Jezero Kašijo

First topic message reminder :

Jezírko plné různých druhů ryb.

Nějakým záhadným, ovšem účinným způsobem jsem stála na místě. Poslouchala Ferii.
"Drakaa?! Lovit?! Skvělý! A sveze mě?" Nadhodila jsem velice důležitou otázku, která i mě zarazila. No, nakonec jsem jen zavrtěla hlavou a zakřenila se na oba.

"Ummmm to se musíš zeptat tam!" prstíkem jsem ukázala na Kazekageho, ignorujíc veškerou autoritu, kterou bych před svým vůdcem měla mít. Mno co, byl to přece kluk stejně starej jako já! To, že měl štěstí a stal se Kazekagem na tomto faktu nic nemění! Leda tak, že můj nový přítel bude mít aspoń dobré postavení xD. Ušklíbla jsem se.

''nebude to tak lehké..Můžete tam umřít'',nechápavě jsem sledoval jejich nadšení a dal ruce k sobě,přičemž jsem vytvořil něco jako přístřešek.''Jestli vám to nevadí dnes budete spát tady,budu celou noc před 'Domem''',řekl jsem polohlasně a postavil se před písečný srub.

"Já myslela, že pod širákem, ale i tohle ujde.." Podotkla jsem, a pousmála se. "Arigato Kazekage-sama.." Broukla jsem, abych si napravila poničenou reputaci a vzbudila dojem falešné poklony. Ano, autority jsem uznávala, ovšem bydlet s Ferii, pár věcím si rychle odvyknete. Nakonec jsem si dřepla do srubu a přemýšlela nad tím, jestli se mi ten písek nesesype na hlavu.

Mávla jsem rukou. "Neviděl jste, když Manami vaří, to je o život! Ostatní je už jen lehký cukřík!" ušklíbla jsem se. Ještě víc mě potěšil fakt, že tu dnes zůstaneme.. vyšla jsem před "dům" a tentokrát se rozvalila na břehu jezera, do husté trávy, že mě skoro nebylo vidět. Setmělo se a první hvězdy se začínali ukazovat na tmavomodrém koberci. Pozorovala jsem je, tak jako už tolikrát a stejně jako vždycky mě to naplńovalo klidem...

Po malé noční pětihodinové procházce jsem dorazil před písečný srub a rozhlédl se kolem.Pomalým krokem jsem přišel k Ferii a sedl si vedle ní.''Vím že jsem vás sem dotáhl neprávem,ale stejnak se chci zeptat jestli chcete jít se mnou'',řekl jsem k ní,aniž bych věděl jestli spí,nebo ne.

Aniž bych otevřela oči, strčila jsem si do pusy stéblo trávy a mírně se ušklíbla. "Po pravdě... mě je to jedno. Tady, nebo někde jinde, není to jedno?! Aspoň se tam porozhlédnu... taky bych chtěla umět něco přivolávat...proč zrovna drak?!" teprve teď jsem otevřela oči a zkoumavým, ne zcela poddajným pohledem jsem si prohlížela jeho tvář.

''Abych řekl pravdu...Je velká pravděpodobnost že tam všichni zemřeme.''Řekl jsem,s úsměvem a sledoval co dělá.''Proč?Je to jeden z nejsilnějších Summonů,možná i nejsilnější a ovládá písek,čili se jmenuje Písečný Drak,jeho jeskyně,Je až na konci ostrova,kde není přístup,takže to musíme vzít přez celý ostrov.''Stále jsem se usmíval,abych jí něčím nevystrašil a čekal na její reakci.

Trochu to ve mě zabublalo. Smíchy. "Mno tak aspoň umřu mladá a krá- aspOń umřu mladá!" ušklíbla jsem se. "Ne! Třeba tam najdu nějakou odpověď... a víte co?! Abych pravdu řekla, umírat se nechystám a já jsem dost tvrdohlavá na to, abych to dokázala!" pousmála jsem se a vyzývavě se na něj podívala. "Navíc jdu s Kazekagem, kdo jiný by mě měl zachránit?!" vyplázla jsme jazyk a dál si spokojeně žvýkala zelené stéblo.

''Nemusíš mi tykat..Navíc tu nejsme formálně'',chytl jsem si kolena a zadíval se někam za jezírko.''Pravděpodobně zítra pokud se vydaří,vyrazíme'',dodal jsem polohlasně a sledoval klidnou hladinu jezera.''Mít takové blázny sebou na misi..Doufám že tě nebudu muset zachraňovat''

"A just jo!" ušklíbla jsem se a sedla si. Hleděla jsem na místo, kam hleděl on. Prsty jsem si přejela přes ramena. "Ehmmm nehodí se, abych vám tykala!" Nehodí, nehodí to jsou kecy!!Ušklíbla jsem se.

''Hmm?Není ti zima?''Usmál jsem se a neodvracel se od jezírka.''Dobře dobře tak nemusíš mi tykat,ale nelíbí se mi když mi tyká stejně stará dívka'',pootočil jsem se na ní a díval se jí do očí.

