Kancelář Kazekageho

Do místnosti vstoupila mladá žena zhruba stejného věku jako já.Na první pohled byla velice sympatická měla fialové vlasy a výrazně zelné oči.
Zdravím Yukki já jsem Shiro Goen.Rád tě poznávám.Takže chtěla by si misi jo ? Dobře uvidím co se stím dá dělat. řekl jsem a usmál se na ni.
Potom jsem začal vytahovat složky s misemi ale nemohl jsem se rozhodnout která by se jí hodila.Její složku jsem nedávno viděl byla zkušená a ovládala Dojutsu zvládla by tedy i težší misi.
Po krátké chvíli jsem objevil přesně to co mi na ni sedělo.
Tady máš pokyny ohledně mise řekl jsem a podával jí složku s dopisem a informacemi.

Ve složce



Pokud nemáš žádný dotaz tak ti přeji hodně štěstí.pronesl jsem s úsměvem na tváři.
V tom přišel Daisuke a taky po mě chtěl misi Dneska je tady celkem rušno pomyslel jsem si a jen mu řekl Počkej chvíli Daisuke hned se ti budu věnovat.

Stál som tam zo sklonenou hlavou.Asi nebol toto nebol ten správny čas íšť si pre misiu.Ale zase ked sa je jbudem vyhýbať a podobne budem jej to ako keby dávať za vinu čo sa stalo čo bi ju mohlo boleť čo čo naozaj nechcem.Takže som radšej vstíčil hlavu hore.Všimol som si že Yukki srží v ruke nejakú zložku asi asi to bude misia hm zaújmalo by ma či to dokáže alebo o čo celkovo pôjde.Mohol by som sa pozreť do očí Kágemu a zistiť čo sa deje ale nemalo to teraz cenu nechcel om o ňom vedeť teraz veci kvôli tomuto to nestálo a precaj.Keby sa niečo dialo tak znamenie by ma varovalo takže nemá byť aký problém.Mám počkať nenamietal som ani som nič nehovoril.Len som ostal stáť a obzeral som sa na okolo,bol som zvedavý čo Kazekage na mňa vytiahne.

"Ehm...děkuji.." řekla jsem kazekage. "Teď mne prosím omluvte." uklonila jsem se a odešla z místnosti. Zavřela jsem za sebou. Trošku se začervenala. Zase jsem se musela napomenou.
Včera jsem zašla moc daleko. Vzdychnu si a dám se do mise. (přesun)

Poté co Yukki odešla jsem obrátil svoji pozornost k Daisukemu.
O Daisukem jsem se dozvěděl že ovládá jedno Dojutsu zvané Keikore
O tomhle dojutsu se povídá spousta věcí a já jsem se rozhodl jednu z nich ověřit.
Daisuke chtěl jsem se tě zeptat jestli je pravda co se o tomhle Dojutsu povídá že dokáže lidem číst myšlenky.zeptal jsem se ho.
Jestli by to byla pravda našla by se pro tuhle schopnost několik využití.

Yukki opustila túto miestnosť a Kazekageho pohlad napokon skončil na mne.Pozeral sa na mňa tak zvláštne mal niečo zalubom to bolo na prvý krát poznať lenže som nemal tušenia o čo ide.Napokon spustil zo seba vetu ktorá ma celkom aj zarazila.Hm zaujmavé takže o Keikore sa roznášajú rôzne veci no uvidíme.Pokrútil som hlavou na náznak nesúhlasu a zadíval sa Kazekagemu do očí.Po chvíli som ich zavrel ako som ich mal zavreté len zo mňa vyšlo."Nemáte úplnu právdu Kazekage doujutsu zvané Keikore nedokáže čítať myšlienky ale vidí vaše srdce".Ako osm mal zavrené oči o chvílu som sa pousmial."Je zvláštne nepoznať otca však Kazekage vaša matka bola výborná kunoichi ale otec premýšlali ste niekedy nad tým? Aspoň že vám ponechal schopnosti však?".Oapť som sa pousmial a čakal čo z neho vypadne mal niečo za lubom a to sa mi prestávalo páčiť ak ma chce použiť ako zbraň alebo niečo podobné nebudem mať určite záujem.

