Ostrov Jinchuuriki

First topic message reminder :

Tento ostrov ktorý sa pohybuje na chrbte korytnačky predstavuje ostrov pre Jinchuuriki. Na tomto ostrove žije kopa zvierat a už od pradávna tu trénujú Jinchuuriki ovládnuť svojich Bijuu. O ostrove vie iba pár ľudí z Kumogakure a človek ktorý najviac navštevuje toto miesto je Killer Bee.

Když se kosa dostala za mě, myslel jsem, že půjdu přímo po Hidanovi, no pak zatáhl za lano a na mě mířila kosa opravdu rychle. Naštěstí jsem si to uvědomil a vyskočil jsem do vzduchu. Kosa minula a když jsem dopadl na zem, sehnul jsem se a hodil jsem po soupeři několik kunaiů. Mířil jsem mu na nohy. Kdyby dál držel lano vedoucí z kosy a vyskočil by do vzduchu, pravděpodobně by ho síla kosy stáhla s sebou. Čekal jsem, jak bude reagovat, zatímco jsem se vzpřímil.

mužů toho využít pousmál jsem se a udělal jsem krok bokem a otočil se o 180° a kosa se držela po nataženém laně... pak jsem dokončil otočku a mířil jsem kosou přímo na Shikiho te´d se bdu točit jak balerína ne? pomyslel jsem si když jsem dělal otočku kvůli setrvačné síle kosy....


(nevím jak to popsat kdyby jsi to nechápal napiš a já ti to vysvětlím, ale napadá mě takové přiblížení.... když kosa letí na mě já udělám krok v bok lano se napne a poletí po kružnici [hidan je střed] kdykolivse hidan posune tak kružnice [kosa] taky... takže se tam více měné te´d točím jak chuj.. )

(v pohodě.. chápu )

Když na mě kosa mířila, vyhnul jsem se tím, že jsem uskočil na stranu. V letu jsem vybral několik shurikenů, které jsem po něm hodil. Neviděl jsem možnost, jak by se vyhl kromě zahození kosy a úskoku, jelikož setrvačná síla z otočky a ovládání kosy na něj mělo jistý účinek. Kromě toho se zdálo, že se své kosy nechce jen tak vzdát.

Kakuzu
Je schopný sa rýchlostne a pohybovo vyrovnať Hidanovi, to sa každý deň nevidí.
Sledujúc túto perfektnú atletickú šou som len bez štipky entuziazmu zapískal.
"Oj, Hidan! Ak hodláš naďalej pokračovať takto, obávam sa, že budeš potrebovať plastiku niekoľkých miest, nie len ksichtu a môžeš si byť istý, že ja ti to nezacvakám."

seru na to.. a pustil jsem kosu která letěla na Shikiho... uskočil jsme kunaiům ale jedním jsme se nechal zasáhnout do ramena pak jsem se rychle rozběhl za kosou předpokládajíc že jí shiki bude uhýbat a jak doskočí tak ho zasáhnu kunaiem.... jesli toto nevýjde tak jsem v háji pomyslel jsem si když jsem vybíhal


(ostatní co tam jsou se Shiem tak můžete vyběhnout kdy chcete, ale prosím jak se zapojíte tak se podívejte po kom jste postovali ať v tom je nějaký pořádek :)... )

Znova jsem uskočil na stranu. Sakra!! To je otrava. Vytvořil jsem pečeť a přede mnou stál Kage Bunshin. Ten se rozběhl proti Hidanovi a chytil ho, když se snažil útočit. Já jsem se rozběhl také, ale zešikma, abych ho mohl zasáhnout z boku.

(jinak omlouvám se, že jsem včera nenapsal, ale nedostal jsem se k tomu )

a je to v pr**** pomyslel jsem si když uskočil a běžel na mě kage bushin... Hodil jsem po něm Kunai co jsme měl v ruce a rozběhl jsem se za kosou která ležela o kousek dál kakuzu? řval jsme jako divej když jsem byl u kosy a bral jí do rukou a Shiki na mě běžel a vypadalo to že mě zasáhne

V té chvíli jsem se zastavil a usmál jsem se. Moje ruce byli už zase v pečeti a za Hidanem stál klon, který se už rozmáchl s mečem a v jeho cestě stála Hidanova hlava.

Kakuzu
"Yare yare," povzdychol som si a až teraz sa konečne začal zaujímať.
"Dutohlavec nikdy nič nezvládne urobiť sám," skonštatoval som a zmizol.
Omnoho väčšou rýchlosťou, než s akou mohol jak Shiki, tak ostatní členovia jeho týmu rátať, som sa objavil za ním a využil chvíľu, keď bola jeho pozornosť venovaná Hidanovi, k dvom škaredým úderom, ktoré ho odhodili od Hidana skôr, než mu stačil odťať hlavu. Za normálnych okolností by sa tomu pravdepodobne vyhol, alebo ubránil, lenže situácia a spôsob, ktorým som tak učinil, bol až priveľmi nepredvídateľný a Shiki tak nemal inú možnosť, než zásah schytať.

jenom jsme se podíval na kakuza a sebral jsme kosu ze země konečně tě to napadlo... pousmál jsem a xicht mě už přestal trápit... lano zajelo do kosy a vyskočil jsem směrem na shikiho... a sekl jsem po něm.... jisti mě... řekl jsme jak jsem letěl...

Sakra.. právě teď! Podíval jsem se naštvaně na dalšího nepřítele. Nastavil jsem meč a chystal jsem se vykrýt další ránu.