Zavrtěla jsem hlavou. "Jsem mladší Kazekage-sama!" pousmála jsem se jemně a zase zapadla zády do zelené peřiny.

Jen jsem se usmál a nahl se k ní,přičemž jsem ji pomalu vytáhl z úst stéblo trávy a vložil si ho do svých.''Hai,a taky krásnější'',usmál jsem se a vstal na nohy.''Ráno přijdu,ještě něco chci udělat'',usmál jsem se a pomalu odcházal,na chvíly jsem se ještě zastavil a otočil jsem se na ní.''Dávej na sebe pozor'',s úsměvem jsem zmizel někde ve tmě.

Ještě docela hodnou chvíli jsem ležela a jen zírala, neschopna alespoň zavřít ústa. Ne, že bych tohle neplánovala, ale mé plány zas tak daleko nesahali a on v nich jaksi takovou roli neměl. No co, spokojeně jsem se překulila na břicho a prsty namočila ve vodě. Usmívala jsem se na svůj obraz v průzračné tekutině a jen občas ho prsty zhanobila.
Tak přece to bude jak chci... yosh!!

Objevil jsem se u Ferii a Manami a hlavou pokynul na pozdrav.''Pokud možno..vyrážíme'',řekl jsem,pozvedl ruce a domek se sesunul,po pár sekundách to vypadalo úplně stejně,jako před tím než jsme sem došli.Ještě jsem se naposledy nadechl vzduchu v Konoze a rozhlídl se,přišemž začal písek z tykve létat nademnou.

Vstala jsem od jezírka, ve kterém jsem si ráchala nohy a vstala. Významným pohledem jsme červenovláska sjela, ale jen mírně kývla hlavou. Souhlas i pozdrav v jednom. Oprášila jsem si pozadí, protáhla stuhlé svaly a ušklíbla se na Ami. Věděla jsem, že už te´d je hyper a těší se... bála jsem se, co te´d udělá.

Od rána jsem byla vzhůru a rázovala si to kolem jezírka tam a zpátky. Jakmile jsem zaslechla pokyn, povyskočila jsem si a rozešla se ke Kazekagemu. "Hee, konečně!" zamumlala jsem si pro sebe, ušklíbla se a prohrábla si vlasy. "Hurá na draka!" Zazubila jsem se, chytila Ferii za ruku a zašklebila se na ní. "Trochu života do toho umírání, Ferii!" Zamumlala jsem svou oblíbenou větu a sledovala písek nad sebou. "To jako.. Poletíme?" Zamumlala jsem značně nechápavě.

Písek se začal formovat,do jakésiho tvaru,na který se dá sednout.Utvořil jsem přesně tři 'létající' písečné útvary,přičemž jsem si na jeden z nich sednul.Další dva podrazili Ferii a Manami,aby nemohli protestovat.Vznesli jsme se do vzduchu,a letěli směrem k určenému ostrovu.(přesun)

Yamato

Na ceste do konohy si urobili trochu odbočku a dostali sa až k jazeru Kashijo. Bolo veľké a bola už úplna tma a okolie osvetloval len mesiac odrážajúci sa od hladiny jazera. Yamato zastal kúsok od brehu.
"Tu sa utáboríme... prines nejaké drevo ja sa postarám o jedlo" povedal a urobil z kameňov naokolo provizórne ohnisko. Zložil si vak a sadol si na zem.

Takeru Takahashi

Na jeho příkaz jsem se pouze velice nepříjemně uškebil ve smyslu "Na to zapomeň" a poskládal jsem několik pečetí, vedle mne se zjevilo krystalové zrcadlo ze kterého následně vylezl jeden krystalový klon Běž nasbírat dřevo, pronto... řekl Takeru a posadil se na zem. O několik minut později přišel jeho klon a za ním byla velká krystalická kostka, Takeru změnil kostku zpět na dřevo pomocí techniky a čekal, co bude dál. Klona pro případ potřeby ještě neničil.

Yamato vzal nejaké drevo a poďakoval Takerovi. Založil oheň a dal piecť dve ryby ktoré zatiaľ ulovil. Kým sa mäso upieklo rozprával sa s Takerom.
"Nemal by si svoju schopnosť používať neustále k bežnému životu... mohol by som teraz vytvoriť z dreva palác, použiť vytvorené drevo na oheň a zapáliť ho pomocou katonu. Miesto toho som sa rozhodol spať pod holým nebom, poslal som ťa po drevo a ulovil som ryby kunaiom a oheň som zapálil pomocou kameňov. Netreba to preháňať so svojou kekei genkai. Môže sa stať že sa ocitneš v situácií kde nebude možné použiť svoje schopnosti nech sú akokoľvek úžasné. Pamätaj na to" povedal Yamato.
"To je lekcia na dnešok. Teraz jedz a choď spať čaká nás ešte ďalší tréning a dlhá cesta" dodal Yamato a pustil sa do jednej z rýb.