Kancelář Hokageho

"Já nevím, Kiyoshi.
Jenom mám divný pocit."
pak mě zaskočila Kiyoshiho otázka.
Ale jenom jsem se usmála.
"Neboj se o ně.
Poslala jsem s nimi ochranu."
řekla jsem.

Vstúpil som dnu.Hokage-sama, prišiel som vám oznámiť, že sme sem prišli na pár dní.Je to cvičná evakuácia ktorú nariadil Tsuchikage.

Přišel tam nějaký kluk.
Bylo vidět, že není z Konohy.
Ale pak začal mluvit.
Můj úsměv pomalu mizel a já přestala dýchat.
Nevydávala jsem žádné zvuky a cítila jsem, jako by se mi úplně zastavilo srdce.
Můj obličej začal mít červenou barvu

Všimol som si, že zčervenala.Ja... ja len aby neboli komplikácie.Nevedel som čo príde no nemal som veľmi dobrí pocit.

Párkrát jsem se nadechla.
Můj obličej už nabíral fialovou barvu, ale teď se pomalu začal vracet do normálu.
Začala jsem vydávat podivné tiché zvuky.
"H-h-h-h-hai."
řekla jsem a dívala jsem na toho kluka pohledem: nejsi mimozemšťan?.
"J-j-jenom bys měl vědět, že....."
následovala opravdu dlouhá odmlka a já jsem bouchla hlavou několikrát o stůl.
Následně jsem si hlavu podepřela.
"My taky provádíme........ cvičnou evakuaci, ale v osadě Shousen."
řekla jsem a několikrát jsem se z hluboka nadechla a vydechla.
"Jestli se chcete přesunout tam, můžete."
řekla jsem s poněkud rudým obličejem.

Čo? Aj oni majú cvičnú evakuáciu?Tak, keď vám to nebude prekážať.Pomaly som zacítil slabosť.Ale poď bude sranda.Zasa to moje KG.Áno zasa ja.

Opřela jsem si lokty o stůl a rukama jsem si zajela do vlasů.
"Ne."
řekla jsem a dívala jsem se na stůl.
Na čele jsem měla modřinu od toho, jak jsem bouchala hlavou o stůl.
Jednou rukou jsem si tu modřinu začala mnout.
*Udělal to Tsuchikage schválně.*
pomyslela jsem si a zaťala jsem zuby.
"Jenom, bude někdo muset vysvětli Feudálnímu pánovi, o co jde."
řekla jsem s povzdechem.

Dobre ja mu to zdelím.No tak už vipadnime.Začal mi lezť z rukáva a zas som ho stiahol.Prestaň.Ešte nie.Tak ja pôjdem.Vyšiel som von dverami.
(presun)

Podišla som zozadu k Hanaki a len som jej položila ruky na plecia.
Netráp sa Hanaki-chan, bude to v poriadku.
Usmiala som sa na ňu a skúsila som jemnou masážou, odbúrať jej stres v ktorom sa od pohľadu nachádzala.. no aspoň sa mi zo zdalo.

*Divný týpek*
pomyslel jsem si.
"Hanaki-san, neměla by jste si odpočinout?"
zeptal jsem se jí.
"Já bych to tu za vás dodělal."
dodal jsem.

"Arigato, Shiro."
řekla jsem a pak jsem už jen zavřela oči.
Bylo to uklidňující.
"Jsem v pořádku, Kiyoshi.
Jenom, příjde mi docela zvláštní, že Tsuchikage zrovna teď chce udělat cvičnou evakuaci.
A taky, proč v Konoze?"
přemýšlela jsem nahlas.
Vlastně jsem si nemyslela, že by na nás Iwa chtěla zaútočit.

Nai

Svým normálním tempem plným chladu a bezcitnosti jsem kráčela po šedivě zbarvených kamenných schodech, točících se do druhého patra. Přemýšlela jsem o svém minulém životě, ale to bylo pro mou povahu- podivné. Došla jsem k dřevěným dveřím, zatímco bez zaklepání jsem vlezla dovnitř. Danzou-sama mi dal svou důvěru, proto nesmím v ničem sklamat. Měla jsem úsměv na tváři, který okamžitě po příchodu do místnosti opadl. Jen suše jsem se zeptala. " Hokage-dono, nemáte nějakou práci ? " Pronesla jsem hlasem nelítostného vraha, odhodlaným zabít cokoliv a kohokoliv, na koho jen Hokage, či Danzou-sama ukáže ...

Dovnitř vešla žena.
Moc jsem si jí nevšímal.
"Hanaki-san, mám ho jít sledovat?"
zeptal jsem se.
Chtělo se mi něco udělat.

Uhm.. nemáš zač.
Pusmiala som sa a len som v masáži pokračovala.
Vypočula som si jej starosti, tiež ma to napadlo no, čo sa dalo robiť?
Keby zaútočili.. boli by sme v nevýhode... aj keď sa nachádzame v Konohe.
pomyslela som si no o chvíľku do miestnosti vošla nejaká žena.
Zaregistrovala som ju už pred tým no nevenovala som jej moc pozornosti.

