Pokoj č. 1

Starý pokoj s jednou postelí, stolkem a skříní

Po vyšetřen byli odvezeni na pokoje. Každý měl svůj, protože v pokojích byla vždy jen jedna postel. Takže Manami skončila ve vedlejším pokoji. Asi bylo ode mne neetické, když jsem zůstala v pokoji u Daisukeho. Přece jen jsem ho vzala k sobě a tak nějak jsem se o něj strachovala. Sedla jsem si na židli, která tu byla a založila jsem si ruce na prsou. Ve tváři jsem měla neurčitý výraz. Dívala jsem se z okna, protože v pokoji nebylo nic zajímavého. Čekala jsem až se probudí.

Ležal som v tichom prostredí teda aspon som myslel toto je zase genjutsu alebo už nie.
Pýtal som sa sám seba no otovril som pomali oči a zbadal som že ležím na posteli.
Obzeral som sa na okolo nemocnica? čo tu robým? ako som sa sem dostal? pýtal som sa sám seba vela otázok.
Svoj pohlad som uprel k oknu a zbadal som tam ženu sensei?
"Eh eh sensei ste to vy?"

Zaslechla jsem jak promluvil. Otočila jsem se na něj. Kývla jsem. "Už jsi se probudil." poznamenala jsem. "Jsi v pořádku?"

"No ano som celkom aj ked moje telo je celkom ešte nehybné nespametalo sa s toho šoku".
Pomali som začal hýbať svojími končatinami no nešlo to stále sa mi ruki trocha triasli.
"Takže vy ste nás sem dotiahli sensei však? a čo ako je na tom Ferii?"

"Stejně jako ty. Lékaři řekli, že budete v pořádku. Co se tam stalo?" zeptala jsem se hned na rovinu. Posunula jsem se na židli a lokty jsem se opřela o kraj postele.

"Popravde zbehlo sa to velmi rýchlo pri Ferii bol člen Akatsuki tak som jej šiel na pomoc no bola to chyba"
"Chytil ma do svojho genjutsu a ja som na mieste stratil vedomie"
"Nedalo sa to vydržať jeho genjutsu bolo velmi silné prepáčte sensei-sama".

¨"Nemáš se za co omlouvat." Podívala jsem se na něj vlídným pohledem. Člen Akatsuki byl s Ferii? Co si ta holka vůbec myslí, že dělá. Prvně je to nukenin a teď rovnou Akatsuki?! "Genjutsu?"

"Ano nemal som vobec potuchy o čo tam ide no ten člen Akatsuki ju napadol no zároven bránil"
"Tým členom bol Uchiha Itachi"
Pri tomto mene mi behal mtáz po chrbte.

"Uchiha Itachi? Takže sharingan..." zamyslela jsem se. Útočil a bránil zároveň? "Měl by jsi odpočívat a já bych už měla jít, aby jsi měl klid." při těch slovech jsem si stoupla.

"Ne sensei-sama nechodte preč"prudko som sa posadil pri tom to bolelo ale nevadilo mi to a chytil som ju za ruku.
"Prosím ostante tu už nechcem byť viac sám prosím ostane tu"
Nevedel som prečo ale chcel som aby pri mne ostala bolo mi pri nej dobre.

Podívala jsem se na něj. Vzala jsem ho za ramena a položila jsem ho. "No dobrá. Nemusíš hned vyvádět. Ještě si ublížíš." povzdechla jsem si. Přitáhla jsem si židli blíže a posadila jsem se. "Je ti už líp?"

"Ja si nijak neublížim teda aspon takto nie"trocha som sa zasmial a opať som ležal.
"Ale ano je mi dobre hh sice ešte trocha bolí telo ale bude to dobré"
"Bol som rád že ostala pri mne mal som pocit že aspon niekdo ma o man zaujem.

"Co ty víš, co se může stát." Usmála jsem se na něj. "Potřebuješ něco?" zeptala jsem se. Ležel tu a neměl možnost si pro něco přijít.

"No to je fakt ale keby ma chcel zabiť urobí to hned"
"Hm nie je mi dobre moje telo už sa zotavuje a zajtra by to malo byť už dobré no čo vy sensei ako sa cítite?"
Dosť ma to trápilo vobec som nevedel ako ona je na tom čo sa zatial ona o mna stará.