Aktuální situace se vůbec nevyvíjela dobře. Sakra co mam dělat...nemám nejmenší nárok ale mohl bych je alespoň trochu rozhodit protože jestli ho zasáhnou oba tak nemá šanci. Musím to risknout...
Otočím se proti tomu co zaútočil kosou. Složím pečetě a zvolám Suiton: Mizu rappa a vyšlu proti němu proud vody. Nepočítám s tím že by mu to mohlo ublížit ale mohl bych ho vyvést z rovnováhy.

slyšel jsem jak se zapojil genin bo boje jenom jsem se usmál a pomyslel si ýádné limity? sen!!!!!!!! uhl jsem suitonu a dopadl na zem aniž bych se pokusil zasáhnout Shikiho a rozběhl se směrem na tu geninku s napřáhnutou kosou... když jsme byl skoro u ní tak jsem kosou máchl.. Jounin má problémy uhnout tak co teprv genin...

Gobi
Po dlouhé době jsem byl na dně. Ona přetahovala mou chakru, která byla nyní zesláblá po všech těch útocích. Nemohl jsem jí déle vzdorovat, a ona ze mne mojí chakru doslova "vyrvala" a použila ji jako svojí.

Gobi přestal útočit a já v sobě náhle cítila velkou sílu.
*Je tohle konec? Mám už to konečně za sebou?*
Otevřela jsem oči a pustila Beeho ruce. Podívala jsem se na něj a vděčně se usmála.
"Jsem vám hrozně moc vděčná, že jste mi tak pomohl...bez vaší a Hachibiho pomoci bych to nikdy nedokázala."

Sakra! Říkal jsme jim, aby se do toho nepletli! Prolétlo mi hlavou, když jsem uviděl Kotokeho dělat pečetě. Než jsem na něj stihl zakřičet, jeho jutsu se snažilo zasáhnout Hidana. Kotoke! Nech toho a okamžitě se běžte někam schovat! Proti nim nemáte šanci! Zakřičel jsem, no Hidan už nabírat směr a chystal se zaútočit na mého nového studenta. Neměl jsem šanci zabránit útoku, jelikož jsem byl moc daleko, no doufal jsem, že ho mé jutsu aspoň odradí od útoku. Proto jsem bleskově udělal pečetě a namířil jsem směrem k nepříteli. Katon: Shinka Shiranui řekl jsem a dvě ohnivé koule už letěli na Hidana, který se chystal máchnout kosou. Kdyby neuskočil, nebo alespoň nezměnil směr útoku, jutsu by ho určitě zasáhlo.

Kakuzu
Priskočil som pred Hidana, namieril ruky dopredu a prekvapivo použil suiton techniku na vykrytie ohnivých gulí.
"Hidan, nenechaj ich uniknúť," pousmial som sa nad situáciou.

Ne! Nenechám umřít dalšího člověka! Rozkřičel jsem se a bláznivě jsem se proti nim rozběhl. Kakuzu mě nezajímal a já vytvořil další techniku, aby ho zabavila. Katon: Hotarubi zaznělo ve vzduchu a Kakuzovo tělo bylo posypáno hořícími kuličkami. Oběhl jsem ho a snažil jsem se zastavit Hidana.

(no čekal jsme až postne ten genin ale co )
ohnal jsem se kosou a škrábl toho genina na kose jsme měl krev tak jsme začal dělat kruh jakmile jsme ho dodělal tak jsem krev olízl a barva pleti se mi změnila... tak poj´d pousmál jsme se když jsme stál v kruhu a čekal na jeho útok...

Kakuzu
Vzhľadom na moju suiton podstatu som nemal najmenší problém sa ubrániť. Zdržalo ma to síce, no to ma už viac netrápilo. Hidan mal svoju krv, takže som už viac nemal dôvod mu pomáhať. Odteraz to bola len a len jeho hra.
"Osobne vám radím, vzdajte sa, inak vás to bude škaredo mrzieť," poznamenal som.

"Čo od nás chcete? Prečo to robíte? Útočiť na geninov? Vy ninjovia pravdepodobného ranku S?"poviem a čakám na ich reakciu.

jak jsem stál v kruhu a Shi se na mě řítil tak jsem si toho prcka ani nevšiml... napříhl jsme se kosou aby to vypadalo že se chci bránit....

"O čom to hovoríš?" pousmial som sa na Arame.
"Možno, že ti naša pomoc sadla,
no si to len ty, ktorá to zvládla,
som na teba pyšný!" pogratuloval som jej svojským spôsobom.
Kto by bol povedal, že sa dostane tak ďaleko. Každopádne, ovládla iba gobiho chakru, nie gobiho samotného. Odteraz jej bude robiť ešte väčšie problémy, bude čakať na každú príležitosť, ako z nej vysať chakru.

Když už jsem byl u Hidana, naznačil jsem, že jdu na něj jdu skočit shora, no pak jsem se sehnul a kopl jsem ho do břicha největší silou, jakou jsem v sobě našel. Byl jsem poháněn vztekem, takže by určitě nezůstal jen tak stát na místě.

"Děkuju," odpověděla jsem s úsměvem.
*Nemyslím, že bych to bez jejich pomoci zvládla, ale přece se o tom nebudu hádat. Nechám to být.*
Trochu jsem se protáhla a pomalu se zvedla ze země.
"Asi si ještě trochu odpočinu, než se vydáme zpátky," zamumlala jsem.