Nahlas jsem se zasmál nad tím jak bravůrně během pár chvilek dokázal Daisuke prohlédnout snad celý můj život.
Ano Daisuke je hodně zvláštní nepoznat otce a často přemýšlím nad tím kdo vlastně můj otec byl a jestli jsem mu hodně podobný. krátce jsem se odmlčel a přemýšlel nad několika věcmi ohledně mého otce a matky.
Ale nebudeme se tady bavit o mě měl bych pro tebe návrh a doufám že ho přijmeš.Jak jistě víš tvá schopnost je jedinečná a já bych se chtěl zeptat jestli by si jí nechtěl využít v zájmu vesnice.Chtěl bych se tě zeptat jestli by si nemohl hlídat brány vesnice.Každého podezdřelého člověka který by se chtěl dostat do vesnice by si tímto způsobem prověřil.Pro vesnici by to byl obrovský přínos. doufal jsem že to přijme opravdu by to byl pro vesnici velký přínos.

Pozorne som ho počúval až nakoniec prestal hovoriť čo znamenalo že mám povedať odpoved.Chvílu som mlčal a premýšlal čo mu mám na ot povedať.Hmm ked poviem nie bude to brať ako pohrdanie Suny a bude sa ma vypitovať milion otázok a neviem čo podobne lenže zase Suna neni mojím rodiskom neviem prečo by som mal svoj čas tráviť niečim o čo nemám absolutne záujem.A zase ked budem večne pri tych bránach čo budem mať s toho ja útechnu radosť?Stojí mi to vlastne za to?.Ešte niekolko otázok som si položil až nakoniec som sa silno nadýchol a spustil."Viete Kazekage-dono Suan neni mojím rodisom ale žijem tu tak by som to aj pre ňu spravil ako niečo za to že som tu tie roky býval ale prosím odpovecte mi ked denno dene budem stáť pri tých bránach a čakať až kým niekdo navštívy našu zem čo s toho budem mať ?"Velmi som bol zaujmavý čo s neho teraz vypadne.

Nad tímhle jsem se zamyslel no tušil jsem že to nebude tak lehký nikdo by nevzal takovou fušařinu jen tak pro nic za nic.
Tak dobře dejme tomu že ti každý den v práci přibude 10 chakry... co ty na to ?
Doufal jsem že by to pro něho byla dostatečná odměna.
Bylo klíčové dosadit ho na tuhle pozici.

/ odměny budou udělovány jen do té doby dokud se Daisuke nenaučí klony pak odměny přestanou (což by mělo podle Daisukeho trvat 15 dní)

Toho som premýšlal nad tým čo mi povedal a bolo to zvláštne mal som sa pre ničo vlastne obetovať no nič nič iné mi i tak neostávalo trénovať danú techniku ktorú sa učím môžem aj tak a i odmena nestojíza zahodenie.Na tvári sa mi urobí menší úškrn."Tak dobre Kazekage-dono budem strážiť vstupnú bránu.Ked sa niečo bude diať podám vám hlásenie poprípade sa budem snažiť danú osobu zadržať myslím ež to je asi všetko však,takže zajtrajším dňom začínam pre dnešok sa ešte pôjdem vyspať aby som si psychycky a fizycky oddýchol".Poviem stručne a bez nejakých otázok alebo zbytoťných rečí som si dal ruky do zanmenia a opať som sa stratil v dyme pri čom som už mal mierené domov.

Musel jsem se usmát byl jsem šťastnej že se Daisuke odhodlal k tomu že bude bránu hlídat.
Vytáhl jsem sake a dal jsem si skleničku.
Po krátkém popíjení jsem se zvedl ze židle a rozhodl odejít domů vyspat se.
Vzal jsem klíče a zamčel za sebou dveře.Potom jsem pomalu šel dolů po schodech a mířil ke svému domu.