"To je dobře. Myslím, že zítra bys mohl odejít." Nějak se mi chtělo spát. Noc strávená na pohovce si vzala svou daň. "Je mi dobře." řekla jsem unaveně.
Celou dobu jsem tu přemáhala spánek a teď se mi už nechtělo. Hlava mi klesla na kraj postele a já usnula.

"Sensei viete ono je to tažké ale ja"
Pozrel som vedla seba a ona zaspala na mojej posteli asi má toho za sebou dosť a dohvie kedy naposledy spala.
Boloestivo som sa postavil s postele mal som na sebe lekárske veci vyzeralo to dosť divne.
Dokráčal som ku sensei a nejako ju vytiahol na postel zakril som ju"dakujem vám".
Vyslovil som a sadol som si na stoličku kde som trocha bolestou sebou trhal.

Vzbudila jsem se. Všimla jsem si, že ležím v posteli, kde měl ležet on. Rychle jsem se posadila až se mi zamotala hlava, ale nijak jsem to na sobě nedala znát. "Cos to udělal?!" řekla jsem víc nahlas než jsem zamýšlela. "Ty máš ležet v posteli!" stoupla jsem si a tím mu uvolnila lůžko. "Alou do postele." nařídila jsem mu. Chystala jsem se mu pomoci jak by chtěl.

Celu noc som sa prehadzoval na stoličke vdaka Itachiho genjutsu som mal celu noc nočné mory.
Každu chvílu som sa budil mal som taky divný pocit že som si vytiahol 2 kunaie a schoval si ich pre všetky prípady.
Nad ránom sa mi podarilo konečne normálne zaspať no o niekolko hodím niekdo začal kričať po izbe.
Mna to tak vylakalo že som si neuvedomil kde som a okamžite som hodil kunaie pred seba.
Ked som otvoril oči zbadal som ako su kunaie zapychnuté nad hlavou Rya ktorý na mna pozeral s vypulenými očami a potichšie na mna škriekal.
Moj pohlad skončil pri sensei"aha takže to vy ste kričali nie sensei už sa cítil lepšie dakujem precaj bolo to genjutsu aj ked velmi silné sice moje telo ešte neni an otm uplne ako má byť ale zvládnem to a myslým že tu postel ste potrebovali viac než ja".
Postavil som sa ponaťahoval som sa sice stolička bola prijemná ale v jednej polohe celí večer.
Podišiel som k Ryovi zo steni vytiahol kunaie a založil si ich.
"Prepáč nechcel som bol to reflex a ty si tam zrovna zavachazl"pohladil som ho po hlave.

"Á lehnout! Ty jsi v nemocnici, tak bys měl ležet, i kdybych měla spát na zemi." Čekala jsem u postele až se rozhodne se do ní vrátit. Ještě jsem ho nechtěla vytáhnout. Ať si pořádně odpočine. "Měl jsi mě vzbudit, když jsem tu usnula." řekla jsem o něco potichu.

"Prečo? každy ma nárok si oddýchnuť a poskytnuť pomoc pre druhého a nechcel som aby ste vy spali na stoličke to je všetko nevime prečo robíte s toho taku drámu"
Prestal som hladiť Rya a došiel som ku posteli kde som si sadol do treckého sedu zavrel oči a nič nehovoril.

"Ty jsi pacient a tak to i zůstane." opřela jsem se o postel. "Asi bych měla jít, abych tu neotravovala." při těch slovech jsem se podívala na Rya.

"Ked myslíte sensei ako poviete ked chcete tak chodte nemožem vás tu držať".
Odvetil som a ostal som stále v tej istej polohe bez nejakych rečí.
Ryo zvrtol hlavu na bok a pozeral sa na neznámu osobu.

"Tak se tu neunuď. Zase přijdu jestli budeš chtít." Šla jsem ke dveřím. "Mějte se." usmála jsem se na ně a odešla jsem.
(přesun)

Po nejakom sedení ešte v tej polohe ma to prestávalo baviť sice bolo na okolo ticho ale nechcelo sa mi tu byť nemal som nemocnice nejako v láske.
Postavil som sa prezliekol som sa zobral si výbavu na rameno mi vzletel Ryo a vyrazil som.
Po dohade so sestričkami a ešte bežnej kontrole ma nakoniec pustili uznali že som v poriadku len nemam svoje telo ešte chvílu moc namáhať.
Bol som rád ked som višil von a opať zacítil čerstvý vzduch.
(presun)