Dům Mizukageho

First topic message reminder :

Zde Mizukage většinou není jelikož musí obíhat celou vesnici kvůli jejím problémům.

Keď odišiel Sho a o chvíľku aj jeho brat.. tak som nevidel problém v tom, prečo sa neprezliecť tu.. proste som zo seba zhodila ručník a následne som si obliekla kraťase a pre mňa také.. dlhšie tričko. Šnúrku na kraťasoch som si zatiahla asi .. úplne ! .. proste aby mi nepadali. Na chvíľku som sa zamyslela či sa v oblečení cítim pohodlne, teda v tom čo som na sebe mala teraz.. keď som si zmyslela že je to obstojné tak som tam len ostala stáť.. uterák v jednej ruke, Izanagi prehodený cez rameno, neprítomný pohľad.. doslova ako socha.. človeku mohlo prísť až divné že takto vydržím no, pre mňa to bolo normálne. Nebola som hladná a nepozerávala som televízor.. vlastne som ani nevedela čo to je. Proste som tam stála a čakala, stála som tam ako nástroj ktorý čaká kým ho niekto znova použije.

Studená sprcha pomohla a já se o chvíli později spokojeně vrátil do pokoje. Ručníkem jsem si sušil mokré vlasy, teprve až o pár minut později jsem si všiml, že Lily tam pořád stojí. "Lily..? Nechceš něco..?" zeptal jsem se a dal si ručník kolem krku. Potom jsem si jí dlouze prohlédl a usmál se. "Sluší ti to!" zazubil jsem se.

Pohľad som otočila ku Shoovi, len som pokývala hlavou na znak "nie". Nepotrebovala som nič, či som už chcela alebo nechcela.. prišlo mi to také nepodstatné že som sama už dávnejšie zabudla čo to vlastne je.. "chcieť".. to slovíčko sa u mňa značne obmedzilo na "potrebovať".

"Ehmmm..." dal jsem si ruce za hlavu. "Nemáš chu´t na ramen..? Já bych si docela dal!" pousmál jsem se. "Pak by jsi se možná usmála.. poprvé!" zakřenil jsem se. "Tak... co ty na to?"

Znova som len pokývala hlavou.. Nepotrebujem rámen, povedala som potichu aj keď.. moje brucho začalo hovoriť niečo iné, hneď som ho však nejakým zázrakom utíšila no stále som na tvári mala nemenný výraz. Stále som tam stála a čakala.. vlastne som čakala kedy budem unavená aby som sa mohla pohnúť a ísť spať.. alebo som čakala kedy vyrazíme, pohla by som sa asi až vtedy.. no proste som bola divná.

"Neptal jsem se, jestli potřebuješ... ale jestli máš chuť!" usmál jsem se. "Krom toho... od včerejška jsi nejedla, určitě máš hlad.. a já ho mám taky... tak pojď!" v prvním okamžiku jsem ji chtěl vzít za ruku, ale udělejte to někomu, kdo na vás kouká jako Morticia z Adamsnovic rodiny! "Takže... jdeme!" kývl jsem hlavou a rozešel se ze schodů dolů.

Hm.. vyšlo z mojich úst. Mať chuť? spýtala som sa pri ceste dole, nejak som už zabudla čo to znamená. Pre mňa bolo jedlo ako jedlo, rozdiel som videla len v množstve, proste to bolo niečo čo sa jedlo kvôli tomu, aby sme prežili. Prišli sme až do kuchyne.. stále som nevedela čo tu vlastne robím, ani čo tom to rámen je.

Vyndal jsem z ledničky dvě kalé krabičky. "Toshi to přežije!" zazubil jsem se. "Čerství by byl lepší, ale nikam se mi nechce!" mluvil jsem dál, i když mi bylo jasné, že jí je to asi jedno. Obě mističky jsem dal do mikrovlnky, ohřál je, mezitím připravil skleničky a hůlky na stůl a potom jídlo vyndal. Položil jsem před Lily jednu z misek a usmál se. "Tak... snad ti to bude chutnat!" zazubil jsem se zase a rozlomil hůlky. "Itadakimasu!"

Sadla som si za stôl po čom som sa takým.. rovnakým pohľadom pozrela na obsah misky ktorú mi práve podstrčil.. Itadakimasu.. šepla som nemenným ľadovo ľahostajným hlasom a ochutnala som prvé sústo.. hneď som ho prehltla a jedla som ďalej.. netvarila som sa v celku nijak..proste ako bez pocitov.. ako stále. O chvíľku som to mala dojedené.. bolo to jediteľné a ak to aj chuť malo tak som ju ignorovala alebo potlačila.

Nadšeně jsem se pustil do jídla. Vyprávěl jsem u toho nějaké blbosti, vždy, když jsem nervózní melu kraviny! Jídlo mi kvůli tomu trvalo poměrně dlouho, jen jsem mluvil a jedl, mluvil jedl a pak- "Spí...?" díval jsem se, jak opřená rukama o stůl oddychuje se zavřenýma očima. Pousmál jsem se. Teď už neměla ten chladej výraz, teď byl uvolněný... byla takový... zranitelnější!
Vzdychl jsem si. Mám talent na vyprávění pohádek! Potom jsem vstal, misky vyhodil, hůlky hodil do dřezu a přešel k ní. Nasucho jsem polk. Holku jsem ješt nikam nikdy nenesl... co když se vzbudí a dá mi přes ústa..?
Nakonec jsem nechal úvah a vzal ji do náruče. Byla překvapivě lehká. Nedělalo mi sebemenší problém odníst ji do ložnice. Položil jsem jí do peřin a přikryl. Chvíli jsem na ní jen tak zíral a přiblbě se usmíval, než jsem sežel dolů.
Pustil jsem si televizi, ale pak jsem musel sám sobě přiznat... že se na ní nedokážu soustředit! Nakonec jsem u ní v sedě usnul, s myšlenkou na něco úplně jiného!

Když všichni odešli tak jsem se rozhodl jít taky a pomalu jsem odešel na cestu
-přesun

Jakmile jsem se probral ospalým pohledem jsem si prohlédl hodiny 1,7...5 a 3 ? zatřepal jsem rychle hlavou a otřel jsem si z očí spalničky 17:53 ?!, schůze vyletěl jsem ze křesla, během několika minut jsem se osprchoval a spravil tu základní hygienu a oblékl jsem se do formálního mizukágovského obleku, následně jsem vzbudil Lily, která se mnou odešla pro Toshiho a následně jsme se všichni 3 společně přemístily k bráně
- přesun