Kancelář Hokageho

Nachádzala som sa pred kancelaáriou Hanaki-chan.
Chvíľku som rozmýšľala či zaklopať alebo nie, popravde som nemala ani to najmenšie tušenie, čo sa tu vlastne deje a prečo si ma Hanaki-chan tak narýchlo zavolala.
Pár krát som zaklopala a len som si upravila čelenku ktorú som mala na očiach.
Následne som sa len pár krát nadýchla a vydýchla, bola som tak.. mierne unavená kvôli tréningu.

Už jsem skoro před budovou Hokage-sama a blíží se zřejmě konec mé mise. Sice jsem si nezabojoval, ale trénink to byl dobrý. Zůstanu aspoň stále ve střehu. Vylezu na střechu a jdu přímo k Hokage-sama a až k ní dojdu něco jí řeknu.
"Hokage-sama úkol splněn, nic podezřelého se neděje. Zdá se že to byl jan falešný poplach. Máte pro mně ještě něco?"
Pořád se na ní dívám a čekám na její odpověď.

"Hai."
řekla jsem a pohlédla jsem na dveře.
*Shiro? Je to ona?*
proběhlo mi hlavou.
Pak ke mně přišel Satoru.
"Zdá se, ale nesmíme přestat dávat pozor, proto bude i nadále platit stav nouze.
Pomůžeš Ino dopravit lidi do osady Shousen.
A řekni jí, že jesli se nic nestane do jednoho týdne, přivedete lidi zpátky."
řekla jsem.

/já už nejsem na střeše/

Z vnútra som počula nejaké hlasy, nakoniec som však započula to "hai" ktoré bolo mierené pravdepodobne mne. S miernym povzdychom som chytila kľučku a pootvorila som dvere. Hanaki-chan? spýtala som sa potichu pri čom som pohľad, zakrytý páskou, otočila k Hanaki. Bolo na mne vidieť že som trénovala páč som bola trocha špinavá a asi na dvoch miestach aj porezaná od kunaiov.

"Hai" Rozhlížím se po místnosti a potom ji opouštím. Cestou z místnosti uvidím Shiro a řeknu "Zdar Shiro, kde si byla?" A mezitím už opouštím místnost a mířím za Ino k bráně. Cestou svolávám lidi at se shromáždí u hlavní brány že uděláme takový evakuační cvičení. Nejde o útok ale jen cvičení takže udržuju kontrolu at není panika.

Presun

"Shiro-chan, ty nevíš, co se stalo, že?
Hm... tak začnu od začátku.
Došla mi zpráva, že někdo narušil bariéru nad Konohou, ale....
poslední zprávy ukazují, že šlo jen o omyl."
řekla jsem a usmála jsem se.
Přesto jsem byla pořád nervózní, ale nenechala jsem na sobě nic znát.
"Ale většina lidí se už shromáždila u brány a zbytek tam vzali ninjové a kdybychom řekli, že šlo o planý poplach, asi by tu byla panika, takže jsem se to rozhodla zastřít, jako evakulační cvičení."
dodala jsem a všimla jsem si zranění Shiro.
"Trénovala jsi?"
zeptala jsem se.

Nie, neviem čo sa stalo.
Pokývala som hlavou na znak mojich slov a len som si ju ďalej vypočula.
Niekto porušil bariéru ?.. ale bol to len omyl? eh.. v tej technike aj niečo ako omyl existuje?
Rozmýšľala som no nakoniec som len prikývla.
Tak preto na uliciach a ani na cvičisku už takmer nikto nebol.
šepla som potichu a na chvíľku som sa zamyslela.
Zo zamyslenia ma až vytrhla jej posledná otázka.
Hai, trénujem už, nejakú tu dobu, vlastne odkedy som sa zobudila.
Odpovedala som jej a pokúsila som sa vystrúhať milý úsmev.

Úsměv jsem jí oplatila.
"A jak trénink šel?"
zeptala jsem se.
*Jenom doufám, že by nám suna byla ochotná pomoct, kdyby to nebyl omyl.*
pomyslela jsem si, ale stále jsem na sobě nedávala nic znát.

Hai no.. dobre, myslím že už to zo spotrebou chakry a stamini, keď používam sharingan nie je také strašné. Dokonca som ho dnes trénovala v kombinácii s byakuganom, preto aj tie škrabance, stále si na to videnie musím zvyknúť, keby som mala len byakugan tak sa ma ani jeden kunai nedotkne. Odpovedala som jej s takým nehraným hrdým.. až takým detským spôsobom. Následne som sa znova usmiala a podišla som kúsok bližšie. Uuuhm.. Hanaki-chan, trápi ťa niečo? spýtala som sa potichu a len som sa jej zahľadela do očí.

