Okolie Zeme železa

First topic message reminder :

Okolo zeme železa je zasnežený sneh v ktorom sa zle orientuje, no pre samurajov je to hračka.

vylezla jsem na strom a vše sledovala i když po té mlze hodně ztěžka aktivovala jsem armour a tiše sledovala

Jsou tři? přemýšlela jsem když jsem kotrolovala jejich chakru

Okolo se utvořila mlha a Neji s Neome zmizeli. Teď jsem byla vážně nervózní. Na štěstí jsem s Byakuganem viděla chakru, ale přece jen, slepý bod. Soustředila jsem se plně na Byakugan a čekala, jestli budou nějaké rozkazy. Začala jsem postupně procházet mlhou a sledovala jsem chakru Nejiho.

přemýšlela jsem jestli nemám něco udělat stejně jedna chakra byla z těch všech slabší. Stále jsem uvažovala jestli také nemám radši zmizet zpět ke KArin...

Po chvíli přemýšlení jsem v temnotě přestal skládat pečetě.
Vyskočil jsem do vzduchu popadl Ansellu a utíkal pryč.
" Drž se ! " řekl jí a sledoval cestu skrz vánici.

(přesun oba)

(-Sayuri byakugan vidí i hmotu nejenom chakru a tu mlhu prohládne)

"Nezaměřuj se tolik na chakru, sleduj i hmotu." Sám jsem to tak udělal jelikož kvůli té mlze byla chakra všude a nebylo možné rozeznat jednotlivé osoby. Díki tomu jsem si všiml že se pokoušejí utéct. "Zastavte je!" Stačil jsem ještě vykřiknout a rozběhl jsem se za nimi, ale zastavil jsem se. *Sme až moc rozptílený ratši se zorganizujeme. Míří do Rýžové země.* "Zorganizuje me se a vyrazíme za nimi, mířili do Rýžové země." Pronesl jsem poté co se mlha rozptílila. Počkal jsem až se všichni zase sejdou a vyrazil jsem směrem kterým utíkaly. (přesun celý tým Neji -> Otokure no Sato, Město rýž. polí)

Po několika dnech se Zetsu dostal do svého těla v podzemí . /Přesun/

,, Hiruko prechádzal okolo Zeme železa pričom za sebou zanechával iba studený vzduch a zlé napätie v atmosfére "
Hiruko premýšlal kde má začať ak chce získať prvé Kekkei Genkai, ktoré pomocou techniky chiméry privlastní pre seba a pre svoju existenciu. * Hiruko ďalej tichým krokom smeroval vpred a skúmal okolie okolo seba a robil si nové plány do budúcna *

O chvíľu som prešla za hranice zeme železa. A o chvíľu na to to prišlo obrovská zima ale s ňou a sneh. Bola mi zima no bola som aj rada, že je tu taký dostatok vody. Môj kôň tiež pociťoval chlad, nie že by mu bola zima, no z nozdier mu šľahala vodná para. Keďže bol z vody tej hmly bolo neúrekom skoro som ani nevidela pred seba. Poskladala som pečate.
,,Suiton: Uetto Shishi."
Kôň sa začal premieňaním na vodu meniť do podoby snežného medveďa.
Hneď to bolo lepšie. Nakoniec som našla miesto kam som mala doraziť. Zosadala som, z môjho medveďa, prešla bránou a zamierila to priamo ku Hokage. Medveď išiel za mnou. držala som sa ho rukou aby som ako také teplo pocítila.

Spolu s Raidonom utekali zasneženým lesom. Nevzbudzovali pozornosť a len utekali stále na severovýchod. Vedel kam majú ísť a démonické tvory skryté v tieňoch dohliadali na okolie aby ich nič nedokázalo prekvapiť. Nebolo ich však vidieť a ani Raidon o nich nevedel. Pokračovali ďalej a ďalej zamrznutou krajinou celé hodiny...

Běžel jsem vedle Kagamiho už nějakou dobu. Už jsme byli v zemi železa, ale pořád pokračoval dál. Vypadalo to že ví přesně kudy pokračovat a způsobem aby jsme nepotkali někoho nepovolaného jakoby měl několik kilometrů před námi nějakého špeha. Nechtěl jsem se ale prozatím moc vyptávat doufal jsem v to, že mi vše včas řekne.

Kagami zrazu zastal a ukázal na cestu ktorá viedla medzi dvoma skalami a pomaly sa dvíhala až do vyšších hôr. Zabočil a znova sa rozbehol svojím tempom. Pol hodinu na to boli na zasneženej ceste vysoko v horách. Kagami zastal keď vyšli k horskému sedlu pokrytému kosodrevinou a borovicami. Vyšiel pomedzi borovice až prešiel cez sedlo na druhú stranu horského masívu....

[Presun]

Přijdu sem a volám na celé kolo. ,,Tomio Hideki? Jseš tu někde? Potřebuju s tebou mluvit, tak prosím tě vylez a vyslechni si mě. Halooo...Jsi tu?'' Popojdu další kousek cesty a pak znova řvu. ,,Halooo?! Tak jsi tu? Tomio?!'' Zase kousek popojdu a rozhlížím se po okolí a čekám na jakoukoli odezvu z druhé strany, ale pořád nic. ,,Notak je to nutné!'' Pokusím se ho přivolat a pořád se rozhlížím. ,,Potřebuju s tebou mluvit! Dlužíš to Mizukage, ona chce aby jsi splatil svůj dluh.''