"Kiyoshi, věř mi, jsou to jenom moje přehnané obavy."
řekla jsem s úsměvem.
Podívala jsem se na nově příchozí dívku.
"H-hai, mám tu pro tebe tým."
řekla jsem a podala jsem Nai papíry.
V týmu:
Satoru Daimon, Shiro Hyuuga, Inuzuka Shinsuke

Nai

Jen tiše jsem mlčela a převzala papíry. Když můj pohled spočinul na těch ošuntělých listech, myslela jsem, že Hokage jednu schytá. Jen jsem jazykem přejela přes zuby a na podpatku se otočila. Hluboce jsem se nadechla. " Takže mi dáváte na starost ono " Bílé nebeské oko " ? " Usmála jsem se při zastavení ve dveřích, kde jsem pronesla tuto řečnickou otázku. Na odpověď jsem nečekala a vydala se na tréninková pole, kde jsem čekala na ty tři Geniny, které jsem měla naučit být Shinobi.

Přesun

"A je tu vůbec něco, co můžu udělat?"
zeptal jsem se otráveně.
Potom jsem se usmál.

"Vlastně budu ráda, když budeš sledovat trénink, který ... bude řídit Nai.
Nevěřím Danzoovi a Nai taky moc ne.
A navíc jsem... přidělila Shiro k ní do týmu na Danzovo doporučení."
řekla jsem sklesle.
Nechtěla jsem, aby se Shiro něco stalo a kdyby Kiyoshi viděl nebezpečí, určitě by zakročil.

"Hai."
řekl jsem a můj úsměv náhle pominul.

(A a můj tým? Dostanu ho na narozky? xD)

/Kiyoshi, jistě víš, že mám mnoho práce a kdyby se mě každý ptal To dostanu tým na narozky, asi bych se zbláznila, kdy máš narozky? jestli je máš někdy v lednu, tak možná xD, ale možná, že ho dostaneš, až skončí ta cvičná evakuace, kdo ví /

(aha xD)

"Kiyoshi, ty nemáš tým, že?
A většina lidí je v osadě Shousen."
povzdechla jsem si.
"Prozatím tě přiděluji do týmu, kde je sensei Nai.
Až se ostatní vrátí, přeřadím tě do tvého oficiálního týmu.
Do té doby... bude tým pod vedením Nai, zároveň tvůj tým a Nai bude tvůj sensei."
řekla jsem a mírně jsem se usmála.

Kráčal som ulicami Konohy. Môj pohľad smeroval rovno predo mňa. Smeroval som k budove Hokageho. Kráčal som a riadil som sa vibráciami ktoré som vytváral. Mal som bosé nohy. Bola celkom zima. No to mi nevadilo... bol som zvyknutý, pretože som si na to, že som chodil bosí už zvykol. Cítil som pred sebou budovu ku ktorej som smeroval. Prišiel som pri budovu a na chvíľu som sa zastavil. Potom som vošiel do budovy. Kráčal som hore po schodoch a premýšľal som, či mi Hokage dá tým, alebo poviem, že je to zbytočne, pretože som slepý. Dúfal som, že ma len tak neodpíše ako nejakú pokazenú vec. Chcel som pomáhať druhým. Stál som pri dverách a pozeral som priamo na ne. Zaklopal som a vošiel som dnu. Môj zrak sa obrátil na slečnu Hokage aj keď som ju nemohol vidieť. Počul som, že je pekná. Bolo mi trošku ľúto, že ju nemôžem vidieť. Ale aký taký obraz som v hlave mal. Vedel som ako približne vypadá. Dobrý deň, Hokage-sama. Som Aiko Uzumaki a chcel som vás požiadať, aby ste ma pridelili do týmu. O tom, že som slepý som jej ani nehovoril. Možno to už vedela z papierov. Ak nie mohla si to všimnúť z môjho pohľadu. A z mojich očí. Len som ticho stál a čakal som na odpoveď. Ešte som sa usmial aby som nevypadal ako blbec keď som na ňu tak pozeral.

"Jistě."
řekla jsem milým tónem.
Dívala jsem se na nějaké papíry.
"Ehm... jenom je trochu problém, že je většina ninjů v osadě Shousen.
Ale, tvůj tým se skládá z :
Hyuuga Kiyoshi, Ichiro Kiosho a tvůj sensei bude Inari Nadare.
Je to sice chuunin, ale myslím, že je dost silný."
řekla jsem mile a usmála jsem se.

Neprítomne som prikývol a usmial som sa. Som rád, že budem znova trénovať, a že budem mať tým. Arigato, Hokage-sama. Povedal som a zatváril som sa trochu smutne. Chýbalo mi to, že nemôžem vidieť dievčatá. Otočil som sa a potom som sa pomaly dal na odchod. Len som si ešte raz vytvoril obraz Hokage v hlave. Potom som sa ale otočil naspäť na Hokage. A kde ich asi nájdem? Spýtal som sa mimo a v ruke som už držal kľučku od dverí.