Pokoj č.1

Pokoj s dvěmi postelemi a jednou skříní. Sice skromné ale útulné.

Po operaci mě dovezli na pokoj a já se konečně probudil.
" Ansella ... kde je ? " zeptal se zadrhávaně a čekal odpověď.
Poté se mu po těle objevila složitá pečeť.

Došla jsem na jeho pokoj
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se ho
"Operace se vydařila měl by jsi se začínat zotavovat."

" Na něco jsem se ptal ... Nezajímá mě můj stav ... Já se z toho dostanu vždy ..." řekl
Pomalu si sedl a pečeť se stále rozlézala po jeho těle

"Nevím kde je Ansella dala jsem jí hledat už předtím." řekla jsem vážně a sledovala jeho pečeť
"Měl by sis lehnout."

" Tohle nehodlám poslouchat ... " řekl a vstal
Pomalu šel směrem ke dveřím

Zastavila jsem ho chytnutím za ruku.
"Přestaň a nehraj si na hrdinu jsi po operaci laskavě se vrať zpět do postele."
v tom vešel do místnosti ANBU
"Lady Tsunade našli jsme tu nukeninku už je v cele předběžného zadržení nijak se ale nebránila."
"Ano děkuji. Tenshi lehni si říkám to naposledy."

Zbystřil
* Ansella ?!* pomyslel si a trhl rukou
Překvapivě byl celkem zotavený a chakry měl habaděj.
* Tohle nedovolím !* zamyslel se a běžel pryč

"Tenshi! Chyťte ho a přivést." poručila jsem.
Že by k ní něco cítil?

ANBU jednotky za ním běželi

Po chvíli se vrátil.
" Chtěla jste mne vidět Tsunade-sama ? ..." řekl s odmlkou
" Rád bych vás o něco požádal ..."

"Ano chci aby jsi se vrátil na lůžko je mi jedno co máš s tou holkou, ale tvoje zdraví je přednější." řekla jsem prostě a pak se na něj zadívala "Co se děje?"

" Nyní už s ní nemám nic ... " řekl a pokračoval
" Potřeboval by jsem do Kumo ... slyšel jsem o tamním Jinchuurikim ... prý ovládl svého démona ... možná by mi pomohl ..."

"Až se vyležíš pokusím se to zařídit. .... Tenshi řekni mi co mám s tou dívkou udělat má být popravena? Nebo převezena do nejpřísnějšího vězení? Hlavně potřebuju vědět co všechno ví ona?"

" Naštěstí zatím neví nic ... Byla Orochimarův špion " řekl chladně
" Dřív byla ale ... jiná ... " řekl a pokračoval
" Ležet nepotřebuji ... Víte jak to je u Jinchuuriki ... " řekl a čekal odpověď na otázku

"Kapitáne?"
"Ano?"
"Odveďte tu dívku do nepřísnějšího vězení, bude se ještě hodit Kanpoi v sobě ukrývá informace i o ostatních lidech a dedinách." ANBU kývl a odešel
"Půjdu tedy napsat Raikagemu dopis."

" Doumo arigatou gozaimasu ... "
Řekl a stál ne místě
* Udělal jsem správně ? ...* zamyslel se

Zaklepala jsem a vešla jsem dovnitř.
*Je to on, určitě.*
"Kdo jsi?" zeptala jsem se slušně a zaklapla jsem dveře.

" He ? " řekl jsem nechápavě a otočil jsem se na tu holku
" Tenshi Yamidan ? Proč ? " řekl klidně

Odešel a zanechal tu Hanaki se slovy
" Sumimasen, už musím jít "

"Po- počkej! Byl jsi to ty, kdo šel do nemocnice a byli tam ANBU?" řekla jsem.
Ale v tu chvíli zaklaply dveře a on byl pryč.
Vyšla jsem z pokoje, ale jeho jsem neviděla.
*Sakra, zrovna když narazím na někoho zajímavého...
Ale až na něj přijdu příště, tak z něj vymlátim duši.* pomylela jsem si.
Vyšla jsem před nemocnici a procházela jsem se po Konoze.

(Lekári)
Došli sem s Ferii po zápase ju pprezreli a bola v psychyckej nestabilite potrebovala oddych.Lekári ju položili na ložko a dali ju na pozorovanie.Odišli preč.

(Doktori)
Došli sem s Isasom okamžite začali s operáciou jeho telo bolo vo vážnom stave.Hodiny a hodiny sa pokušali ho vrátiť spať ale už bolo neskoro Isas podlahol svojím zraneniam.Doktori ukončili operáciu a vydali ho druk tým ktorý sa o jeho telo postaraju.

Přišel jsem do nemocnice a vešel do pokoje. "Pardon, nevíte kde je ředitel? Potřebuji s ním mluvit."

Ředitel
"Potřebujete něco?"

Kiyoshi
"Ano, stav nemocnice a pacientů.

Ředitel
"Ach ano, o pacienty máme dobře postaráno, jenom má nemocnice trochu rozbitou stěnu a pár dalších věcí, tady máš svitek, na něm to všechno je napsáno."

Kiyoshi
"Děkuji" a běžel jsem do lesa najít hajného. (přesun)

Po pár minútach blúdenia Konohou som narazil na nemocnicu. Vošiel som dnu a smeroval som na recepciu. Uvidel som tam sestričku a hneď som na ňu vyvalil:
Prosím, kde má izbu Isas a ako mu je? Spýtal som sa a nedočkavo som čakal na odpoveď. V hlave som si neustále opakoval, že musí byť v pohode. Sestrička sa na mňa pozrela a zakrútila hlavou do strán. Je mi ľúto, Isas je mŕtvy. Podlahol zraneniam. Povedala potichu a pri tom sa mi zostalo zle.
To nieje možné!! Musíte sa mýliť!
Sestrička znova zakrútila hlavou.
Sakra to nieje možné! Nielen, že ho pripravím o jeho sen, ale pripravil som ho aj o život. Pomyslel som si a zaťal som päsť. Potom som bez slov odišiel a smeroval som k bráne Konohy.