Kancelář Kazekageho

Nechápavě jsem sledoval chlapíka který právě dorazil.Odstoupil jsem od okna,a sedl si za svůj velký,plný papírů stůl.Chce mě sežrat?Ušklíbl jsem se a majestátně odkašlal.''Co vás sem přivází?''Snažil jsem se řící nadřazeně,ač mi začal nepříjemně přeskakovat hlas.

Heem? no.. chcem úplne sugooi barák, veľký a s vlastným zdrojom vody ! vlastnou obsluhou.. no keď si to tak vezmem tak obsluhu radšej nie, plne zariadený a rozhodne chcem plnú chladničku ! zaškeril som sa takým nedisciplinovaným spôsobom a znova som sa len až nepríjemne nadšene zazubil.

''Blázinec je o dvě ulice dál a pak v pravo'',mile jsem zamrkal,a pak vstal,přičemž jsem přez sebe hodil plášť.Oddechl jsem a znovu se posadil.''Tak teď k věci co chcete?''Řekl jsem s klidem v hlase,a podepřel si bradu.

Myslel som to vážne. Len ste sa nespýtali čo za to odo mňa môžte očakávať.. Povedal som pre zmenu vážnejším tónom hlasu. Oprel som sa o stenu a jednou rukou som si prešiel po jazve ktorá sa mi ťahala cez obe tváre.

''Nebudu tu řešit tyhle blbosti..Jestli chcete můžete jít do nějakého hotelu,či hostince.''Řekl jsem a dal si ruce za hlavu.''Takže ještě něco potřebujuete vědět?''Dodal jsem polohlasně a začal se škrábat na třech místech najednou.Ten plášť mě jednou zabije.

Pozrel som sa na neho mierne pobavene, naozaj nechceš poistku ? aby vám neskrachovala Sunagakure? neklamme si, je to púšť, nie je tu nič čo by sa dalo vyvážať okrem piesku a toho je dosť všade, s takovouhle čoskoro Sunagakure skrachuje. Záleží len na tebe či sa o tom naozaj nechceš porozprávať ale.. môžeš toho neskôr ľutovať keď ma teraz odmietneš.. zachechtal som sa nepríjemne ľadovým hlasom. Pozeral som sa na neho tak vyzývavo a čakal som na jeho reakciu.

''Tak budiž..Co bych od vás mohl očekávat za ten dům?''Řekl jsem spíše ironicky a opřel se.Od kdy si my dva tykáme?Stále jsem se přívětivě usmíval,nebo se spíše jen snažil.''O tom jak je na tom Suna v tomto ohledu vám vážně do toho nic není..Navíc pochybuji že toho máte tolik,abych vám dal dům tohoto typu.''

Mám ? mám toho viac než si myslíš, viem o Sunagakure všetko. .teda aspoň mi to tak pripadá. Viem že mal tvoj otec element zlatého prachu a vďaka nemu až do svojej smrti držal Sunagakure na nohách. A.. uuhm mám ho tiež. môžem ti ho privolať koľko sa ti zachce ! .. ale naozaj by som poteboval nejaký "dom".. najlepšie spomínanú vilu a jedlo.. človek musí z niečoho žiť a nič nie je zadarmo.. Povedal som nahlas pri čom som sa viac menej výťazoslávne a úplne naradostene usmial.

''Myslím že ti v tomhle nepomohu...Prodej prach a přines Ryo nic jiného ti na to neřeknu'',ušklíbl jsem se a vstal ze židle.''Omlouvám se,ale v této době..hlavně zde v Suně mi ten prach..K ničemu není,jestli je vážně tak vzácný..Jdi a kup si dům přímo od majitele'',řekl jsem a pokřivil rty.''Ale tvé Kekkei Genkai mě celkem zajímá'',řekl jsem už vážněji a sledoval ho.

Dorazila jsem před kancelář, zastavila jsem se a tím dala prostor vlající Ferii postavit se na nohy. Usmála jsem se, oustila její ruku a nahlédla pootevřenými dveřmi do kanceláře, nechtěla jsem tam vtrhnout jako uragán a chrlit na Kazekageho jednu otázku za druhou, i když v mém případě by to bylo opravdu hodně pravděpodobné. No zvolila jsem klidnější verzi a radši zaklepala, i když rušit je v hovoru budu stejně.

Snažila jsem se upravit vrabčí hnízdo, které mi létání za Manami způsobilo. Dívala jsem se na ní a cítila touhu vtrhnout tam, přesně její styl! No naštěstí se udržela a zaklepala. Sundala jsem Freyu z kalhot a dala si ji do náruče. Docela jsem se těšila!

Pchaaa ako chcete ! idem si to vybaviť priamo za ním ! zavrčal som po čom som sa len mierne podráždene otočil k dverám. Na jeho zvyšné poznámky som už neodpovedal a dvere som prudko otvoril, očami som sa chvíľku zastavil na oboch dievčatách ktoré tam stáli no po tom som len vyšiel a mieril som bohvie kam.

Šel jsem rovnou za děvčaty a vešel do kanceláře,protože zaklepali dřív.Vstoupil jsem do místnosti a díval se"Trošku staromodní,ale pořád to má své kouzlo."Lehce jsem se pousmál a čekal na reakci Kazekageho.