(přesun)

Šla jsem po schodech a pak dlouhou chodbou. Dokud jsem nestanula před Kazekageho kanceláří. Zvedla jsem rukua zaklepala jsem. Čekala jsem na vyzvání a doufala jsem, že tam Kazekage bude.

V rychlosti jsem probíhal ulicemi v Suně a snažil se najít tu správnou která vede k budově.
Orientační smysl mě celkem scházel a proto takhle na rychlo probíhat ulicemi byla pro mě noční můra.
Konečně jsem uviděl budovu a tak jsem ještě přidal.
Na stráže jsem jenom kývl a pokračoval k utíkání ke své kanceláři.Před ní už čekala Shizuka.
Zdravím Shizuko čekáš dlouho ? řekl jsem Poď dovnitř.
Vešel jsem dovnitř a sedl si na židly.
Tak jak dopadla tvoje mise ? zeptal jsem se Shizuky.

"Ne, Kazekage-sama." I kdybych čekala, tak bych mu to stejně neřekla. Vešel do kanceláře a sedl si na židli. Vstoupila jsem dovnitř a zavřela jsem za sebou. "Smlouva byla podepsaná a mám Vám předat tohle." Začala jsem se přehrabovat v batohu. Konečně jsem našla dopis, který jsem mu následně podala.

Pro Kazekage-dono:

To že jsme uzavřeli smlouvu s konohou byla skvělá zpráva vzal jsem si od Shizuky dopis a začal si ho přečítat.
Že by ten člověk co dneska přišel do vesnice byl z té organizace ? zamyslel jsem se nad tím a začalo to dávat smysl.
Výborná práce Shizuko pro zatím to bude vše. řekl jsem stručně protože myšlenkama jsem byl úplně někde jinde.
Poté jsem zase začal s papírováním.

"Ano, Kazekage-sama." Poklonila jsem se a odešla jsem. (přesun)

Zase jako obvykle jsem byl zavalen papíry.Tentokrát jich bylo trochu víc než obvykle a nezbívalo nic jiného než se pustit do práce.Sedl jsem si proto za stůl a jako obvykle začal potvrzovat.
Dneska se v suně nedělo nic zajímavého obvyklí rutinní den.
Nějak moc jsem se nudil a samota mě unavovala nechtěl jsem tady být celé dny sám chtěl jsem si najít nějákého zástupce.
Snad časem přijdu na vhodného kandidáta.pomyslel jsem si a stále vyplňoval papíry.

Trochu jsem litovala toho, jak jsem svou mladší sestru tak odbyla. Chvíli mě to dost trápilo, ale pak to postupně utichlo a já se mohla soustředit na to, proč jsem za Kazekagem chtěla jít.
Mise.
Vešla jsem do budovy a během několika minut jsem se přiloudala ke dveřím do kanceláře, na něž jsem zaklepala. Měla jsem chuť tam prostě jen tak vtrhnout a okamžitě si vyžádat misi a potom nějaké vyšetření mysli, ale počkala jsem až na vyzvání.

Plně zabrán do práce jsem pročítal další složku tahle se týkala něčeho ohledně zpráv z okolí vesnice.Všude klid.
Potom jsem uslyšel zaklepání na dveře což mě vytrhlo z práce.
Dále řekl jsem složku zavřel a hodil ji na stůl.
Z osamění už mi začalo hrabat a tak jsem byl rád za kohokoliv kdo zaklepal na ty dveře.

Vešla jsem dovnitř a jako by se ve dveřích nacházela nějaká zvláštní energie mazající paměť. Úplně jsem zapomněla důvod svého příchodu. Jen jsem se tiše uklonila a rychle jsem začala lovit v paměti, co jsem to vlastně potřebovala. Místo toho, co jsem chtěla říct, jsem našla jen ten sen. Ten sen, který mi říkal, že to nebude sen. A to už brzy.
"Em... Chtěla jsem se zeptat, zda by se tu nemohla najít pro mě nějaká mise..." pípla jsem téměř neslyšně. I tak jsem si byla jistá, že mě slyšel. Chtěla jsem dodat ještě něco o tom snu, že se asi vydám hledat tu zemi, ale rozhodla jsem se, že si to nechám až na potom.