Poslouchala jsem výsledky jejího tréninku, ale zarazila jsem si u její poslední otázky.
Trochu jsem sebou cukla.
Shiro na mě poznala to, že něco není v pořádku, protože mě znala.
Nebyl už důvod něco před ní skrývat.
"Jenom jsem přemýšlela o tom, jestli by nám byla Suna ochotná pomoct."
řekla jsem a měla jsem takový ten nepřítomný výraz, jako ho má většina lidí, když přemýšlí.
"A taky....
kolik lidí by zemřelo a jak by to tu vypadalo po útoku."
řekla jsem docela smutně.
"Ale já vím, že to byl planý poplach, ale co když přijdou později.
Proto jsem nechala evakuovat lidi.
Abych předešla obětím."
řekla jsem ale jen jsem několikrát zakývala hlavou na stranu a rychle jsem vstala ze židle.
"Potřebuju se nějak odreagovat."
řekla jsem a prohrábla jsem si vlasy.

Pomaly sa teda vrátil do kancelárie Hokage. Zdvorilo sa pred Hanaki uklonil a potom sa zase postavil.
"Žiadam ďalšie rozkazy, Hokage-sama" povedal prívetivým hlasom.

Pozerala som sa na Hanaki zo starostlivým a takým.. ustarosteným pohľadom.
Uhm, Sunagakure.. mohla by, nič nedáš za to, keď sa spýtať uhm?
Pokúsila som sa ju nejak povzbudiť no po jej ďalších slovách som sa na ňu tak škaredo zamračila.
Baaaka ! nezomrel by nikto.. určite !§.. si predsa Hokage, si silná a ochránila by si ich.
Usmiala som sa na ňu.
Zrovna keď som jej chcela niečo navrhnúť, tam vošiel nejaký chalan, nepoznala som ho, aspoň nie takto z videnia.

Dobehol som do kancelárie.Nikto už na námestí nie je, všetko prázdne.Trošku zadychčaní som sa pozrel na tých dvoch.Čo mám spraviť ďalej?Čakal som na odpoveď.

"Arigato."
řekla jsem a do očí se mi valily slzy.
Ale přemohla jsem se.
"Inari, Ichiro, dobrá práce.
Nyní už je to všechno.
Po zbytek dne máte volno."
řekla jsem a podívala jsem se na Shiro.
Byla jsem jí vděčná.
Usmála jsem se na ní.

Inari bol trochu prekvapený prístupom Hokage avšak nenechal sa vyviesť z miery a stále si udržoval absolútny pokoj a letmý úsmev.
"Ak smiem, Hokage-sama, rád by som dostal misiu alebo čokoľvek s čím môžem pomôcť" povedal zdvorilo a usmieval sa.

Jenom jsem dost otráveně vydechla.
"Dobře."
řekla jsem potichu.
"Doručíš svitek Feudálnímu pánovi v osadě Shousen.
Řekni mu, že jde o informace ohledně cvičné evakuace.
Stav se taky v bočních uličkách Konohy a vem s sebou nějaké opozdilce, kteří nestihli jít předtím k hlavní bráně."
řekla jsem a jakmile jsem to dořekla, usmála jsem se.

Opätovala som Hanaki-chan úsmev.
Po tom som len ustúpila kúsok stranou aby som nechala toho chunina aby sa vyspovedal.
Obe ruky som spojila za chrbtom a s takým hengavým krokom som prešla až k oknu.
Čo ak by to v skutočnosti nebol len planý poplach?.. ako by to dopadlo?
prebehlo mi hlavou a ja som sa cez okno pozrela na vyprázdnenú konohu.

Inari si vzal zvitok a a sklonil hlavu.
"Hai!" povedal a zmizol v dyme.

[Presun k bráne]

Išiel som po schodoch a opýtal som sa kde má kanceláriu Hokage.Zaklopal som na dvere.Hokage-sama ste tam?

Vyšel jsem po schodech, u dveří někdo stál.
Nechal jsem ho být a vešel dovnitř.
"Hanaki-san, máte nějaké další rozkazy?"
zeptal jsem se.

"Hai."
odpověděla jsem tomu. kdo klepal na dveře.
Pak vešel Kiyoshi.
Jen jsem se usmála.
"Pro dnešek už máš volno."
řekla jsem mile.

"Dobře a co s vesničany? Hrozí nám vůbec něco?"
zeptal jsem se.
Ani jsem nevěděl, co se dělo.

Usmála jsem se.
"Myslím, že nám už nic nehrozí.
Přišla mi zpráva, že někdo narušil bariéru, ale ukázalo se, že jde jen o planý poplach.
Vesničani se začali shromažďovat u brány a říct: "Je to jen planý poplach," by vyvolalo ještě větší paniku, proto probíhá cvičná evakuace.
Vrátí se až za týden, protože myslím, že to sice mohl být jen planý poplach, ale přijdou."
řekla jsem a u poslední věty se mi změnil výraz a v obličeji jsem už neměla úsměv.

"Takže máme čekat útok."
řekl jsem trochu smutně.
"A nenapadne nepřítel vesničany? Co když věděl, že je budeme evakuovat a napadne je tam, kvůli menší ochraně."
napadlo mě.