(Tomio Hideki)
Trénoval som mladích samuraiov aby sa vedeli orientovať v tomto lese.Pretože je naozaj ťažké sa v ňom vynájsť.Uhybné manevri a všetko čo k tomu patrí.Výcvik pokračoval bez hociakých komplikacií ked niekdo na okolo začal volať moje meno.Nemal som rád ked ma niekdo pri práci rušil a on stále hulákal na okolo ako keby tunak bol sám.Ale tým že došiel to bola aspoň výzva pre mojích chlapcov."Dobre páni teraz vás chcem videť v krátkej akcii obklúčte toho podivína čo tu na mňa kričí". Chlapci sa rozišli do strán a o chvílu ich nebolo a hned aj áno kedže každý s jednej strany mieril svojim mečom na toho chlapa.No nemal som v úmysle s ním bojovať ani nič pokial nezaútoči on nemám na to dôvod ani ja.Dal som si dole prilbu a pozrel sa bližšie na toho chlapca hmm v živote som ho nevidel kdo to je? A čo tunak robí uprostred ničoho? "Rád by som vedel o čo ide mladí takže by som bol rád keby si sa vykoktal a predstavil sa lebo niekod ako ty by tunak nemal čo robyť a vol by som tak isto rád keby si si švihol pretože máme ešte vela práce a ty nás len zdržuješ!!"Zamračil som sa na toho chlapca a chcel som počuť dobrí dôvod prečo nás vyrušil.

Tnovu a znovu jsem volal, ale pak mě obklíčila nějaká banda. Když mě obklíčili, tak jsem se usmál. ,,Tak dejte to pryč, já nechci bojovat.'' V klidu jsem se rozhlédl po všech. Pak jsem se zaměřil na toho, co sundal přilbu. ,,Posílá mě Mizukage Fumiko Terumi. Chce, aby jsi splatil svůj dluh, máš jít se svím týmem do Konohy a pomoct tam.'' Čekal jsem co se bude dít a byl jsem připraven k obraně. ,,Takže co?'' Zeptám se rychle a hlavou se mi začínají honit myšlenky, co se stane, když ho nepřiměju tam jít.

(Tomio Hideki)
Vypočul som si toho chlapca a len som mávol rukou ostatným šermiarom aby meče schovali a odtúpili a tak sa aj stalo.Položil som si ruku na bradu a začal sa po nej hladiť premyšlal som kdo to Fumiko môže byť,pretože za svoj život som už stretol vela shinobi a zapamätať si tolko tvári není jednoduché.No rozžiarili sa mi oči a ja som si rozpomenul." Ahá myslíš Fumiko Fumiko Terumi a prečo si to nepovedal rovno ha ha ha ha".Zasmial som sa a hladel som na toho chalpca."Jáj stará dobrá Fumiko na ňu sa neda zabudnúť".Líca sa mu rozčervenali a oči prehodil smerom hore ku nebesám vyzeralo to ako keby sa vznášal.Ešte chvílu takto tupo pozeral no nakoniec sa vrátil do reality."Ah Fumiko odkáž je jže jej prosbu neprímam".Jeho úsmev zmizol a mal opäť ten znudení priam až hrozostrašný.Nasadil si prilbu a otočil sa chrbtom ku chlapcovi."Podte chlapi tu len strácame čas ideme naspať už sme premárnili vela času".

,,C..C...Co..Cože? Jakto že nepřijímáte.'' Vyběhl jsem za nimi a předběhl jsem je. ,,Musíte přece zplatit dluh.'' Začal jsem poskakovat na místě dupat a pořvávat to, že musí zplatid dluh. Pořád jsem pozpádku šl před nima a snažil se ho přemluvit. ,,Prosím, prosím. Zplaťte ten dluh. Slibuju že o ní už nikdy neuslyšíte když to uděláte.'' Pořád jsem ustupoval a prosil ho.

(Tomio Hideki)
Všimol som si že ten chlapec sa nedá odbyť a tak som si len vzdýchol.Ah keby som mu povedal nie tak by ma nadalej takto otravoval a ja ja by som sa len zbytočne vytočil a to naozaj nepotrebujem tak dobre."Fajn nemusíš ma už viac prosiť ako vidím naozaj Fumiko na tom zaleží a tak jej dlh teda splatím".Hm zamyslel som sa a nechal sa chvílu unášať kedy sa na to vrhnem."Tak dobre teda oznam Fumiko že zajtra pozbieram všetkých chlapov čo budem môcť a vydám sa s nimi aj do Konohy no oznám je jže týmto bude môj dlh splatený a nechcme o nej nič viac počuť a ked tak nech za mňou niekedy zbehne osobne a nie že za mnou posiela niekoho.a teraz ked ma ospravedlníš dovol mi aby som s ostatnými šiel dalej strácame tu zbytočne čas ako ty pokial si si nevšimol".To bolo posledné čo som k nemu prehovoril a dalej sme kráčali do lesa. Ah zajta budme mať pilný deň.

,,Už letím!'' Vyletěl jsem jako raketa do Kiri. Udělal jsem sotva pár kroků a zakopl jsem o nějaký kámen. Rychle jsem se ale vzpamadoval a zdrhal jsem dál a volal. ,,Díky člověče. Vyřídím.'' A už jsem se nedal zastavit.