezl znovu dovnitř. " Pošuk jste vy pokud jste si nevšiml mé přítomnosti ... " zamlčel chvíli " Když jste mluvil o rovnocennosti ... Co si jí vyzkoušet ? " Ušklíbl se a zelenou chakrou si hojil škrábance na rukou.

Nobaru
Pomalými krokmi som vošiel dovnútra.
"Ospravedlňte moju trúfalosť, ale chcem sa vás opýtať... boli tu aj ľudia, ktorí spáchali ľahšie skutky a mali lepšie preslovy... napriek tomu ste ich poslali na druhý breh, tak by ma zaujímalo... čím je to, že to dnes dopadlo relatívne dobre?"

Na mojej tvári sa pod maskou objavil úsmev, čo však Nobaru nemohol vidieť.
"Pretože toto bol mizukage-san," odpovedal som bleskovo.
Je mi jasné, že to nepochopíš, ale... videl som to. Jeho pohľad prezrádzal úprimnosť. Kage, ktorý je schopný obetovať všetko pre záchranu svojej dediny, za žiadnu cenu nemôže byť zlý človek. To nie je naivita, ale fakt, ak je niečo, v čom som najlepší, tak je to práve schopnosť rozoznať úprimnosť od klamu. Som si istý, že hovoril pravdu a ak mám byť aj ja dobrým raikagem, potom mi neostáva nič iné, než urobiť to isté.
Chystal som sa opustiť budovu, no vtom sa v okne objavil Kurodama Shirome.
"Dolina bleskov, Unraikyō," oznámil som mu miesto nášho boja a vydal sa preč.

Nobaru
S otáznikom nad hlavou som sa otočil k oknu.
"Je jedno, či ste študent akadémie, alebo kage. Raikage-sama z vás vymláti dušu. Fakt, že si za bojisko zvolil práve to miesto, naznačuje, že sa to chystá brať vážne," povedal som a odišiel tiež.

Úsměv jsem si nemohl odpustit. Znám Raikageho sílu, ale každý si potřebuje otestovat protivníky. I takto se vytvářejí přátelské vztahy ... bojem. Chvíli jsem se zamyslel a po oné chvíli odkráčel pryč.

Nobaru
"Heeeeeeh, raikage-sama, poviem vám, že ste ma vydesili," konečne sa posadil na posteľ, v ktorej ležal Ryoshi v bezvedomí.
"Celý ten váš tréning. Musím uznať, že som vám na malý okamih prestal veriť."

"Nobaru-san. Ten deň, keď umrel tvoj sensei... nepovedal som ti celú pravdu," prehovoril som ignorujúc všetko, čo breptal doteraz.
"Tvojmu senseiovi sa podarilo prelomiť reťaze..."

FLASHBACK

Spoiler:

Nobaru
Vyjavene hľadel na Masarua.
Nemôžem tomu uveriť...
Po chvíli mlčania dokonca i tak pevnému mužovi akým Nobaru bol vyliezli slzy.
"Raikage-sama, ospravedlňujem sa za všetko! Za to, že som vás celé tie roky obviňoval z jeho smrti..."

"On nechcel, aby si o tom ty, alebo ktokoľvek iný vedel, ale. Potom, čo som dnes videl, čo všetko si bol pre jeho záchranu schopný urobiť... nemohol som sa len prizerať. Musel som..."

Nobaru
Slzy vystriedal úsmev.
"Heh, ale musím uznať, že ste ma chvíľu vydesil. Už som si myslel, že nás v tom necháte. Vďaka za záchranu!"

"Akú záchranu?!" pohliadol som jeho smerom.
"Spôsobil si pokles morálky tým, že si porušil moje rozkazy a šiel ho zachrániť i napriek môjmu značnému nesúhlasu. Prečo by som ťa zachraňoval? Dúfal som, že ti ten šuter spadne na hlavu."

Nobaru
Heh... tak toto je raikage, ktorého poznám...

Lehce jsem pootevřel oči rozhlížel se po pokoji. Mé oči byli stále zastřené tichou tmou, a já viděl jen útržky místnosti. Ale Nobara jsem uviděl. Musel jsem mu poděkovat za to co pro mě udělal. " Doumo ... Ariga- to gozaimasu ... " Zašeptal směrem k němu ...

Dlouhé roky jsem s Raikagem trénoval a mělo se schylovat k závěrečnému boji. Den co den jsme bojovali až do konce sil a chakry. Každý den jsem procházel peklem, které se stejně vyplatilo. Přiběhl jsem do nemocnice a u Raikageho se zastavil ... " Raikage-dono ! " Řekl hlasitě. "Brzy začne sraz kagů ! "

Skočím dovnitř oknem. ,,A navalte Hachibiho!'' Zařval jsem na celou místnost. Zajel jsem rukama do vaků s jílem a udělal 4 Nendo Shurikeny a byl připraven je hodit.

-80 chakry(-20 za každý shuriken)