''Pro vás z Konohy je všechno staromodní'',ušklíbl jsem se a znovu se posadil.Je urážlivější než jsem myslel.Zakřenil jsem se když odcházel Ken a pak se znovu podíval na toho chlapíka.''Každodenní jednání s ANBU se pro mě stává stereotypem'',dodal jsem pobaveně a znovu si sundal nepohodlný plášť,který zkončil na zemi místo na věšáku.Hups.

PArdon nejsem tu pracovně Kazekage-sama.Dostal jste své reputace,že jste to hned poznal"Lehce jsem se pousmál a pomyslel si že tohle je ten slavný Kazekage.Elita mezi ninji a jeden z 5 vůdců.Kdybych ho asi naštval nedopadlo by to moc dobře.Nasadil jsem si slamák,protože na mě svítilo slunce,které bylo velice otravné."Jmenuji se Kitaru"Nastavil jsem ruku na důkaz míru.

všimla jsem si, že z kanceláře vyšel nějaký chlapec, no nevěnovala jsem mu příliš velkou pozornost a profičela kolem něj rovnou do kanceláře. Tam už stál Kitaru. Vešla jsem dovnitř, nechala dveře dokořán, no před Kazekagem jsem se mírně poklonla. "Dobrý den Kazekage-dono.." Zahlaholila jsem zvesela, no pak radši mlčela, což bylo podivné!

Vešla jsem za Manami a zavřela. "Zdravím!" kývla jsem na červenovláska, nespouštěje z něj oči. Založila jsem si ruce na prsa a čekala.. nesnáším čekání!!
"Freyo!" zavolala jsem na ni, protože se chtěla k našemu Kagemu vydat... ještě aby mu tak očůrala nohu! I když ta představa vyloudila na mých rtech úsmev.

''Hmm..Sate,sate'',řekl jsem nadřazeným hlasem,až jsem začal kašlat.Tohle mi nikdy nešlo.Ušklíbl jsem se a vstal.Kolikrát dnes ještě budu vstávat a sedat?Přijal jsem jeho ruku a mile se usmál.''A proč jste tu tedy?''Spíše jsem špitl a pustil jeho ruku.Pak jsem věnoval úsměv té holce a znovu se od nich o krok vzdálil.Znovu jsem zapátral pohledem po dalším příchozím.Jen jsem nahlas vydechl a sledoval je.To zas bude.Usmál jsem se na ni což mělo znamenat nějaký pozdrav,a hned potom zvedl plášť ze země a pověsil ho na věšák.

Víte že by mě to taky zajmalo?Včera jsem se tu z ničeho nic večer ocitl u jídla a pak jsem spal v jejich domě"Ukázal jsem na slečny,které přišli do místnosti."Jestli se něco stalo omlouvám se"Zase jsem se uklonil div že jim to už nelezlo na nervy."Jednoduše řečeno neumím v mapách a na navigaci taky nejsem moc dobrý.Jsem spíš bojovník jak logickej typ a rád bych se nejspíš dostal do Konohy a nakopal zadek Tenshimu,protože kvůli němu jsem tady"Řekl jsem naštvaně a při pomyšlení na Tenshiho jsem dal ruku na ramena a stiskl.

''Tenshi?Není to velitel ANBU?''Udiveně jsem zamrkal a přiblížil se znovu k nim.''Myslím že ze Suny se dostanete sám..Je to severozápadně od strážná věže..Při nejhorším s vámi pošlu někoho kdo vás tam zavede'',řekl jsem přívětivě a podíval se na ty zbylé.U nich v domě?Skřivil jsem rty a trochu se oddálil.Tam jsem nikdy nebyl ani já.Usmál jsem se nad touto myšlenou a začal chodti z leva do prava a z pět.Po chvilce jsem se konečně odhodlal.''Jak mohu pomoc vám?''

Podívala jsem se na Manami a pak na něj. "Chtěli bychom nějakou misi!" pousmála jsem se a smyslně si olízla rty. Kroť se! Ušklíbla jsem se sama sobě. "Jestli to tedy není problém!" dodala jsem tiše a opřela se ledabyle zády o zeď.

"Byla by na skladě nějaká?" Podotkla jsem posléze s dalším úsměvem na rtech, pro mě tak typickým. Založila jsem ruce v bok a odhrnula neposedné prameny vlasů z očí. Doufala jsem, že se nějaká najde.

Jo asi se mě bojí nebo já nevím.Momentálně je to sice velitel,ale jsme ve stejném týmu z čehož vyplívá že nemusí být silnější jak já.Teď by to vlastně dávalo smysl!Zaútočil na mě,když jsem byl nepřipravenej,protože se bojí o svou pozici!To je ale h*j*l."Sedl jsem si na židli bez jakéhokoliv zeptání a začal přemýšlet co teď udělám.

''Ano mám tu jednu misi...Na první pohled je to prkotina,avšak je to důležitá ve vztazích mezi Konohou a Sunagakure.''Vytáhl jsem jakýsi spis,který představoval důležitou smlouvu.''je to mise Ranku B,musíte tyto listiny dopravit Hokagemu a co nejdřívě se vrátit'',podal jsem jim svázané listy a obrátil se znovu na toho z ANBU.''Hmm..Chcete ještě něco?''Ušklíbl jsem se při pohledu na něj a udržoval se v klidu.

Pozorně jsem zaslechl to o čem se slečnami mluvil."Ne v pořádku už nic!Rozhodl jsem se,že na své cestě domů doprovodím tyto slečny,aby se jim nic nestalo.Přeci jen jsou to geninky a toto je mise typu B"Lehce jsem se pousmál a koukl na slečny.