Už nejaký čas som sedel na streche budovy Kazekageho, za mnou čupelo asi 40 shinobi Anbu Rootu čo bolo vlastne celé ich zloženie. S..ste si istý? Ken-sama? spýtal sa jeden z nich a ja som len prikývol. Ruku som vystrel hore, čo bol jasný rozkaz a Anbu Root sa rozpustil. Ja som len vkĺzol cez okno do kanclu Kazekageho, oprel som sa o stenu a hodil som po ňom taký veľavýznamný pohľad.. zároveň som si všimol aj Killuniu, vedel som že je so mnou v týme no nebol som si tak úplne istý či to vie aj ona.

Po krátkém čekání se dveře otevřeli a vešla Killunia něco na ní nebylo v pořádku byla taková... přešlá.
Něco říkala ale vůbec jsem ji neslyšel měl jsem obavy co se jí stalo.
Co si to říkala Killunio je ti dobře ? řekl jsem klidným hlasem.
Doufal jsem že jí nic není a zajímalo by mě kvůli čemu tady vlastně je.
Všimnul jsem si Kenna který jako obvykle vešel oknem.
Aaa vy se ještě neznáte.Killunio tohle je Ken byl přidělen do týmu k tobě a k Yukki doufám že spolu budete vycházet.řekl jsem a čekal na jejich reakce.

Len som zodvihol jednu ruku na pozdrav. Josh.. ahoj.. pozdravil som Killunio a následne som sa len pozrel na Kazekageho. Ako na to asi tak zareaguje? keď to zistí? pomyslel som si no.. uchechtol som sa, v mysli. Takto som len čakal ako na mňa zareaguje to dievča. Nevedel som z prvého pohľadu usúdiť jej potenciál ale momentálne nevyzerala zrovna najlepšie, ako keby ju niečo trápilo či.. tak.

Podívala jsem se na Kazekageho a všimla jsem si, že mě asi nejspíš neslyšel. Jeho výraz mě znepokojil. Určitě chtěl, abych mu řekla úplně všechno, jenže jsem to chtěla odložit. Ještě ani nevím, kde mám tu lávovou zemi hledat!
Než jsem stihla svou větu zopakovat, vletěl do kanceláře nějaký kluk, kterého jsem vůbec neznala. Nelekla jsem se, na to jsem byla až moc zamyšlená. Když jsem se dozvěděla, že to je můj nový týmový parťák, málem mi vyletěly oči z důlků.
"Cože?!?" Okamžitě jsem se ale uklidnila. "No, takže to zopakuju..." Kena jsem naprosto ignorovala. Byl mi nesympatický. "Chtěla jsem vás požádat, zda by se pro mě nenašla nějaká samostatná mise. A pak bych vás ještě o něco požádala, ale to až o samotě..."

Překvapený její reakci jsem nevěděl co na to říct nechápal jsem co do ní vjelo ale hodlal jsem tomu přijít na kloub.
Kene mohl by si počkat na chodbě ? zeptal jsem se co nejzdvořileji.
Pak jsem jen čekal až odejde abych si mohl s Killuinou promluvit o samotě.

Chvíľku som sa na oboch pozeral. Rozmýšľal som či sa mi oplatí jeho príkaz neuposlúchnuť no len som nakoniec mikol ramenom. Prečo nie.. zamumlal som a následne som sa rozpadol na zlatý prach ktorý sa bleskovou rýchlosťou dostal pred dvere. Tam som sa z neho znova poskladal, oprel som sa o stenu, ruky som si založil na hrudi a s miernym povzdychom som zavrel oči. Čakal som kedy odtiaľ Killunia odíde, alebo aspoň kedy budem môcť znova vojsť. V ruke som sa zatiaľ pohrával s hrudkou zlata ktorú som si len tak z nudy vytvoril.